Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
@procsenajednoumusimregistrovat
No a to mi pripomnelo, jak jsem si pred porodem rikala, ze doufam, ze mi nerupne v kouli a nebudu kazdemu predhazovat, jake mam krasne miminko, i kdyz krasne nebude.
Nastesti krasne opravdu JE 😀.
A kazdy ho chvali. I me. A je prijemne to poslouchat. 😉
@anelamates
Moje tchynka rika, ze je nas prcek podobny sam na sebe 😀
Normálního člověka nic nerozhodí moc 🙂 mám mimčo, co fakt není hodné, bolí ho břicho, vzteká se, nejí, pak zase sní každý svinčík ze země, už měl i antibiotika, a je to prostě mrčák a chce pořád ke mě.... takže je to zlobivé miminko 😉 😉 😉 ne je to miláček 😀
@anelamates jasně, i když trošku mi vadí, když mi někdo řekne, ať pořádně jím.. asi jim vadí, že i s poprsím 65G se vejdu do košile velikosti 34 a džín ze střední školy 🙂
@anelamates ja nevim no. Co je treba potesujiciho na tom, kdyz se vas nekdo pta, kolik jste pribraly (tchýně, pro me cizi clovek). Nebo neustale rozebiraji vaše kojení, i kdyz dite pribira nad vsechny tabulky. Myslim, ze ty lidi nechteji potesit, jen jsou vetsinou vlezlí a neni jim to blbý
@journals empatie, selskej rozum a můžeš se s vhodne zvolenymi slovy zeptat témeř na cokoliv. Můj názor. Ono by mnoho pří nevznikalo kdyby lidi byly slušní, mili, empaticti. Taky to vubec nemyslím rypave vázne jen odpovídám, vidím co tady na koniku často vubec není.
Devcata, a nejvic se ted setkavam s tim, ze mi vsichni koukaji na prsa 😀 😀
Jenue co s tim v lete, ze jo???
@barumic kašli na to, ja chodím denně behat chlapi samozřejmě taky cuci a ja to beru tim druhým směrem - zvyšujou mi noumove sebevědomí 🙂
Mě se líbí, jak moje strana rodiny tvrdí, že je syn podobný na mě, druhá strana zase v něm vidí jen manžela 😀 a úplně to zabil tchán s průpovídkou, že neví, po kom má syn tak vlnité vlasy, asi prý po prabratranci, přitom mi přímo on vyzvedával z elektra žehličku na vlasy, jeho manželka si ode mě kupuje přípravky na narovnání vlasů a z bazénu u nich na zahradě vylézám zásadně vlnitá 😀DD ale prostě nepřipustí, že taky můj syn může mít něco hezkého po mě...si vždy pak připadám jak nějaká obluda :D
No tak u me vede manzel, druhy den po porodu:jses si jista, ze tam jedno nezapomneli?
No a pak tchyne a jeji skalopevne presvedceni, ze ma syn zizen. Na kazde, opravdu kazde jeho zaknourani reagovala slovy:nena zizen. Kdyz ho slysela brecet v telefonu, hned poznala, ze je to zizni...protoze ona davala 30ml caje hned po kojeni, a to mel svagr odmala problem s ledvinami. Stale dokola me bombardovala otazkou davas cajicek?uz jsi zacala davat cajicek?
Jinak syn prvni pul rok prorval, ja zrala na psychiatra a kdyz jsem ji licila, ze maly opravdu hodne breci a snazila se naznacit, ze by se mi hodila pomoc, jen pronesla..no, to mi nerikej. A vsem vykladala, jake mame hodne mimnko...
Nebo jsem ji rekla, ze mi proste nejde kojit. Jeji reakce:no to mi nerikej...ja mela mlika pro celou vesnici, uplne ze me strikalo. Jo to jsem pitrebovala slyset...
No ale pobavila me, kdyz mi popisovala, jaky hrozny kocary se dnes delaji. No a z jejiho popisu vyplynulo, ze byla nekde v nakupaku, kde potkala hodne vajicek nasazenych na podvozek a povazovala to za kocarek. Jo a taky mi s vaznou tvari doporucila, at dam na postylku cervenou masli..aby maleho nekdo neurknul.
Jinak se o nej v podstate nezajima, vida ho jednou za dva mesice a to bydli 1km od nas. Pred okolim ale hraje babicku roku, vyklada, co syn umi(ani to neni pravda)...
Tak ja si na tchynku nemuzu stezovat. Bymdlime v kednom dome a kdyz potrebuju, pohlida. Uz ho slysela hystericky rvat a rano mi rika, at ji ho priste donesu, at si sama stihnu udelat, co potrebuju.
A to jsme se ze zacatku a pred mimcem moc nemusely.
@smoldovka tak manzel je teda dobrej 🙄😃 jinak tu mášli bys teda na postýlku dat mela 😆😆😆
@terezapetrova a jeste mel manza jeden dobrej zasek, kdyz jsem potrebovala, aby malyho pohlidal, rika, jak to teda delaj svobodny matky. Tak jsem mu rekla, ze pokud nechce byt rozvedeny otec, at nepremysli nahlas😉
@smoldovka tak podobně me dostává manzel už skoro 6 let, jsem už i z toho tak na nervy, ze jsem začal chodit na psychoterapii
Mě teda neurazila ale spíš zarazila otázka partnerovi tety, kdy se mě v synovým roce a půl ptala jestli ještě kojím. Jednak syn je od porodnice na Sunaru, jednak v roce a půl už bych stejně nekojila a jednak jsem ji viděla všehovšudy 5x takže mě přišlo docela divný že se mě ptá na prsa. Ale rozhodně jsem to nebrala nijak zle a vím že ona to zle taky nemyslela, spíš jsem tak nějak chvilku koukala a přemýšlela jestli to myslí vážně.
@procsenajednoumusimregistrovat
@barumic
@terezapetrova
Holky, jasně, nejsem úplný idiot, tak je jasné, že jsou témata, kterým se člověk vyhne a samozřejmě i záleží na tónu, kterým to říká a dalších okolnostech. Ale když jsem si tu přečetla tuhle diskuzi, tak jsem vyvalila oči, co si někdo dokáže vzít moc osobně (bez urážky, chápu) a co mu všechno vadí 😀 jasně, že každá to má jinak, jen takhle v jednom vláknu to všechno vypadá tak, že nejlepší je pozdravit při příchodu a při odchodu a cokoliv ohledně dítěte, porodu, kojení atd. raději vůbec nekomentovat 😀 proto se ptám, co je vůbec dovoleno... 😀
@journals Jak u koho 🙂 Já na to tady taky koukám jak puk.. Snad vůbec (ale fakt vůbec) nad ničím, co tu padlo, bych se nijak nepozastavila.. prostě otázky. Někdy upřímný zájem, někdy otázky zdvořilostní, někdy snaha potěšit, někdy aby řeč nestála... sem tam nějaká otázka trochu hloupá... ale žádný drama. Odpovím v rozsahu v jakém uznám za vhodné. Já mám naopak jakékoliv otázky spíš ráda, těší mne to. Ok, nějaké agresivněji podané nevyžádané rady jsou otravné.. ale tak co, řeknu si svý a je to..
@journals
@muhehehe
Mno, kdyz se nad tim pozastavime, tak ono je to vsechno citlive tesne po "vrhu" a hlavne u prvorodicek.
No a cizim lidem do naseho soukromi take nic neni. Nebo tem, kteri zajem predstiraji - nezadouci pribuzni, najednou extremne radoby mili.
A co si budu nalhavat, ze me taky vudycky vypadne otazka: "Kojis?" 😀
A taky si troufam tvrdit, ze toto vlakno je spise pro pobaveni.
Ja se tady teda bavim naaaramne 😀 😀
@mysicka_lb Mě dojala rada tchýně hned po návratu z porodnice, abych nosila stahovací kalhotky, aby prý nebylo vidět břicho a lidi si mysleli, že jsem stále těhotná... Podotýkám, že jsem rodila akutním císařem a v té době mě jen myšlenka na to, že tu jizvu něčím stáhnu, bolela. 😀
@muhehehe mám to asi stejně 🙂 pobavila jsem se tady, ale že by mně něco z toho doopravdy naštvalo, tak to ne...naopak mně mrzí chování matek, které jsou přehnaně afektované, a podrážděně reagují pomalu na každou otázku s převracením očí, ačkoliv člověk jen projeví zájem a starost...přeci porodily, pro okolí je to zajímavé téma, samozřejmě se člověk nebude ptát, jak se jí hraje volejbal a kde byla pařit, ale zeptá se na něco k mateřství že...člověk fakt občas neví, čím těhuli nebo novomatku potěšit, protože ji nasere, když se nezeptáte na nic ohledně mateřství, ale nasere ji i to, když se na to zeptáte, protože to už vlastně je soukromé, jestli kojí nebo ne :D tak pak opravdu nezbývá než mlčet a bavit se o počasí...samozřejmě to píšu přehnaně, ale jsou obě strany mince ;) tak jako novomatky štvou otázky okolí, tak okolí štve přehnané reagování na každou prkotinu :D jo a jinak ta otázka soukromí mně třeba baví u jedné mojí kámošky, ta si taky furt stěžuje, jak ji obtěžují dotazy na intimitu - jako právě jestli kojí a pod, ale v obchoďáku klidně vyndá prsa na lavičce a nijak se nezakrývá, nic:D to prostě člověk nepochopí =D
Když se mě někdo desetkrát denně zeptá kdy budu rodit a z toho tak osm lidí se zeptá jestli je to skutečně jen jedno díte, když mám tak velký břicho, tak mě to už fakt nebaví. Nehledě k tomu že jsou to cizí lidi, např v práci nebo v sousedství. A tihle lidé by se se mnou normálně ani nebavili.
@pataja Ach jo, když ono je to těžké... moje zkušenost je, že kamarádka se dokázala naštvat i proto, že jsem se o ní a její těhotenství/porod/dítě nedostatečně zajímala a málo se ptala. Tak pak aby se v tom člověk vyznal... někoho naštve když se zeptáš, někoho když se nezeptáš, někoho naštve i obyčejná otázka kdy rodí, někoho naštve když se zeptáš na normálně mířenou otázku jestli je miminko v noci hodné... Podle toho co tu čtu mi fakt vychází, že nejlepší je s některými budoucími maminkami jednat nejspíš tak, jako by těhotné ani nebyly... ale to zase naštve nějakou jinou 😀
Jo na otázku - Už??? - jsem alergická taky. Určitě bych v porodních bolestech seděla u facebooku a byla online 😀
Mě spíš otázka, zda kojím štvala v obou případech - kdy to šlo i nešlo. Protože, když to šlo, tak mi každý vyjmenovával co vlastně chudák nemůžu (ani to kafe si chuděro nedáš, co), malý na mě bude závislý apod. Předtím, když to nešlo, tak to zase bylo, že tamta měla dvojčata a šlo to a u tebe ne, jak malý bude hloupý a opožděný (to jsem se přestala bavit s dotyčnou úplně) a že mu hodně tím škodím. A ještě mu roztahuju nohy látkovýma plínkama 😀
A nebylo by nejlepší, kdyby ty těhotné a mámy ihned po pozdravu hlásily - na to a to se neptejte? Anebo mít na zdi velikou tabuli se seznamem zakázaných témat? ještěže u nás bylo povoleno celkem cokoliv - nějaké příliš intimní otázky se nekladou ani normálně.
No, a přitom jsou to věty lidí, kteří vás chtějí potěšit.