Rodiče - schizofrenie. Co si o tom myslíte?
Potřebuji poradit s rodiči. Nevím, jestli netrpí schizofrenii, i když podle nich ní trpím já. Jinak sestra mojí mámy ji měla diagnostikovanou psychiatrem. Nebydlím s nimi, mám svůj život, rodinu a voláme si. Jeden den je máma jako med, hodinu spolu mluvíme a úplně nádhera, další den volá a úplně otočí, ke protivná, sorry, že to říkám, ale jako ano. Dnes mi vyčítala, že budou kupovat komodu, zítra přivezou a já mám v bývalém pokoji své věci a překáží tam (16 let nevadili,najednou hrozně překáží), brodí se v prachu a ona všechno vyhodí, všechno vyhazi. Nač tam mám knížky? No když přijdu, abych měla co číst, třeba. Jak já můžu vědět, že najednou po nevím kolika letech jim to bude tak neskutečně hrozně moc vadit. Že si oni smýšlí koupit komodu. Pak mi vyčetla, že proč tam mám slovník francouzštiny. Vždyť jsem se jí nikdy neučila a co z ní vím? Zapomněla, že má škole to byl můj volitelný jazyk, který mě hrozně bavil, té jsem chodila i na kurz. To taky zapomněla, nebo já nevím, kde je problém. Je tohle schiza, že jeden den tak a podruhé jinak? Že nikdy nevím, jak to skončí? Nebo třeba venku se ochladilo a ona mi volá, že je zima, ať dítě teplo oblíkám, jako debilovi. Já bych to bez ní nevěděla, ona mi to musi připomínat. Já kdybych žila s nimi, tak zešílím
Neřekla bych, že je to schizofrenie, může mít jenom blbou náladu, ale nevím. Jinak k tomu oblékání, moje máma je také schopná volat, ať malou více obleknu, že je tam zima nebo cokoliv jiného a neříkám, že mi z toho někdy nehrabe 😀. Vyslechnu jí, prostě má starost . Taky jí říkám, že už mi není 5,ale je to máma no.🙂 Jednou budeš třeba to samé 😀
Může to být počínající deprese, nebo taky demence, těžko soudit, pokud by to přetrvávalo, zkus s maminkou zajít k psychiatrovi, udělá jí test a uvidíte.
Napadá mě, že třeba nemá moc kontakt s lidmi nebo žádné kamarádky, se kterými by si popovídala, a ty jsi hromosvod, na kterém si vybíjí různé "křivdy", které se jí dějí.
ja bych rekla, ze je to kombinace stari, starecke demence byt ne nejak moc rozvinute a taky pocitu byt stale " uzitecny". Mama tohle dela nam vsem, nejezdi nikam bude zima, nejezdi nikam.bude vedro, dej tem detem to a to, byla jsi tam, udelala a kde co... jak kdyz jsem.nesvepravna... a to si to uz kolikrat nepamatuje a pta se postupne 3x... hele ono je to i kombinace nudy, jsou tam sami ... kontak s dalsima lidma asi nebude tak velky.. jeden den je to super, druhy den je na ranu uz po pozdravu, urypana, otravna, prudici... vsechno zvladne sama a ono prd... ja bych to poustela jednim uchem.tam a druhym.ven, jinak bych se s ni furt dohadovala nebo zblaznila...
To se omlouvám ale to jste trošku vedle 🙂 Tohle nejsou příznaky schyzofrenie.
Asi je náladová, z něčeho podrážděná, nebo jsou to jen zástupné problémy a ve skutečnosti ji se*re něco jiného a nebo vám říká věci tak jak je cítí.
Možná jí vadí že tam máte pořád plno krámů už delší dobu, i když tam nebydlíte. Ráda by si tam třeba zařídila pokoj jinak atp..a už se prostě naprdla. Ale bylo by fajn to samozřejmě říct v klidu, ne v emocích. Prostě si o tom promluvit. Zřejmě jednala pod tlakem toho, že chtějí kupovat komodu a nemůžou kvůli vašim věcem 🤷♀️
To že vám řekla ať v zimě teple oblečete dítě, to označujete za schizofrenii? To by v tom případě byl jaždý druhý prarodič schizofrenik 🙂
Promiňte ale moc bych se nepoužívala odborné termíny, pokud bych jim nerozuměla. Tohle je z vaší strany pouhé nálepkování, což je jednoduché. To umíme každý. Ale mnohem víc by vám prospělo se zamyslet nad věcmi víc do hloubky, než ve všem vidět schízu. To není moc uvědomělé..
Přemýšlela jste třeba nad tím, že jí vadí že máte v pokoji, ve kterém nebydlíte, věci a pokoj tak zbytečně zabíráte? Navíc v domě vašich rodičů. Nebo jste ji jednoduše označila za schýzu a tím to pro vás končí?
Jinak bych si s maminkou zkusila trochu promluvit. Zajímat se jestli se něco neděje, nemá nějaké problémy....a taky bych jí nabídla, že si odstěhuju věci z hejího domu, pokud tam zabírám prostor který by chtěli využít jinak.
Moje maminka se po přechodu "změnila". Dříve byla usměvavá, spokojená, stále veselá a šťastná. Teď je jeden den v pohodě, druhý den nasrana a protivná.. má negativní myšlenky a je celkově více negativní. Dělají to ty změny v těle, hormony. Každý to bere jinak ten příchod stáří a někteří se s tím asi v sobě nedokážou srovnat..
Si vem když má žena (ne každá) PMS nebo menses. Říká se, že chlapi se mají raději klidit z cesty. Některé ženy jsou protivné a na jiných to ani nejde poznat.
Každopádně schizofrenie to není .. ta má jiné projevy.
Říkáš, že podle rodičů schizofrenií trpíš ty - rozumím dobře, že už proběhla i nějaká hádka na toto téma?
Ad slovník francouzštiny - fajn, na škole tvůj oblíbený předmět - ale ty ho válíš u rodičů doma, navíc v době google translate. K čemu tam je?
Určitě je fajn se domluvit na tom, jaké věci a v jakém množství v domě/bytě rodičů si ponecháš. Skoro mi přijde, že ti nějak narušují "staré pořádky" a tebe to štve (možná jsi přetížená z malého dítěte?). Já to vidím u rodičů - jedna sestra plný pokoj věcí, k rodičům se stěhovala babička, takže další věci, pokoj zarovnaný, když přijedou vnoučata, tak místo ve skříni mají věci na tole. Přitom kupa věcí nejspíše k nepotřebě. Jen tam jsou. A to je vlastně to, co všem vadí nejvíc - že tam jsou možná věci, které tam jen tak leží a jsou k ničemu. Většinou nevadí věci, kde je vidět jejich účel. A to třeba právě u slovníku francouzštiny moc vidět není (ač to je vlastně ta "špička ledovce", která je vidět) - pokud tam je slovník, který nejspíše moc pravidelně neotevíráš a možná ho tam máš z nostalgie, kolik dalších věcí tam je jenom z nostalgie a kdyby sis je měla odnést domů, tak je po cestě odložíš v knihobudce nebo reuse centru?
Tvoje maminka je zlatá a trpělivá, já bych ti narovinu řekla, že si své věci vyklidíš nebo je vyhodím. Uvidíš, že je maminka v pohodě, není třeba hledat diagnózu. Dej to do pořádku a vše bude jako dřív.
To bych hned nedávala nálepku schizofrenie. Někdo je třeba náladový, ale neznamená to hned, že je schizofrenik. Pokud je tvoje máma někdy nepříjemná, zkus být ty ta milejší a vyrovnanější.
@korin tak kvantum lidí k nim nechodí, ale mají společné přátele (jeden starší manželský pár, s nimi se navštěvují), pak máma se spolužačkou ze střední, se sestřenici, která jo už asi 2 měsíce zve na návštěvu a pořád nemá čas na chvilku se stavit. Takže společnost jako má. Dokonce dostali pozvání na majáles do Klubu důchodců a asi nepůjdou, že mají radši svůj klid doma
@1pomnenka zapomněla jsem dodat, že tohle je jen jedna z mnoha dalších věcí. Nevím, co jí to chytlo. Roky ji to nevadilo, ještě řekla ať netaham po světě všechny věci, pak mám problémy, doma to nikomu nevadí, najednou ti vadí. Já bych pochopila, kdyby mi úplně v klidu řekla, že ty věci začínají vadit, nebo že na jejich místo chce dát něco jiného, tak co a jak s tím, co může vyhodit a co může nechat, ale ne že ona na mě vyletí, já nepřipravená jakobych tam přišla najednou, vysypala tam věci a odešla. Dávala jsem ji tipy, kam je zatím dát muze a všechno problém, nic se nelíbilo, to je pak těžké.
@merope tak já když jsem stehovala ty věci k nim, tak jsem si opravdu odnesla jen to, co chci. Všechno nepotřebne jsem většinou rozdala. V knihobudce bych nenechala z toho nic. Sama mi říkala, že nechápu, proč to všechno taham nahoru a dolů (já se v minulosti hodně stěhovala), ať si doma nechám všechno a chodím jen s jedním kufrem.
@fyii mluvíš ní z duše. Přesně, chci jít se synem na výlet a říká mi, že nejezdit moc zima, moc horko, má foukat, jsou chřipky, je všude covid, nebo to vhodné, je to moc daleko....nikdy není vhodná doma. Taky mi jednu věc opakuje i 10x, že už vypnu poslech, staví rict jednou, maximálně možná 2x důležité sdělení. Ne. Takže jedním uchem tam a druhým ven, jinak dohady. Pak mi brečí, že ona chce pomoct a žádná její cenná rada mi nepasuje..
@zlataberta bydlíme naštěstí daleko od sebe a maminka by tam nikdy nešla, ona je přeci v pořádku, a kto tvrdí, že ne, ten by se měl léčit. Už asi 15 let mě upodezriva, že jsem autista, nejnověji schizofrenička. Žádné halucinace nemám, ani jsem nikdy neměla. A autismus? Možná třeba jo, zdá se mi, že dnes trpí autismem každý třetí člověk, ale normální život zvladam s přehledem, spolužák z vysoké měl Aspergera a byl velmi úspěšný. Řekla, že lituje, že mě nedovedla k doktorovi, který by potvrdil autismus, já bych dostala důchod a byla bych doma a byl by klid
No tak nevím, na co by mi dávali důchod, vždyť já do práce normálně chodím, dělám si různé kurzy, svéprávnosti zbavená nejsem. Ani bych to nechtěla být zavřená doma s minimálním důchodem, já do své práce chodím ráda a ovládání ji. Nedávno mě povýšili, to se nechci chválit, ale je to tak, jen na ilustraci. Na to mi řekla, že kdoví jak to s tím.povysem vlastně je. Každý mi blahopřál, švagrová se tak těšila, manžel, i tchýně a tchán a máma, že a co jako? Ji asi nic neříkat. Takže ona by na vyšetření nesla, ona je v pohodě. A hned by obrátila, že tam patrim víc já.
Je to těžké, no, žij si svůj život, jak nejlépe umíš....připadá mi z toho popisu, jako by byla zamindrákovaná a nevěděla. co se sebou.
Já bych prostě vyklidila pokoj 🤷♀️ A naučila se být trochu tolerantní a empatická. Naučila bych se přemýšlet o feedbacku od druhých lidí. A hlavně bych se naučila vidět věci s nadhledem a hranice si určovat, ale nezraňovat. Zároveň dát konstruktivní feedback i jí. Popsat jí důsledky jejího chování. Třeba slušně pŕipomenou " mami už jsi mi to řekla třikrát, když budeš pokračovat, přestanu se s tebou cítit příjemně. Nekažme si to". ..nebo "mami já vyslyším tvůj názor. Stačí mi to říct 1 nebo 2x. Cením si tvých rad. Ale pokud mě bombarduješ jednou a tou samou věcí, připadám si pod nátlakem a necítím se pak dobře. Věř mi, že se zachovám nejlépe dle svého uvážení."
Pár drobností:
- ano, klidně můžeš být autistka, v poslední době se autismus umí diagnostikovat mnohem líp než dříve, dost lidí se tak konečně dostává k diagnóze - ale to, že má někdo diagnostikovaný autismus (mimochodem podle nové diagnostiky je i asperger již "porucha autistického spektra"), neznamená, že by dostal invalidní důchod - naopak co vím, tak rodiče i "nízkofunkčních" mají problém dostat rozumný příspěvek na péči, jak to popisuješ, tak možná bys dostala diagnózu, ale určitě ne invalidní důchod = rozhodně bys nebyla s mámou doma "na důchodu"
Co mne ale napadá - pokud jen trošku můžeš, sežeň si dobrého psychologa / psychoterapiii, kde si vyřešíš vztah s mámou. Nevyřešíš, co ona bude dělat, říkat a podobně - vyřešíš, jak to budeš vnímat. Já byla na tomto pobytu - https://prihlasky.holos.cz/product/436 (bohužel vyprodáno, ale určitě budou i další) a musím říct, že tam mi neskutečně pomohli právě s těmi rodinnými vazbami a vztahy. Je to teda dost drahé, ale vedou to lidi, co jsou opravdu dobří. Každopádně i pokud bys nešla do něčeho podobného, zkus toho psychologa nebo i nějaký kurz - rodinné konstelace a podobně. Cíl není změnit mámu, ale umět si to správně nastavit, odprostit se od toho, aby tě to nezraňovalo (a přitom jsi tam v klidu mohla jezdit, nebrala její starost o děti jako útok, uměla si to pak i udělat po svém, říct, že prostě ven půjdete, dítě není z cukru a podobně).
A proč tam ty věci máš? Já u rodičů nic nemám, vše mám ve svém bytě...
Tak je jednoduše vezmi a odstehuj, ze si chceš u rodičů číst??? A to doma, kde teď bydlíš nesmíš?
@veruuu_kubesovic taky u rodičů nic nemám.. mám vše ve svém domě. Možná tak fotky co má mamka v albu ze školy atd.. Taťka mi kdysi řekl, máš svůj dům tak si vem co ti patří a měj to u sebe. My tady máme svoje. A má pravdu. A i když tam nemám žádné veci a přijedu na návštěvu, cítím se tam vždy jako "kdysi" doma.
@sorboni30 ano tak jsem to i myslela, je to prostě domov ve kterem jsem vyrůstala, ale teď ziju jinde a že bych tam mámě nechala věci, které jsem potřebovala, když jsem byla ve škole? Vždyť je to hluboká minulost 🤷♀️ a já tyhle věci mám prostě v aktuálním místě bydliště...
No, mozna ji to pasivne vadilo vzdycky a jen nekdy naznacila a tys nereagovala. Sorry, ale ohanet se, ze je v pohode nechavat si tam knizky, aby sis na navsteve mohla cist? Zvlastni
Pravdepodobne ji to zas tak nevadilo, ale ted planovali a pritom jim prekazely tvoje kramy, tak si rikali "a proc to tu vlastne porad ma" a volala ti jeste nastvana. Mozna by bylo namiste misto premysleni jestli neni maminka schizofrenik, kdyz je nekdy protivna se zamyslet nad tim, jestli ti opravdu musi nekdo rikat, ze svoje veci mas mit doma a ne okupovat domacnost rodicu.
Tak asi před 6 lety mě máma stěhovala. Teda, balila moje věci a posílala mi to jednou přepravní společnosti, chlapík s dodávkou přišel až ke dveřím a poslala vše, co uznala za vhodné. Protože tu komoru nechtěla kupovat. Pak si řekla, že ji koupí, náhodou po kolika letech ji zahlédla a hned ve velkém začala jednat. Dokonce i hifi věž dala odvézt do sběrného dvora. Není nová, to vůbec ne, ale ještě funguje. A vyhrazet, že mi vyhodí všechny věci? Za to, že ji nebaví, tak je chce vyhodit? Proč mi je tedy nezabalila? Byla tam dodávka, mohla naložit, co chtěla. Teď po 6 letech ji to začíná vadit. A řekla, že stejně nevěří, že si to odnesu. Dokonce mi jednu pro mě cennou knížku vyhodila. Prý ji nic neříká. Ale tohle není normální.
Tak měla jsi šest let na to si ty věci odvézt...třeba ji to prostě jen přestalo bavit.Opravdu není běžné nechávat tak dlouho věci u rodičů, zvlášť pokud ti na nich záleží. Je naprd, že ti to předem nedala vědět, ale tohle může být problém vztahu a komunikace, ne hned nemoc.
Těžko soudit, ale nemyslím si, že by to byla schizofrenie, ta se spíš vyznačuje bludy a halucinacemi. Může to být nějaký psychický problém, ale může to být taky náladovost. Taky záleží na věku, může to být nějaká počínající demence nebo něco podobného, ale z tohohle se to nedá poznat. Nepíšeš, jak se chovala dříve, jaké máte vztahy a tak.