Jak moc se podřizujete děťátku?
ahoj holky, dnes jsem tak přemýšlela jakto chodí u ostatních,co se týka času na kamaradky,nákupy,zábavu ,odpočinek ,atd..jaké jsou vaše všední a nevšední dny?podřizujete se dítěti např .v 7 doma kvuli koupání ?děkuju za odpovědi 😨
Se slzou v oku vzpomínám na mladá léta naší nejstarší, kdy jsme byly, jak to tak čtu tady, bez režimu - každý den vstávala jinak, na procházku jsme šly, kdy se nám chtělo, když byl nějaký program večer (v létě grilování, zkouška s kapelou), tak zalomila tam. Byla klidné dítě a nedělalo jí to problém.
Prostřední už se musela podřídit starší a její školce - ráno vstávání v určitou hodinu, po o se šlo spát, aby nebyly večer unavené, večer se šlo spát v přiměřenou dobu, aby se je ráno dalo probudit.
No a teď chodí nejstarší do školy a ráno vládne režim přímo vojenský, abychom se všecky vypravily. Večer taky, abychom to nějak sesynchronizovali a ráno v pohodě vstaly.
@theloveska
@prumyslovacka
A od kolikateho mesice jste to zacaly prodluzovat?
@bunny123 az mi mala nechtela spat dopoledne, myslim kolem 10-11 mesice... Myslim si, ze di kazde mimco rekne, kdy uz je ten cas ...
jinak to bylo myšlené né že přez den má stálý režim,,,ale hlavně večer .také se očas podřizuji ,ale když se jede na výlet nebo se něco zařizuje tak přez den také fungujeme ,ale v 7 pul 8 koupání a hají. 🙂
u nás se snažíme dodržovat spaní po O, tak kolem 11.30 - 12 a večerní ukládání do postýlky tak 19.30 - 20 ... anička má povoleno do 20.30, pak do postele. Přiznám se, že to mám hlavně kvůli sobě, abych měla přes den a hlavně věčer klídek na práci a svoje koníčky. Když jsme někde na návštěve přes víkend, na dovolené, atd. tak režim moc neřeším, protože v jiném prostředí je to těžší.
@bunny123 jak psaly již holky, většina miminek až okolo roka má zavedené poobědové spaní.
Mě holky vstávaly okolo 5-6ráno, po 9hod první spaní, další okolo 14hod. Od cca jejich 10měsíců jsem zrušila dopolední spaní (už nechtěly), ale obědvat jsme musely už před 11hod, aby mohly jít hned spát.
Jinak k původní otázce - holkám jsme se podřizovali ve všem.
@bunny123 hele cca po roce... teda po jejím prvním roce 🙂 je březen 2013, tak letos před prázdninama 🙂
Holky, podepisuji se pod Vaše příspěvky 🙂. My už máme děti dvě, ale dělám to vlastně pořád stejně. Když se narodila dcera, bylo mi 22 a tlak z rodiny ohledně ,,dobrých rad'' byl poměrně značný.
Snažila jsem se ze začátku, stejně jako švagrová, kojit přesně na minutu, dávat spinkat....a byla jsem z toho pořád ve stresu 😀 Potom jsem slyšela větu : miminko si nemusí být jisté nějakými rituály, musí si být jisté maminčinou láskou.......A bylo to. Daleko více mi vyhovovalo sbalit Adrianku a vyrazit za kamarádkami a ona spinkala v autě nebo v kočárku tam. Žádné dodržování povinného spánku v postýlce doma. Jídlo dostane vždy kdy má hlad, ale nehysterčím z toho, pokud někdy sváču odmítne a dá si ji déle 🙂.
Švagrová dává i čaj dětem v přesnou dobu - pro mě už trošku úlet 😀
A malá je odmala spokojená 🙂 a spinká celou noc. Po narození syna jsme se pár měsíců zmítaly v chaosu a nevyspání ( děti jsou od sebe 22 měsíců), ale posléze najeli na podobný režim nerežim.
Já se prostě venku klidně zakecám a nechám děti blbnout o něco déle, než chvátat domů na koupání v 19.00h 😉
Ale uznávám, že zde prostě platí rovnice, spokojená maminka = spokojené dítě (děti). Takže pokud některé mamince vyhovuje striktní dodržování režimu, tak budiž. A její děti budou úplně stejně spokojené.
@michaela_2 myslím, že si to přesně vystihla. 🙂 moje a posléze naše spokojenost je v tom, co popisuješ 😉
Mám 4 měsíčního syna a dodržujeme dobu večerního koupání 18:30 a následného krmení...takže odevšud prostě kolem 18 hod šupky domů koupat... 🙂 Neomezuje mě to - přála jsem si děťáko a tohle k tomu (dle mého názoru) patří. 😉
Myslím si, že miminka dokud jsou malé a je třeba se jim věnovat. Potřebují jistotu, bezpečí a klid.
U nás to jde všechno přirozeně. Vše co spolu děláme, děláme tak, aby nám oběma to dělalo radost a potěšení. Jsme prostě spolu. Samozdřejmě musí fungovat nějaký režim a řád pro nás obě.
Někdy už poznám sama na sobě z mého jednání, že mi dochází energie a tak si tatínek s mimi udělají spolu třeba celé odpoledne🙂 Já si zajdu na jogu, masáž, nákupy, fitko, s kamarádkou...atd..
Maminky rozhodně nejsou na baterky. A měli by se věnovat taky sami sobě. Čím víc je spokojená maminka tím vše přenáší na miminko.
Co se týče koupání. Jsem vždy doma a malou vykoupu. Když se stane, že čas nestihnu prostě nevykoupeme jeden den se nic nestane 🙂
Chodíme s malou cvičit, plavat, blbneme, spinkáme, papáme, zpíváme si, prostě spoustu činností s láskou 🙂
Ahojky, já režimy z duše nesnáším a nechci dělat sobě ani malému (půl roku) ze života pionýrský tábor. Žádné pevně dané rituály a časy krmení nemáme a děláme vše podle aktuální potřeby. Jídlo dávám, když si řekne, nebo když se to zrovna hodí. Všude ve městě s sebou tahám UM, takže můžu nakrmit kdekoli a kdykoli. Zalomí to taky kdekoli, klidně v kočárku nebo na gauči u známých. Koupu obvykle večer, ale klidně vykoupu i dopoledne nebo odpoledne, když se to zrovna večer nehodí. Jediné, co se snažím dodržovat, je, aby byl okolo deváté večer, když chodí spát, doma a usínal ve své vlastní posteli. Nicméně pokud v těch 9 nechce spát, nenutím ho a neuspávám, nechám ho si hrát, dokud sám chce. Taky nikde není řečeno, že musím být doma já🙂. Klidně pak ještě někam vyrazím nebo si zveme večer návštěvy k nám. Z hlediska společenského vyžití mě paradoxně nejvíc neomezuje malý, ale nedostatek kamarádek. Plno bezdětných mě po otěhotnění odepsalo a maminy zase obvykle dodržují ty své rituály, takže "nemůžou". Když se mě lidi ptají, v jakou hodinu by se mi to či ono nejvíc hodilo, když mám malé dítě, ani nevím, co na to odpovědět, protože nám je to prostě jedno. Ať si říká, kdo chce co chce, ale můj syn je naprosto spokojený, a pokud už zabrečí, je to čistě dorozumívací signál, kterým mě upozorňuje, že něco chce. Já pak nekouknu na hodinky, jestli je přesně 18.00, ale na něj a hned vím🙂. Právě proto, že vůbec nebrečí, ho taky můžu tahat kamkoli - do kavárny, na úřady, na nákupy apod. Často ho taky beru po městě s sebou, i když je manžel doma a mohl by hlídat. Prostě proto, aby měl "vzrůšo" a vybočení ze stereotypu.
@mysicka_lb tohle bych podepsala od A do Z, i s těmi kamarádkami, což hodně mrzí co?! 😖
@mysicka_lb Já zatím žádné dítě nemám, ale mám přesně takový názor na rituály a zavedený stereotyp jako ty. Když to půjde a moje budoucí dítě to nebude vyloženě vyžadovat, tak taky nechci být otrok rituálů a naučeného denního "programu". Snad se to povede 🙂
@mysicka_lb přesně!! Máme to jstejne...holky spokojené...a neměly teda přesne hodinu na psaní, jelikož někdy usnuly v 17,30 a probudily se v 19,30 a pak mi proste znovu ve 21h neusnuly...ale spokojené...jak já tak ony..takže naprostý souhlas....
Ano, já se podřizuju, přijde mi to normální. Mám miminko a dvouleťáka a někdy je těžké vyhovět potřebám obou, ale snažím se. Naše dny vypadají tak, že ráno děti vstanou, vzbudí mě, já je obleču, mladší nakojím, po starším utřu načůranou loužičku, udělám snídani, kterou nikdo kromě mě nejí, pak trochu pofackuju bordel z předchozího večera, děti si hrajou, pak je najednou jedenáct, dceru nakojím, ta usne, synovi ohřeju oběd, ten žárlí, že ji kojím a jeho ne a z trucu nejí nebo si s tím jídlem hraje, pak si jdeme spolu hrát nebo se mazlíme nebo něco, než se dcera vzbudí. Pak se chystáme ven, já si myju vlasy, děti jsou v koupelně, dcera v lehátku, syn se češe, líčí, takže ho pak musím zase umýt, pak pobíhám po bytě a balím věci, dělám pití s sebou, něco ke svačině, dcera pláče, lehátko ji nebaví, syn pláče, protože jak pláče jeden, pláče druhej, pak se obléknu a začnu oblékat je, syn si sám zvládne obléct některé kusy oblečení, když má náladu, zato dcera se během čekání na odchod dvakrát počůrá, takže ji musím dvakrát svléknout, přebalit a zase obléknout, když už konečně jsme na připraveni na odchod, nemůžu najít mobil nebo klíče, děti řvou, je jim vedro, ze mě leje, že jsem si vlasy nemusela načesávat a oční linky mám na tváři (až co mám děti, vím, že je možné, aby se vám potila i oční víčka!), pak konečně vypadneme ven. Někdy cíl nemáme, tak má syn volnou ruku ve výběru cílové destinace, jindy potřebujeme třeba na poštu, což je mimo jeho plány, a tak pláče na ulici a vysvětlujeme si, že chápu, že chce jít na zvířátka, ale že dneska musíme na poštu a cestou domů se stavíme na houpačkách atd. Nakonec teda na tu poštu (sejít z kopce a zatočit za roh) za 40 minut dojdeme, pak jdeme procházkou zase domů, jenže syn nechce do kopce, takže buď obcházíme půl města, nebo ho nesu v náručí a ještě tlačím kočárek, anebo když nemáme kočár, tak to obcházíme po schodech, kterých je asi milion, kdy já nakonec mám dceru v šátku, syna v náručí a ještě dřu tašku s nákupem a tříkolku. Když vylezeme nahoru, většinou se mi derou slzy do očí a je mi líto, že nemáme tatínka, který je v pět doma, protože by nám pomohl nebo by nás odvezl nebo tak. Přijdeme domů, je tak půl šesté, napouštím vanu, nahážu do ní děti, syn pečlivě umyje dceru, tu pak vezmu, namažu, obleču a nakojím, někdy usne, někdy ne, to pak jde do lehátka a je s náma v koupelně, kde zase obstarávám syna. S tím se pak hádám, že nechce plenu (ale ani na nočník), že nechce pyžamo, jdu mu udělat večeři, buď ji sní, nebo ne, a sám pádí s vítězným pokřikem hají, hají do postele (to je tak půl sedmá, sedmá). Pak ještě "uchovám" dceru a od té osmé už mám večer sama pro sebe a čekám, až má tatínek padla a ráčí dorazit domů - většinou v bídné náladě, hladový, unavený, a tedy nepříjemný. Kvůli absenci tatínka jako pomocné ruky v péči o děti jim opravdu v mnoha věcech ustupuju a podřizuju se, protože pak dny plynou hladce. Když se něčemu vzepřu, pak syn jen pláče a pláče, jako dnes dopoledne (tuším, že prapočátek všeho byl v tom, že jsem se podívala na mobilu na příchozí zprávy, zatímco on tam hledal youtube kvůli pinguovi - ale sám mi ho dobrovolně vydal!), což ho vysílilo a on od dvanácti spí - jsem velmi, velmi zvědavá, v kolik dnes půjde spát. 🙂 No a takhle to chodí od pondělí do neděle, jediná výjimka bývají vánoce, to má tatínek omezený provoz a jen osmihodinovou pracovní dobu. 🙂
@tarra27 Tak to je máš docela slušně u sebe, takový poloviční dvojčátka 🙂 Já chtěla děti brzo, protože jedno dítě ze mě mámu nedělalo a tak nějak mě to doma ani moc nebavilo, od šestinedělí jsem pomýšlela, že půjdu do práce. Pak byl synovi rok a já otěhotněla a teprve až po porodu dcery si konečně připadám jako máma, která těmi dětmi žije. 🙂
Když máte režim, chodí i vaši manželé domů tak nějak stejně z práce, nebo mají třeba směny ?
U nás muž dělá směny, někdy 14 hodin, někdy 16, někdy normálně 8,5 h . Noční, odpolední, někdy víkendy.
Neumím si představit v tomhle režimu mít nějaký přísný režim.Někdy chodí z práce ze 3 ráno, někdy v 1 ráno odjíždí . Dokázaly jste nastavit režim i za těchto podmínek ?
Přiznám se, že já režim nastavovat asi nechci . Jezdíme hodně pryč a budeme ( chceme ) v tom pokračovat i po narození dítěte ( hodně rodin takto jezdá i s miminky - 5,6 týdnů stará ) . máte někdo dítě, co zvoádá usnout kdkeoliv, i třeba za hluku - pokud ano, jak jste toho dosáhli ? 🙂
Holky, kde se bere ten nazor, ze rezim zavadi matka? Me teda vojensky rezim zavedl syn a kdyz jsem si dovolila opozdit se oproti planu, trestem mi byl nekonecny rev 😉
Já se přiznám, že režim u nás u prvního dítěte naprosto nebyl - dělala jsem si co jsem chtěla, mimčo jsem tahala sebou někde v Manduce, spala v kočáru nebo v autě a bylo to úplně v pohodě... Prostě furt někde v luftě, dítě spokojený a já taky 🙂 S příchodem druhé dcerky to začlo být trošku horší (nemohla jsem třebas po probdělé noci jít spát s malou přes den), takže tady nějakej režim je, ale nic, co by nešlo změnit 🙂 Třeba o dovolené je všechno úplně jinak, pak se snadno vrátí do normálu, když přijde návštěva, nechám je dýl...
Teď co chodí od září starší do školky to máme zase o chlup "režimovitější", ale stejně nemám problém sbalit děti a na celej den někam vyjet - a nechat mladší spát v kočárku, nebo po cestě zpět usnout v autě a pak je přenesu...
Myslim, ze je to hodne o povaze ditete. Nase mladsi dcerka(3 mesice) moc v kocarku nespi, brzy se budi. Takze vim, ze na hlavni spanek pres den se lip vyspi v postylce. Kdyz musime nekam jet a spi v kocarku treba 30min, vetsinou je do vecera protivnejsi z nevyspani. Takze Mia rezim vyzaduje a potrebuje. V sest vecer je uz unavena, takze koupat, nakrmit a do postylky. Jinak je pretazena a spatne usina. Ale bude lip, jak poroste. Vidim to u starsi 6lete dcerky. Detem se musime bohuzel casto podridit, ale beru to tak. Na druhou stranu doma chapou, ze maminka si taky nekam nekdy potrebuje vyrazit sama, tak tatka holky hlida a v pohode. A nebo si vyrazime s manzelem a babicka hlida. My i oni si to uzijou, odpocineme si od sebe a muzeme dal fungovat.
@texetka já naučila holky na kočárek + nějakou hračku (mladší má hracího medvídka) a stačí 🙂 Rekonstruujeme dům, tak bejvám často na stavbě a mladší semnou - jezdím tam tak, aby usla a já mohla pomáhat, takže jí uspím v kočárku, odstavím do kouta a pracuju, zatímco kolem bouchaj dělnící, zbíječky - jí je to jedno :D
U nas rezm nerezim zavedlo dite 😉 od malicka byl celkem pohodar,zmeny mu vubec nevadily,jen to spani si sam posunul do pozdnich nocnich hodin,jako miminko i kdyz jsem se snazila koupat v 19,nakojit a uspavat,stejne usnul poradne az kolem 22 hod...ma to v sobe nastavene a doted ( 2 roky ) je zazrak,kdyz usne pred 22 hod. A to vstava kazdy den kolem 8. Nekdy se mi ho podari uspat odpoldne,al to vetsinou kdyz je v predskolce a tam se hodne unavi. Ovsem pokud po obede usne na hodinu,tak mame do pulnoci o zabavu postarano. Takze tady omezeni neni. Omezeni je v tom,ze pritel pracuje hodne dlouho a prcek se od nej nenecha uspat,nakrmit,obout,nic...zkratka Mama ☹ v nouzi s revem to jde,ale minimalne. Takze tim odpada hlidani..ve skolce je v pohode,nechapu..
Co me mrzi,je to,ze nemame hlidani,takze nejde si dojit do kina,na veceri,nebo jen v klidu sami nakoupit..parkrat hlidala mamka,ale prcek je divoch a mamina ho moc nezna,takze je to moc velka vyjimka. Dale me mrzi,ze pritel prisel o svuj nejvetsi konicek modelareni..s prckem to delat zkratka nejde.. Dokud nebude vlastni zamykatelna mistnost,tak je to nerealne..zapach barev,lepidel,presnost na desetiny milimeru s ditetem na kline je sci fi..a mrzi me izolace od kanaradu.. Vetsina deti bud nema a pres den jsou v praci a cas maji az vecer,nebo deti maji a nestihaji... takze nase komunikace je max pres FB ☹☹ Kazdopadne dite nam prevratilo zivoty o 180 stupnu 😉
My máme tříměsíční miminko. Ráno vstává brzy, tak s ním zpívám, ukazuju mu hračky, paseme koníky, cvičíme na míči, v manduce dojdem do krámku, doneseme koníkům mrkev a kolem deváté dopoledne chodí spát, dřív jsem ho brala ven v kočárku, ale teď ho nechávám spát doma, abych si mohla poklidit, uvařit a pod. Po spaní většinou vyrážíme ven, někdy jen spolu, někdy s kamarádkou, nebo k babičkám. Venku býváme tak do čtyř, pěti, podle počasí. Když to počasí dovolí, tak si malého vezmu do manducy a jdeme spolu uklidit do stáje, případně uděláme něco doma. Kolem sedmé prcek vyžaduje koupání, pak si spolu lehnem a většinou v půl osmé spí, tak pak uklízím, vařím, peču, nebo vysedávám u pc. Moje hobby jsoou koně, mám dva za domem. Jezdím 3-4x týdně, když přijede hlídat tchýně. Občas mi hlídá manželova babička, to většinou využiju k většímu úklidu (okna a pod). O víkendech se snažím být co nejvíc s manželem, uděláme nějaké návštěvy, já jdu jezdit, děláme na zahradě, jdem na výlet.
Velké nákupy dělá manžel, já si zajdu jen občas pro nějakou drobnost, do drogerie nebo na trh pro zeleninu, věci pro malého kupuju většinou na internetu. jen 2x jsem byla narychlo v OC pro nějaké oblečení po porodu, ale já obchody nijak nevyhledávám.