Pomáhají Vám muži v domácnosti?
Ahoj holky.
Mám pocit, že poslední dobou jsem na všechno sama. Na začátku našeho vztahu mi můj muž ve všem pomáhal, vařil, uklízel, atd... Máme syna (2r) a teď asi půl roku je muž strašně dlouho v práci, když přijde z práce je strašně utahaný a nejradeji by pořád spal. Když přijde tak hned sedne k televizi - místo toho aby se synovi věnoval /ten samozřejmě sedí vedle táty a čučí na tu bednu s ním/. Chápu, že si člověk někdy potřebuje na chvíli odpočinout, ale když mu nechám prostor aby si odpočinul tak usne a syn se táty ten den nedočká. Když mu něco řeknu- ať si jdou hrát třeba s kostkama nebo autem tak to se na mě dívá jako kdybych byla snad z jiné planety. Několikrát mi řekl že on pracuje a vydělává ( já se na mateřské asi dle jeho představ dloubu v nose). Snažím se domácí práce zvládat i se synem (sice občas vysávám jeden pokoj hodinu - syn by nejraději vysával celé dopoledne 🙂 alespoň něco zvládáme). Ale co mě poslední dobou vytáčí je, že neuklízím jen po synovi a po mě, ale především po něm. Maximálně co je ochoten jednou za čas vynést koš. Nevím kdy přesně začla ta změna - vždy mi se vším pomáhal a teď to má na háku. Nevím jestli má nějaké blbé období v práci, ale už to trvá dost dlouho a mě to pomalu ale jistě začíná štvát. A kdykoliv cokoliv řeknu, tak já jsem ta špatná - už se ani nesnažím nějak argumentovat - vždy to vede k hádce.
@blauen Já mám doma přímo vojáka, ale taky mu občas musím říct, že je něco třeba. Ale to spíše proto, že jemu nedojde, že by se měl zeptat, jestli nechci s ničím pomoct. Ale v poslední době se hodně zlepšil, to se musí nechat 🙂 Já si ale myslím, že jednak je to možná tím, jak píšeš - vojnou, kdy učili chlapy mít nějaký řád a zodpovědnost, ale taky za to může výchova samotná. Můj chlap má fajn rodiče, ale takový ten typ, co se vždycky postarají, pomůžou, pomalu je nenechají vyráchat v problému, aby se poučili... Prostě takové, co věčně stojí za zadkem. Ale jinak fakt hodní, mám je ráda a vím, že pomůžou, když bude třeba. Jen já mám prostě jinou výchovu. Ono když obecně maminky vychovávají kluky k tomu, že za ně všechno udělají, uklidí, vyperou, uvaří - vždyť jsou to kluci, ne holky... tak to taky moc není dobré. Ten chlap má pak takový model naučený a pak očekává to samé od ženské, která, když to chce nedejbože jinak, tak je u tchánovců pomalu semetrika, co to po chudáčkovi vlastně chce 😀
Já už si nic nevyřvávám, jako jsem to dělala kdysi. Prostě přijde domů, uděláme si kafe a pak se něco ještě pouklízí, je-li to třeba 🙂 Já mu nevyčítám, že s ničím nepomůže a on mě zase, že není umyté nádobí apod... Ptž syn je hodně divoký a náročný, takže opravdu někdy nemám náladu to nádobí umýt s ním za zadkem a ještě ho hlídat, co provádí a myju ho až večer 🙂 Naučili jsme se více než dokonalému úklidu věnovat jeden druhému 🙂 Podotýkám, že nežijeme v nepořádku a špíně, uklizeno je, ale s bílou rukavičkou tu nechodíme 😀
@no_title S prádlem mám občas taky problém 😀 Ptám se: Chceš něco vyprat?? Nee... A pak jdeš a v ložnici jedeno spocené tričko, tam ponožky 😀 Ale není to zas tak hrozné, ale vždycky mu řeknu, ať si to dává do koše, že není u maminky, která to sbírá po bytě a nežijeme ve vile, aby to bylo ke koši na prádlo taaak daleko 😀
@tomici já si myslím i manžel mě v tom utvrzuje, že ta vojna asi měla něco do sebe! 🙂 Každopádně taky dáváme přednost tomu, abychom měli více časů pro sebe kafíčko, vínečko u krbu, vyrazit do hor, než chodit po domě a blýskat věci od prachu. Jen jsem chtěla říct, že manžel hodně pomáhá v týdnu s úklidem, abychom víkendy měli jen sami pro sebe a nemuseli řešit pořádek.
@ratatooy ano, to je muj cil, vychovat chlapa, ktery je sobestacny a umi si uvarit. A nemysli si, ze zenska je slouha. Bohuzel, nechapu, proc jsou tak vychovani jini chlapi, treba ten muj. Ze zenska sluha je. Ale on je proste i (promin manzeli) nemoznej! On ty veci neumi, ho ta jeho mati nenecha samotnyho ani ...)On kdyby to umel, tak by mozna nebyl takovej. I kdyz... ja jsem ho zezacatku ucila varit a nevari nic a ani se neuci dal.
@slunicko153 jak to tak procitam, tak muj manzel se chova uplne stejne a taky mame dvouleteho syna. Ale muz mi nepomohl ani v sestinedeli, prijeli jsme z porodnice a tady byl bordel. Misto nej mi chodila pomahat moje maminka ☹ A pokud jde manzel na 6, tak konci ve 14:15 a domu prijde o hodinu pozdeji. Chodi teda na tri smeny, ale vzdy jen 8 hodin, a to si jeste zajede s kolegy na obed... Spi klidne i 16 hodin denne, kdyz spi 10hodin,tak si stezuje, ze je nevyspany, ze ja nemusim chodit do prace (pritom ja s kojenym ditetem nespala celou noc nepamatuju, ted uz teda nekojim,pul roku, ale taky jeste nespim celou noc pravidelne, vetsinou spim tak 5-6 hodin. Vyjimecne 7 a to mam pocit,ze jsem vyspana 😀
nečetla jsem ostatní. ale u nás teda dělám vše tak nějak spolu. oba hlídáme děti, oba děláme v domácnosti a stejně tak oba děláme na zahradě a kolem domu. takže manžel vysává, někdy žehlí, myje koupelnu, upeče ale i já sekám zahradu, vozila jsem v létě písek na zahradách, sela trávu, hrabala.. prostě co je potřeba udělat a ten někdo z nás k tomu má čas a prostor tak to udělá.. fakt by se mi nelíbílo, když bych musela něco dělat jen já a druhý na mě koukal..
Nepomáhá,já vařím peru,žehlím,uklízím,starám se o dceru a manžel vydělává peníze...Doma pak už chce mít jen klid a teplé jídlo..No neříkám,že bych nechtěla někdy mít uvařeno,ale holt já jsme na mateřské..
Nepomáhá.Ikdyž bych si to někdy přála a bodlo mi to,ale je pořád v práci a vydělává.Dělá náročnou práci takže doma je rád když přijde a kolikrát hned jak přijde jde spát takže ho vidíe třeba jen jeden víkend v měsíci
@ratatooy Zjistila jsem, že to není jen výchovou. Spíš povahou. Příklad z mého okolí - dva bratři, věkově rok od sebe, výchova stejná. Jeden doma pomáhá rád (sám od sebe), ve volných chvílích pracuje kolem domku a hodně se věnuje svému dítěti. Takový rodinný typ. Ten druhý považuje domácí práce za sprosté slovo, dům by mu klidně mohl spadnout na hlavu a nic by neudělal a dítě má rád jen na obrázku, když ho "neobtěžuje".
No muz chodi docelabpozde z prace, ale po navratu automaticky prebira malou a hraje si s ni. Kdyz mu reknu - vysaj, vynes kos,umyj sprcha, tak bezbkecu udela (sam rika,at mu to rikam,zebon si plnyho tridase, kose nebo spinavyho sprchacebnevsimne 😉
Ale kolikrat si to radej udelam sama - protoze pri tom jestevutru prach, uklidim pradlo a nacpu novou pracku 🙂
Jen at se venuje male,kdyz je jinak v praci 🙂
Vyborne vari,ale nechavam ho varit jen obcas,pac pak to po nem uklizet....vytaha snad vsechny hrnce 😀 i by si to po sobe uklidil,ale ja to mam proste za zlomek casu 😉
Hold multitasking a chlapi moc dohromady nejde
On je nauceny z domu od mamky. Treba jeho tata ale nwpomaha s nicim. Ten by snadbumrel hlady,kdyby mu tchynka nenachystala obed na talir. Takovyho chlapa bych vedle sebe nesnesla. Zabila bych ho,beze srandy. Nemohla bych si ho ani vazit
Tak manžel měl doma vzor celkem dobrý - jeho rodiče se střídali v úklidu a jeho otec vytíral, vařil, když tchýně je teď zdravotně na tom špatně tak zastane veškeré domácí práce. On právě na začátku byl taky takový to se mi na něm líbilo - nijak jsem to nezneužívala - bavilo ho a stále baví vaření, tak třeba dělal oběd a já jsem prach utřela a vysála a on ještě třeba vytřel podlahu (když jsme byli ještě sami 2 různě jsme se o ty domácí práce dělili). Když jsme si donesli domů syna tak měl dovču a pomáhal mi - pak zájem o úklid postupně ustával, ustával až to přešlo úplně. On si myslí že vydělává peníze a pomáhá dostatečně, ale já pořád vidím různě poházené prádlo, neodnesené nádobí od večeře a různé jiné maličkosti, které mi poslední dobou čím dál více vadí. A když mu třeba připomenu aby si po večeři uklidil, že malý jak ráno vstane a je jak střela a letí do obýváku a tam je třeba to nádobí, tak já musím běžet za ním abych to rychle uklidila než to malý rozbije - to je i dotčený a jak kdybych mluvila do větru. Co se týká té vojny, tak na vojně byl, ale sám prý tvrdí, že tam kapku zvlčil 🙂 (ještě jsme se tehdy neznali). Opouštět ho rozhodně nechci - jen mi vrtá hlavou proč se tak změnil - žijeme spolu už 12 let a celou dobu to bylo celkem OK. Dnes jsem měla na návšěvě kamarádku a tak jsme si postěžovali na ty své protějšky a zjistila jsem že jsem na tom ještě celkem dobře. Chápu že jsou i daleko horší problémy - jen jsem si chtěla kapku postěžovat a vylít si srdíčko 🙂
mě pomáhá muž stále, máme dvouleťáka a každým dnem čekáme dalšího potomka. Teď se i rozjel a když nestihnu/nezvládnu umýt nádobí, uvařit, tak to udělá on sám od sebe. Koš vynáší každé ráno, po sobě taky uklízí (mnohdy i po nás).
Proč se tak strašně změnil ti nepovím, těch věcí může být opravdu hodně (i ta vyčerpanost z práce dělá hodně) a navíc já jsem strašně naivní člověk :/
Posílám alespoň <3 🙂
@lucyen87 Děkuji za srdíčko... 🙂
Můj pomáhá rád, jen ten výsledek není často podle mých pŕedstav 😕 ale říkám si, že aspoň má snahu 😀
@no_title no to už jsem taky zkoušela, mu tam ty věci nechat, ale bydlíme v 2+1, spíme v obýváku, takže překračovat v obýváku jeho věci a mýt jimi obložený gauč a skříně moc nejde 🙂
tak to musím říct, že mám doma asi poklad. můj přítel na vojně nebyl. má 26let. a vše si dělíme napůl. bydlíme v baráku s jeho rodičema a na zahradu nás jeho otec "skoro" nepustí, tak se o domácí práce prostě dělíme. nevadí mu umýt záchod a koupelnu, vysát, vytřít... nejlepší je, když se ráno vzbudím a na stole jsou míchaná vajíčka se zeleninou 🙂 ....
můj manžel na vojně nebyl a funguje perfektně.. Podle mě to na tom vůbec nezávisí. Je to o povaze a nastavení každého jednoho. A taky zčásti o výchově a návycích, které si nese z domova...
Nevím holky, ale podle mě doba, kdy se vojna opravdu nesla v duchu hesla "uděláme z chlapců chlapy" je pryč už pradávno 😉
@zuzineckah nooo, ty návyky z domova :D U nás byl muž zvyklý (a jeho brácha, který bydlí s rodiči i teď), že o něj bylo perfektně postaráno, jídlo donesený pod nos, nádobí za něj odnesli, umyli, uklidili, doma vlastně neměl žádné návyky a zvyklosti co se úklidu nebo chodu domácnosti týče. Jakmile se odstěhoval, tak mu maminka stejně i přes jeho protesty chodila uklízet do bytu, ale i tak mám chlapa zlatýho, co se dokáže (a co je lepší - chce) postarat, aby všechno nebylo jen na mě.
A vojnu nezažil, takže ani tou to nebude 🙂
Jo a náš syn je pravý opak, ten pomáhá kde může, i když jsou mu teprv dva :D
@lucyen87 jj, proto jsem zmínila tu povahu a nastavení každého jednoho 😉 Manžel taky nikdy neviděl, že by jeho táta vysál, nebo vyhodil koš a přesto to dělá 🙂
@blauen Vojna s úklidem ani s čímkoli jiným nemá co dělat. Musím říct, že jsem docela alergická na to, když tam někdo někoho posílá, zvláště u žen, kterých se celá tahle záležitost netýká. Vojna může neposune nikam dál, než by se posunul sám od sebe. Kdo je chlap, chlapem zůstane, kdo ne, tomu to nepomůže, myslet si, že se tam z kluka stane chlap je neuvěřitelně naivní, to v sobě buď má nebo nemá. Povinná vojna je pro většinu mužů ztracený čas, který mohli věnovat studiu nebo práci, ale místo toho jsou nuceni hrát si na vojacky (povnna vojna nic jiného není) a být vystaveni mimo jiné i zbytečně sikane, případně dle povahy mají možnosti sikanovat velmi snadno. Profesionální armáda je o něčem jiném.
Můj muž na vojně nebyl, u něj doma otec na domácí práce nesáhl, přesto sám od sebe o domácnost pečuje, vaří a když je potřeba, postará se komplet o vše. Stačí, že má prostě vlastní hlavu a dokáže ji použít stejné jako ruce. Ale spousta chlapů, i většina těch, co na vojně byli, tu hlavu a ruce použít nedokážou a považují ženu tak akorát za sluzku.
@kacca11 projevila jsi svůj názor a já napsala ten svůj a svého názoru se držím! Více to s tebou nebudu rozebírat! A to že hodně mužů považuje svoje drahé polovičky za služky to je samozřejmě i línost nejjednudušší je říct já vydělávám tak s domácnosti nechci mít nic společného! Ale taky jsi myslím, že vojna by určitě některé chlapy i postavila do latě ! A hraní na vojáčky to určitě není!
@blauen znám spoustu chlapů, z kterých vojna udělala duševní mrzáky se sklonem k násilí a taky spoustu, s kterými neudělala vůbec nic. Ale znám jen velice málo takových, z kterých povinná vojenská služba udělala pořádkumilovné muže. Spíš žádného. A vím o čem mluvím, oba mí bratři kdysi dávno tenhle nesmysl absolvovali. Povinně a poctivě.
@zuzineckah tak to bud ráda že když znáš tolik spousty chlapů kteří se díky povinné vojny stali duševními mrzáky nejsou tvoji bratři....když to je asi v tvým blízkým okolí normální! To slyším poprvé! 😀
Já jsem jenom ráda, že můj muž je asi zlatá výjimka, ze kterého vojna neudělala duševního mrzáka, a na vojnu má krásné vzpomínky, kdy mu i přitom vojna něco dala a nemám doma pohodlné prase zprominutím po kterém bych musela ještě uklízet ale naopak zastoupí mě nebo je schopny pomoct se vším v domácnosti .
@blauen moji bratři jsou z té druhé skupiny, se kterou vojna neudělala vůbec nic, ale obrala je o dva roky života 😉
Jak jsem psala, manžel kolem vojny ani nepáchnul, nebyla už povinná, a nikdy netrpěl ani leností, ani prasáctvím, ani neůctou, či nedejbože, alergii na vlastní děti 😀 Že máš doma fajn chlapa nebude vojnou, ale tím, že je prostě normální 😀
@kacca11 já jsem tady psala pokud jsi to četla co mi říkal můj muž, že mu i vojna dala dost co se týče úklidu. Samozřejmě nevděčím jenom vojně, ale i výchově jeho rodičů, ale on sám přiznává a s úsměvem vzpomíná na soboty a pořádky jak se dělaly na vojně. A jak tady čtu jak některé chlapy těží zvednout prdel a třeba manželce vynést koš, nebo po sobě uklidit a dát do koše špinavé prádlo tak to by jsi mohli takhle zkusit na vojně udělat. Tak už i ti čistotní kluci co tam byli by jím řekli že to prase ve chlívku má čistěji než jejich kolega třeba na pokoji a možná by to pak některým těm zeleným mozkům docvaklo a něco málo z té vojny si odnesli.
@zuzineckah tak zaplať za to že máme doma normální muže, asi jak tak to tu čtu na koníkovi tak normální chlapi už asi vymřeli. Naštěstí můj muž neutrpěl z vojny žádné traumata ani ho neobrala o žádné roky a vzpomíná na to s úsměvem.
@evulepruch s tím oblečením to tady jedna paní z modrého koníka vyřešila tak, že to, co není v koši na prádlo, to nepere, nechala mu to prostě na zemi a když mu pak došlo nějaké prádlo, protože všechno bylo na zemi špinavé, tak to začal dávat do koše na prádlo. No, taky jsem měla snahu to zkusit, jenže mě neskutečně vytáčí, když je to na zemi nebo na židli a v různých koutech bytu. Kdyby to bylo jen v ložnici, tak hold, budu zuřit jen v ložnici, ale takhle... Navíc mi chodí občas návštěvy a je mi blbé tam mít poházené ponožky po zemi. Jedině to fakt odnést do ložnice na zem a nechat ho, ať mu ty ponožky dojdou, ať se naučí 🙂 Ale ráda bych ho naučila aspoň tohle, protože fakt mám pocit, že furt chodím a uklízím po něm. Jediné, co teda opravdu 100% dělá, aniž bych ho o to žádala je, že odnáší talíře od stolu.