Pomáhají Vám muži v domácnosti?
Ahoj holky.
Mám pocit, že poslední dobou jsem na všechno sama. Na začátku našeho vztahu mi můj muž ve všem pomáhal, vařil, uklízel, atd... Máme syna (2r) a teď asi půl roku je muž strašně dlouho v práci, když přijde z práce je strašně utahaný a nejradeji by pořád spal. Když přijde tak hned sedne k televizi - místo toho aby se synovi věnoval /ten samozřejmě sedí vedle táty a čučí na tu bednu s ním/. Chápu, že si člověk někdy potřebuje na chvíli odpočinout, ale když mu nechám prostor aby si odpočinul tak usne a syn se táty ten den nedočká. Když mu něco řeknu- ať si jdou hrát třeba s kostkama nebo autem tak to se na mě dívá jako kdybych byla snad z jiné planety. Několikrát mi řekl že on pracuje a vydělává ( já se na mateřské asi dle jeho představ dloubu v nose). Snažím se domácí práce zvládat i se synem (sice občas vysávám jeden pokoj hodinu - syn by nejraději vysával celé dopoledne 🙂 alespoň něco zvládáme). Ale co mě poslední dobou vytáčí je, že neuklízím jen po synovi a po mě, ale především po něm. Maximálně co je ochoten jednou za čas vynést koš. Nevím kdy přesně začla ta změna - vždy mi se vším pomáhal a teď to má na háku. Nevím jestli má nějaké blbé období v práci, ale už to trvá dost dlouho a mě to pomalu ale jistě začíná štvát. A kdykoliv cokoliv řeknu, tak já jsem ta špatná - už se ani nesnažím nějak argumentovat - vždy to vede k hádce.
@zuzineckah já si uvědomuji pomalu a jistě jaké mám štěstí v životě, jakého muže jsem potkala. Určitě bych mu uvařila dobrou večeři ale jelikož jsem 450 km pracovně od domova a teprve mě čeká cesta dom tak to vidím rovnou na láhev na tu lahvinku dobrého moku a pár svíček k tomu 😉
@blauen Můj manžel na vojně nebyl, doma v otci v tomhle vzor moc neměl a je cistotny, poradkumilovny a pracovitý. Zastane bez problémů celou domácnost, pokud je potřeba, jinak se na domácnosti podílíme dle času a možnosti. To trochu nabourává teorii o tom, jak je vojna pro uklízení potřebná.
Když se na to podívám objektivně, tak zvláště v domácnostech starších manželů, respektive mužů, kteří zažili ještě povinnou vojnu (tedy spíš naší otcové, dědové), doma navzdory povinné vojně často na nic nesahnou. V těchhle domácnostech bývá zvykem, že muž párkrát do roka zatluce hřebík a jinak má pohodu a manželku, která dělá všechno sama. V okolí vidím, že mladší muži jdou s "trendem" a o domácnost pečují spolu s ženou, zatímco starší vyznávají rozdělení mužských a ženských prací, což je třeba při bydlení v bytě, kde mužské práce prakticky nejsou, trochu směšné.
proč by "mi" měl manžel pomáhat v naší společné domácnosti? Muž nečeká, že bude všechno na mě a já nemám potřebu po něm uklízet nádobí, prát mu nebo mu žehlit. Když nechá bordel, tak má holt bordel. Rezervy v úklidu by u nás byly, ale tahle formulace v úvodu diskuse mi jde dost proti srsti.
@kacca11nechci slyšet nic jen s tebou nesouhlasím. Tim uzavírám tuto debatu.
😢 😢
jejda, tak koukám, že se přidala moje čtyřletá dcera k diskusi 😀 😀
Můj manžel mi nepomáhá a ani nemůže, protože domácnost (byt) není moje, ale naše, takže v ní fungujeme společně oba. Muž pochází z rodiny, kde to měli tradičně rozdělený (takže mamka dělala všechno, táta jen když se něco rozbilo nebo práce na venku), na vojně taky byl, ale tam se z chlapů stanou tak maximálně prasátka a alkoholici 😀. Já pocházím z rodiny, kde mamka dělala většinu domácích prací a táta spíš tak když se mu chtělo, tak uvařil, uklidil nebo jel na zahradu. Když jsme se s mužem sestěhovali, domluvili jsme se, co kdo bude mít na starosti. Pro mě je to mytí nádobí, praní, pečení, uklízení, starost o auto a finance, pro manžela vaření (já jen někdy pomůžu s přílohou nebo uvařím tak 1x za měsíc když se mi chce), věšení prádla, úklid suchého nádobí a malé nákupy přes týden (někdy zajdu i já). Spolu děláme velký nákup a mytí oken. Myslím, že na tohle není univerzální návod, ale je důležitý, aby byli spokojení oba s rozložením úkolů. Pro někoho je to tak, že žena dělá doma vše a muž nic, pro nás je to takto. Já jsem ráda od muže rozmazlovaná a opečovávaná a on to dělá rád pro mě 🙂. Jsem myslim hodně tolerantní, ale opravdu z duše nenávidim šovinismus a nějaký vychovávání a předělávání dospělých lidí, takže by u mě chlap s tradičním pohledem na věc neuspěl. Jsme spolu 4 roky, skoro 2 roky spolu bydlíme. Doufám, že se toho v tomto směru moc nezmění až budem mít děti. Můj muž ale ví, že kdyby mi řekl až budu na RD, že on chodí do práce a živí rodinu, tak se buď začnu smát nebo mu žeknu, ať jde na RD sám. Ženy se nerodí s vařečkou místo ruky a muži se nerodí rovnou se šroubovákem... Až to tak bude, uvěřím, že vaření je ženská práce a opravy mužská práce.
U nás je to jasně rozdělený, ženská doma dělá všechno, ale mně to nevadí, protože nejsme v bytě, ale v baráku, kde zase mraky fakt těžký nebo špinavý práce kolem baráku zastane chlap. Tak mi to i přijde tak jako spravedlivý. Nehledě na to, že domácnost mi nepřijde jako taková zátěž. Mámy to zvládly s polovinou spotřebičů a babičky prakticky ještě s žádnýma, dneska jsou věci jako praní (automatická pračka) nebo mytí oken (plastový nešroubovací okna, stěrka) nebo vaření (papiňák, mixéry, mikrovlnky, roboti...) oproti minulosti hračkou. Jasně, pokud jsem nemocná nebo je nějaká krizovka, tak mě nenechá na holičkách, ale za normálních okolností pomoct nepotřebuju a ani by mě nenapadlo ji chtít. On mi taky nedá do ruky lopatu, když přivezou uhlí... 😉
Nečetla jsem příspěvky, ale myslím, že určitě záleží na výchově, ale také na tom jak si nastavíte svá vlastní pravidla. S manželem jsme spolu byli 11 let než se nám narodila dcera a z toho 5 let jsme spolu bydleli. On měl práci na úřadě (od-do) a když mohl pomohl se vším co bylo třeba a když jsem byla hodně vytížená zastal všechno. Potom co se narodila dcera a on začal pracovat ve firmě, kde je práce více časově náročná to pomalu utichalo. Samozřejmě ze začátku po porodu pomáhal a dnes když už zvládám péči o dceru i o domácnost tak nedělá nic. Neříkám, že mi to nevadí, ale na druhou stranu má svých starostí dost a když je doma tak jsem radši ať je s dcerou a já si jdu odpočinout k vaření či uklízení. Ono taky hodně záleží na okolnostech jaké v tu chvíli jsou a podle mého názoru si nejde rozdělit domácí práce napořád! Ale co se týče samovolného zjištění co je doma potřeba to manžel nedělá. Nebyl na to zvyklí a nevšimne si toho... Když je vyžehlená kupa prádla NIKDY si tu svojí kupičku nevezme a neodnese do skříně. Tohle třeba u nich doma po něm mamka nikdy nechtěla, vždycky udržovala skříně svých synů upravené a uklizené sama a teď toho sám není schopen! Ale nějak to neřeším 😀 Je třeba si také vyjít vstříc i v těch zlých návycích 😀
Ne, můj manžel nedělá domácí práce. Poměrně nedávno, jsem na toto téma psala do jiné diskuze. Manžel pracuje cca 12h denně z kanceláře + po večerech připravuje nabídky, smlouvy........když dorazí domů, jsem raději, když se věnuje dětem, aby se vzájemně také užili.
Máme dvě děti, necelé 2 roky od sebe. Synovi byly minulý týden 2 roky, dceři budou v prosinci 4. Zatím žijeme ve větším bytě, nevím co budu říkat po přestěhování do domečku, které nás čeká, nicméně v pohodě zvládám každý den uvařit, uklidit ( vytřít), vyprat a po odpoledních se skřítkama podnikat nejrůznější aktivity,
Rodičák sice není procházka růžovým sadem, ne vždy 🙂, ale člověk je pánem svého času, musí se přizpůsobit potřebám svých dětí - což je individuální, ale pořád je to hlavně na mamince, jak si to zajede.
Dcera byla od narození zlatá, syn byl náročné miminko, ale postupem času se to zlepšovalo a dnes už je to paráda.
Zatím si ještě dálkově dodělávám VŠ, při rodičovské, ale až nastoupím do práce, bude to určitě časově těžší. Nicméně pokud vypustím vaření každý den ( obě děti už budou ve školkách) a ne každý den bude nutné vytírat ( děti už budou větší), tak toho času zbyde zase víc na jiné věci ( časem příprava do školy, s dětmi apod.)
@slunicko153 U Vás by mě ale hodně mrzelo to, že tatínek nemá potřebu věnovat se synovi, přeci jen, už nemáte maličké miminko, to je velká škoda.
Také je rozdíl, pokud chlap přijde ve 4 odpoledne z práce a práskne sebou na gauč, případně každý den koníčkuje na fotbale na pivu apod.
To by se mi taky nelíbilo! 🙂
@ratatooy Já právě vyrostla v rodině, kde oba byli VŠ vzdělaní a táta dodneška "neví, jak vypadá vrtačka", všechno zařizovala a oddřela máma a pak i já se ségrou. Takže vzít za práci umím, ani nespočítám, kolik pytlů cementu jsme na chalupě odtahaly atp... 🙂 O to víc si právě cením přístupu "Ohřej mi polívku, já zatím budu skládat to dřevo. Ne, prosím tě, co by ses s tím ty dřela. Dělej si něco doma." 😉
No jak tak koukám, tak každý máme doma nějaký unikát muže 🙂 Mě třeba docela mrzelo když manžel měl dovolenou-v létě (kterou jsme strávili doma-ikdyž jsem navrhovala že pojedem alespoň na chatu, on prostě nechtěl) tak se od něj malý nehnul ani na krok a já si udělala své a tím že byl syn pořád jak ocásek za mužem tak jsem si občas odpočinula. Po skončení dovolené mi vyčetl že to pro něj nebyla žádná dovolená pro něj ale pro mě. Nevím co by ještě chtěl. Malý prostě využil toho že je táta doma a tak s ním chtěl trávit čas. No budu doufat v lepší zítřky...
@slunicko153 to je hodně smutné. Vůbec nechápu, jak tohle může otec vypustit z pusy 😠 Být na tvém místě nejspíš bych podlehla vzteku, vzala dítě a odjela k rodičům - aby měl klid! A možná bych i přemýšlela, jestli se vrátím. Ano, vím, radikální, ale já bych prostě tohle nepřekousla, je to pro mě naprosto nepředstavitelné.
@slunicko153 Hlavně bych mu to řekla, že pokud mu to vadilo měl to říci v průběhu týdne (dovolené) a není přece problém domluvit se, že jeden den vezmeš syna a pojedete na výlet a on bude mít den pro sebe. Každý to občas potřebuje, ale je třeba o tom komunikovat. Hezky se to píše, ale my s tím momentálně také teď hodně bojujeme ☹ Komunikace vázne, protože večer máme oba dost a ještě se v něčem pitvat není zrovna příjemné, ale nechci aby to dopadlo tak, že si každej pojedeme po své vlastní ose ☹ Najít kompromis mezi dětmi, domácností a vlastním odpočinkem je hodně těžké ☹
Manžel mi pomáhá se vším a vždycky to tak bylo. Pracuje doma, když jdu do práce, stará se o malou, umyje nádobí, vynese smetí, vysaje, umyje koupelnu.. prostě cokoliv. I když jsem doma, tak nemá problém malou nakrmit, přebalit, pověsit prádlo, když zrovna já nemůžu..
Asi je zlatej, jak to tu tak pročítám. Jo a klidně i uvaří a upeče 😀 A to prosím zcela dobrovolně a bez nátlaku 🙂
manzel pomaha v rámci možností, pracuje v kanceláři od 8-18hod, v 19hod je doma a koupe malého, občas uspava. V noci ve 4 přebaluje malého, než já udelam mléko a pak pravidelně v tento nekrestansky čas vyklizi myčku 😀 věsi prádlo, chodi s košem atd.... z tohoto hlediska si vůbec nestěžuji, nicméně kvůli čemu se neustále, když má špatnou náladu a přijde protivnej z práce a vyleze si to na mě, hadame je to, ze on je živitel, on vydělával a zivi mě a já ze jsem na mateřské a ze teda nechápe co po něm chci a proč by se měl ještě večer starat o dítě.... přitom on plati nájem a já jídlo a věci pro malého jedeme na půl, takže mi fakt nepřijde ze by mě živil, protože já těch 10000 měsíčně utratim za jídlo taky.... a tohle mě fakt vždycky dokáže vytočit 😠
manžel pomaha jak s malou tak s domacnosti .. trosku nekdy prudi ale je uzasnej 🙂 samozrejmne mu to rict nemuzu 🙂 aby si nemyslel 🙂 ale jsem za to moc vdecna 😀
Je to zajímavý jak každej chlap je jinej a každej vztah je jinej... podle mých představ by manžel mohl pomáhat víc, občas mě štve, že když jsem doma a jde třeba s malou ven, že musím asistovat až do konce, že sám není schopen vymyslet co dát malé na sebe atd. atd. Také mě štve, že mi třeba občas nepřinese dáreček (nemyslím nic drahého) nebo jen tak kytičku a není ani dochvilný s pozornostmi k narozeninám... Ale v životě by mi neřekl, že on je živitel rodiny a já, že hodně utrácím a přitom jsem na mateřské ... Vadí mu, že se občas nezadaří a vyhodíme zkažené jídlo, ale nikdy neřekne nic proti tomu když si koupím něco na sebe nebo když si já sama udělám radost. A co se týče naší dcery, pokud je to v jeho časových možnostech, stará se každý den po práci a nikdy neodmítne a ani proti tomu nic neřekne. Každý vztah je originál a je to jen o tom vyjít si vstříc... 🙂

@blauen bude jeden z mála 😉 Ano, já ke svému muži taky od jisté doby občas vzhlížím, i když popravdě bych s jiným chlapem být nemohla, protože by pro mě byl prostě nenormální 😀 Navrhuji na oslavu našeho štěstí uvařit chlapům výjimečně dobrou večeři a k tomu sklenku dobrého vína 😝 I po téhle diskuzi si uvědomuji, že mám doma zřejmě těžký nadstandard 😀