Co neříkat ženě po porodu?
Zdravím všechny maminky. Včera jsem četla zajímavý článek na téma, jaké věty se nemají říkat těhotným. Zaujalo mě, že něco takového nepíšou i o ženách v šestinedělí, protože zatímco před porodem mě maximálně sem tam někdo naštval necitlivou hláškou ve stylu "ty máš ale velké břicho," po porodu se s takovými prudícími větami přímo roztrhl pytel. S trochou nadsázky bych řekla, že zatímco těhotná žena přestává být okolím vnímána jako žena, žena po porodu přestává být vnímána i jako člověk s nárokem na svůj život, své zájmy, své názory, své pocity nebo své chyby. Možná to bylo jen mým okolím nebo mnou samotnou, těžko říct. Vypíšu tady hlášky, za které bych dotyčné nejradši prohodila oknem, kdybychom nebydleli v přízemí🙂. A vy se můžete přidat se svými perlami, nebo se inspirovat, co hlavně neříkat svým kamarádkám a příbuzným těsně po porodu.
- "A cvičíš?", "A stahuješ si to břicho?" (= "Vypadáš strašně, děláš s tím aspoň něco?" Ano, po porodu má člověk, který je rád, že se hýbe, určitě jedinou starost - cvičit sedy, lehy a nosit stahovací kalhotky, aby okolí nepobuřoval čímkoli, co nevypadá jako přistávací dráha.)
- "Tohle sundej, to je ti malé," "V tomhle jsou ti vidět špeky," "Tohle je vel. 38, co bys s tím prosím tě dělala?" (Pokud vám po porodu zbylo pár kilo nebo pár centimetrů navíc, okolí to neodpustí a velmi necitlivě komentuje. Ještě větší prohřešek ale je, pokud máte brzy po porodu svoji původní váhu a své míry. Myslím si, že kdybych přibrala 30 kilo, slyšela bych míň těhle keců, než když jsem všechna kila nechala v porodnici a mohla rovnou nosit své původní oblečení.)
- "Tohle teď nebudeš potřebovat." (U mě se to týkalo elegantní části mého šatníku, ale dosaďte si klidně třeba make-up, tenisové rakety nebo abonentku do divadla. Zkrátka "Teď budeš jen přebalovat a kojit a na cokoli jiného můžeš rovnou zapomenout.")
- "A co sis jako myslela? Že se s dítětem vyspíš?" (Kdyby si člověk postěžoval, že se nevyspal kvůli propařené noci, učení se na zkoušku, cestě letadlem nebo hlučným sousedům, každý ho polituje, jaký je chudák, že se nevyspal. Když si na totéž postěžuje šestinedělka, která nespala kvůli kojení, je najednou oheň na střeše. Co si to vůbec dovoluje mít potřebu spánku, když má dítě? Ještě větší prohřešek ale je, pokud se pochlubíte, jak jste se krásně vyspaly. To snad ani nezkoušejte, pokud si nechcete vyslechnout další kázání na téma, jaké jste krkavčí matky. Jisté je, že váš spánek si nenárokuje zdaleka jen ten malý tvoreček.)
- "Ten je celý do našeho rodu, tobě není vůbec podobnej!" "Po mně má přece vlasy a oči" "Ne, ne, ty nemá po tobě. Ty má po svém prastrýci z desátého kolene, ten míval taky takové." (Jasně, a ten ho nejspíš taky devět měsíců nosil v břiše a porodil, zatímco matka je ten poslední, kdo by měl mít se svým dítětem něco společného.)
- "Vašíku, konečně se ti někdo věnuje, viď?" (Aneb celé dny sedím s nohama na stole, zatímco mi dítě řve, a návštěva, která přišla na hodinu, to spasila.)
- "Jak kojíš? / Ukaž, jak kojíš. Určitě to děláš blbě. Takhle to nedělej, dělej to takhle." (Aneb každý je odborníkem na kojení vašeho dítěte, jen vy ne.)
- "Nestresuj se, nebo přijdeš o mléko." (Jasně, tahle věta mě dokonale uklidnila, po ní už se vůbec nestresuju.)
- "To je málo. On vůbec nepije. To nestačí." (Odborník s rentgenovým paprskem ví, kolik toho dítě právě vysálo, ví, že je to málo - a pravděpodobně je to matčinou neschopností, čím jiným taky.....)
- "Nechceš si dávat tohle sem, abys tady neměla takový bordel?" (Aneb "Máš tady děsný bordel." Člověk je v šestinedělí rád, že je rád, a řeší i důležitější věci, než jestli dávat tohle sem nebo tam).
- "Dítě musí být 4 hodiny denně venku, jinak umře." (Aneb "když s ním jsi denně venku 3 hodiny (nedej bože jen dvě nebo jednu), zabíjíš ho". Jasně, že je to blbost, a autorka věty nejspíš pozapomněla, že je mi 31 let a na pohádky už nevěřím. Jenže když vám někdo natvrdo říká, že své dítě zabíjíte, zatímco vy jedete na maximum, zamrzí to, to je jasné).
- "Jakto, že nevíš.......? To přece musíš vědět, to psali v knížce Naše dítě." (Jo, jenže knížka Naše dítě pochází z dob hlubokého socialismu a psali tam taky plno tak přežitých věcí, že jsem si dovolila ji nečíst.)
- "Když už máš dítě, ostříhej se." (= "Už jsi ulovila chlapa, máš s ním dítě, víc od života nemáš právo chtít. Na co bys chtěla být hezká? Teďka jsi jen mlíkárna a s krátkými vlasy se ti bude kojit líp.")
- "Ty s námi na oslavu nepůjdeš, co kdybys tam něco chytla?" (Aneb "máš domácí vězení a je to pro tvé dobro").
- "Právě jsem skončila v práci, mám přijet?" "Ne, děkuju, nic nepotebuju." "Vážně nechceš? Můžu tam být za půl hodiny." "Ne, děkuju, opravdu nejezdi." "Ale já mám čas a můžu přijet, jestli chceš." "Ne, nejezdi, udělej si volné odpoledne." (Po půl hodině) "Tak stojím přede dveřma, pojď mi otevřít."
Všechny věty jsou autentické, opravdu jsem si je přesně v této podobě vyslechla..... A všichni autoři je určitě mysleli strašně dobře, ale nedomysleli je.... a zraňovali jimi, stresovali nebo se přinejmenším ztrapňovali. Jakými větami prudilo okolí po porodu vás?
@anetka1701 😀 to znám... taky jsem přenášela a jak mě denně chodily sms, tak už se to narodilo, či kdy a proč jsem jim nedala vědět, vždyť už přece se to muselo narodit 😀 to už jsem pak mrskla na*raná telefonem o zem 😀
@mon_88017 s náušničkama mám taky problém.. holka je oblečená v růžovém, ovšem náušnice nemá a paní mi v obchoďáku říká, to je ale pěkný chlapeček 😀 říkám, to je holka. Ale vždyť nemá náušničky, proč je teda nemá 😀 Už se mi to stalo víckrát, naposledy jsem už vysoptila, co je vám po tom a šla 😀
Hlasuju pro jako nejhorší dotaz: Kojiš? Taky se nezadařilo a fakt nemám potřebu to nějaký paní na ulici vysvětlovat. A taky už mě točí otázka: A kdy bude druhý?
Holky hodně z váš píše o tom kojení, tak já se přiznám, že mě ta otázka na kojení taky tak štvala (jakožto nekojící a odsávající), že sem prostě už potom cizím zalhala a řekla, že jo. Že kojim. Fakt se mi nechtělo nic vysvětlovat a měla jsem klid. 😀
včera mě dostal přítel, sice teda už nejsem moc po porodu 😀 Malá má 2 roky, ale říká mi, neměla bys míň jíst? Nebo koupit větší kalhoty 😀 Mám 164 cm a 52 kilo. Vcelku jsem si na jeho narážky zvykla, častoval mě s něma i těsně po porodu, že mám velké břicho, že mi nějak nemizí, no ono to nejde během týdne u všech že... 😀 A to jsem původní váhu měla za 2 týdny.
Mě lezlo na nervy: "Kolik kilo jsi nechala v porodnici?" Dotaz asi druhý den doma... Ne od manžela, to mu je to jedno. A pak asi všechno, co už tu bylo, proč nemá dudlík, proč jenom kojím, že bych měla jíst a pít to a to, proč je zase špatně oblečená... Mě vadilo asi všechno 😀
Nevím, možná to tu už bylo, ale tohle říkali zase mě:
1- A už dáváš šťávičky? No to bys už pomalu měla začít. (Kojila jsem a malé byly 2 měsíce..)
2 - Neboj, ty kila navíc vykojíš. To půjde samo.
3 - Kojíš? (proč to paní v autobuse zajímalo, to je mi záhadou)
4 - Nemá hlad? (po hodině u prsa zřejmě nemá)
5 - A jíš pořádně? (jak mi dítě dovolí, v letu sním chleba a jedu dál)
6 - Ona nechce dudlík? a zkoušela jsi tohle a tamto? Fakt ne? To je divný....
7 - tázky manžela, jako by to bylo naše minimálně sedmé dtíě a já věděla všechno. (ohledně příčin pláče, co má dělat, kdy rostou zuby....)
@barinkas tak to je něco teda.. to se naštěstí nám tlustejm nestává 😀
@latkovkybrno joo tak za dotazy na kojeni bych vrazdila, u starsiho jsme 8 mesicu odsavala, protoze jinak to neslo a u mladsi bohuzel od 7 tydne uz nebylo co ji davat, takze uz jsem na to fakt alergicka, zvlast kdyz se na takove veci ptaji uplne cizi lidi. Posledne jsme byly na vetsi akci kde bylo hooodne znamych (i kdyz nektery lidi znam jenom od videni) a kdyz se me jedna uplne cizi asi tak 50 leta zenska ptala jestli kojim ,tak sem uz na ni vztekle vystekla, ze ja se ji taky neptam na to, jestli uz je v prechodu ,tak at se ona nestara o to jestli jeste kojim. a zabralo to asi se to rozkriklo, protoze od te chvile se me na to uz tam nikdo neptal 😀 😀
ale za me nejhorsi bylo, kdyz mi tchyne v porodnici rekla, ty jo ty vypadas jako by si teprve mela rodit... a ted kdyz hubnu tak mi porad rika, no jo ja vam rikala ze dve deti bude hruza a budes z toho na nervy... vrrr pritom se svou stitnou zlazou je kazdy kilo dole brutalni boj. 😖
A ještě jedna super otázka "Nechceš mu dát čepičku?" Z toho jsem šla dycky do kolen !
@tulikiss Však jo, nikdo neví, čím jsem si prošla, abych vůbec deci mlíka denně měla. Krom manžela, který to psycho sdílel se mnou. Takže blízcí lidé věděli co a jak, ale zbytku jsem uzavírala pusu s tím, že kojím a byl klid.
Mou váhu nikdo neřeší - tedy ne přede mnou 😉 za mými zády možná. Jsem totiž tlouštík.
@latkovkybrno mě mamka poslala SMS - venku je 0, dej Samovi čepičku! 😀 Vážně?! Pak jsem jí to vysvětlila a je klid. Jinak je zlatá
@mantaray Někdy z nás okolí dělá pitomce, viď ? 🙂
@barinkas to ja mela stesti ze vsichni vedeli ze je prvni z IVF takze na druhe se nikdo neptal, o to vetsi sranda bylo, kdyz se nam nahodou povedlo prirozene a kazdy se ptal...co? a jak jste k tomu prisli 😀 😀 to uz pak jednou manzel nevydrzel a rikal tchyni...no vis to jsme se tak jeden vecer nudily a rozdali jsme si to u televize 😀 😀 😀 jako na blbou otazku blba odpoved 😀
Tak teď co nejvíc prudilo mě 😀
Kojíš? (tak tohle zajímá opravdu všechny, bez rozdílu věku, pohlaví nebo rodinné příslušnosti)
Jak to jde? (na toto chtějí všichni slyšet, že to jde špatně, aby vám mohly vyprávět, jak jim to taky šlo blbě)
Ty nekojíš? (a pozor, s okladnou odpovědí na touto otázku na sebe lepíte nálepku "špatná matka", která se pak bude blbě sundavat)
Proč??? (vždyť kojení je přece tak krásné, snadné a přirozené, že se přece MUSÍ rozkojit každá)
Ty s ním nejezdíš každý den venku s kočárem? (mimino prostě naprosto nutně musí jezdit venku v pohybujícím se kočáře. pokud někdo dává jen dítě v kočáře na balkón a u toho si doma v ložnici schrupne, tak se to nepočítá 😀)
Jak ses vyspala? (asi místo otázky, jak se máš?)
Kolikrát jsi v noci kojila? (při odpovědi na předchozí otázku, že blbě)
Jak přibíráte? (dítě, které nemá faldy, totiž očividně trpí hlady a mělo by se pořád dokola vážit)
Jak to zvládáš? (přičemž tazatelka chce slyšet, že to nezvádám a tváří se tak, jakože je jí mě hrozně líto)
No a takové ty rady, které je nejlepší pouštět jedním uchem tam a druhým ven.
Je teplo udělej mu čaj.
Brečí, protože má hlad. Musíš ho přikrmovat.
Určitě mu je zima. Musíš ho ještě obléct.
@latkovkybrno no naštěstí jenom někdy 😀
díky za tuhle super diskusi - super nápad, a dost jste mě pobavily! i když je hrozné, jak se někteří lidé chovají a co dokáží vypustit z úst..mám štěstí, že jsem kecy okolo stavu mého těla nezaslechla, to by si ten člověk asi za rámeček nedal, ale řeči okolo kojení, dvojčat a staršího sourozence, nebo přikrmování - "vy jste jedli v půl roce svíčkovou s knedlíkem, když mu dám pribináček, tak se mu nic nestane, vy taky žijete" moje máma, tchýně..
nebo manželova prababička, která je předválečné dítě - "vždyť kinder čokoládu může (v roce), to je samé mléko 😀 , tchýně včera, kdy bylo totální vedro - "dejte klukům ponožky do kočárku a dlouhé kalhoty, nebudou se hýbat a bude jim určitě chladno", na konci šestinedělí - "už dáváš čajík? aby neměli žížeň"
"jak to zvládáte dvojčata a starší? to se dá zvládnout? no já si to neumím představit, to musí být šílené, to bych se z toho zbláznila"
"teď vám začne teprve opravdová honička, když začnou chodit, to se připravte, jak nebudete stíhat"
"a proč ho nemám posazovat? a proč nechceš chodítko? a proč ho nenecháš vyřvat, zvykne si, že ho pořád nosíš" proč ho nemám zkoušet zvedat za ruce? to se dělá, tak ho naučíš si sedat"
"jaktože nemá dudlík? to ho nechce? to není možné"
"jakej byl porod, hroznej viď" (protože každej porod je přeci hroznej 😀)