Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    elekthra
    10. pro 2022    Čtené 1185x

    Kam mám dát ty ruce? Kam?

    Toto je má nejčerstvější (a snad vzpomínkovým optimismem ještě nepoznamenaná) rekapitulace mého rychlého třetího domácího porodu 😉

    Dnes, 10.12.2022 v 1:14 me probudí záda-nemohla jsem se na posteli přetočit (táhly mě esíčka už od včerejška) a dívám se na budík. 

    Říkám si, že na moc dlouho ta páteční večerní horká sprcha na záda nepomohla a že to zkusím znovu a ještě si na topení nahřeju polštářek. 

    Takže polštářek na topení a já jdu do sprchy si znova nahřát záda. 

    V 1:17 volám že sprchy na Tomáše (manžela), ať volá Laďce (naší porodní asistentce), že potřebuju ty záda fakt uvolnit, že nemůžu skoro hýbat pravou nohou 😅

    Tomáš se na mě jde podívat a v 1:20 jí volá, ať jede, že potřebuju protáhnout záda a zkontrolovat jestli je mimčo v pohodě, že obvyklé šílené pohyby, kdy se tam mele od rána do večera, jsou teď spíš něžnější. 

    Jsme spolu v koupelně, já klečím ve sprchovém koutě (máme velký vyzděný), jde mi na záda proud horké vody a bavíme se, že je PA moc hodná, že přijede i když si myslím, že to ještě není k porodu 😅. 

    Asi tak v 1:24 mu říkám: "tyjo hlavička! Chceš ji chytit?" 

    Tomáš hystericky: "kam mám dát ruce? Kam!!??" 

    Nakonec na dvě vyklouznuti (hlavička a pak tak nějak najednou plynule celé tělíčko) se v 1:26 narodila naše malá kráska. ❤️

    Další hovor Laďce v 1:28, že to nejsou jenom bloklý záda 😅 a že malá už je na světě 😆🤣

    Přijela cca 1:40, zkontrolovala malou (krásně růžová a zvědavě pokukujici a klidná) a mě (žádné poranění) podívala se, jak se malá přisává, konstatovala že na nás nic nevykouká, a že se může stavit ještě k večeru...

    Od té doby naše princezna skoro pořád spí a a dělá ksichtíky 😀

    Tímto posledním porodem uzavírám rozrůstání naší rodinky, už jsme kompletní 😍 

    Přeji všem ženám krásné porody, na které budou rady vzpomínat, spoustu zdraví pro maminku i miminko/a, pevné nervy a štěstí ❤️🍀

    Ať je se vámi vždy láska 😍 

    Babička (93let, ale aktuálně si myslí, že jí je 20) má stareckou demenci, už nikoho nepoznává a museli jsme ji nutně odvézt ke tchanovcum (její dcera a manzel) a občas je to s ní legrace. Vejdeme do předsíně, ona uvidí tchána a začne: Já tady v tom harému nebudu, on si na mě bude dovolat, mně je to jasný, já nikomu povolná nebudu. A hůlkou na něj: Sahni na mě a manžel ti ruky zpřeláme! 😀 a na tchyni (63let) :ty chudero, už ses mu po vůli dlouho, co, podívej, jak staře vypadáš! 😁😁😁

    Dnešní super přeřeknutí tchyně: Hrají si s malým a jeho vláčkodráhou (každý má vlastní vláček a vagónky) a tchyně povídá: "Podívej, tady jsou moje vagínky" 😀

    kojím malou a prvorozený nás pozoruje a říká: "Maty papá!"
    já: "ano, Maty papá..."
    syn: "já taky papát"
    -tak schválně vytáhnu druhý prso a říkám: "tak pojď taky" (byla jsem zvědavá)
    syn přijde k prsu a jen na něj položí pusu (už to asi zapomněl)
    já: "musíš sát a poteče mlíko"
    syn se na mě podívá, podívá se na prso, zmáčkne prstem bradavku a říká: "necu míko, cu čaj!" 😀 a znova přiloží pusu....
    jo, jsem jak nápojový automat 😀

    Kojím na veřejnosti... jop, ale na lavičce na dětském hřišti, pod bundou a přijde ke mně nějaká babička a ptá se: kojíte? já: ano. babička: a můžu si ji pochovat??? 😀 wtf??? 😀

    elekthra
    12. říj 2016    Čtené 25676x

    31 minut, které ségře zkazily den 🙂

    ač to podle nadpisu nevypadá, toto je náš druhý neplánovaně domácí porodní příběh 🙂

    Druhé těhotenství  přišlo po tom prvním nečekaně brzy, přes všemožné překážky (bez pravidelné MS, kojení, ochranu apod.) nás asi miminko moc chtělo a tak si nás našlo 🙂 Termín porodu měl být skoro přesně dva roky od toho prvního a tak mě trochu provázely pochybnosti, jak to se dvěma docela malými dětmi zvládneme - no, ale to je na jiný příběh 🙂 

    U prvního těhotenství jsem obíhala předporodní kurzy, chodila cvičit, pila maliník, jedla semínko, cvičila s epi-nem, sehnala si soukromou PA a sháněla všemožné informace.

    U druhého těhotenství jsem obíhala všemožné aktivity s prvorozeným, byla pečená-vařená na dětských hřištích, angažovala se více v neziskové dětské dílně, chodila s malým na cvičení, no zkrátka na mě samotnou a mimčo moc času nezbývalo a občas jsem i v 8mém měsíci zapomněla, že jsem těhotná a snažila se narvat do ne-těhotenských džín (což se mi se zataženým břichem i jednou omylem povedlo 😀 ).

    Mezi smysluplné věci, které jsem ale zařídila patřilo, že jsem si opět opatřila soukromou PA, zaregistrovala se znova ve Vyškově (pro Brno, kdyby to šlo rychle, byl záložní plán Milouši) a "vyhnala streptokoka" (jupí!!!!), aby při porodu v porodnici nehrozily antibiotika.

    Pořád jsem doufala, že se malá narodí nejdříve 16.10., protože týden od 10.10. jsem měla fakt nadupaný a 15.10. jsme chtěli na svatbu kamarádce. No a manžel si dokonce přál termín 20.10., aby se mu data dobře pamatovala (20.7. svatba, 20.9. narození syna a teď chtěl 20.10. - narození dcery 🙂 ) spousta dat v říjnu bylo "obsazených" - hodně členů rodiny je narozených v říjnu a tajně jsem si pro malou přála "vlastní" datum. Nejvíc o tom mluvila moje sestra, která se narodila 9.10.  a chtěla mít "svůj" den (jop a to je jí 26 let 😀 ) .

    V sobotu 8.10. jsme byli u tchánovců, kde byla i švagrová s dětma (6 a 4 roky) a holky si s malým si super vyhrály, šli jsem ven dopoledne i odpoledne, pořád jsme děcka vysazovali na různé houpačky, běhali za nima a byli dost v pohybu, ale moc si to užili 🙂 večer už jsem cítila svaly v rukou a trochu mi tuhlo břicho, ale přikládala jsem to akčnímu dni (a navíc první termín od mého Dr. byl 14.10., takže klid, ne? 😉 )

    O půlnoci jsem se probudila a šla čůrat, ale malá se v břiše mlela o stošest a tak jí říkám, klid, potřebuju se vyspat slečno, zítra máme taky ještě program! 

    Ve 4 hodiny ráno mě znova probudí nutkání čůrat a tak se zvedám a píchá mě v podbřišku jak blázen. Jdu na záchod, a přemýšlím, že dnes má přece ségra narozeniny a tak jí hned píšu na Viberu (žije v Číně a tam je +6 hodin) gratulaci, abych byla první 🙂

    Když jdu ještě do kuchyně pro pití, tak mě začíná fest bolet podbřišek, záda a ruce. Tak si říkám, že zítra zvolním, a jdu do sprchy, abych si nahřála záda. Koukám na mobil, který jsem si položila na umyvadlo a je 4,06hod ráno. Bolesti v podbřišku sílí (ruky a záda pořád stejně). Volám své PA ve 4,14hod, že mě dost bolí podbřišek a že jsem ve sprše a břicho mám tvrdé, ale pořád nahoře a plodovka neodtekla. Tak radí, ať ještě chvíli ve sprše vydržím, že to porod asi nebude, ale ať si pustím hodně teplou vodu a za cvhíli klidně mám volat znova, kdyby se bolesti zpravidelnily. Připomínám jí, že u prvního porodu to byl taky fičák, že na žádnou pravidelnou bolest si nepamatuju, ale odtekla hned plodovka a břicho kleslo, což teď nepozoruju.

    Ve 4,28 volám znova PA, at pro jistotu přijede, že bych byla ráda, kdyby mě zkontrolovala, ať víme, co se děje, protože menstruační bolesti v podbřišku se zhoršijí a nutí mě to prodýchávat, ale pravidelnost nula (někdy dvakrát hluboce těsně za sebou, jindy je třeba minuta pauza a pak 5x intenzivně prodýchávám do břicha) a odtok plodovky asi taky nic (nebo o tom nevím) a břicho stále nahoře. Odpovídá, že vyjíždí a já jdu budit manžela, že se asi něco děje, přinejlepším to budou poslíčky a nebo jedeme do porodnice.

    Manžel vytahuje tašku ze skříně, jde se oblíkat, připravovat malýho a malýmu věci (v plánu byla moje mamka, že si pro něj přijede).

    Já se mezitím ve sprše zapírám o horní rám a hlasitě dýchám a šíleně, ale naprosto šílěně mě bolí kyčle (nejhorší bolest z celého porodu) a nutí mě to roztahovat nohy od sebe. V mezičase si dávám ruku mezi nohy a nahmatávám hlavičku!

    Vůbec se mi to nechce věřit, šahám malé na hlavičku, je to zvláštní teple-kulatě-slizký pocit 🙂 Začínám se smát a to tak, že nahlas, já mám hlavu mezi nohama! 😀

    tak si v duchu myslím "oki, to asi poslíčky nebudou" a "do dvacátýho to asi nepočká", pak ale nahlas říkám: "Maty, pojď, ty nedočkavče, jsme tu pro tebe!" a jen si podřepnu, tak se najednou vyvalí spousta vody, jako na tobogánu a hned za ní přijíždí v té vodní smršti celé tělíčko, tak tak, že mi neporklouzne mezi rukama, jak je celá mokrá a kluzká 🙂

    Koukám na ni, směju se jak blázen, vůbec tomu nemůžu uvěřit, že už je tu. Slyším na umyvadle pípání telefonu (zrovna mi odepisuje ségra z Číny, že děkuje za přání, takže dokonce i vím, kdy se malá přesně narodila 🙂, ve 4,45 ráno. )

    Manžel jde do koupelny, aby se mě zeptal, jestli má malýmu balit i pyžamo a kouká na nás jak puk, já držím malou v náručí a říkám mu, že už nemusí spěchat 😀

    Vtom z ložnice zní kníkání právě probudivšího se prvorozeného a tak pro něj manžel jde, Toník se na malou směje, pak se vymaní manželovi z náručí, jde si pro vláček a strká vagónek malé k ruce, těžklo mu vysvětlujeme, že to bude asi ještě chvilku trvat, než si budou společně hrát 🙂

    Ve 4,52 voláme PA, jak to vypadá a ona, že je dole a studuje zvonky, kam má zvonit 🙂 manžel ji pouští nahoru a PA se směje, že ani nemusela jezdit, že to všechno už znám a zvládám sama 🙂

    U každého porodu mě překvapí, jak bolí rodit placentu - to fakt nesnáším (jsou to jediné pravidelné kotrakce, které u porodu zažívám - trvalo to tentokrát na 6 konktrakcí)... brrr! 

    Po kontrole od PA (narosto bez poranění - haha, kdo pak potřebuje epi-no! 😀 ), rychlé sprše a nasazení kontaktních čoček (abych na tebe Matynko lépe viděla 😉 ) si jdu s malou lehnout. Toník se k nám přitulí a hladí malé ručičku. Když chci malou pohladit taky, tak mi ruku odsune a říká "šám"!!! (S mu ještě vyslovovat moc nejde 🙂 ) zatím se chová jako brácha s velkým B, tak doufám, že mu to vydrží 🙂

    Z postele posílám fotku ségře do Číny, že jsme jí k narozeninám vyrobili Home-made dárek. Odpovědí je, že jsme jí zkazili den 😀 ale že to bere a jde to rozdýchat 😀

    Takže tak to bylo je a bude, od počátečního pocitu, že se děje asi něco víc, než jen namožené svaly, do samotného zrození, uběhlo 31 minut 🙂 

    Před porodem jsem v legraci (ale myslela to vážně) říkala, že můj porod bude super, že porodím v noci, v posteli a probudí mě, až mi mimčo bude žužlat nohu... to se mi pravda tak úplně nesplnilo, ale třeba do třetice všeho dobrého, kdo ví? 🙂

    elekthra
    27. zář 2016    Čtené 478x

    Výhra nad streptokokem

    Tento článek-poznámky píšu převážně pro sebe (abych příště zase pracně nehledala co a jak) a pro zájemkyně, které to taky řeší a chtěly by slyšet, že "to jde" 🙂

    U prvního těhotenství mi vyšel pozitivní streptokok (dělá se kultivace z pochvy na Streptococcus agalactiae zhruba v 37. týdnu). Doktor mě velmi strašil, že pokud si pak při porodu nenechám dát ATB, tak umřeme všichni (já, dítě, babička i sousedi) na sepsi... no, nakonec to dopadlo tak, že po překotném porodu to nikdo neřešil, i když jsem na to pak Dr. která prohlížela malého upozorňovala (žádná ATB mu nedala a řekla mi "aha, to není podstatný"... tak asi tak 🙂 )

    Každopdáně jsem se zařekla, že tentokrát bude vše víc pod kontrolou (z mé strany) a udělám vše pro to, aych ho pozitivního neměla 🙂

    Dr. mi říkali, že pro to udělat nic nemůžu a buď tam bude nebo ne.

    S tím jsem se moc nehodlala smířit a říkala jsem si, že stejně případně moje "léčebné" metody neublíží, tak proč by ne 🙂

    takže:

    -prvně jsem zkusila zavádět česnek v gáze (doporučení i dle mé PA) - česnek český, silný, oloupaný jeden stroužek a do takové té čtverečkované gázy zavést na noc. No, po první noci jsme se probudila a cítila se jako proložená česnekem, protože mi táhlo ze všech otvorů 😀 a navíc mě tu holky na MK vystrašily, že bych se mohla popálit... takže česnek v této formě ne.

    -za druhé: šla jsem do lékárny a pořídila ty nejsilnější česnekový kapsle, co měli. 

    ty jsem brala každý den (sice mi tvrdili, že je cítit nebudu, ale stejně jsme měla pocit česneku v krku), ale vydržela jsem je brát.

    -za třetí: brala jsem lichořeřišnici (tinkturu) v kapkách (každý den 3x15 kapek)

    -za čtvrté: používala jsem Femigel (s aplikátorem) - příjemný pocit osvěžení, moc doporučuju 🙂

    -za páteké: když už jsem byla u toho tea-tree, tak jsem si pořídila i jen mycí gel - taky super 🙂

    Slyšela jsem i o možnosti kapat na tampon tea-tree, ale tu sjem nakonec nezkoušela.

    Kdo ví, jestli by streptokok byl pozitivní, kdybych tyto věci nepoužívala, ale takto jsem měla pocit, že sjem udělala všechno, co jsem mohla a - VYPLATILO SE 🙂

    všem, které mají z ATB u porodu strach/obavy a zavžují, jestli do toho jít/nejít - zkuste to a dejte vědět, jestli se vám to taky vyplatilo, případně co se vám ještě osvědčilo 🙂

    HODNĚ ZDRAVU VŠEM!

    Jak poznáte, že vaše dítě určitě nebude vegetarián?
    Na procházce v trávě cíleně hledá slimáky/šneky a s nadšeným řevem "mao"!!! (maso) si je cpe do pusy...

    Dnes odhadem padly dva malý kousky 😀 holt matka ve 30tt už není z nejhbitějších 😀

    dnešní návštěva (manželův kamarád se šestiletým synem Pavlíkem) - Pavlík nám v předsíni otevírá skříně a tak se ho ptám, co hledá?
    P: "bordel"!
    Já: bordel?
    P: jo, máma říkala, že se mám podívat, jakej máte bordel...
    Já: no a jakej?
    P: no, menší jak u nás!

    😀 😀 😀

    Ráno vstanu, nachystám chlapům snídani, umyju okna v celým bytě, převleču postel, dám prát asi 5 praček prádla, umyju koupelnu a záchod, předpřipravím si oběd, jdu s malým na písek, vysaju celý byt, dodělám oběd, nakrmím malýho (manžel se naštěstí krmí sám), uspím malýho (na hodinu s ním usnu - jsem ve 27tt, tak si říkám, že mám právo 😀), dám malýmu a manželovi svačinu a chci ještě umýt podlahy, prostříhat kytky a utřít prach a tak se ptám muže, jestli s malým nechce jít ven, že bych to dodělala?
    A on: nechcu, co jsi celej den dělala? stejně si s ním jen spala, ne?
    Tak na něj koukám a říkám si: když ho ještě dneska stihnu zahrabat u našich na zahradě, tak pak domeju ty podlahy, malýho nechám u babičky a půjdu se udat. Dají mi tak 20let, za dobrý chování mě po 10ti pustí a když kápnu na soudkyni ženskou, možná to bude jen podmínka! 😀

    dnešní etuda v šalině (tramvaj). Hrají: Já (J), Toník (T), Chlapeček (CH), Chlapečkova maminka (M).

    dějství: sedíme v šalině, Toníka zajímá Chlapeček, natahuje se po jeho autu, co drží v ruce.

    T: ehhh, tů, eh!

    Ch: Na, tady máš.

    M: to jsi hodný...

    J: děkujeme

    Ch: no, my když ve školce necheme půjčit hračky mladším, tak nás paní učitelka bije!

    M: no to snad ne....

    Ch: to by ses divila...

    J: a těšíš se do školky?

    Ch: jo, to jo...

    J: za kamarády?

    Ch: ne, ale že se najím...

    M: (rudá až na zadku)... loučí se, bere Toníkovi půjčené auto a rychle vystupují...

    😀 😀 😀