Jak zlepšit vztah po narození dítěte? Zkušenosti rodičů
Ahoj holky,
jsme s manželem sezdaní dva roky (partneři 5 let) a momentálně máme doma 9měsíčního chlapečka. Je to zdravý, krásný, veselý kluk, oba ho moc milujeme. Problém je ale ve vztahu nás, jakožto rodičů.
Já měla pocit, že je vše ok, že se máme s mužem rádi a ten přechod do role rodičů zvládáme celkem dobře. Včera ale z manžela vylezlo, že on to tak nevnímá. Má velký problém s komunikováním svých pocitů, snažím se ho to naučit. Nicméně to u něj chodí tak, že vše tutlá a tutlá, až to jednou bouchne. To se stalo včera.
Řekl mi, že si i někdy představuje, jaké by to bylo, kdyby od nás odešel. Zabolelo to..
No a teď co řekl, že je za problém. Vadí mu, že se občas naštvu. (Občas znamená třeba 2x do týdne a naštvat se znamená, že třeba bouchnu dveřmi nebo mi ujede sprosté slovo, když se mi něco nepovede.) Taky říkal, že jsem se po svatbě změnila. Což je asi pravda, ale to on taky. Víc mi toho v podstatě neřekl. Pravda ale je, že co je malý na světě, hádáme se častěji a kvůli blbostem. Já taky třeba vůbec nemám chuť na sex. Spíme spolu, ale já se musím vždy přemáhat.
Manžel mi řekl, že si potřebuje v hlavě srovnat, co chce. A že mi pak dá vědět. Tak mu dávám čas a čekám, na co přijde, ale mám strach. Miluju ho a nechci ho ztratit..
Snad dává smysl, co jsem psala. Mám toho teď plnou hlavu, tak jsem to ze sebe potřebovala dostat.. Máte někdo s něčím podobným zkušenosti? Máte nápad, jak z toho ven?
@levandule_k od veci koment, ale nepsala jste tady nekdy, ze deti nemate? Od bezdetne cist "ja bych k decku tolik nevstavala, ja bych nedelala tohle", to jsou kecy v kleci bez prakticke zkusenosti, uplne mimo misu. Jestli si Vas pletu a dite mate, omlouvam se.
Nechci syckovat, ale podle me nekoho ma. Ze zkusenosti - kdyz chlap zacne takove neurcite kecy o tom, co mu vadi, a jak musi najit sam sebe a srovnat si to v hlave atd, tak v tom je nekdo treti a uz tlaci na pilu.
@alamo Tak podle vcerejsiho updatu od zakladatelky si to pry vyrikali a vsechno je OK. Ja teda nechci malovat certa na zed, opravdu z celeho srdce doufam, ze to byla kratka krizovka a ze u nich opravdu bude uz vse OK, ale trosku mi to pripada, ze manzel tim jenom uhasil nejhorsi pozar, ale uvnitr to doutna dal. Protoze takove zasadni zmeny nazoru v kratke dobe zni proste divne. Kazdopadne preju hodne stesti.
@carollester ahoj já jsem uplne v ty sami situaci jako ty ! našemu malému je 10 měsíců a vše co si napsala jak kdyby to četla o sobě …. Jen musim jeste dodat ze já od porodu na tom nejsem dobre ani psichicky … mam pocit ze naše mánzelatvi se jistě routi … nevim jak ti poradit , sama potrebuji radu no musela jsem ti napsat jelikož jsme na tom stejne 🤷♀️
@zanett js si to nemyslim. Spise naopak clovek nejak funguje a pak si uvedomi ze zanedbava sebe vztah manzelku a ze se v tomhle fakt citi blbe … a pak si uvedomi ze jel na nejaky setrvacnik misto aby si nasel cas na sebe neresili s manzelkou jen provozni veci a raky jakoze i zili zabavne a nejenom jsk roboti povinnosti ( my i v pkoli to tak obcas mame ) staci se zastavit zamyslet . A nvubec nic to nevypovida o kvalite vztahu nebo ze by nekdo nekoho nemiloval nechtel s nekym byt apod…
My jsme spolu s manželem 10 let a 6 let svoji. Když se nám narodila starší dcerka tak jasný, ze se nám taky změnil život o 360 stupňů. Ale o to víc by vás to mělo stmelit a pomáhat si, být parťáci. Zadnej vztah asi není dokonalej. Každá maličkost by vám měla vztah posilovat a posilovat a ne se bortit. Promiň, ale tohle mi přijdou jako chabe vymluvy. Jako by hledal i v těch malickostech důvody proč od vás odejit a pri tom nejsou vůbec pádné. Nemá třeba jinou? A boji se jít s pravdou ven tak jde na to raději takhle? Vztah posiluje i to, když se o všem vždy otevrene mluví.
@janedv Já jsem psala, v dalším komentáři, že jsem to blbě pochopila. Vysvětlení pro tebe, jak jsem to pochopila. Myslela jsem, že autorka, má 9m dítě vedle v místnosti a tam chodí 6krát za noc, a to bych skutečně takhle k dítěti nevstávala, protože bych si ho vzala k sobě.
Když máš dítě u sebe, tak řešíš jeho potřeby, ale někdy stačí mu dát prso v polospánku nebo ho pohladit a je to ok, nemusíš vstávat úplně, někdy to nezabere holt ho musíš řešit a moc se nevyspíš.
@levandule_k je uplne jedno, jaks to myslela. Psat jakekoliv matce "to ja bych nikdy..." muze jenom clovek, ktery to nezazil.
@carollester když s tímhle přišel ex manžel, nakonec z něj vylezlo, že se zabouchl do kolegyně..byli jsme spolu 12 let..1,5 roku manželé..děti jsme díky bohu neměli
@carollester I když nejsi bezprostředně po porodu, tak se ti to třeba bude hodit. Narazila jsem na článek, že muži mohou mít poporodní depresi. Neříkám, že ji má nebo nemá, diagnózu nikomu nestanovuji. Jen, že to pro něj může být těžké. https://zena.aktualne.cz/zdravi/muzi-a-poporodn...
Taky si myslím,že rady neskakat v noci kolem dítěte jsou mimo mísu.Kazde miminko je jiné a můžou ho trápit zuby nebo prdy a nechat ho v noci brečet mi neprijde jako dobré řešení.....
Dítě je Vas obou. Kdyz on je v práci, staras se o nej sama. Jakmile prijde z prace, jde to pul napul. A to i v noci. O domluvě je, kdy kdo bude odpočívat. Ale musí to být spravedlivé. Jinak brzy jednomu začne podvědomě vadit, ze se druhý chová na jeho ukor. Je to přirozene a jet na setrvačnost je opravdu kratkozrake.
Ja tuhle chybu udelala v prvnim manželství, manžela jsem šetřila, spinkal vedle v klidu, zatímco ja se vstavala v noci, brzy ráno.. Měl svůj odpočinek, ja směnu 24 hodin.
A ten vztah to polozilo. On vubec nevěděl, co je to za drinu a bral to, ze "jsem přeci doma", nepracuju. Ja udrena, naštvaná, protivná.
Doporučuji zapojit ho maximálně, aby pochopil, co musíš řešit a proč jsi občas naštvaná.
On ma čas na sebe, přemýšlet o tom, jestli s vámi být chce, ci nechce...? Ještě Ti to svěří? Dala bych mu na výběr. Zůstat a zapojit se doma ve všem, nebo ať jde. Žádné čekání na jeho smilování.
@rotkapchen Souhlasím. Dokud je manžel v práci, starám se o dítě já. Po práci se staráme oba. Buď společně, nebo se nějak prostřídáme. Díky tomu má manžel představu, co péče o dítě obnáší, zvládne ho přebalit, nakrmit, zabavit. Je plnohodnotný rodič, stejně jako já. Jen my teda máme s mužem od začátku domluvené, že v noci k dítěti vstávám jenom já. Dokud byl miminko, spala jsem u něj v pokojíčku (asi 2,5 měsíce), potom párkrát když rostly zuby, byl nemocný, apod. Ale muž mi dal vždycky prostor, abych se mohla po náročné noci natáhnout přes den. Nebo se staral o syna o víkendu, abych se pár hodin prospala. Teď už je dítě větší, není to tak snadné (dělá se i hodně věcí kolem domu), ale jsme v tom spolu 😊
@emillyhk domluva, se kterou jsi souhlasila a vyhovuje Ti, nevytváří pocit nespravedlnosti, zvlast, kdyz Ti je schopen kompenzovat odpočinek. Máte to skvěle vyřešené a tím jste schopni se tak složiteho ukolu, jako je péče o malé děti, spolu láskyplně zhostit.
Chtela jsem tím rict, ze chápu, proč je zakladatelka nekolikrat týdně naštvaná. Vstává v noci, manžel se po porodu z ložnice odstěhoval (WTF?!), aby se vyspal, evidentně doma příliš nepomáhá, i když se zakladatelka snaží vytvořit dojem, že ano. Je to podle meho lhaní si do kapsy. A podle obsahu jejich zprav, by to měla byt ona, kdo uvažuje, zda manzela nepošle do haje
Místo toho ji on ještě vydíra tim, ze je opustí on. To je manipulace jako blázen. Jestli si chce udržet důstojné postavení v rodine, musí ho ted rázně vyvést z omylu, ze sebou nechá manipulovat.
Zakladatelko, držím Ti pesti. Vim, co prožívás, a jak je to náročné! Pevne doufám, že tvůj chlap najde své mužství a zapojí se do rodiny. Slabí muzi mají milenky. Silní muži mají rodiny. Tak to je.
manžel nemůže snýst, že se občas naštveš a ujede ti sprostý slovo, nebo práskneš dveřma, a přemejšlí kvůli tomu o odchodu jo? :D
tak jako já nevim, co by dělal, kdyby přišlo opravdu něco závažnýho.
no hele bude to u vás dost o komunikaci. měl by se vyžvejknout, co mu opravdu vadí, a co by si představoval.... spíš v tom bude asi to odcizení v posteli a další věci, než to, že zanadáváš. (zvlášť, pokud ty vulgarismy nejsou mířený na něho, ale jen volně do éteru) pokud nevyvěštíš sama, co mu asi vadí, těžko s tím něco uděláš...
může to bej námět i pro tebe na zamyšlení a případnou snahu o vylepšení. jestli třeba o sebe tak nějak normálně dbáš, jestli nejsi dlouhodobně extra podrážděná, jestli se necejtí, že teda to mezi váma už neklape, když se sexem je to tak, jak to je, atd........
Trošku malinko se v tom vidím...já to mám to samé s tím tutlanim a neskutecne me teda vytaci ze nemuzu ri ct absolutne nic jako ze si postezovat..ikdyz to opravdu vezmu velmi v klidu, napriklad reknu (protože vím že ostřejší tón je zase problem) nějakou kravinu ze "ježíš tys tam nejel? Jakto? Vždyť víš že se to musí stihnout k XX datu" a on hned že jsem zla a prskam a 3 dny se semnou nebavi a pak když je něco co mě neuveritelne se.r. tak to v sobě tutlam protože vím že on by se sedmnou zas 3.dny nebavil ..
Když se nad tím opravdu zamyslím, tak musím říct, že období, kdy už děti nebyly sladká miminka, ale zároveň byly ještě opravdu malé, bylo nejnáročnější, pro mě i pro vztah. Sice je to od muže hnusné, ale tu představu vlastně asi dokážu pochopit. Že by nebyl na poslední koleji. Neboj, když to teď dokážete překonat, časem vás to strašně moc spojí. My máme občas velké krize, teď nedávno se nám spojila maželova extrémní pracovní vytíženost a zdravotní obtíže s tím, že se v mém životě objevil člověk, který měl mraky volného času a chuť trávit ho se svým a mými dětmi. Bylo to dost obtížné, ale zvládli jsem to s mužem právě díky představě, jaké by to bylo, kdybychom nebyli spolu a s našimi dětmi rodina, každou noc spolu v jedné posteli.