Partner si mě po porodu nechce vzít, co s tím?
Dobrý večer ženy, mám trauma z toho, ze si me můj partner po porodu syna nechce vzít.....přitom me.přijde naprosto nemyslitelné, už jen to být jakoby napsány každý zvlášť v papírech ve školce ci škole, co s tim mam delat? Lidé kolem me, především bezdětný se zasluhují a berou jak o život a na mě to doléhá čím dal víc......
@koordinatorka_odboje ano
@michalka147 dík za názor, prostě budu moudrejsi
@svetlus_pepca ticho po pěšině je dle mého názoru, protože nesebral odvahu a nebo mu někdo vsadil brouka do hlavy, jako ze ty řeči typu zda není blázen, aby se zenil čí něco podobného.....
@kikina_8 Tak pak se ho ještě můžeš v klidu zeptat, jestli se stalo něco zásadního a změnil názor. Možná by bylo lepší projevit zájem a pochopení (může mít strach), než na něj vybalit, že se chceš vdávat a basta. Třeba ho něco trápí a neví si s tím rady. To víš, stejně se budeš muset pro řešení rozhodnout sama. Neznáme tebe, tvého partnera, váš vztah, jeho pohled na věc, souvislosti, situaci, nic. To je pak těžké radit.
Ono pokud je pro tebe nemyslitelne byt svobodna matka, nemela sis (nemeli jste, ale on s tim zjevne problem nema) porizovat dite nesezdani. Nerikam, ze si te treba nikdy nevezme, ale pokud je tohle pro tebe zasadni, je trochu pozde to resit po narozeni ditete. To jste meli resit drive.
V mém okolí je to teda spíš naopak 😀 ti svodobní mají děti, vdaní/ženatí jsou často bezdětní. Jako svobodná jsem se představovala stejně příjmením jako u malého, protože jsem nechtěla dělat zmatky, takže nyní změna žádná. Sama jsem po svatbě ani netoužila, ale přítel to tak chtěl, tak budiž.
Ví partner, že bys to chtěla? řekla jsi mu o tom? Mluvili jste o tom před narozením dítěte?
Já bych si s ním o tom promluvila, pokud jsi už neudělala. Já jsem teď v 16tt a s přítelem jsme se dohodli, že svatbu nechci "jen proto, že jsem těhotná". Vzít se chceme, ale ne kvůli těhotenství, navíc si chci svou první svatbu užít a s bříškem by to nebylo ono. Aspoň né podle mé představy. Až se malý narodí tak máme v plánu počkat např. 3 roky až bude větší, a pak se vzít. 🙂 Je to o domluvě. Každopádně i kdyby jsme se nebrali, tak v tom nevidím problém.
@cukricek123 tak svatba se dle mého musí užít at je člověk v jakémkoliv stavu. Já sem právě nechtěla být ,,staromodni" jako ze nejdřív svatba, pak dítě. Mraky lidí v mém okolí to má obráceně....proto jsem v tom neviděla sebemenší problém a ejhle
@kikina_8 jasně chápu. 🙂 Kdyby jsme neplánovali dítě tak brzo, klidně by jsme svatbu stihli. Ale nestihlo se. A i kdyby jsme se měli brát po deseti letech, tak mi to neva. 🙂 Pořád lepší než se brát z nutnosti či donucení, a za rok se rozvádět. Což se dost často stává, když někdo někoho do svatby nutí :(
Já třeba zase nechápu názor ,že bez papíru nejste rodina. Rodinu přece nedělá nějakej papír. S manželem jsme se brali když bylo malýmu 2,5 roku a rozhodně jsem na něj netlačila. Není nic horšího pro chlapa než ženská ,která si mrčí svatbu. Čím víc budete tlačit tím víc se mu do toho nebude chtít. Toť můj názor 😉
Pokud jste se domluvili, dala bych mu ještě čas...je toho teď hodně nového...pro vás oba 😉 můj tenkrát ještě přítel taky začal najednou kolem svatby mlžit a to jsme se o tom dřív bavili a nakonec se ukázalo, že chystal romantickou žádost a chtěl abych to absolutně nečekala a byla opravdu překvapená a to se mu vážně povedlo 😉 takže neházej flintu do žita, dej mu trochu čas...já bych nějakou vážnější rozmluvu nechala až po novém roce...taky záleží jestli potřebuješ vyloženě žádost o ruku, prstýnek apod. Některý chlapy na tohle prostě nejsou...ségra taky čekala a čekala až pak prostě jednoho dne přišla že už by si mohli stanovit termín (předtím o svatbě mluvili stejně jako vy) a tak se domluvili, vybrali termín a vzali se 😉 takže můžeš klidně v lednu přijít a říct, heleď chtěli jsme se do roka vzít tak tady jsem vymyslela pár termínů, které mi přijdou fajn, který by se líbil tobě ať to můžeme včas zamluvit 😜
@kikina_8 Mam to podobne. Vzdycky jsme mluvili o tom, ze se jednou vezmeme. Dite jsme si poridili driv. Hlavne proto, ze partner proste ceka s zadosti az.... az koupime byt, az zrekonstruujem, az si to sedne v nove praci, aztrachu nasetrime, az.... A ja proste nechtela riskovat, ze mi pribydou leta a nepujde mi otehotnet. Rekli jsme si, ze svatbu muzeme udelat kdykoli, dite tak planovat nejde. Synovi je rok a zadost nikde, ale nestresuju se. Tusim, ze planuje zadost o ruku v miste, kde jsme se dali dohromady, coz je v zahranici. S jeho povahou a schopnosti planovat si pockam, ale nedavam tomu zatim extra dulezitost. Popravde nedokazu si predstavit, ze by me pozadal, kdyz synovi bylo jako tvemu. Na toho meho by to bylo strasne brzo v nove situaci.
hlavne netlacit na pilu... ja se chtela zasnubovat a on proste ne, proc svatba, stoji to penize a je to jen papir, nezijeme ve stredoveku a bla bla bla... tolikrat jsem to obrecela... pak jsem to po trech letech proste nechala byt... a bum... zadost o ruku prisla necekane, romanticky...
Jednou jsem mu totiz chtela vysvetlit, jak dulezity to pro me je byt vdana, patrit k sobe i na papire, jsem z neuplne rodiny tak na tom lpim o to vic.. myslela jsem si, ze neposlouchal, argumentoval opet po jeho... Ale poslouchal, a pockal si az do doby kdy jsem to uz davno necekala, smirena s tim, ze budem zit na hromadce... tak hodne stesti a netlac, on to snad pochopi... (jinak mu to musi nekdo nenapadne vysvetlit, jak je to pro tebe dulezity 😀 )
@kikina_8 myslím, že on tě už žádat nebude. Svatbu máte dohodlou a on už jenom čeká, až vybereš datum, místo, prsteny, naplánuješ počet hostů a postavíš ho před hotovou věc. Pochybuji, že se nic neděje, protože svatbu nechce, spíš protože ho buď ani nenapadlo tě žádat na kolenou s prstenem v ruce - proč taky, máte dítě, že - nebo se mu do toho nechce, což je většina chlapů líných na tyto romantická gesta.
Jestli chceš žádání, řekni mu, že k Vánocům chceš zásnubní prsten.
@koordinatorka_odboje no, ehm, jestli se ho dotyčná narovinu zeptala, jestli se vezmou než jejich syn začne chodit do školky a on odpověděl, že mu to připadá zbytečný, tak pak bych asi svatbu sama plánovat nezačala 😀
Protože buď - fakt CHCE požádat ji o ruku až to nebude čekat ( takoví chlapi taky existují, včetně toho mého)
nebo
zatím, vzhledem k maličkatému mimču doma, se mu nechce do dalšího zásadního kroku a chce si teď trošku odfouknout.....
Já bych to fakt nehrotila a dala tomu čas 🙂
@michaela_2 tak to pardon, já to pochopila, že se domluvili, že svatbu bude a teď se nic podle kikiny neděje
@koordinatorka_odboje To bych tedy v životě neřekla, že chci prsten a k Vánocům-to nikdy. Až odmítne, měla bych ještě zkažené Vánoce.Co když mě vůbec nechce za ženu? 😉 😕
@kikina_8 Užívej každý den a nemysli na to, co bude zítra.Vdaná budu letos 20 let, přesto má muž na ženění dosud ten názor, že to nic neznamená-více je prý mít s někým dítě-děti.Ten názor měl vždy a pod dojmem diskuze jsem se ho ptala včera-jestli se muži bojí závazku-řekl, že takhle vůbec neuvažuje.A to je co říct, protože ani on o pocitech nemluví, nebo mluví VELMI nerad.Jako píšeš výše-do hlavy jim nevidíme.To, že je lépe žít okamžikem jsem poznala až dávno potom, co jsme měli první dítě, v podstatě až tak po 40. narozeninách.Proč se trápit budoucností-má vás rád, jinak by s vámi nebyl-to mám také od svého muže-takže obvyklá mužská logika zřejmě.V podstatě to má význam pro Tvou spokojenost, ale není všem dnům konec-počkala bych, stojí to myslím za to...
@kikina_8 Tak to je blbe, kdyz nekdo takhle obrati. Ja bych s nim promluvila na rovinu, co v tom je, jestli proste zjistil, ze to neni podstatne, nebo uz si treba neni vztahem jisty. A od toho bych sla dal. Nenechavala bych to vyhnit. Da se smirit s tim, ze mas proste chlapa, co neveri na svatbu, ale neda se smirit s tim, ze si chlap nechce vzit tebe. Jinak ja te uplne chapu, ze to takto prozivas. Pro me je snatek take dulezity.
@koordinatorka_odboje on moc dobře ví, ze jsem romantická, takže si na tomto zakladam
@koordinatorka_odboje domluvily sme se, a teď ticho po pěšině......nebo před bouri
Když jste se domluvili, tak bych se ho zeptala, kdy tedy bude ta svatba. Kdybych mlčela a dělala, že mi to nevadí, tak se nikdy nevezmeme. I když můj muž od začátku věděl, že je pro mě manželství důležité. Ono to není jen o nějakém papíru. Brali jsme se, když byly dceři dva roky. Ale taky jsem začala něco plánovat, až když jsem se ujistila, že opravdu svatba bude. Muž totiž mlčel a nic se nedělo. I když jsme o svatbě v minulosti mluvili. Až když jsem se vrátila od známých a oznamovala mu, že se budou brát, tak se mě zeptal, zda jsem jim řekla, že my taky. Tak jsem se zeptala, jestli si mě tedy opravdu chce vzít. Řekl mi, že jasně. Vždyť jsme o tom mluvili. A pak jsem teprve začala plánovat 🙂 Doporučuji se zeptat, jaký je plán. Muži jsou mnohem víc přímočaří než my. A naznačování fakt nemá smysl.
A k tomu příjmení. Ne každý chlap je stejný. U kamarádky nátlak, že dítě bude mít příjmení po ní, fungoval. Pro mého muže by to byl naopak signál, že s ním nepočítám.
@kikina_8 To, že Ty jsi romantická nemusí znamenat, že je takový on. Teatrální gesto s pokleknutím, prstenem a žádsotí mu může být i dost nepříjemné, znám páry, které to vůbec neabsolvovali. Jinak mám podobnou zkušenost jako @zendula82 - jednou jsme o tom mluvili a tím to bylo uzavřené. Když jsem otěhotněla, jednoduše jsem manželovi řekla, že bych to ráda stihla do porodu a že na radnici mají volný termín 30.5. 🙂. Chlap souhlasil a bylo. Většina organizace byla na mě, ale mi to celkem vyhovovalo, protože jsem se nemusela s nikým dohadovat a bylo to podle mých představ. Většina chlapů to moc neřeší, stačí se podívat na beremko, jaké je tam zastoupení mužů (0,5%) a jaké je tam zastoupení žen (99.5%).
nutit k tomu ho samozřejmě nelze, ale sdělit mu své pocity - že je to pro tebe důležité - to by vědět měl.
@kikina_8 a konzultovala si to s nim? jako jestli jste byli tak domluveni ze se pote vemete..bych to s nim probrala co se u nej zmenilo 🙂 my cekame mimco a vdana nejsem jeste,ani nechci =D mala bude mit prijmeni po něm to jo 🙂 ale kazdy to ma jinak,on se zatim asi zenit taky nechce i kdyz mi jednou rekl ze me chtel uz ozadat o ruku ale co bylo v dobe krize =D ..urputne co nechtej ono to potom na tebe doleha jeste vic..
jinak tohle je u každého fakt jiné, takže říkat si "já to mám takhle", "proč ty to máš takhle?" je nesmysl. Pro někoho manželství důležité je a pro někoho není, jediné, co je třeba, tj být upřímný sám k sobě a k druhému. Nepřesvědčovat sama sebe, že "to přece není tak důležité", když to pro mě podstatné je a pokud se ženit rozhodně nechci, nebudu partnerce tvrdit opak.
Pokud to pro ženu důležité je, pak je asi lepší vzít se před těhotenstvím (což jsme taky neudělali) - ten staromódní zvyk měl svůj smysl. Je to přijetí malého závazku před závazkem velkým (dítě).
Ja pomalu nechapu, oc ti jde. O manzelstvi nebo svatbu, co si poradne uzijes?
Tak on na nejake slavnosti treba neni. Zkousela jsi mu navrhnout ciste civilni snatek? Jen vy dva, svedci, rodice?

@kikina_8 V tom s tebou souhlasím 🙂 Cítím to stejně. A věřím, že k tomu dojdete. Jen teď jste asi momentálně každý na jiné vlně. Je asi na tobě, jestli tomu dáš čas, aby se to sladilo samo, nebo tu situaci trochu nakopneš. Třeba můj dojem je, že chlapi nejsou tak sdílní. Že mnohdy je něco žere, ale nepoznáš to, a jindy se zaobíraj v duchu nějakou pitomostí a my máme dojem, že mají na každém prstě dvě milenky a šest nemanželských dětí k tomu. My s manželem dokážeme mluvit o čemkoliv. V klidu, racionálně. Probrat problém ze všech stran. Podržet se navzájem. Ale já prostě vím, že kdyby přede mnou něco chtěl zatajit, povede se mu to. Prostě umí být dokonale nečitelný. Ani po osmi letech vztahu jsem se nenaučila poznat všechny jeho pocity. Zato na mně poznáš všechno. Neumím se přetvařovat, dělat, že se nic neděje. Někdy je to fajn, že nemusím udělat ten první krok, když chci něco začít řešit, ale někdy je to dost na obtíž. Takže taky záleží na tom, jak moc znáš svého partnera, abys poznala, proč je ticho po pěšině.