• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vyčerpání citů dítěti, na manžela už jich moc nezbývá

Ahoj holky,
tuhle jsem tak o tom přemýšlela a připadá mi,že jak je člověk s dítětem hlavně v našem věku,co neustále vyžaduje pozornost,celé dny sama, že jsem večer tak citově vyždímaná, že na nějakou romantiku s manželem nemám ani pomyšlení. Asi tomu přispívá i zima, ted jsme teda už skoro 14dní doma,nejdřív angína,ted průdušky,tak je člověk trochu zfrustrovanej, nedá se vůbec srovnat, když od jara do podzimu jsme jen venku na zahradě,nebo na výletech...atd
No hlavně mi připadá, že stejně skoro všechnu lásku, co mámv srdci, rozdávám ted jen malýmu a když jde po koupání spát, chci si dopřát chvíli klidu,sednout si,kouknout v klidu na film, když teda zrovna něco dávají, ale manžel to nedokáže pochopit a pak je akorát naštvanej, že se mu nevěnuju, jenže ono mi to prostě nejde,tu chvíli klidu chci mít, hlavně se cítím po celém dni už nějak citově vyčerpaná. Máte někdo podobné zážitky?
7. led 2009 ve 13:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
:grinning: jako bych to psala já.Když malá konečně večer usne sem ráda že si můžu po celým dnu lehnout a jít spát,což pak samozřejmě nedokáže pochopit přítel na kterýho večer lezou vášně :wink:
7. led 2009 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Holky jsem na tom podobně.Večer chci mít taky klídek,sednout si pěkně k tv ,nebo k pc a v klídku se dívat,nebo si číst.Je fakt,že přítel to z 99% chápe,ale když po mě chce čas od času,nějakou tu líbačku a podobně,tak se mi do toho vůůůbec nechce Vyčítá mi,že už ho nemiluju,ale to není pravda.Mám ho ráda strašně moc,ale bez těchhle věcí se nějak poslední dobou obejdu.Poslední dobou je míněno od narození malé :sweat_smile: :slight_smile: .Těžko se mu to vysvětluje :confused:
7. led 2009 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
ahoj konoupku,správně jsi to vystihla,od narození malého se bez těch věcí obejdu a hlavně mi to nějak nechybí, opravdu strašně těžko se to vysvětluje vůbec :unamused:
a to mám manžela taky ráda, jen mu to asi nějak nedávám najevo.jenže ono to nejde, a to to nedělám vědomky!!!!! prostě jsem citově úplně vyšťavená,že víc už jich vyštavit neumím, manžel to cítí,proto se mě hodně často ptá,jestli ho mám vůbec ráda :sunglasses: ... to si pak říkám,že bych nějak měla..... ale potřebu nemám,dělám to jen aby byl z části spokojenej...... je to blbý já vím,ale jen co člověk vypadne do práce,nebo se prostě něco změní,změní se i tohle.... doufám
7. led 2009 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky tak to jsem ráda,že nejsem sama. :wink: Já to teda neřeším,protože partnera nemám.Ale kolikrát si představguju,kdybych nějakýho měla,tak by to bylo pro mě těžký se mu večer ještě věnoat a to nemyslím jen milování nebo tak.Prostě mám strašně ráda ten klídek,když dám malou spát a můžu si dělat co chci.většinou teda čumím na TV,do PC nebo čtu.Vyloženě si to užívám,že se nemusím nikomu věnovat,že můžu vypnout a hotovo.
7. led 2009 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ria to jsme na tom stejně :wink: .Já si tak říkám,že jestli si někoho najdu tak ze mě bude hotovej.Večer jsem grogy a to ještě spím s prckem v posteli.Takže se tam nikdo jiný nevejde :sweat_smile: :pensive:
7. led 2009 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,mozna se divite co tu pise ten chlap,ale je to proto,aby tu zaznelo i muzske slovo a ne jen slovo ci v tomto pripade pismo zeny.Jsem tedy muz,jak uz mnohym doslo,ale pokud ne tak tedy jsem.Chapu vsechny zeny co jsem napsaly,ze jsou vycerpane s celodenni prace o male ditko.Muz vsak taky potrebuje obcas slyset ze ho ma ona rada a ne jen slyset udelej to a to nesmis.Kdyz ve vztahu nefunguje sex je to vzdy spatne,otazaka je zda uz nefungoval pred tim nebo az pak.Ted mi prosim nerikejte ze jednou aspon za cas nemuzete rict Vem si me a udelat ze sebe pordnou samyci :slight_smile: Chlap potrebuje sex a cit a zena to myslim taky potrebuje i v tomto obdoby.Pokud se to nedostavy,tak pak nasleduje neco co se nema stat,ale nekdy se bohuzel stane.Ja neverny sve nebyl,jen jsem projevil cit k jedne byvale spoluzacce na srazu se tridou a to se me stalo osudnym a radim vsem zenam co tady pisi ze to tem jeim manzilkum nevadi aby si to rychle rozmysleli.Ja ztratil vse a nedopadnete jako ja.Pa :frowning2:
7. led 2009 ve 22:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tady co my tady píšeme,tak si uvědomujeme,že to asi není dobře.A některé z nás taky dělají,to ,co píšeš,ale přemáhají se.Podle mě by bylo asi nejlepš zkusit si s chlapem o tom promluvit a zkusit,aby nás pochopil.Aby nám pomohl,abysme si udělaly taky nějaký čas pro sebe,tam nabereme energii a nebudeme z dítěte tak vyštavený a budeme mít i energii pak na toho chlapa.

Já třeba chci partnera,ale už jen tady pro to nevím,jak bych to zvládala.Tak vždycky dojdu k názoru,že počkám,až bude malá větší.Prostě si to vypnutí mozku fakt užvíám.Myslela,jsem,že jsem nějaká diná a idím,že je to docela normální.
No už jdu spát,už píšu nějak divně. :grinning: Ale máme rýmu,tak toho asi moc nenaspím.
8. led 2009 v 01:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
dobry tema andy.andy :slight_smile:

jak pise ria...vypnuti mozku si fakt uzivam.
Chlap chape...me posledni dobou dela i problem se k nemu jen pritulit...proste jakobych chtela mit "ten" prostor jen pro sebe.Ale je to tim, ze jsme cely den s tim mrnetem a jedeme na 110%...pak clovek potrebuje byt sam. Jednoduche. Jedina rada na to, promluvit si o tom hned a za tepla. Jak se chlapovi neco nevysvetli, tak nevi...maji tunelove videni. :wink:
8. led 2009 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ano výborné téma :wink:
bohužel to cítím stejně, poslední dobou mi fakt stačí ta spousta pusinek od naší Verunky a po těch manžových moc netoužím :unamused: holt je to prostě tím, že se celé dáváme tomu mrňouskovi a máme s ním tolik starostí (samozřejmě i radostí) že jsme tak vyčerpané, že už nám nezbývá skoro nic na manžy :slight_smile:
Ale jak se říká, na vztahu se musí pracovat celý život když si ho člověk chce udržet a tak se snažím s občasnými úspěchy i já. Je to ale dřina co?
8. led 2009 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
téma rozhodně výborný....

tohle přesně řešíme už půlroku... bylo to dost špatný, protože muž je typ, který hodně potřebuje dávat najevo city, potřebuje hodně obejmout a tak... když jsem totálně vyšťavená a už nemůžu, tak mám přesně to co tu popisujete, večer mám až okno, kdy třeba půl hodiny prostě nejsem schopná ani moc vnímat...
už jsme o tom mockrát mluvili a už to začíná chápat... prostě mi chce něco vyprávět a já mu řeknu "prosím Tě, já teď potřebuju půl hodiny klidu, mně už to prostě hlava nebere... mám Tě ráda a chci to slyšet, ale teď už nemám sílu, řekneš mi to za chvíli?"
většinou z toho není nadšenej, ale chápe to, zvlášť když si občas malýho vezme, to pak podobné věty večer pronáší on :grinning: :grinning: (a to se u toho nestará o domácnost)

uvědomila jsem si, že je to fakt nutný s tím něco dělat, jinak by se cítil odstrkovanej a mohl by chtě nechtě nakonec skončit někde jinde než oba asi chceme.... snažím se na manžela víc myslet přes den, třeba ukazuju malýmu fotky v albu, něco mu o tátovi říkám a tak.... abych si i já uvědomila: teď je v práci, pracuje, abysme mohli zaplatit co potřebujeme, on pracuje tam a já tady... chci od něj, aby mě respektoval, aby respektoval mou práci, tak já se snažím respektovat jeho a jeho práci, i když někdy je to fuška :sweat_smile:

tak nějak mi doklaplo někde v září, že to dítě mám absolutně na prvním místě... je to vymodlený dítě, prošli jsme si lecčím a tak jsem očekávala po porodu podporu a zájem o dítě a ono to nepřišlo, muž měl nějakou poporodní depresi a byl ve zmatku... trvalo to asi dva nebo tři měsíce... za tu dobu se toho odehraje s malým dítětem a s čerstvou mámou strašně moc a já se prostě přimkla k dítěti, protože s manželem se moc nedalo mluvit, s dítětem mu to nešlo, ať jsem radila a ukazovala furt dokola a dokola, bylo to neskutečně frustrující....

no a tohle mi doklaplo plně někdy v září... v listopadu mi došlo, že s tím musím něco dělat, není to dobrý ani pro to dítě, aby nakonec neskončil jako maminčin mazánek.... a máma by mohla být rozvedená, za to by mi asi taky nepoděkoval....
takže začala jsem tak, že jsem si řekla, že když mám to dítě tak moc ráda, tak to zkusím udělat pro něj... odpustit a začít znova a dávat najevo lásku mužovi.... třeba jen pohlazením, když už nemám energii....
došlo mi, jak moc je táta pro dítě důležitý a z toho konce to pak už šlo, že to jakoby dělám pro to dítě....
no a po dvou měsících už je to mooooc lepší, těším se že muž přijde domů a on se taky hodně zklidnil a omluvil se za to jak se choval a snad to zvládnem, držte palce...
8. led 2009 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
lu...skvely pristup :dizzy_face:
8. led 2009 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, tak u nas je to podobne......, ale snazim se :grinning:
8. led 2009 ve 14:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky. Tak mě malej spinká celou noc až do rána, ale naopak ho večer do tý postele nemůžem dostat..hrál by si klidně do noci...ale když ho chceme uložit, je u nás řev, jako by sme mu ubližovali...A nevím co je dobře...držet ho v postýlce? naštěstí se dá uklidnit, ale když není doma manžel, tak nemám šanci vůbec....
8. led 2009 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jé, já vlezla omylem jinam :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
8. led 2009 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
u nás je to to samé :unamused:
8. led 2009 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Co kdybyste daly manželům tohle přečíst?To by nebyl špatný napad,co myslíte?
8. led 2009 v 15:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak co jsem si přečetla tu vaší diskuzi tak jsme na tom stejně jen s malou drobností manžel je doma co 4 dny a na 4 dny odjíždí do práce do prahy takže vlastně výchova domáctnost a starost o pejska je na mě od narození malé se cítím hodně sama hlavně jak je manžel pryč když přijede tak vlastně jde spát a nebo hraje fotbal na počítači místo si povídat semnou nebo mě obejmout po těch 4 dnech potřebuju tu něhu a to bezpečí cítit poslední dobou se hádáme že je to mou vinou ale myslím si uklízím starám se o malou a pak přijde udělá nepořádek pak mi řekne udělej to připadám si taková služka když už se rozčílím a začnu křičet že už nemůžu tak začne teprve něco dělat jo pomáhá mi to nemůžu říct ,ale nemusí na mě křičet že já za to můžu za naší hádku atd... :slight_smile:
8. led 2009 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak vidím, že je to všude stejné.
9. led 2009 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Holky, je to fakt přetaženost, ostřesný stereotyp a naprosté zaujetím velmi malým okruhem - jsme jen doma a dítě. První dítě a moje naprostá sousltředěnost na synka zažehla manželskou krizi tak, že jsme museli navštěvovat manželskou poradnu, abychom se vůbec dokázali bavit normálně a neřvat na sebe. Říct si v klidu co kdo cítí a jak to cítí a jak vnímá toho druhého - síla. Takhle se doma bavit nedokážete. skončí to hádkou a pláčem. Fakt to pomohlo a překonali jsme to.

Teď už jsme starý a trochu moudřejší :stuck_out_tongue_closed_eyes: a přesně už vím, že musím mít i od toho dítěte odstup, neupínat se jen na něj, žít i vlastními koníčky (třeba zrovna podnikám :grinning: ) chodím si na své kroužky tance, jednou za týden nechám své tři chlapy odpoledne samotné a jdu někam úplně sama. Nemyslím, nemluvím, koukám do vitrín, ošmatávám oblečení, něco si i koupím,, jdu do kina, na dobré jídlo do restaurace. S kamarádkou to nemá ten efekt - musíte vnímat, myslet, mluvit. Sama můžete vypnout mozek.
Přijdu večer, když děti spí, a těším se na ně i na manželské hrátky. To se fakt nesmí zanedbávat. Nadrženej chlap je jak časovaná atomovka pod postelí :grinning: :grinning:
Rodinné klima před 12 lety a nyní je nesrovnatelné. Z toho malého raracha nejsme vytřeštění a já nejsem zdaleka na něm tak závislá jako kdysi na prvním synovi a mnohem víc si ho naopak užíváme. Fakt jde o to nekoncentrovat se jen na to dítě, protože pak má člověk pocit, že se rozpadá na kousíčky a ty od něho nenávratně odlétají. Takový jsem měla tehdy pocit. Teď už se snažím zachovávat se celá "sama sobě". A jakmile začnu mít "uštvaný" pocit - tak ihned razím někam pryč sama. :dizzy_face:
tak jen do toho :wink:
9. led 2009 ve 22:48  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
kubaka-naprosto se s tebou stotožnuji,člověk se fakt nemůže soustředit jen na prcka na úkor celé rodiny.mám kamarádku,která se prostě zaměřila jen na prcka a to má ještě další dvě děti a je to u nich na rozvod!všechno se točí jenom kolem toho nejmenšího prcka,obě holky jdou stranou a o jejím manželovi ani nemluvím.kluk jí používá místo dudlíku,takže spí s ní v posteli a aby se manžel ráno do práce vyspal,tak se musel odstěhovat do obýv áku,takže žádný manželský život,prostě nic.děti jdou stranou i manžel,ale když jí to člověk řekne z jinýho pohledu,tak jak to vidí ostatní,tak to je ohrn na střeše.přitom se docela divím,když se člověk tetelí jenom kolem prvního děcka,tak se to dá pochopit,ale ona má už třetí.já to vidím tak,že bud se matka dostane do péče psychiatrů,nebo začnou pořádný problémy v rodině,které mnohdy vedou až k rozvodu.
10. led 2009 v 10:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
radka m - ahoj :slight_smile: nebo se stane obojí - nejdřív ji pošle manžel do háje a najde si milenku a pak ona skončí na psychiatrii. To co popisuješ u kamarádky je opravdu těsto na pořádný průšvih. Navíc neprospívá ani tomu malému, protože ho rozmazluje.
Já sama mám někdy pocit, že s prvním synem tolik nekomunikuji jako dřív, ale je to dáno i tím, že je mu 13 a jeho svět jsou PC hry které absolutně nechápu a neovládám a svět kolem kamarádů, kterému dost nerozumím - víc se baví s tátou. Já vedu takové ty "praktické" debaty, a snažím se najít společné téma: třeba vyznat holce lásku - v tom umím poradit :grinning: začala jsem s ním chodit do divadel, vyvádím syna do společnosti :stuck_out_tongue_closed_eyes: , takže jsme jen spolu pro sebe.
Abych neodběhla od tématu: vztahu s manželem se ale narození druhého potomka opravdu nedotklo. Rozhodně je to lepší, než katastrofa s prvním dítětem. Ta koncentrace na mrně opravdu manželstvím otřásá v základech
A jak jsem psala výše: teď jsem oznámila, že nakrmím rodinu odpoledne jdu sama do kina, na výstavu a přijdu někdy večer.
10. led 2009 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka-taky to tak nějak podobně praktikuji a nejvíce se těším na květen,to si manžel bere dovolenou,aby hlídal děti a já odlétám s kamarádkou k moři,jako každý rok,loni jsem teda nebyla,protože prcek byl ještě dost malý :frowning2: .tak si pěkně to odpoledne užij v klídku,ahojda :sunglasses: :sunglasses:
10. led 2009 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak mi holky prosím poradte jak to mám dělat já když manžel mi přijíždí co 4 dny na 4 dny :pensive:
10. led 2009 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
milacek - to určitě není tvoje vina - není to ničí vina. Je to prostě blbé pracovní vytížení. určitě ale ten jedno odpoledne, co je manžel doma bych si vyhradila sama na sebe a někam šla. manželovi se to musí vysvětlit, jak se cítíš a co potřebuješ. Budeš se vracet domů určitě odreagovanější.
A co třeba udělat takovou tu intimní večerní opičárničku: nějaké jednohuby, víno, hezké prádélko, svíčka, striptíz... :grinning: Na to on není? Neudivilo by a nevzrušilo by ho to víc než nějaké ty hry co hraje :wink:
A dámy, mezi námi, co zabírá naprosto spolehlivě - pustit si nějaké slušné, normální péčko (porno). Ne žádné úchylárny, ale úplně normálni sex. I pan Uzel říká, že to do zaběhaného manželského života patří jako oživení.
Jsme spolu 20 let, když jsem byla mladá, tak mi to přišlo divné, ale fakt je, že to prostě vnese další náboj do vztahu. A když je ženská na MD a prožívá výše popsané vyčerpanosti a pocity, tak manžel ocení, když projeví aktivitu a vynalézavost. :dizzy_face: :dizzy_face:
10. led 2009 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
díky za radu vyzkouším to :grinning:
10. led 2009 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, procetla jsem to-u nas doma to stejne, i kdyz se muz tvari, ze jako chape a nic nechce-tak si nekdy rikam, jestli je to jeste mezi nami ok, nebo si uz zvykl na frigidku :grinning: , ale na druhou stranu vim,ze vstava kolem 5 rano nebo v 5,30, prichazi kolem 6 ci pozdeji vecer, takze asi taky nema moc naladu...ale kubaka mas pravdu, ze se to muze rychle zvrtnout v to,ze si najde chlap jinou-mluvim obecne, i kdyz uprimne, ani u nas bych se nedivila, kdyby to takhle dopadlo...
ja jsem si nikdy nemyslela,ze budu tak hotova z maleho-ze se na neho tak upnu, takze je hodne tezke to zaridit nejak jinak, kdyz jsme porad doma sami...ja doufam v to, ze az zase zacnu pracovat, ze to bude jine, nebudu kojit, decko si najde kamose ve skolce a taky bude zas vetsi...ze clovek bude mit cas i na sebe-aniz by se hroutil z toho, ze decko bude zit 5 hodin bez maminky... :wink:
no plany mam pekne, jen jsem zvedava, jak to dopadne v realu...
ale to p-cko-to je good napad :sweat_smile:
10. led 2009 v 15:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj holky, u nás je to samé, svého manžela miluji, ale spát s ním?vůbec nemám potřebu. Nechápu čím to je, nemyslím že vyčerpaností , ale tímporodem....nechut....A tak je ohen na střeše, výčitky, at se vzpamatuju, zlatě když je v práci....
11. led 2009 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pessy,tak to je hrozný.Nejhorší jsou takový ty řeči,"vzpamatuj se".Píšeš že ho miluješ,ale jestli ti toto bude říkat dostatečně dlouho,tak tě to přejde.To on si neuvědomuje?
To by se mu snad líbilo,.kdyby ses s ním vyspala s tím,že on by věděl,že při tom myslíš,aby to už skončilo?Ze to předstíráš jen kvůli tomu,aby byl klid?To by ho snad uspokojovalo,s tímto pocitem?
Možná on jen o tom neví,takže mluvit mluvit.
Ale chlapi,kteří toto vědí a jdou do toho s vědomím,hlavně že si užiju,jsou odporní a vymstí se jim to.
11. led 2009 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, já tohle prožívám podruhé...první dcera se narodila před 10,5 lety a po porodu samozřejmě nastal výše uvedený problém, moje nechuť k sexu po episiotomii trvala docela dlouho, byla jsem dost natržená (malá měla 4kg).Zpočátku je každý chlap asi trpělivý a chápavý (myslím tím šestinedělí) ale jakmile skončí, prostě sex vyžaduje ...a manžel nebyl vyjímka a vyžadoval to také. Jenže když se ženská ( a snad kdokoliv) k tomu nutí, tak to nemůže dobře dopadnout a fakt to trvalo pár let, než se vše jakžtakž srovnalo. Loni jsem rodila podruhé a po porodu stejná situace, řekla bych možná horší o to, že mám samozřejmě víc práce s obouma holkama, s tou starší škola apod. Hlídání žádné, takže nehrozí dát děti babičce a jít do kina, zkrátka si orazit a večer pak příjemně zakončit :wink: A já po celém dnu večer v 22h fakt nemám na nějaký sex ani pomyšlení, což chlap nepochopí.................... :unamused:
11. led 2009 ve 13:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ale je fakt, že si touhle situací, kdy se k sexu fakt musím nutit, zadělávám vědomě na malér...ale to tělo si fakt poručit nedá. A vidím, že v tom fakt nejsem sama, bohužel....
11. led 2009 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek