Díky dítěti nefunguje manželství
Ahoj holky, možná už toto téma existuje, ale...
Bohužel, od doby co máme malého, tak nám přestal fungovat manželsky vztah, je to normální? Než se malej narodil, vše bylo naprosto ok, téměř jsme se s manželem nehádali a vše dělali společně, co se malej narodil, mezi náma nefunguje absolutně nic, najednou moje názory ho nezajímají, nic semnou neřeší(přijde mi jako kdyby si jel sám po svém), on si každou chvilku jde na pivo nebo k sousedovi-beze mě, protože mi ani neřekne, pak z nej vypadne-a co bys tam jako delala, když tam není žádná ženská. Lže mi kvuli naprostym drobnostem-pry aby me to nenastvalo, tak radeji zalzu. Nebere na me ohled, že jsem porad doma, nikoho nevidim a radeji si do společnosti chodí sam. Kdyz mi na nem neco vadí, tak mu to řeknu a jeho reakce je takova, že se naštve a nemluví semnou celý den. Oženit se chtěl a dítě chtěl taky, pak po roce a čtvrt-co je malýmu, tak z něj vypadlo, že se asi neměl ženit a pořizovat dítě, že jsme měli ještě počkat pár let. Při tom nase dítě spí přes noc 12h a ještě 2h dopo/odpo, je zdravej a pořád usmevavej, takže milionový dítě. Manžel jezdí z prace domu před 18h a s klukem si hraje vzdy tak půl hodiny denně a už ho to nebaví. Když se ho zeptam, proc to nemuze byt mezi nama jako drív, tak jeho odpoved je: protože uz nejsme dva ale 3. Holky, řekněte svuj názor-jsme blbá já nebo on? Díky za vaše odpovědi
@caverina Samozrejme vek nějakou roli hraje, ale vetsi podle me to, jestli je člověk sobec/jedinacek/rozmazlenec nebo jestli do 30 studoval, u toho pracoval, bydlel po podnájmech a musel resit a přizpůsobovat se. V neposlední rade to, z jake rodiny pochazi. Pokud z rodiny,kde je stále houf malých deti nebo to aspoň v nějaké vasti života zazil, tak jednak vi, co to obnáší a zrovna tak mu přijde normální, ze se dítěti přizpůsobuje planovani, cestování, výlet, ze se v klidu nenaji, i kdyz zadny dite nema, protože mu furt leze někdo na klin a ochutnava z talíře.
Na druhou stranu jo, je tp těžký si to představit, když člověk nemá moc sourozence, nestyka se s bratranci, pokud je vůbec ma, sousedi, vesnické spolecenstvo....
Ale když někoho miluju, chci jeho dobro. A je fakt divný nezajímát se o dobro vlastni zeny a ještě divnejsi, vlastního syna. I muzi, kteří se k zene chovaji jak syčáci, zvládají obstojne az vytecne peci o potomstvo. A nakonec ta pece je tim, co jim umozni efektivně komunikovat s tou zenou.
Dítě rok a čtvrt neni už tak maly, aby s nim pro chlapa nebyla sranda. A jedno dite není zas tak velky omezeni. A jet s dvouletakem na dovolenou je pro prumernyho tatínka pozitivní představa srandy a zazitku. Slofik po obede jako bonus pripadne.
@vera20 chápu. Musí to být hodně těžké, obzvlášť,když víš, že tvůj partner se dokáže chovat úplně jinak, protože tak ho znáš, zažila si to... Zklamání nekonečné, no... Na druhou stranu, víc než rok je podle mě dost dlouhá doba, aby člověk vystřízlivěl ve svém očekávání a prostě přijal fakt, že ten člověk, kterého sis brala a se kterým si zažila vše krásné, je pryč.
Máš podle mě dvě možnosti. Buď se s tím smíříš a zvykneš si na to, že žiješ s někým jiným a budeš ve skrytu duše doufat, že snad někdy přeci jen motyka vystřelí a nebo mu v klidu oznámíš, že vaše manželství končí, ale zůstáváte rodiči. Někdy je to opravdu pro všechny zúčastněné lepší řešení, kupodivu pro dítě nejvíc... Děti mají totiž neomylný smysl vycítit, že mezi mámou a tátou se děje něco špatného. A pokud v tom dlouhodobě vyrůstá, tak ho to může výrazně negativně ovlivnit... Takhle to vidím já, ale já jsem trochu radikál, rok a čtvrt bych určitě nebyla schopná tolerovat takové jednání🙂
@vera20 Uprimne, zeptala bych se ho narovinu ''Chces se mnou jeste byt''? Ptala ses ho na to? Pokud ti odpovi cokoli jineho nez 'ano', nebo pokud to otoci na tebe nebo z toho udela vtip atd, tak bych si sbalila veci a skutecne ten vztah ukoncila.
Pokud rekne durazne ''Ano'', tak bych mu ale narovinu rekla, ze takhle to dal nejde, a prodiskutovala to s nim. A nenech se odbyt.. pokud ti rekne, ze ''tohle jsou blbosti, o kterych se nemluvi'', tak bych mu durazne oponovala, ze nikoli, ze to jsou podstatne veci, o kterych se ty bavit chces a ze se o nich s nim bavit budes. Prubeh vaseho vztahu nediktuje on.. pokud ti neco vadi, je potreba se ozvat, mluvit, resit.. a pokud to nepujde, tak se zkusit co nejvic v dobrem rozejit, dokud je dite jeste male a nebude tak poznamenane rozpadem rodiny.
@netopejr muj manzel pochazi z malinkate vesnicky, jednou mi vypravel, že se v te vesnici rikalo jeho mámě sílena jezibaba a nikdo se s ní nebavil, i ted je porad sama, manzeluv otec(neznamy) a tchyne si pak nasla chlapa s ditetem, vzali se a tak vlastne mel manzel nevlastního brachu, takže jedinacek nebyl, jeho mama se pred rokem rozvedla a je z ní opet podivna zenska, od nas nastesti bydlí asi 30km, ale vubec za nama nejzdi, s manzelem si ani na novy rok nezavolají, proste zvlastní rodina, jeho mama je spindira-koupe se ve vane se svym psem. Nastesti tohle od ni nezdedil a je čistotnej-na chlapa mozna az moc 😀 manzelovi kdyz bylo 20 šel do armady a je tam dodnes...vojaci-vymatlany zelení mozci-jak se to o nich ríká? 😀 a nebo je to jen vyjímka?
@karlajasmine presne jako pres kopirak, takto jsem mluvila zrovna ted o vikendu, chces vubec semnou byt a rekl jo a kdyz jsem se ho zeptala co proto udelas aby to zase fungovalo? odpoved-nevím. Pro nej jsou to blbosti, pro me podstatne veci-což on nepochopí, jeho máma se ke me chova dost hnusne, ignoruje me, nebavi se semnou, s vnoučkem se baví jako kdyby nemel maminku ale pouze tatinka, kdyz jsem to manzelovi rekl, že se mi jeji chovani nelibi, ze by ji mel nejakym zpusobem asi upozornit tak mi řekl, že s tim nelze nic delat a ze mi vlastne nikdy nic neudelala a ze na ni hledam chyby, pak mi treba zase rekne-joo chova se hnusne, ale nic s tim delat nebudu.. a fakt s tim nic dodnes neudelal a tak je to skoro se vším
@vera20 Tak pokud s tebou chce byt, napada me toto: http://ona.idnes.cz/poporodni-deprese-otec-07u-...
@zuzineckah asi kdyby byl takovy od zacatku-asi bych s nim nestravila ani tyden, presne jak rikas-mam co srovnat pred tim byl ten chlap, ktereho jsem si vzala a chtela jsem s nim rodinu a ted mam doma chlapa, kterého obcas nenavidim, obcas mam rada kdyz zrovna slibuje ajk to bude ok, bohuzel prevladají dny kdy se jen hadame a nebo uz ani na to nemam silu a ani jeden z nas se nebaví. Rikam si ze si na to zvyknu aspon kvuli porckovi aby neprisel o oba rodice, ale nejak se to nemohu naucit si na to zvyknout a strasne me to stve a nastve jak se chova. Mám kam jit, mohu jit k rodicum do baraku-manzel to ví, že bych se tam i odstehovala, ale asi dokud to neudelam tak tomu neuveří. Předemnou měl desetilety vztah s holkou, která neuvarila, neuklidila, nenakoupila, utracela za svuj konicek a peníze z vyplaty utratila behem 14 dnu a zbytek ji zajistoval ten muj nynejsi manzel, takze holka k nicemu. Po deseti letech si ona nsala jineho a manzel aby zachranil jejich vztah tak ji pozadal o ruku a ona se stejne na nej vykaslala. Já jsem o 360 stupnu jina nez ona a ke vsemu ma semnou díte a je semnou zenaty-tak se neumi chovat?
A nechci nic prorokovat, ale ses si jista, ze nikoho nemá, ani ve výhledu? Protože on se s Tebou nebaví... Ja nevím jal jinde, ale my spolu kecáme a jsme schopny prokecat desne casu, pokud ho teda máme, o čemkoli. O praci jeho i moji, o znamejch, pribuznejch, o planech na cokoli, o snech, který si nestihnem splnit, o nákupech,o jídle, o věcech doma, o dětech, o politice, o autech, technickejch vecech... Cokoli. Jako jo, na motorky je lepsi bracha, ale proste nejlepší parťák je doma. A je divný s nim neprobrat praci, anebo pokud není zvykem, tak třeba dítě a dovolenou a co bude o víkendu k obědu třeba nebo kam kdy pojedem... Co ma kdo v planu, už jen aby se to sladilo....
Vím, že mi žádná z Vás osobně nepomuže, ale dekuju za nazory a jsem rada, že jsem se z te materské nezcvokla ja, ale nekdo jinej. Jen vím, že jeste něco ale MÁLO snesu a pak bude na všechno pozdě. myslím, že jsem vyzkousela snad vsechno-nic neřesit jako on, nebo to normalne řešit, nebo se chovat stejne jako on, nebo mu psat dopisy kdyz to slovama uz nejde...bohuzel ani jedno nezabralo. Uvidime jak tohle vsechno dopande, ale s par holkama tady souhlasim, nejspíš je to zacatek konce a rok a čtvrt je hodne dlouha doba na to, aby to bylo jen blby období...
@vera20 je dobré si uvědomit, že kdyby to nevyšlo a půjdete od sebe, tak dítě o rodiče nepřijde 🙂 Není jediný důvod, proč by mělo. Stane se jen to, že bude vyrůstat bez permanentního napětí a pokud se budete chovat rozumně, tak bude spokojené a bude mít mámu i tátu. Rozvodem rodičovství nekončí.
Přeji hodně štěstí, ať už to dopadne jakkoliv🙂
@zuzineckah
@vera20 A nevzdáváte se zbytečně brzy? Kdybych měla při každém svém, nebo manželově horším období balit kufry-batoh, měly by naše děti rodiče-oba-ale kde?
@kika_21 no já nevím, rok a čtvrt se mi opravdu nezdá brzy.... podle zakladatelky je to navíc spíš horší než lepší. Myslím, že i dítěti víc prospějí dva spokojení rodiče, byť každý zvlášť, než dva permanentně rozhádaní spolubydlící.
@zuzineckah Ale problém zásadního typu tam asi není.
Máte hlídání, že byste si někam vyrazili sami? My si občas i zaplatíme, babičky jsou totiž daleko. Dítě do rodiny je velká změna a taky se občas dohadujeme. Taky bych mu občas dítě svěřila a vyrazila sama - cvičit či na víno nebo jen tak se projít, možná si to neuvědomuje a dost vás neoceňuje, prostě nebýt ta hodná ženuška, co vše nachystá, uvaří apod., chlap se musí taky zapojovat. Zeptejte se ho, co by rád jinak, co mu vadí či chybí, chlapi často neumí tolik komunikovat. Nás hodně baví spolu něco podnikat, s malým od mala hodně cestujeme i výletujeme, jako rodinu nás to hodně spojuje. Co si budem povídat, dítě je do vztahu taky hodně stereotyp, tak to chce okořenit. 🙂 Já bych manželství po jedné krizi rozhodně nevzdávala, takové krize přichází a zase odchází, ale chce to pro to něco dělat. Držím palce!
@caverina To je jen plácnutí do vody. Já mám také na talíři, že kdyby to a to...Ale důležité jsou prý činy. Tak by asi s nimi nebyl. Jinak oni nemají rádi nekonečné diskuze. Tedy pokud je introvert. Nechtějí moc nic říct a neřeší prkotiny, jen ,,požáry". Ne malé ohýnky-každodenní.Asi tomu jeho prohlášení něco předcházelo-třeba nějaké věčné problémy...
@kika_21 To ano, ale já hodnotím podle sebe, kdy začátky pro mě byly náročné a jako stereotyp mi to po pár měsících opravdu přišlo a necítila jsem se šťastná, ale čím je starší, tím je to lepší a je to jiné a pro chlapy to může být ještě více jiné. A je třeba pracovat i na vztahu, děti jednou odejdou a vztah má být prostě prioritou, nikdy nevíme, jak se ti chlapi cítí, ale když nechtějí komunikovat, tak je to taky těžké.
@kika_21 Pro mě to byl najednou šok být furt doma, moje nejbližší kamarádky ještě bezdětné, nikoho jsem neznala v okolí, prostě nová situace, navíc malý byl docela uplakánek, narodil se dřív. No a po dalších zkušenostech a tím, co máme za sebou, vím jistě, že už bych si další dítě taky užívala víc a jinak, prostě byla to nová zkušenost, ve které jsem neuměla ještě chodit.
@victress sex? ke krizi patrí i krize v sexu, nevím, zda to mám jen já nebo i více žen, ale když už se semnou manzel bavil asi 14 dní vkuse(což byl rekord) ale jen v tom smyslu-kdy bude sex, vykou... mi ho? neošuká... se? tak místo touha po sexu s ním jsem měla odpor k němu(ted nechápe sam proč se semnou takhle bavil), když mu řeknu jak bych to chtěla, tak mi řekne-takhle me to neba a budu raději bez sexu a opravdu je bez sexu. Takže nevím zda to přeháním ja, ale díky takovemu jednádní necitim touhu s ním spat. Obcas ten sex probehne ALE...