• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zbily jste někdy své dítě?

29. července 2016 
@xveronikaxx u.nas je to jinak,byla sem na nej celou dobu sama,jeho otec se do vychovi nikdy nezapojil,takze sem ze syna misto kluka,vychovala holku,ma neskutečně blbou povahu,nevi si s nim rady nikdo,jeho lenost jej vzdycky premuze,nikdy ode me nedostal,vzydcky sem to nejak omluvila nebo se snažila domlouvat,.On je zrovna typ,ktery mel dostat nejen na zadek
15. říj 2013 v 17:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vrtulka81 ufff, to je na mne trochu moc...takhle přece nemůžeš mluvit o synovi....

jasný chápu, vychovávat dítě sama jednoduché určitě není... ale nemůžeš přeci říct, že jsi z něj místo kluka vychovala holku, protože jsi ho dostatečně netrestala.. to je nesmysl...
některé děti jsou skutečně problematické, zvlášť, když v rodině neklape vše jak by mělo, tak o to víc je výchova těžší. jestli jsi se mu snažila nahradit i tátu, tak jsi pro něj určitě dělala první poslední a on si na to zvykl a ted je línější.. ale zas na druhou stranu, nikdy není pozdě nastavit pravidla. to není o fyzických trestech, ale spíš o tom, že jsi mu dovolovala více, aby jsi mu vynahradila problémy v rodině ne?
15. říj 2013 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@xveronikaxx jen jestli se ti bude chtít, tak třeba takhle :slight_smile:
http://www.youtube.com/watch?v=A-Bm6jI6gq0&list=PLIfvOXOJxSYRLL3TkXWK1j8mQXy32HHN9&index=1
RABR není žádný manuál, zbytečně je už tady zprofanovaný, což mě osobně moc mrzí, ale nevadí, je to jen takový další schůdek, jak se dostat na lepší úroveň komunikace. Dá se bez toho žít, nicméně nám to pomáhá, i když nejsem zastánce žádných extremů. Beru si z toho jen to, co se mi zdá fajn a příjemný, zásadně uplaňuju ten princip - chovám se ke všem stejně, slušně,s úctou...(nebiju děti :slight_smile: :slight_smile: ). Jedna z teoriií autorů manželů Kopřivových, která mě přijde logická, je třeba to, že dítě, slepě vychované k poslušnosti (dělá všechno jen proto, aby nebylo potrestáno nebo naopak bylo pochváleno), které si myje ruce jen proto, aby máma neječela, tak že si může potom později najít další autoritu, protože je zvyklé poslouchat - třeba blbou partu.
Není to knížka o tom, jak postupovat v konkrétních případech, ale je tam spousta "vzorků" :wink: :wink: komunikace v různých situacích,a víc než čehokoliv jiného se to týká právě komunikace mezi rodiči a staršími dětmi a mezi dospělými obecně. Velmi praktická věc :wink: :wink: :wink:.
Je tu celá diksuse.
Omluva, trohchu mimo téma, ale chtěla jsem ti to přiblížit, vlastně se to bití nebití týká:frowning2:
15. říj 2013 v 18:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@vrtulka81 Není v depresi ? Zkus mu pomoct, buď pozitivnější.
15. říj 2013 v 18:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 to video dává zcela logiku, ale i tak si to moc nedokážu všechno představit aplikovat v praxi.. jako ty zásady jsou vážně hezké (myšleno vážně, bez ironie), ale třeba když mluví o vysvědčení - že vlastně nedávat dárky, protože pak dítě je motivováno námi a ne sebou a že ho tím zavazujeme, nedojde tam pak k závisti, že ostatní děti (s horšími známkami) dostali dárek a náš potomek nic? a jak to pak řešit a vysvětlovat?
15. říj 2013 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás si dáváme drobné dárky jen tak z lásky a k vysvědčení to prostě patří. Je to odměna za dobře vykonanou práci. Souhlas. :slight_smile:
15. říj 2013 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leni78 @xveronikaxx ,v depresy budu ja z něj:grinning: Samo že je v depresy,ma zakázanou modlu,jeho svět,pupecni šňůru- počítač.On se jen snaží dostat zpatky svůj svět nicnedelani a hlavne ten svět co byl jednoduchý a bez povinností,bohužel to nejde.Nema to jednoduché,nema kamarády,ve třídě ho neberou,ma neskutečný talent od sebe odhánět lidi.Nedokazala me poradit ani psycholožka.Kdybych ho nechala sedet u komplu,tak ro bude horší.Proste s tim bojujeme a delame vsechno proto aby bodoval ve škole i mezi kamarády.Přijde me to nemožné,ale doufame.Ale taky nebudu tvrdit ze nedostane po tváři ,pak nejakou dobu funguje,prostě to potrebuje
15. říj 2013 v 18:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pisisvori Dítě se přece musí naučit, že po provinění příjde trest, protože v dospělosti to přece taky tak funguje. Stejně tak funguje u nás, že za dobré chování je trest zmírněn.
15. říj 2013 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@vendi78 ale já jsme tady jen vysvětlovat tu další možnost výchovy, kterou je RABR a která se tak liší od té možnosti 2. v přehledu výše
1) mlácený a bití (výprask v pravém smyslu slova)
2) výchovné pohlavky a plesknutí rukou přes zadek či ručičku
3) výchova bez fyzických trestů, především spojená s domluvou, obětím, vysvětlováním, ne-fyzickými tresty
4) volná výchova (dítě si na to přijde zcela samo časem a zkušenostmi bez mého zásahu)

a chtěla jsem vysvětli, že ta možnost 3 tak jak jí používá xveronikaxx a další.... je naprosto to samé jako 2 jen není používáno jako trest pár nazadek. Nikdo nepoužívá hned za vše pár na zadek nebo přes ruku...je to také spojeno s domluvou, vysvětlením obětím...jen ta jedna na zadek tam není zapovězena úplně:slight_smile:. Protože některé pisatelky tady si myslí, že je to zcela něco jiné a podstatně lepšího. Přitom podstata je naprosto stejná. Já jsem RABR četla a chvíli i o něm diskutovala, obdivuju ty co dokáží takhle jednat a žít...ale já toho takhle úplně schopná nejsem:frowning2:. (holt výchova, "tradice" prostředí...jsou silné)

Podle mne je:
1) tvrdá výchova dítěte, kdy musí poslehnout naslovo, nic nesmí ....a dostane
2) volnější výchova, kdy se snažíme nejdříve domluvit, vysvětlit , pochopit a tam a) trest jen zákaz...b) občas když už nic nezabere i na zadek nebo přes ruku ...a
3) RABR a podobné (trochu jiná podstata fungování viz příspěvek od berenika39)
4) volná výchova, kdy dítě nemá žádné hranice a meze....
16. říj 2013 v 07:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pisisvori Já byla vychovávala podle 1) a že by mi to něco supr dalo do života, to říct nemůžu. Leda strach z mýho táty, kterej vždycky odepl pásek nebo vyndal vařečku a seřezal mně, že jsem měla jelita.

Dceru takhle nevychovávám a ani nechci. Spíš podle 2). Ano, pokud dělá něco, co nesmí a žádné (nekolikeré) domluvy nezabírají, tak ji plácnu přes ručičku a řeknu důsledné NE!, např. když ze stolku stahává ubrus na kterém stojí horká káva. Nejdřív říkám pozor, tady to pálí, říkám nenene, nesmíš a když stejně za ten ubrus tahá a hrozí, že by se mohla polít, tak ji plácnu. Jednou, přes ručku.
16. říj 2013 v 08:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 ono jak píšeš, že dítě vychované k slepé k poslušnosti (dělá všechno jen proto, aby nebylo potrestáno nebo naopak bylo pochváleno) není jenom v riziku toho, že by si mohlo dál do života najít jinou - špatnou autoritu. Hlavní problém pro takové dítko je, že když žije v slepé poslušnosti z obavy z trestu nebo v očekávání pochvaly, bez toho aby si plně uvědomovalo "proč a za jakým účelem" má dané věci dělat, těžko bude v pracovním životě na vzestupu. Pokud si samo najde práci a nebude čekat, že nějaká autorita mu tu vhodnou činnost přidělí, tak se usadí na klidném místě, kde nebude mít co zkazit a o postup výše za lepší kariérou se nebude ani snažit v obavě, že by mohlo zklamat a být potrestáno. A v tom mě ten autoritativní způsob výchovy trošku leká, takže raději sáhodlouze s dětmi diskutuji, hledám argumenty na jejich ...ale..., než abych na ně zavrčela "tak to bude, nebo ti jednu struhnu" (jak to vídám a slýchám u švagrové).
16. říj 2013 v 08:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@sammaelka Když stahava ubrus, tak tomu jeste moc nerozumí ne ? To bude jeste malé dítě. Dala bych ubrus pryč, horký caj ke zdi na linku. Domácnost máme přizpůsobenou, aby dite mohlo v bezpečí kramovat, vzdyt on ani neví za co ho mlatis po ruce. Me by to omezovalo takhle hucet do děcka kdyz z toho nemá pojem. On si chce hrát, zkoušet. ja tohle vůbec neresim a mame klid. Neni v podstatě za co trestat. Ja vůbec netrestam. Staršímu občas vynadam, jednou za rok chytnu hysterak, ale jinak nějaký ne to nesmis, kdyz mi malej tahal koš, tak jsem mu párkrát rekla ne, ale pak jsem pochopila ze ma svůj svět, hraje si a vyroste z toho. Prostě mu zajistuju komfort k jeho věku a dobrý. Netrestam, nenapominam, jde to bez problémů, dítě je klidný, nebreci....
16. říj 2013 v 08:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrajurinova ano já částečně souhlasím s tím jak je to vysvětlováno...ale všechno má své ale. Myslíš , že celé populace dětí, které takhle byly vychovávány si našli špatnou autoritu nebo byly nesebevědomé a seděly a čekaly....vždyť to tak není. Záleží i na dlaších okolnostech : jako povaha dítěte, rodičů, to co vidí u rodičů jak žijí ...neumím to asi správně vysvětlit, ale vadí mi trochu to paušalizování v tom (v dobrém) :slight_smile:.
Podle mě prostě každý extrém škodí. A podstatné je už i to, že o tom ti rodiče přemýšlí a hledají způsob....i když třeba neumí úplně "dodržet" všechna pravidla a nejedou způsobem RABR. Myslím, že i způsobem kdy je tam trest a pochvala (což funguje v celém životě a v každé společnosti...a každý stojí o uznání a pochvalu, to je lidská vlastnost, kdyby ne tak je pak jedinec 100% sobec, ne???,když vše dělá jen a jen pro sebe a kůli sobě:slight_smile::slight_smile:) jde vychovat díte s respektem k němu, s tím, že má tu správnou část sebevědomí, že ví co je slušné vůči ostatním, že dokáže resepektovat a brát ohled na ostatní.....No prostě je to fakt hodně široká a dost filozofická diskuze:slight_smile:.
16. říj 2013 v 08:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leni78 ale co bude až mu někdo nebude tu cestičku umetat a nebude mu z cesty odklízet ty věci, kterým "nerozumí" , protože nemělo možnost se s nima setkat? Co bude až se dostane mimo domov, kde to bude fungovat jinak než doma a ještě bude malé na to , aby pochopilo, že to není špatně, že mu nikdo nechce ubližovat...jen to prostě není maminka (třeba škola v přírodě, tábor...).
16. říj 2013 v 08:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pisisvori Ta Tvoje otázka nedává smysl :slight_smile: Ja mu umetam cestičku v rámci věku. Tam, kde nema smysl mu dávat po ruce a říkat ne, kdyz jeho mozek neni schopen pochopit co po něm chci. Počítám, ze az půjde na tábor, ubrus s horkým čajem ze zvědavosti stahovat nebude. :slight_smile:
16. říj 2013 v 08:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leni78 jistě, ale bude tam spoustu jiných věcí, které by neměl dělat a on nebude ještě zralý na to , aby to věděl sám...a kdo mu je teda odstraní z cesty???? Budou tam vedoucí, kteří řeknou jasné ne a pro tvé dítě to bude trauma, protože tuhle situaci nezná. Nebo neposlechne, protože to také neví co znamena a ublíží si.....Navíc on to dětský mozek je schopen pochopit, že čaj pálí a že to není hračka.
16. říj 2013 v 08:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pisisvori v praxi to je tak, že to dítě to učíš od malinka. Dcera jak jsem psala byla náročné dítě, nikdy nechodila vedle mě jako pejsek a proto mě to donutilo zavést řád a být důsledná. Poslušnost jsem trénovala tak, že jsem ji třeba doběhla, vrátili jsme situaci a já ji řekla, tak a teď to uděláme správně. A to klidně několikrát za den. Pokud to porušila, třeba sjela ze schodů i přes to, že věděla, jak se má chodit správně, tak si pobrečela já ji objala a vysvětlili jsme si, že ze schodů se neběhá právě kvůli tom, aby se něco nestalo. Těch příkladů by byla spousta, abych ji zabavila třeba v supermarketu, tak se aktivně zapojovala do nákupu a byla to super hra, ona měla za úkol třeba vybrat zeleninu a ovoce dávat do sáčků, já ostatní, pak jsme urovnávali do tašek a nezbyl prostor na zlobení, na závěr byla pochválená jak moc byla šikovná:wink: Když byla malinká tak jsem jsem četla dobrou knihu ,,jak žít a nezbláznit se´´. Pak několik knih od Steva Biddulpha. Velmi dobrá kniha na toto téma je koncept kontinua. Kde autorka jasně a přesvědčivě vysvětluje, jak je potřeba zacházet s našimi nejmenšími, aby z nich vyrostly spokojené a samostatné děti a pak dospělí lidé, kteří si nepotřebují „léčit“ své deprivace z dětství všemi možnými způsoby, počínaje drogovou závislostí a konče nezdravými partnerskými vztahy, a jsou schopni vést plnohodnotný život. Když se bojíš, že dítě spadne do rybníka, všemožně se tomu snažíš zabránit, ale předpokládáš, že se to může stát, tak dítě tam spadne, protože ty předpokládáš, že se tak stane a děti jsou ve své podstatě poslušné a chtějí své rodiče potěšit tím, že udělají to, co rodič říká, že udělají.
Třeba když dítě hopsá po gauči, hrozí, že spadne a ty mu řekneš „Spadneš“. Tak ono za chvíli opravdu spadne.
V té knize je dokonce jako příklad uváděno, že rodina měla bazén, hrozně se báli, že tam dítě spadne, dokonce kolem bazénu postavili plot a udělali vrátka na klíč. Jedinkrát nechali vrátka otevřené, dítě toho využilo, spadlo do bazénu a utopilo se. Těch příkladů je spousta i s tím, že utíká přes silnici atd. Uvědomělé děti má ten ten, kdo je to učí. Dítě i dospělý se učí z chyb a to tak, že si chybu musí uvědomit.
16. říj 2013 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pisisvori máš pravdu v tom, že nejde říct při čemkoliv (jakékoliv výchově) : každý takhle vychovávaný dopadl takhle - je to o hodně faktorech, osobnosti, okolí, i náhodě... . A je hlavně na rodičích aby poznali podstatu svých potomků a pomohli jim přiměřeným způsobem hledat správný směr. A pokud za vysvědčení s vyznamenáním dostanou dort, výlet na oblíbené místo nebo jinou odměnu, je to stejné jako v zaměstnání kde za excelentní výsledky dostanou zvýšené prémie. Jenom to trestání mi osobně tak nějak vadí - i když možná je to jenom to slovo, za kterým vidím něco tvrdého - a alibisticky slovo "trest" zaměňuji za obšírnější "snaha o vysvětlení důsledků a nápravu" - a v konečném výsledku je to asi stejné, až kluk donese špatnou známku, bude sedět u učení dokud mi nedokáže že se to doučil, když byla holka protivná na kamarádku ze školky neodešly jsme dokud se jí neomluvila (asi 10 minut vysvětlování). a pod.
16. říj 2013 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@killi ano s tímhle způsobem souhlasím:slight_smile: a také to podobně dělám. Ale nic nejde podle příručky a ta paleta "zlobení" se s věkem zvyšuje. Co uděláš, když se domluvíš na jedné čokoládě po večeři a dcera sama jde vezme si židli a jde si do skříně pro další???? Nebo když po večerníčku za žádnou cenu nechce jít spát a začně dělat scény , prestože ví, že to tak funguje a je každý den , když chodí do školky? Co uděláš s tím gaučem??? Necháš ho spadnout?
16. říj 2013 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pisisvori Je vidět, ze vůbec nejsi schopna představit si model me výchovy. Máš úplně katastrofální scénáře, jak je výchova bez trestů neúměrných k věku neúčinná. Zkus se zamyslet. Dítě na táboře nebude mít problémy, které popisujes. Moje dítě je vychovane stejně, jako ostatní děti a rekla bych i lépe. Jedine o čem píšu je to, ze na něj neprevadim zodpovědnost, kterou v daném věku nemá a nebudu ho zkoušet vychovávat mnohdy pomocí fyzických trestů, v zalezitostech, na které neni mentálně zatim připravený. Tím, jak se dítě mentálně vyvíjí, spousta dovednosti se přirozeně vyvíjí a ty ho vedes. Takže dítě, co chce ze zvědavosti stáhnout ubrus s horkým cajem, nebudu trestat a říkat ne, protoze to nedává smysl, radsi horký čaj uklizim z dosahu. A dítě, které je na táboře v 8mi letech nebude zodpovedne za sestavení výletů včetně časového rozpětí pro cely tabor, protože toto v 8letech mentálně nezvládne a nebudu ho trestat a říkat ne, kvuli tomu, ze to neumí.
16. říj 2013 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
@petrajurinova :slight_smile: jo jo hezky napsané:slight_smile:. Ono je to těžké takhle v těch diskuzích zjednodušit a použít ta správná slova:slight_smile:. Ale myslím, že to myslím tak jak ty:slight_smile:.
16. říj 2013 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leni78 promiň, ale kdo nechce pochopit nepochopí.... určitě děláš pro své děti to nejlepší.
16. říj 2013 v 09:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pisisvori jeste jsem Ti chtěla napsat, ze syn jinak moc dobře ví, co to je ne. :slight_smile: Ve věcech k jeho věku se fakt nezinyruju B-)
16. říj 2013 v 09:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pisisvori párkrát spadla, spadla i na kole nešťastně, takže jsme museli na ambulanci a pak na vyšetření, jednou jsme leželi i se slabým otřesem mozku v nemocnici pač skákala na koberci a podjela ji noha a než jsem ji stihla chytit tak spadla na bok hlavy. Od té doby si uvědomuje, že má být opatrná, že není ze železa. S tou čokoládou, u nás je to o tom, že dcera začala s dietou v roce a půl. Musela se naučit, že kdekoliv a kdykoliv si nesmí nic vzít . Jen to svoje. Ze začátku to bylo těžké, ale naučila se. Když si není jistá, tak se zeptá. Máme povolený sladký jednou za den a párkrát se stalo, že se sama přiznala, že si dala bonbon. Buď pomohla domluva, nebo zákaz sladkýho třeba na pár dní, nebo zrovna to, co vím, že ona chce. Teď je to třeba družina, kdybych ji ji zakázala tak vím, že ji to bude mrzet. My žijeme docela zdravě, tak radši jde a dá si ovoce, je tak naučená. My se spaním měli problémy od mala, nikdy nešla spát sama od sebe. Nepotřebuje moc spánku, tak jsem ji nikdy nenutila. Ze začátku to bylo spojený s tou alergií. Teď chodí do školy, tak jsme domluvení, že kolem 20h. je umytá a před 21h.jde spát nebo aspoň ležet. Ale mývali jsme problémy ráno, ona má na vše čas a párkrát jsme přišli pozdě do školky, tak ji manžel vysvětlil, že se musí chodit v určitou dobu a musela jít za paní učitelkou a vysvětlit ji proč přišla pozdě.. Teď jsme řešili ve škole, že s kamarádkama zlobili na toaletě, tak šla se mnou na schůzky, poslechla si to od paní učitelky, nedostala za ten týden smajlíka a můžu říct, že od té doby je klid. Když jsem ji viděla jak se tvářila přede mnou a paní učitelkou, tak jsem byla ráda, že jsem ji tam vzala. :wink:
16. říj 2013 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@leni78-přečti si ješte jednou tohle:
Ale moje sestra byla "čert", uvztekaná a drzá.A u ní jiného řešení, než dát na zadek, proste nebylo.Protože mi říkala máma, že segra se ji často vztekla na ulici, že treba neco chtela, neco se ji zrovna nelíbilo a když ji mamka řekla, že ne, že to proste nejde, tak jejím zvykem bylo vytrhnout se mamce a letět na silnici, kde si sedla a kopala vztekle nohama.Když to udelala poprvé, tak ji máma domlouvala, že na silnici jezdí auta, že to dělat nesmí a SAMOZŘEJME se ji to snažila vysvetlit.Bohužel, příšte se situace opakovala, potom znovu a tak ji proste máma ze silnice odvlekla, dala ji na zadek, aby si to zapamatovala a ona už to neudelala...A v te dobe ji bylo kolem 3,4 let..

To je situace, která takhle skutečne byla a domlouvání nepomohlo.A teprve až moje máma dala segře na zadek, tak pochopila a příšte to neudelala.Jak by jsi to řešila ty?Přivázáním dítete na obojek?To snad nééé..A v te dobe segře nebyl rok, ale nejaké 3,4 a moc dobře vedela, co dělá.Samozřejme že je na rodičích, aby díteti odstranily překážky z cesty, ale tady se nebavíme o ročních detech, ale treba 5letých.
Ve školce máme holčičku, která bije děti.Ona má staršího brášku, ten je hodný a bezproblémový.Ona(4) chce, aby bylo vše po jejím, ona zrovna chce tohle odrážedlo a bez váhání ho začne brát jiné holčičce, která si ho vzala první, apod..a když se ji to nepodaří, tak prostě pěstí bouchne do břicha.Je to v ní...Máma si s ní evidentne neví rady, navíc tady je přesne videt toto-bráška hodný, protože jejich máma na nej přenesla svou odpovednost, at na ní dohlídne, apod...A ona je rozmazlená, neposlušná a ubližuje.A myslíš, že domlouvání takovému díteti pomuže?Opravdu ne.Tam by bylo od věci, aby ji máma, když tohle holka udělá nekomu např. na hřišti,vzala a misto vysvetlování, že chlapečka to bolí, tak ji proste jednu pleskla přes ruku, aby věděla, že to ty děti bolí...Nebo jak by jsi to řešila ty??????Opravdu me to zajímá.
16. říj 2013 v 09:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@evulinkab A zjistlila maminka proč k té situaci došlo? co bylo příčinou toho vzteku? U dětí 2,3 roky je to normální. Ty děti testují hranice kam až můžou zajít. Já zůstala vždy v klidu, nereagovala jsem, pak jsem ji objala a ptala se co ji tam vyvedlo z míry a v klidu jme to probrali. Ono tím, že rodič je v klidu, tak dítě zjistí, že se vzteká zbytečně.
16. říj 2013 v 10:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@killi Tohle dělávala segra, protože proste "neco" chtela.Já nevim co..Ale vetsinou šlo o hloupost, která vyprovokovala její vztek.Proste nebylo po jejíím.Tak jak to dělá muj syn a spousta dalších dětí-v tuhle chvili chce koupit to a to, já se mu snažím vysvetlit, že to nejde, protože ....(začnu vysvetlovat)..a on si dupne a řekne: Ale já to chci, jestli mi to nekoupíš, nebudu s tebou kamarádit.A já mu řeknu: Tohle se mamince neříká, já te mám ráda, ale nejde to protože....A on začne brečet a je hysterák na světe.A v tu chvili se nezná.A tak to dělávala moje segra.

Moje máma nas vychovala dobře, podle mě se žádné chyby ve výchove nedopustila, presto proste segra sem tam dostala na zadek.O tom, že děti testují hranice, moc dobře vím..nejsem hloupá.Ale co je moc, to je příliš.Dodnes si pamatuji, jak segra vzala v kuchyni takový malý nožík a vzteky řízla tátu do nohy.A bylo ji už okolo 6 roků.A bylo to kvuli hlouposti, protože ji táta řekl, že sladkost dostane až po obědě.Naštesti to byl nožík, který nebyl ostrý a táta tam nemel ani šrám, ale jde o princip.Tohle si muže díte dovolit?No samo, že to tátu vytočilo a jsem si jistá, že žádné pevné objetí a vysvetlování by nemelo učinek.Ona by si z toho nic nedelala, protože by vedela, že si to zkrátka muže dovolit a tatinek ji za to obejme a bude zase jen vysvetlovat.Proste dostala na prdel, vynadáno a ona už to nikdy neudelala.

Takže to jsou jen příklady, kdy si myslím, že vysvetlování je naprosto k nicemu.Každe dite má jinou náturu a ANO, nekteré si to nechá vysvetlit a pochopí to.Jiné-díte, které je "vyčurané a ješte hoodne uvztekané-a to spoušteč toho vzteku muže být opravdu maličkost", tak si z vysvetlování nic delat nebude.Bud mu to pujde jedním uchem tam a druhým ven a nebo to proste nebude brát a řekne si:No co, stejne me nic za to maminka neudelá, proč to nezkusit.Ale to se bavím o všech možných vekových hranicích, ne o dvouletých detech.Tam je to zase o něčem jiném.Ale díte v 5, nebo 8 letech si moc dobře své jednání uvedomuje a musí mít hranice, bez toho to proste nejde.A za tím si tojím.
16. říj 2013 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
http://lucieamaliesulovska.blog.idnes.cz/c/362203/Je-mi-lito-ucitelu.html

souhlasím s článkem..je videt že tahle studentka to má v hlavě srovnané a že byla normálně vychovávána...
16. říj 2013 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@evulinkab hysterák syn chytne, protože na tvoje "nejde to, nesmíš, nebudeme, nekoupíme ani jinak reagovat v rámci věku nejde. zkoušela jsi někdy na něj mluvit normálně? (před krámem - jdem tam spolu koupit to a to, pomůžeš mi? , v krámě - hned - jestli chceš, můžeš si vybrat to a to - nevím - co má rád a co si můžeš dovolit mu dopřát - tak jdi a zkus si to najít, pohlídáš mi košík? kde maj jabka? .....bla ba bla-....bez jediný negace, bez toho, abych petra vytočila do vrtule a ke vzteku... Jde to, ale musí se na to myslet, musíš na to být nastavená - a hlavně to dělat od mala, pořád stejně, pak dítě spíš nemá tendenci se stavět do opozice, většina kritickcýh akcí proběhně v klidu (a to jako fakt se taky párkrát kousnul :grinning: ).
POkud si myslíš, že dít se vzteká kvůli "hlouposti", tak tam je právě zakopaný pes - pro dítě je to něco strašně moc důležité, proto to tak prožívá, i když tobě se to zdá jako hloupost. Ber ho vážně:slight_smile:))))
Zkus to, dítě, které pořád jen slyší nedělej to,nelez tam, nesmíš, ne abys, jsetli budeš, tak bude....bububu..tak pak logicky - období vzdoru - dělá přesný opak. Zakážeš - udělá.
Silnice - od malinka, od kočárku, jsem před silnicí zastavila, řekla, proč stojíme, že jedou auta, co se může stát. Když chodil za ruku - vždycky jsem zastavila, ukázala, řekla (jo, já vím, njede to vždycky, není čas, není nálada, ale 95 ze 100 se to dá), sedla jsem si k němu na pět vteřin na bobek - ukázala - aby mě vnímal - silnice, stojíme, koukám, nejede - jdeme. A ta kpostupně - před silnicí sám zastavoval, čekal na mě, rozhlídli jsme se a šli.


už to asi nesouvisí s původním tématem, ale chtěla bych, aby bylo vidět, že problém není v těch "zlobivých dětech", ale přístupu, jaký k nim máme, jak je vidíme.

p.s. ten článek je velmi jednostranný. je to i tak, jak tam slečna píše, ale současně jsou i školy, školky, kde je normálně příjemně a kde se děti učí, aby "z nich něco bylo", kde s učiteli partneří a fungují bez zásadních problému. nevím poměr, ale když uvidíš všechno černě, tak to černé bude. nestraš. ani sama sebe:slight_smile:
16. říj 2013 v 11:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (9)
Jojo, je to přesně tak, jak píše @berenika39
Mám známou, který vychovává přesně v tomto duchu "zákazů " , když jsme někde venku, tak to je pořád samé- nesmíš, nemůžeš, nedělej to...a kluk se samozřejmě staví do opozice a vzteká se, i když je to jinak docela hodnej klouček, já sama s ním teda nemám žádnej problém.
16. říj 2013 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek