• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak mladým a neklidným dítě změní život?

Zdravím všechny mladé maminky a přeju pěkný víkend; zároveň bych se chtěla zeptat,jak Vám připadá,že se s narozením miminka proměnil Váš dosavadní život? Myslím společenský i osobní..Jsem totiž tak trochu na váškách - můj budoucí ženich by po svatbě rád zapracoval na početí ratolesti a docela intenzivně touží po potomkovi,jenže mně se zkrátka nechce ve třiadvaceti letech obětovat veškeré své koníčky,zábavu a snad rozvíjející se kariéru..Anebo to jde vše skloubit dohromady? Předem mocky děkuju za názory! :sweat_smile:
10. lis 2006 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak zalezi na povaze tech konicku, na vasem vztahu...nas spolu bavi delat vsechno mozne, tak holt kdyz jsme predtim radi sli obcas na prochazku, tak si na ni ted zajdeme s miminkem :slight_smile:, pracovat stihame oba (muz skoro jako predtim, ja jen tak trosku, abych vnevysla ze cviku :slight_smile:), zalezi na tom, jak budete peci o miminko prozivat a taky jestli nebude mit nejaky problemy...proste muze prijit miminko nemocny, ktery spotrebuje veskery vas cas, je dobry s tim pocitat, ze v tomhle pripade jde vsechno stranou, no a nebo prijde miminko hodny, spolecensky, ze kterym se da delat vsehcno, a nebo, to asi nejspis, neco mezi :slight_smile:. Zastavam nazor, ze vetsina radosti i problemu je veci osobniho pristupu, kdyz hledam problem, najdu, kdyz nehledam, tak se da vyresit vsechno.

Ale jestli je Ti 23 a na miminko se sama jeste necitis, neni kam spechat, kdyz pockas par let, nic vam neutece a je zbytecny mit pocit, ze Te k tomu prinutil a samas to vlastne nechtela.

Ja osobne miminko rozhodne neberu jako obet neceho, co bylo predtim, spis prechod zase do jiny faze zivota, jako kdyz jde clovek treba ze stredni navejsku, z vejsky do prace - neco novyho prijde, neco staryho zase zmizi. Ale presla jsem do tyhle faze rada proto, ze tu predchozi uz povazuju za uzavrenou (mam temer dokonceny postgradual a v akademicky kariere uz pokracovat nechci), pokud bys neco rada zazila a dokazala jeste ted, tak jdi do toho, lepsi nez pak mit pocit, ze Ti neco uteklo, a vycitat to tomu malickemu.
10. lis 2006 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslim ze mladi a neklidni by si nemeli porizovat miminko, protoze je to ohromna zodpovednost. Pokud se na to neciti a nejsou ochotni obetovat svuj cas a svoje konicky, je lepsi pockat. Prece i miminku bude lepe v harmonicke rodine a ne tam kde bude mamina premyslet kam dat mimco aby mohla jit kazdy vecer do hospody. Bohuzel znam takove pripady a strasne lituju tech malickych :unamused:
10. lis 2006 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Gedren, líbí se mi, cos napsala a asi to vnímám hodně podobně. Měla jsem podobné dilema jako Kamini, ale začala jsem to brát tak, jak ty píšeš. :slight_smile:
(a doufám, že za čas, až bude nějaký ten brouček mezi námi), budu mít ten názor stejný, ne-li ještě víc utvrzelý! :slight_smile:
10. lis 2006 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jsem opravdu ráda,že jsem si přečetla názory zcela neznámých nezaujatých žen...i když jsem tu otázku myslela trošičku jinak; je pro nás jako pro vyzrálé a inteligentní lidi naprosto samozřejmé,že děťátko bude na prvním místě a že člověk bude muset a jistě rád vše podřizovat svému dítěti,a to nejen po dobu dětství,ale prostě do konce života....Oba se snoubencem jsme vyrostli v harmonických rodinách a připadá nám to docela normální,oba jsme absolutní abstinenti,takže pivnici určitě oželíme,hihi....spíš mne zajímalo,jak to u Vás vypadá konkrétně...myslím,že ty obecné věci jsou skoro všem jasné,prostě mě zajímají právě ty případy,kdy mají manželé hyperaktivní mimucho a jakým způsobem si pro sebe dokáží urvat chvilku,což občas potřebuje každý,aby nedošlo k frustraci,hehe..,anebo naopak situací rodičů,jež měli štěstí na "uspinkané zlatíčko",či takové,kteří po narození děcka zjistili,že mohli ještě chvíli počkat a teď jsou nejradši,když je někdo ochoten pohlídat.Budu moc vděčná za Vaše zkušenosti,pracuju na jedné psychologicko-filosofické studii a bude skvělé moci čerpat z Vašich komentářů.Zatím papa :grinning:
10. lis 2006 v 18:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak myslím, že nemáme hyperaktivní batolátko, ale hoodně aktivní. Ráno vstává v 7, večer usíná v 10. :grinning: Celý den pořád lítá, vůbec nechce sedět a hrát si..hraje si způsobem, že něco někam nosí (kupí oblečení ze skříně do pytle - sem a tam po kousku, leze po schodech,atd..)No, občas chodím spát absolutně vyčerpaná, s pocitem, nic jsem za ten den nestihla, ale šťastná, protože vedle mě leží moje štěstíčko!
Změnil se mi život 100% a víc už to nejde. Ve 20 jsem se musela naučit zodpovědnosti, trpělivosti, a všemu, co k mateřství patří. Vyměnila jsem občasné (netvrdím, že denodenní!!) návštěvy klubů a hospůdek za procházky v přírodě a výchovu dítka. Nelituju, je mi fajn a užívám si to, vždyť vyroste a nastanou doby puberťáků - no a dál to známe, že? :wink: . Hlídání zatím proběhlo jen 4x - poprvé po 10 měsích a z důvodu školy (chodím na dálkově na vejšku)Jinak babiček nevyužívám..rádi za nimi chodíme spolu :wink:
14. lis 2006 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
nevim, jestli je to to , na co se ptas, ale me hlavne zajimalo to psychologicke hledisko, jak se zena na materske citi, ja jeste zadnou zkusenost nemam, tak jsem se ptala 3 kamaradek/pribuznych:
1. je na materske 7 let, jedno ditko zacalo ted chodit od prvni tridy, druhe do skolky, prvni ditko je hyperaktivni, kdyz byl maly nedalo se s nim delat nic jineho nez se mu venovat, nedokazal si nikdy sam hrat a nechat mame volno, nastesti druhe je ticha, hodnoucka holcicka :wink: dana maminka byla ale na deti strasne fixovana, prakticky nikdy je nedala nikomu z rodiny na hlidani, nevenovala chvilku sobe nebo sobe a manzelovi bez deti, a ted po tech letech materske priznava, ze ma pocit, ze je zbytecna, ze nic poradne neumi, ze je porad jenom kolem deti (prvni dite mela hned po vysoke ve 24)
2. 30-tileta matka pulrocniho drobecka, ktera byla zvykla mit samostatnou, narocnou praci - sveho syna samozrejme miluje, ale taky ma pocit, ze jeji svet se strasne scvrkl a toci se cele dny jen kolem ditete; kdyz se byla projit sama po meste, pripadala si jak v jinem svete, kde lidi mluvi cizi reci :grinning:
3. 28 - leta matka rocniho synka, dite si poridila po dokonceni postgradualu, rikala, ze prvni pulrok byl neuveritelne narocny, ze se nikdy necitila vyspala, ted ze se to zacina zlepsovat a ze by se chtela zacit vic venovat sama sobe a taky vztahu s manzelem a zacit vic vyuzivat hlidani babicek
14. lis 2006 ve 12:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mishabv - takže výsledek: V jakémkoliv věku máte dítko, je to náročný :grinning: :grinning:
14. lis 2006 ve 13:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
rova, to kazdopadne :slight_smile:)
ale pro me vysledek spis byl, ze by nikdy matka nemela zapominat na sebe, at ji v tem moment neprijde nic dulezitejsiho nez jeji dite, nemela by zapominat "zit", hledat si chvilky pro sebe a budovat svuj vztah s manzelem
14. lis 2006 ve 13:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,

ja mam teda zatim to uspinkany zlaticko, ktery se prihlasi, jenom kdyz ma hlad (coz ma teda dost casto :slight_smile:), nebo kdyz je mu zima, takze zatim zadnou velkou zivotni zmenu nepozoruju :slight_smile: (ze tady s nama je, na to jsem si zvykla uz kdyz se mi vlnila v brisku), proste travim velkou cast dne a mensi cast noci :slight_smile: kojenim, no a mezi kojenima spinka nebo nespinka a jen tak kouka a ja si delam, co potrebuju do domacnosti a do prace...tak jsem zvedava, jak dlouho ji to jeste vydrzi :slight_smile:

Ale tohle je asi prototyp dokonalyho ditete :slight_smile:, kamaradka mela hyperaktivni, co od narozeni spalo tak maximalne 7 hodin, a byla uplne hotova...
14. lis 2006 ve 13:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
mozna vyslovim nepopularni nazor, ale myslim si, ze kdys se mama na dite upne a vydi v nem jediny smysl zivota, vse mu obetuje a strati vlastni sny, je to velky prusvih...jak muze clovek, ktery nic nama, neco dat druhemu(svemu potomkovi?)...myslim tim v dusevni rovine...
...ac jsem mela dve deti po roce a byla na ne jako vdova sama, nikdy jsme na ne neprenesla sve nesplnene idealy a sny...snazila jsem se nezanedbavat sama sebe a rozvijet se ve vsech rovinach.
domnivam se, ze zadny jiny clovek neni cilem naseho zivota, ale nekym, kdo jde nejaky cas s nami po ceste za tim cilem (ikdyz v propade deti je nejakou dobu neseme)
14. lis 2006 v 15:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Frantino, ono jde asi hlavne o to (a slo o to asi i tazatelce), ze v prvnich par letech Te to detatko hodne moc potrebuje, at chces, nebo ne :slight_smile:, vsak to sama vis lip nez my nezkusene :slight_smile:. No a otazka je, jak skloubit tu casovou potrebu detatka a svoje vlastni zajmy a priority, zda to jde a jak moc a na jak dlouho musi clovek z tech svych vlastnich zajmu ustoupit. Coz ja zatim rict nemuzu, ale Ty bys nam treba mohla rict, kolik jsi toho s detma zvladala :slight_smile:
14. lis 2006 v 16:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
já myslím že život se po narození mimča změní uplně. A je to uplne něco jineho, je to krádsný :slight_smile:
10. čer 2008 v 07:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
kamini - mě je taky 23 :wink: - mám pocit, že se mi život zásadně nezměnil... :wink: Neměla jsem kupu koníčků, to je sice pravda, ale byli jsme zvyklí na to, že se kdykoliv sebereme a jdeme se courat po krámech, nebo jdeme na veču, nebo na oběd. Jezdila jsem s přítelem na basketbal - rád hraje, jezdili jsme s kámošema na chalupy.

No a co se Dominik narodil, je vše při starém :wink: Když se ráno vzbudíme s tím, že chceme šopingovat, tak vyrazíme, když chceme jít na oběd ,jdeme i s Domísem (samo že nekuřácká r. - nebo zahrádka), když chceme jet na chalupu s kámošema tak jedeme :wink: , túry pořádáme stejný jako bez kočárku :sweat_smile: , na veču jdeme méňe, ale máme možnost hlídání v podstatě kdy si řekneme.Takže kdybychom chtěli tak můžeme. Na tom taky záleží. Tudíš si můžu dojít ke kadeřníkovi, kosmetiku, nebo kamkoliv :wink: NA basket jedeme klidně všichni...

Já myslim, že v prvním roce miminkovskýho života je asi největší brzda kojení, proč by si nemohla koníčkovat :sweat_smile: , protože musíš být při ruce, nebo při prsu spíš a nemůžeš se moc vzdálit. Ale jinak nevim... za předpokladu, že někdo bude hlídat. A jinak se dá s dítětem fungovat skoro jako dřív mi přijde :wink: Krom toho, že si už nemůžu ležet do jedenácti :sweat_smile: Ale na druhou stranu už nejsem ztahaná z práce a klidně jdu spát až popůlnoci, většinou v jednu ráno. Čekala jsem to naopak, že budu chodit do pelechu strhaná v devět a prd. :sweat_smile:

Abych to zhrnula - záleží jak ty se k tomu postavíš, jak moc se budeš nervovat, jak moc si budeš mateřství užívat a brát to tak, že je většina při starém a nebudeš tolik prožívat to, že to přeci jen úplně stejný samozřejmě neni :wink:

Ale jak psala gerden, jestli se necítíš, pak do toho ještě nechoď :wink:
10. čer 2008 v 11:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
nikka.vo; kamini tu diskuzi zakladala pred rokem a pul, tipuju, ze uz to ma v sobe vyreseny, pac tu nedavno zakladala album a mluvila neco o tom, ze se co nevidet zacnou snazit :wink:
10. čer 2008 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
aha :grinning: lendych mě tedy zblbla, jsem nekoukala na datum :sweat_smile:
10. čer 2008 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
kamini: Rozdíl je v tom, že už pořád myslím na to, co je nejlepší pro něj. Momentálně to je pohodová matka :grinning: Od září 2007 jsem se moc nevyspala, syn přes den naspí 40 min. V noci vstáváme 2x a ráno 5.30, 6.00 je budíček. V šestinedělí jsem byla na něj sama a i tak se mi podařilo s nespícím prcek udělat květinové vazby na dušičky, vánoce, nakoupit dárky, studovat. Je fakt, že studuju, když spí, takže v noci, zvykla jsem si. Cestuju a věnuju se dál svým koníčkům. Manžel má náročnou práci a dost často jsem s mimi sama, mrzí nás jen, že on ho nevidí dělat pokroky. Neohlížím se zpět. U nás doma nemá co by kdyby místo. Teď a tady řeším věci, jak vznikají. Co si neumím představit je druhé mimi :dizzy_face:
10. čer 2008 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nikka.vo: já jsem to četla taky jako nové téma :sweat_smile: :grinning:

Ale každopádně si myslím, že jsou tu dost dobré reakce. Já sama ještě miminko nečekám, ale už bych chtěla a s manželem o něm uvažujeme. Ale já to beru spíš po téhlo stránce, která se tu rozebírá, manžel po finanční :sweat_smile: (chceme stavět, takže budou nějaké půjčky a tak).
Ale strašně se mi líbí shrnutí, které napsala Mishabv :wink:
Musím říct, že si teda nedovedu představit to, že mě někdo potřebuje 24 hodin denně a abych fungovala na 100%, ale to nikdo, dokud ho to nepotká.

A jak to děláte, aby nebyl váš manžel/partner stranou? Aby se necítil, že na něho teď nemyslíte a nevěnujete se mu? Z toho mám strach zas já. Já si totiž hrozně dlouho zvykám na nové situace, takže se bojím, aby to neodnášel můj muž :frowning2: .
11. čer 2008 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak mladá jsem, ale neklidná ne :grinning: . Já jsem klidná :grinning: :sunglasses:
11. čer 2008 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@frantina neviem.ci tu este byvas.som vdiva mesiac a chcem sa s niekym poradit .kto z je dlhsie po takejto udalosti
2. únor 2014 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rozhodně budou ještě neklidnější :grinning: :grinning: :grinning: . Starost o děti člověku na klidu nepřidá :wink: .
2. únor 2014 ve 13:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
já myslím, že život vám to ovlivní natolik, na kolik si ho ovlivnit necháte. jsou lidi, co skoncují se vším a věnují se jen rodině. jsou lidi, co mimi odloží, vyprdnou se na kojení a jdou pařit, ožerou se a kouří. myslím, že většina je někde uprostřed. záleží jaký životní styl máte a po jakém toužíte. většina věcí jde skloubit i s dítětem, jen to občas stojí víc času při přípravě, plánování a je to větší balení apod. taky záleží jakou možnost hlídání třeba máte, když chcete podnikat něco, co s miminkem fakt nejde (třeba divadlo, romantický víkend ve dvou...). mít rodinu je pro někoho konec vlastního života a někomu tím teprve začíná, to je i o smýšlení a hodnotách :wink: je fakt, že já si takto brzy taky neuměla představit mít rodinu.
2. únor 2014 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja to vidim podobne jako @gedren
Miminko je dalsi faze zivota a proste tvuj zivot bude o necem jinem, ale to neznamena, ze je to spatne.
Popremyslej, co od zivota chces a jestli to pujde skloubit. Ja bych treba ve 23 dite jeste nechtela - v ty dobe jsem byla ve tretaku na vysoky, pracovala na plny uvazek (na studia se muselo nejak vydelat), touzila jsem cestovat, odjet na pul roku do Afriky ucit a jeste si uzivat studentsky zivot a zapracovat na kariere... To s ditetem by fakt neslo. Ted je mi 32 a cekam prvniho spunta ... vsechny sny jsem si splnila (teda krom ty Afriky :p ale tam to vybouchlo kvuli necemu jinymu), takze nemam pocit, ze se kvuli diteti nejak silene obetuju. Kdybych mela mimco ve 23, asi by tam porad byl ten pocit, ze mi neco uteklo

S manzelem radi cestujeme - to planujeme i s malou, jen ty destinace proste poupravime. Milujeme cteni, tak proste budu cist nahlas a zmenim trochu literaturu :grinning: Rada fotim, takze naopak s malou planuju, ze ji budu "zneuzivat" jako modelku, vyzkousim si treba novorozenecky foceni a kdyz to pujde dobre, chtela bych s tim zacit i profesionalne.

Jediny, kde vidim "problem" je kariera. My teda ted zrovna bydlime v Holandsku, takze do prace musim jit uz kdyz maly budou 3 mesice (to je jedina vec, ktera me fakt stve), ale i kdyz budu pracovat v podstate na plny uvazek (4 dny v tydnu a patky volno - vybrane z nastradane dovolene), tak uz v tehotenstvi citim, ze me sef od te doby co jsem mu tu radostnou novinku oznamila, nebere rovnocenne jako ostatni (ackoli mam zdaleka nejlepsi vysledky ze vsech, zkusenosti..)
Na domacnost si najmu pani na uklid (za tech par korun to stoji, alespon budu mit vic casu na sebe a rodinu)
a mam super, ze manzel je mi uzasnou oporou.

Takze to asi tak za me :slight_smile: mozna to vidim moc optimisticky, ale to uz mam v nature :slight_smile:
2. únor 2014 ve 14:24  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek