• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zbily jste někdy své dítě?

29. července 2016 
@vrtelka Neměj obavy.. jestli byla vysmátá, zase tak hrozné to nebylo... Alespoň z ní nebudeš mít rozcapený dítě, který si děla, co chce.:wink:
Ať si každý sáhne do svědomí, ale pokud se jim děti vysmívají do obličeje, tak škoda rány, která padne vedle.. Přijde mi ujetý srovnávat dospělé s dítětem. Dospělí má být vychován a dítě je vychováváno. Celkem rozdíl..

Podle některých názorů tady, by jsi asi měla dítě za prohřešek pochválit ne? Pak to na ulici a v obchodech vypadá jak v cirkusu, hlavně že mámy se zajímají o vše okolo..

Neměj špatné svědomí :slight_smile: :slight_smile: Ona si na to už teď určitě nevzpomene..

A pro utišení ještě historka. Můj manžel jako každý kluk dělal, kde jaký průšvihy a máma když mu chtěla nasekat, tak on ji zdrhal a že měli kolem louky a bylo kam utéct :wink: jeho mamka se ale dlouho nenamáhala, aby ho honila všude možně a řekla mu, že teda stejně dostane, ale až to nebude čekat.. A manžel, že na to samozřejmě ten den myslel a dával si na mamku pozor, ale druhý den už nevěděl a jedna mu přilítla. To pak koukal, co se děje a jeho mamka mu to ráda připomněla..
Dneska se tomu směje.. Tak snad ti to pomůže.. :wink: :wink:
28. srp 2014 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Když to tak pročítám, je to hodně lidech - hold co člověk, to názor. Záleží na typu a povaze rodičů a jejich dětí. Je jasný, že když jsou děti klidné, spíš uzavřené do sebe, straní se, nijak se neprojevuje, vystačí si v úzkém kruhu rodičů a sourozenců, je jasný, že takový rodič může říct, že své dítě nebije. Proč taky, že... ale jako když si dítě vyloženě dělá co si usmyslí, je drzý na rodiče /kteří mu dali život, starají se o něho ve dne, v noci/ .. "skáče rodičům po zádech" nebo je dokonce i kope, fackuje - třeba i ze srandy před cizími lidmi... to snad nemůže přijít NIKOMU normální, ne??? .. takže v tomhle případě bych hledala chybu v rodičích, když jako o dost menšímu dítěti báli dát na zadek, to totiž na rodiče zkoušel svoje první fígle, co si na rodiče může a nemůže dovolit. Vždy když vidím takovýho nějaký spratka, co si dělá z rodičů šašky, jsem ráda, že je to pro mně další důvod, proč být ve výchově našeho prvorozeného syna důslednější... když řeknu, že ne, tak ne a to prostě platí... nezastávám teorii - do roka rozmazlovat, od roka vychovávat. Už teď vidím, jak jsou děti vychytral dítě by mělo umět pozdravit, poprosit, poděkovat, rozdělit se s ostatními, chovat úctu ke starším lidem - ale na druhou stranu nenechat si s*át na hlavu. Prostě všeho s mírou.
28. srp 2014 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
já si myslím, že je mnohem horší dítě "bít" psychicky.... třeba když jsem slyšela jako děcko: nejsi naše, vrátíme tě do dětskýho domova, odkud jsem si tě jen půjčili (a já si musela jít balit kufřík a pak čekat před domem, než si pro mě paní "přijde").,... na to nikdy nezapomenu (ale na nějaké ty facky-po tom člověk v dospělosti ani nevzdechne)
11. zář 2014 v 10:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elekthra máte pravdu, už nevím za co, ale když jsem byla malá moji rodiče mně sbalili věci, naložili do auta a jeli se mnou k polepšovně, tam mi řekli, že mně tam nechají a ať si vystoupím....doteď to mám před sebou a nemohu jim to zapomenout, myslím, že to hodně poškodilo naše vztahy a vím, že svým dětem to nikdy neudělám....Malá dušička je hodně zranitelná a tohle se rozhodně pamatuje víc, než nějaké plácnutí.
12. zář 2014 v 16:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elekthra Ježiši, tohle vám doma říkali ?? To je hrozný ! Máte asi pravdu, že plácnutí po ruce je proti tomuhle slabý odvar...
12. zář 2014 v 16:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@pavlina276 koukam,ze jsme to měly podobné,asi to v te době byla doporučována výchovná metoda... :frowning2:
12. zář 2014 v 16:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@latkovkybrno jop, říkali... Jak říká pavina276, na to clovek nikdy nezapomene...
12. zář 2014 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elekthra to mě moc mrzí, to bych nikdy (doufám, že to mohu s jistotou říci) svému dítěti neřekla... :frowning2:
12. zář 2014 v 17:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elekthra to byla blbá výchovná metoda :frowning2: , jsem ročník 82, s rodiči mám špatný vztah, oni se s námi baví jenom kvůli dětem, protože jsou to jejich jediná vnoučata a oni je chtějí alespoň občas vidět. Manžel říkal, že po tomhle chování by jim je v životě ani nepůjčil...ale mně je líto dětí že by neměli vidět dědu, babičku....mohu se zeptat, jaký vztah máte teď k rodičům? Pokud nechcete, neodpovídejte :wink:
12. zář 2014 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlina276 tak já jsem ročník 81a tohle rodiče nikdy nepoužili...ale je pravda, že mi taťka za špatné známky ve škole třeba zlomil kytku, kterou jsem si ze semínka vypěstovala..to je taky to "psychické", ne fyzické"bití". Ale nedávno se mi za to omluvil, že by to už dnes neudělal, že neví, co to do něj vjelo.. Vztahy máme naštěstí perfektní.. Jinak k tématu, lupnout na zadek, pokud dítě neposlechne a dělá si z vás srandu "ano". Ale mlátit nějakou další věcí, to mi připadá hrůzostrašné, i když vím, že když ujedou nervy a dlouhodobě se to kupí, že pak člověk nepřemýšlí...
12. zář 2014 ve 22:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@madulinka já jsem nedávno svým rodičům tohle jednání připomněla (když měli problém s tím, že dcera zlobila a já jí vynadala a plácla) - a oni si to ještě obhajovali že to určitě mělo svůj význam..... :confounded:
13. zář 2014 v 08:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Koukam, ze to opravdu asi byla nejaka doporucovana vychovna metoda, i nas s brachou nekolikrat sbalili a vezli do decaku:sweat_smile: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
13. zář 2014 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jeee,me take balili a i odvezli do decaku...ma jedina.starost pry byla,jestli tam bude hodne deti.a jestli.tam je TV :smiley: prijeli pred branu.ja vzala batoh a sla....museli me zadrzet a skoro nasilim odtahnout zpet do auta. Tohle jim fakt neklaplo :smiley:
@tichackova
13. zář 2014 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@pavlina276 já jsme se pak celý život rodičům snažila zavděčit, vypěstovali ve mě pocit, že jim pořád musím dokazovat, že mám nějakou cenu, že si zasloužím být doma-aby mě neposlali pryč, že si zasloužím, aby mě měli rádi... takže přestože jsem se s tím pocitem snažila pracovat, pořád strašně dám na jejich názor (a někdy schválně dělám opak)... a musím říct, že časem (hlavně, když jem se v 18ti odstěhovala) se vztah hodně srovnal, snažila jsem se je hodně obhájit a taky snažím se to při jednání s nimi nechat být... je zajímavé, že můj manžel to vůbec nechápe.. přestože ví, co se v mém dětství dělo, hodně to bagatelizuje (má naopak strašně přepečlivou maminku a nadmírů péče a lásky - myslím, že si to nedokáže představit, že by to mohl mít s rodiči někdo jinak)...
13. zář 2014 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tichackova
@kamino Holky vy mě šokujete s tím děcákem. Já mám poměrně dost přísné rodiče, tatínka zejména, musí se poslouchat i dnes, je to silná autorita a někdy z něj jde strach, ale tohle mi nikdy neřekl. To mi radši plácl na zadek (většino stačila jedna pořádná) a zvýšil hlas "A opovaž se řvát!" a byl klid... a myslím, že měl dycky důvod. Uměla jsem hodně pozlobit.
13. zář 2014 v 09:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elekthra díky za odpověď, to vás obdivuji, že jste to takhle zvládla....U mně spíš vypěstovali pocit méněcennosti, vždycky byl ten lepší můj bratr, já byla ta "druhá". Pořád jsem podle nich dělala vše špatně, vybrala jsem si špatně i manžela (proto mi nešli ani na svatbu), špatně vychovávám děti, pořád něco.Jak to není podle jejich představy, tak je to špatně.... S tím už asi nic neudělám :slight_smile:
13. zář 2014 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@latkovkybrno O me mama i prelomila lopatu :smiley: dodneska na.sbirku prelomenych varecek. Ale bylo to houby platne. Jsem Lev a tohle bylo vazne slapnuti vedle,spis jsem se vzdy zatvrdila a just ne...
13. zář 2014 v 10:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
chtěla bych vidět maminu, které nikdy neruply nervy. Já mám kupu mladších sourozenců, a tak vím, co to je, někdy prostě je lepší nařezat než stokrát neustále opakovat to nesmíš atd.. doma jsme dostávali řemeněm, byl dost starý, ale kvalitní :slight_smile:, a pomohlo to, uklidnit tu našu smečku. Nemyslím si, že by nás to poznamenalo v tom smyslu, že bysme to našim vyčítali, spíš naopak, měli u nás respekt. Jenomže teď v dnešní době aby sa člověk bál, aby děcko nevolalo linku bezpečí..
13. zář 2014 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
myslím, že ti prostě ruply nervy a každý člověk to vyjadřuje jinak. Důležité je, že si to uvědomuješ a nemáš z toho radost. To už ted máš předem vyhráno, protože příště sama sebe dokážeš zastavit. Mě se to stalo jednou také u syna když vyváděl abnormálně hystericky .. tak jsem ho zfackovala po tvářích a pak mi z toho bylo špatně. Promluvili jsme si spolu o tom (samozřejmě tak aby tomu rozuměl v jeho věku) a už se to nikdy neopakovalo. Nebojí se mě, necítí nenávist. Má mě rád. Já jinak nesouhlasím s trestem po hlavě po tváři .. a vidíš ... ruply mi nervy ... ale zase moje dcerka je takový divočák, že občas dostala klasicky jednu po prdeli a jak říkáš ty .. nic .. smála se .. vůbec na to nereagovala .. za pět minut byla zase ve svém. Takže u ní jsem nastavila jiný způsob trestu velice brzy. Asi to také není košér pro někoho, ale u nás ted funguje .." nechceš? tak já taky nebudu chtít až budeš něco potřebovat" .. a funguje to mnohem líp navíc i ve školce říkají, že se zklidnila a začíná jim pomáhat :grinning:
13. zář 2014 v 10:14  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@elleonorecka naprosto s tebou nesouhlasím,vidíš i na tobě to poznamenalo důsledky...to,že byli tebe ,tak teď ty považuješ bití za normální a to normální není. Co učit dítě jinak? Respekt vynucený bitím, to že dítě je slabé a má z rodiče strach je smutný...rodič má dítě chránit a učit správným příkladem. Bití není normální, nemyslím tím lehké symbolické plácnutí přes ručku....
13. zář 2014 v 10:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kamino Tak já jsem nikdy nedostala ničím jiným než rukou. Plácnutí - jako menší přes ruku, na zadek, v pubertě pak facku. Vždycky jedno plácnutí, takové nějaké bití hlava nehlava si moc nepamatuji.. Teda - jednou, to mi bylo asi 16 a maminka k tomu měla OPRAVDU důvod :grinning: Nástroje jako vařečka, řemen, proutek.. to už mi přijde moc.
@irennn Iren já s tebou souhlasím - bití není normální. Jenže - A HODNĚ MĚ TO ŠTVE!!!! - je to někdy to jediné na co dítko zareaguje. Bohužel. Co bych dala za to, kdyby to tak nebylo. Jenže JE. Ono to asi i záleží "kus od kusu", na někoho stačí zvýšit hlas a už se stáhne a někoho můžeš řezat opaskem a stejně je mu to putna. Já mohu soudit jen podle nás - mě a mého syna. NENÁVIDÍM, když mu musím plácnout na zadek. Nesnáším to. Ale bohužel, někdy je to jediné, co ho přiměje, aby danou činnost přestal dělat. Někdy volím radši velmi zvýšený hlas nebo to, že odejdu do jiného pokoje, abych právě na něj nemusela mluvit nahlas nebo ho plácnout.. Ale - jestliže ho prosím, aby něco nedělal, slušně, hezky, potom přísněji a nakonec důrazně a on na to dlabe a já vím, že mě slyší.. Tak prostě ho po té ruce plácnu. Ne tak, aby ji měl modrou... ale plácnu. A on ? Ihned toho nechá. Například, když chce tahat psa za ocas apod. Nesnáším tyhle chvíle, ale bohužel - ani já se jim nevyhnu a to opravdu bití ráda nemám. Někdy mu plácnu i přes zadek. Jednou. To je ale maximum. To je prostě krajní hranice. Většinou pak začne plakat a chce okamžitě obejmout. NIKDY ho neodmítnu, vždy ho pevně přitisknu, ale snažím se mu pak vysvětlit proč jsem ho plácla. Jsem pak z toho vždycky špatná, manžel taky, nemáme to rádi, ale někdy se tomu nevyhneme.. Jak už tady někdo zmiňoval, když ti třeba vběhne do cesty apod. Bití je špatné, ale bohužel někdy to jediné, co donutí dítko, aby tě bralo na vědomí. Nicméně - každý to musí dělat tak, aby byl spokojený a jeho svědomí v normě čisté. Někomu nevadí plácnutí denně, i vařečkou apod a někdo nechce plácnout nikdy a za nic na světě. Já jsem zjistila po těch 2letech, co syna mám, že poslouchat se prostě musí. Nemyslím, aby byl jak pejsek, probůh, to nikdy, ale stejně, jako já poslouchám jeho a plním jeho přání, de facto vždy a bez váhání, byla bych ráda, aby i on věděl, že po něm občas chci i něco já a nehodlám to opakovat dokola jako papoušek.. Zatím to funguje, je bystrý a ví, že když je v pohodě on, tak i já. Ale bohužel, občas musím být přísná.
13. zář 2014 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@irennn Ještě chci dodat, že se opravdu snažím na něj velmi reagovat, vyslechnout a to ihned. Nestává se, že by u mě stál a mluvil "mami, mami, mami, haló, mami" a já ho nevnímala.. Když jsem venku a s někým mluvím a on po mě něco chce, většinou se omluvím dospělé osobě, přeruším hovor a vyslechnu syna, nebo syna poprosím, aby chvilinku počkal, že ho hned vyslechnu.. Prostě chci, aby věděl, že o něm vím a vnímám ho. A totéž se snažím i aby dělal on, když ho prosím o něco a on nereaguje, navážu oční kontakt, chytnu za ruku nebo tak. Vždycky chci, aby naše komunikace byla vzájemný dialog. To hodně pomáhá a pak situací, kdy je křik apod je minimum. Je to náročnější, ale vyhovuje mi to.
13. zář 2014 v 11:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je mi líto všech dětí, které jsou trestány svými rodiči.Jakýkoliv fyzický trest je selhání rodičů, dítě poslechne , protože se bojí a ne proto, že ví, proč by mělo poslechnout.Fyzický trest je pro rodiče pohodlnější a rychlejší než kdyby měly s dítětem dlouhodobě pracovat, aby byli spokojeni oba - rodič i dítě.Trestajícím rodičům doporučuji tyto stránky http://www.nevychova.cz/ Na příkladu je vidět, že jedna situace má 2 přístupy, není na tom nic těžkého, ten přístup k dětem změnit, jen se musí chtít.
13. zář 2014 ve 12:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@merunkova Nezlobte se, ale pro mě je vámi uvedená tabulka/příklad nevyjadřující se k tématu. Já se synem hovořím jako otec v druhém sloupci a je to prima, ovšem nesvědčí to nic o tom, že v jiných situacích se nevyhnu plácnutí přes ruku.
13. zář 2014 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@@merunkova Na druhou stranu ANO, máte pravdu, na vzájemné komunikaci se MUSÍ pracovat, to je základ. Ovšem nelze od toho čekat zázraky. Změnu ano a mnohdy velkou, ale ne zázraky..
13. zář 2014 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@latkovkybrno Tabulka vyjadřuje to, co píšu výše - že jedna situace má 2 přístupy, to platí ve výchově dětí v jakékoliv situaci, vždy je na výběr - bouchnout dítě a nebo zvolit druhý přístup.Takže k tématu to je zcela přesně. A nezlobím se :wink:
13. zář 2014 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@latkovkybrno Když zázraky nebudete očekávat, tak 100% nepřijdou :slight_smile:
13. zář 2014 ve 14:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Za mě ano,obě děti dostaly na zadek,když bylo třeba.Bez rány se dítě nevychová,to říkala už moje babička a je to pravda.Bydlím na vsi a mám možnost pozorovat "americky" výchované děti a je mi z toho zle.Ničí tady obecní majetek a rodiče se postaví ještě na jejich stranu,místo aby si doma srovnaly děti.....Tak kde to jsme a co z těch dětí bude?????
13. zář 2014 ve 14:34  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@etinka Netuším, co je to americký způsob výchovy, ale o tom já rozhodně nemluvím.
13. zář 2014 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
13. zář 2014 ve 14:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek