Používáme cookies. Více informací zde. OK

Život před a po narození prvního dítěte, v čem se změnil?

karlajasmine
28. srp 2015
Jak byste popsali změnu Vašeho života po narození prvního dítěte? Mě to ještě čeká, proto mě zajímá, jaké změny jsou největší oproti době před dětmi 🙂
wenduliks
28. srp 2015
Vsechno se zmeni. Kazdy clovek to nese a vnima jinak. Take zalezi,jak clovek zije pred detmi. Ale ikdyz ti tady10lidi napise 100nazoru a jinych zkušeností,stejne si to nebudes umet a chtit-ty negativní veci představit,dokud to nezazijes na vlastní kuzi. Ale zmena to bude každopádně velka. 🙂
petzy
28. srp 2015
Ano, změna je to velká, ale záleží jak si to člověk udělá. Pokud podřídí vše dítěti, změní se všechno hrozně moc, ale pokud dítě začleníte do svého života, vrátíte se téměr k normálu :o) Hrozně špatně se to popisuje, ale i myšlenkami jste úplně někde jinde. Pořád je to váš život, jen s jedním malým životem navíc 🙂
misule55
28. srp 2015
Mě trošku chybí svoboda, dítě je v jistém smyslu omezení, nemůžeš se sbalit a někam vypadnout.
Pro mě bylo nejhorší šestinedělí, kde hormony udělali své, ale teď už je to s prcekm super, i když doma trošku nuda. Přišla jsem na to, že nejlepší je se pomalu i s dítětem vrátit k aktivitám před těhu a porodem. A najít kamarádky, co mají taky malinké děti, a´t je s kým sdílet starosti 🙂
Dítě je obrovská změna, na kterou se podle mě nedá připravit, musí se to zažít 😉 Hlavně aspoň pro mě je to obrovská zodpovědnost.
bajapetra
28. srp 2015
Taky nás to čeká, čekáme miminko v březnu a taky by mě zajímalo, co všechno a jak se změní.
svetlus_pepca
28. srp 2015
Souhlasím s wenduliks 🙂 Změna je to obrovská a nepopsatelná. A nemá cenu ti tu psát, co se změní. U každého něco jiného a přitom všem všechno 😃 Člověku to totálně překope den i noc, životní hodnoty, názory i postoje, vztah k okolí, zájmy... a taky třeba barák 😃 Ten krásný uklizený, "vystajlovaný" dům se změnil v něco nepospatelného, co je neukliditelné, věčně jak po výbuchu bomby, plné hraček, chodítek, lehátek, dětských knížek, rámusu, neustále vytahaných šuplíků a skříněk... a především toho jednoho malého človíčka, který ten dům dělá štastným domovem 🙂 ...to ale spíš jen tak pro tvé pobavení, protože jsem tu před hodinou uklidila a měla jsem si to vyfotit, aby mi to manžel věřil, až se vzbudí ze spánku po noční 😃

Ne, tohle ti vážně nikdo neřekne, jak se změní život tobě, ale o 360° to bude zaručeně 🙂
elielizabeth
28. srp 2015
@karlajasmine na dnešní poměry jsme si první dítě naplánovali docela brzy a hned na to i druhé. Hodně záleží na povaze člověka. Já nikdy nebyla do větru, vždycky jsem chtěla pečovat o svou rodinu. Jediné, co se změnilo po narození je asi strach. Strach a obava o své děti. No a teď se zase začínám těšit do práce mezi lidi. Tím ale asi moc matek netrpí, protože se scházejí spolu, s kamarádkami... já na to klábosení moc nejsem a mít pohromadě kupu dětí taky nevyhledávám, takže jsem byla taková trošku izolovaná 😃 Spíš narození prvního dítěte dost změnilo život manželovi. Dlouho bojoval s tím, že se musí věnovat i tomu miminu, co jen leží, nemluví... nevěděl, co s ní má dělat, prý si připadal jako pako, když jí měl něco povídat 😃
svetlus_pepca
28. srp 2015
@misule55 Vidíš, a já to vnímám úplně opačně. Že to malé stvoření mi vlastně dalo svobodu. Místo dennodenního vstávání ve čtyři, dvouhodinové cesty do práce, kterou jsem dělala jen proto, že jsem jinou nesehnala, dvouhodinové cesty zpět domů, návrat v šest večer, totální únava a naprostá nemožnost věnovat se svým koníčkům, sobě či lidem okolo. Až s malým dělám "práci", která mě naplňuje. V běžném pracovním životě jsem se mohla sbalit a jít jen o víkendu či dovolené. Teď můžu vlastně kdykoliv. Jen si k batůžku přibalím mrně a jdu 😃
loafeer
28. srp 2015
Změnil se....Hodně...Všechno je jinak...ale rozhodně ne k horšímu. Zkrátka jak si to člověk udělá, tak to má. I když sednou si v klidu s kafem a knížkou, popř spát celou noc a nemuset 10x vstávat, nebo se ráno vzbudit jako člověk a ne se štiplavý zápachem v nose ze smradu vycházejícího z postýlky ( resp. plínky toho v postýlce :o) a za řevu dvou dětí- to je nesplněný sen:o)
Máme ted 9ti měsíčního a téměř čtyřletého...První jsme si říkali, že dovču nejspíš žádnou nezvládnem, nakonec jsme byli v kempu pod stanem, já vařila na plynové bombě, spali jsme ve spacáku, zvládli jsme výlet na prachovské skály, na hrad trosky, Muzeum panenek, Safari ve Dvoře Králové...prostě všechno jde...:o)
lu777
28. srp 2015
změna určitě velká.... uslyšíš tisíc názorů a některé se budou určitě rozcházet...
je to velmi naplňující, ale i vyčerpávající a někdy frustrující...
člověka to donutí dospět opravdu 🙂

je to i velká změna pro vztah a je potřeba si hlídat, aby na vztah byl čas a pozornost... je to hodně podceňované, přitom dítě potřebuje úplnou rodinu a vidět fungující vztah táty a mámy 😉

jinak změna po prvním dítěti byla velká.... časem si to sedlo a přišlo druhé dítě a tam to je ještě jiné, druhé dítě je docela rozdílné....
a rozhodně není dítě, které by bylo možné někam jen tak lehko začlenit.... je to silná osobnost... odmalička s jasným vlastním názorem...
v žádném případně nenastalo jak jsem někdy slyšela "druhé dítě se tak nějak přirozeně zařadí do rodiny" :-N 😃 naopak nám těmi konstelacemi v rodině řádně zamíchala....

záleží hodně jaká jsi Ty - jestli akční, energická, nevadí Ti být celý den s někým v kuse... a nebo spíš klidnější... každé to období jak dítě vyrůstá má něco do sebe, jiné plusy a mínusy....
a děti se hodně hodně liší 😉 některé je jako miminko andílek a člověk stihne kdeco, jiné naopak první půlrok rok hrozný záhul a pak si vyhraje a je to vcelku pohoda...
navíc dost záleží jestli máš manžela brzo doma a pomůže nebo máš ochotné babičky...

každopádně Ti řeknu to co mi řekla kamarádka na konci těhotenství: hlavně se hoooodně vyspi a vyběhej za kulturou 😎 mohla jsem jí pak dát jen za pravdu

držím palce ať jste zdraví a hlavně si to miminko užij i když budou třeba náročné dny... člověk se otočí a za měsíc se to miminko hrozně změní.... já se naučila se i v totálním blázinci s novorozencem a dvouleťákem zastavit, přitisknout je k sobě a uvědomit si jakou mám kliku 🙂
kaalla
28. srp 2015
@karlajasmine změna je to obrovská. A každý to snáší jinak. Já nikdy nebyla moc mateřský typ. Cizí děti mě nikdy nezajímaly, neměla jsem tendence nakukovat do kočárků a rozplývat se nad každým mimčem. Svojí dceru hrozně miluju, je to zlatíčko, ale jsou ji tři měsíce a já už se nemůžu dočkat až přestanu kojit a budu jí moct dát třeba na celé odpoledne babičce a budu mít chvíli volno. Pro mě je největší změna to, že nemám čas pro sebe. Když už malá spí, snažím se uvařit nebo poklidit. Manžel pomáhá, takže mám aspoň čas si dát v klidu kafe a chvilku si oddechnout, ale zatím neexistuje to, že bych vyrazila sama někam na nákupy nebo na vinko s kamaradkou. Nebo třeba na večeři s manželem. Kojim každou cca hodinu a půl, tak si nemůžu jen tak odběhnout... Ale neber to jako stěžování, dítě mi za to stojí. Jen se teď na chvíli můj život smrsknul na to, že jsem chodící mlékárna a ostatní musí jít stranou, ale když se na tebe potom miminko směje, vynahradi ti to 😊.
sikulik
28. srp 2015
Změní se úplně všechno 🙂, děti jsme si moc přáli a teď s nimi strašně rádi všechno prožíváme a hodně se jim věnujeme, je to pořádnej frkot 🙂, až si někdy s manželem říkáme, co my jsme dělali, když jsme ještě neměli děti 😃 😃 😃 . Dřív bylo vše poklidnější a teď se to v podstatě točí vše kolem dětí, ale jsme strašně šťastní 🙂 .
lu777
28. srp 2015
@kaalla vydrž, vydrž, je ještě hodně malá... ve 3 měsících už člověku docházejí hormony po porodu a miminko je ještě hodně závislé na mamince...
ale chápu Tě, mně když došlo mléko, tak jsem to obrečela, ale hrozně se mi pak ulevilo, prakticky to bylo jednodušší najednou a hlavně jsem nemusela držet přísnou dietu

jinak za mě je pak náročné docela i to když děti začínají pomalu odrůstat... protože člověk se už občas zastaví a má víc času na sebe i vztah... a někdy to paradoxně začne skřípat co tak vidím okolo sebe... my už krizi měli dřív :-N takže teď si to užíváme, ale fakt je to úplně jiné než třeba před dvěma lety... takže docela chápu, že se pak člověk někdy probudí z toho kolotoče a kouká kdo to vedle něj bydlí :-N
já si natvrdo vybrala koníčky, protože jsem začla mít takovou tu stíhu mojí mamky, že jediným smyslem života jsou děti a když mě začaly potřebovat míň a věčně mi neseděly na klíně, tak jsem se začala cítit divně... teď chodím cvičit a malovat, pracuju a je mi dobře 🙂
ale jako mě trochu "bolel" ten přerod v matku a to omezení tak docela i "bolel" ten přerod na samostatnějšího dospělého zase :-N
karlajasmine
autor
28. srp 2015
Diky moc za prispevky, je hezke to cist 🙂 Moc se na to tesim... ale verim, ze to bude zaroven velmi narocne..

Osobne se nejvic bojim toho, co doma.. jsem hodne aktivni, porad neco delam, velkej extravert, nejsem schopna vydrzet ani jeden cely den sama doma.. takze se trosku bojim te samoty.. domaci prace me nebavi, vareni taky ne (vari manzel..) ale s tim varenim budu muset neco udelat, protoze jestli budu 3 roky na rodicovske dovolene a manzel bude chodit do prace, tak budu muset varit ja... no bude to zajimave 🙂
alboo
28. srp 2015
@karlajasmine haha, ja te asi nepotesim. Od ty doby, co mame dite je vse vzhuru nohama a to je hodna a neznam prorvany noci nebo tak neco. Ted ji byl rok a za ten rok jsme byli pouze asi 2x v klidu bez ni vecer nekde. Doma vecne bordel. Kdyz nekam chci tal ji musim vzit sebou, to znamena ji, kocar, tasku a vecma a jidlem. Proste se neseberes a jdes. Vecer doma byt potichu. Furt premejslet zda pro ni mame vse - obleceni, jidlo a tak. Kdyz sme byli sami bylo to o moc jednodusi, nic moc sem neresila. Ale zase si rikam, ze za par let budu rada, ze mam skvelou kamosku. A jinak teda sem zacala hned po md chodit na cast uvazku do prace a i kdyz je to nekdy v praci des, tak sem rada
bajapetra
28. srp 2015
Opravdu se to moc hezky četlo a taky děkuji za názory. My jsme miminko moc chtěli a oba se moc těšíme. Jsme oba s manželem spíš klidnější. K vyžití mi stačí pobyt v přírodě, sem tam se zajít podívat někam na zámek nebo si přečíst dobrou knížku. Občas se sejdeme s kamarády nebo si zajdeme na večeři. Tím, že teďka už rok nepracuji (kvůli dokončení školy a teď už asi nic neseženu kromě brigády), tak se spíš obávám toho, že mi začne chybět ta práce, ale třeba ne. Chtěla bych zkusit po dvou a půl letech najít místo v oboru, ale uvidíme, jak to půjde. Taky nejsem zrovna ten typ ženské, která by pořád něco šúrovala nebo stála pořád u plotny, ale na tom budu muset taktéž zapracovat....nicméně doufám, že nás čeká krásné období 🙂
elen222
28. srp 2015
změna o 360° 😃 , už nebudeš na prvním místě ty, ale ten malý človíček, který tě naplní takovou dávkou lásky a štěstí, až se ti z toho někdy zamotá hlava 😃 . Já třeba strašně ráda pozoruju pokroky svých dětí, jejich uvažování, jejich chování a nepřestává mě to denně udivovat a překvapovat. No a to, že bych je někdy "přetrhla vejpůl" za jejich zlobení a neposlouchání vzápětí zase vyváží jejich úsměv, "čertíci" v očích a to, když se přijdou přitulit a pomazlit 🙂 . Je to nepřenositelná a nepředstavitelná zkušenost dokud ty děti nemáš 🙂
milmic
28. srp 2015
Změní se naprosto všechno. Celý život, hodnoty ženy, vlastně celá žena se změní.
ale pozor - muž se s tím vším a s tou změnou musí často vyrovnat sám, on neprošel těhotenstvím, porodem, hormonama a někdy to mužům trvá třebas i několik let.
Mnoho partnerství po narození prvního dítěte zažilo nějakou krizi. Tím Tě nechci strašit, ale je dobré to vědět, narození miminka je velká zkouška.

Nejhorší je změna z nula na jedno dítě. Z jednoho na dvou a dále už je to jedno. V tom mateřství a rodičovství si každý musí najít svoji cestu, je to nepřenositelná zkušenost. Kdy se "vrátíš" zase zpátky ke svým koníčkům a budeš vést trošku i "svůj" život, to záleží na Tobě.
Je to změna velmi náročná, ale strašně krásná. 😉
lu777
28. srp 2015
@karlajasmine vaření je nejlepší vzít jako projekt - zkoušej nové recepty, foť si to apod... 😉
já vařím docela ráda, ale nerada opakuju tytéž recepty, chci, aby to bylo tvořivé....
pro mě byla nejhorší ta samota, takže s jedním jsem pokud to bylo trochu možné hodně jezdila za kamarádkami nebo ony za mnou, chodili jsme na masáže, pak na plavání atd....
ale časem mi hrozně chyběla potrava pro mozek, takže jsem pak už nemohla a zařídila si paní na hlídání aspoň třeba na 2 hodiny a šla jsem třeba na výstavu na chvilku....

jinak pokud jsi akční, tak doporučuju pak časem hledat práci z domova na pár hodin nebo si pořídit chůvu... my byli pak bez peněz i bez hlídání, doma jsem byla 6 let a z toho poslední 1,5 roku bylo hodně hodně náročných, už jsem potřebovala mezi lidi....
rozhodně se nenuť do toho, být doma za každou cenu... zpětně si říkám, že jsem měla vybrat třeba stavebko a jít do práce, i kdyby to bylo ztrátové... ale hodně mě to změnilo, jsem asertivnější a snažím se, aby děti i manžel byli samostatnější a já jsem mohla aspoň teď trochu dýchat

jinak první rok je mazec většinou, ale jak jsou větší, tak je to větší zábava 🙂
já je žeru od těch 5 let oba... to už se dá jít do kina (ne na chvilku a pořád uklidňovat, ale fakt si sednout a v klidu koukat a dá se jít i na něco co není totálně pro mrňata)... dá se jít na festival... na kolo atd...
jakože to se dá i předtím, ale teď už to je na pohodu a fakt si to užiju 🙂
madulinka
28. srp 2015
Mně dítko život nepřevrátilo, mě ten život "vyplnilo".. Už od 19ti jsem si představovala, jaké to bude, až budu mít svoje děťátko, poštěstilo se mi to až kolem třicítky (i když od svých 19ti znám svého manžela, jen mu to trvalo dlouho se tak rozhodnout 😃). Do 24 let jsem hlídala "cizí" děti.. Musím říct, že já jsem vždycky žila stylem, že to, co prožívám je fajn, někdy strašně super, ale pořád jsem si ve skrytu duše přála, že to bude BOMBA, až budu mít svého malého človíčka.. Od té doby jsem přešťastná, ale partnerství/manželství bohužel (pro partnera) není jako dřív, já jsem spokojená.. Ano - já spavec, který potřeboval před dítětem spánek 8 hodin plus si vystačím i po 4 letech se 4 hodinovými intervaly :-N, ale jde to - neměnila bych. Dřív jsem veškerou svou pozornost směřovala k manželovi, teď už mi to připadá až směšné, jak hodně jsem na něj myslela, co všechno jsem pro něj/za něj dělala. Teď se soustředím na malou a manžel to těžce nese.. Naše malá už je ve věku, kdy se s ní člověk domluví, umí toho hodně sama, takže teď se pomaloučku polehoučku vracíme do života, který byl před těhotenstvím.. Jediný rozdíl teď je v plánování (víkendu, dovolené, času po práci) už není tak jednoduché, musí se vždy počítat s tím naším malým človíčkem.. Jo a jinak - úklid - jak píšou holky.. Naše je extrémně čistotná, už když jsem jí dávala příkrmy, "leštila" si pusu po každém soustu vlhčeným ubrouskem 😃 při posezení s přáteli na zahrádce v jejím roce drhla soudek od piva vlhčeným ubrouskem "aby to táta a strejda měli čisté" 😃 po každém jídle po sobě utře! stůl. Hračky v obýváku byly pouze roztahané tak, že si je přinesla, v obýváku si s nima hrála a pak si je uklidila do pokojíčku. Kamarádky mi před narozením malé říkaly, že si ty "serepetičky" z obýváku v dosahu mimina budu hodně brzo muset uklidit. Nikdy si toho nevšimla, takže to tam mám tak, jako dřív. Nikdo ji takhle necepoval, prostě má takovou povahu.. Takže opravdu záleží na konkrétním dítku 🙂
pabka
28. srp 2015
@karlajasmine Ahoj, jsem hodně podobný typ člověka jako ty, jak píšeš v posledním příspěvku, taky nevydržím sama doma, jsem ráda mezi lidmi, před první dcerou jsem pracovala skoro do porodu a to ani ne tak proto, že jsem karieristka, ale proto, abych byla mezi lidmi (měli jsme v práci dobrou partu) apod.
V tomhle Ti chci napsat, že jaký si to uděláš, takový to máš... je teda fakt, že dcera je hodné a bezproblémové dítě, ale i z části možná proto, že jsme k ní tak odjakživa přistupovali, nic moc nehrotili a k té samotě - od téměř samého narození dodnes (dceři jsou tři pryč) jsme nejméně 4 dny z pěti pracovních někde pryč 🙂 Chce to jen trochu logisticky a organizačně zvládnout a najít si kamarádky s podobně starými dětmi. A pak výletům a akcím zdar 🙂
Časem vychytáš zlepšováky (připravím si základ jídla na dva dny dopředu a pak různě dochutím a přidám jiné přílohy a jsou z toho rázem jiná jídla, jeden den zůstanem doma a vyperu 4 pračky za sebou atd atd) a zvládám i domácnost, i dítě, i aktivity s přáteli 🙂 I když někdy je to náročné a padám únavou, ale jde to 🙂
Nejhorší jsou nemoci, když byla malá nemocná (jen asi dvakrát naštěstí, tuk tuk) tak po týdnu doma jsme byly obě na mašli.
Jo a její první věta, když ráno v postýlce otevře oči zní: a kam dneska pojedem?
Je po mě 🙂
elen222
28. srp 2015
@karlajasmine neboj, doma celý den s dětma jsem byla akorát, když byly třeba nemocné, jinak bydlíme v menším městě, kde je hodně přírody, míst na hraní pro děti, krásný sportovní areál, a když jsem někam chtěla, sedli jsme na autobus nebo vlak a jeli na výlet. Nebrala jsem to v žádném případě tak, že bych s dítětem byla nějak omezovaná, vždy jsem vymyslela způsob, jak se někam dostanem. Absolutně nejsem ten typ, co doma vaří celé dopoledne, radši jsem dělala "rychlovky" a byli jsme s dětmi co nejvíce venku. Když je ještě mimčo malé, můžeš vzít kočár a chodit celý den po venku, když jsou větší, už je potřeba, aby po obědě spaly, protože pak k večeru to s nimi není k vydržení, ale to už si pak sama najdeš rytmus dne, který vám bude nejvíce vyhovovat. Právě, že budeš mít mnohem víc času poznávat místa, kam by jsi během normálního pracovního týdne vůbec nemohla. Akorát budeš mít s sebou prcka 🙂
sabuse1
28. srp 2015
změna obrovská, mě osobně nejvíc zaskočil nedostatek spánku a taková ta možnost vypadnout ven kdy se člověku zachce...všechno je to jen otázka času než si člověk najede na nějáký režim a všechno si sedne a taky strašně záleží na miminku, někomu celé dny spí tak tam je to asi taky trochu jiné, já měla první mimčo uplakánka takže jsem ze začátku pořád jen chovala, kojila a přebalovala a záviděla manželovi,že může odejít do práce...🙂
elen222
28. srp 2015
@sabuse1 taky jsem měla ne uplakánka ale pořádnýho křiklouna, který první 4 měsíce doslova prořval, ale pak se to zlomilo a už to bylo v pohodě. A to, že jsem ze začátku kojila na každé lavičce, protože měl pořád hlad, to už mi pak vůbec nevadilo, jen když chvíli neřval 😃
karlajasmine
autor
28. srp 2015
@pabka
@elen222
tak to jsem rada, ze nejsem sama, trosku jsem obcas mela pocit, ze vsechny maminky doma stoji u plotny nebo utikaji po byte s hadrem v ruce.. a ja na tohle fakt nejsem 😃 Sice mam doma uklizeno, to jo, jsem i schopna uvarit kdyz je potreba, ale rozhodne bych tyhle cinnosti neradila ke svym oblibenym 🙂.. tak jsem rada, ze v tomto nejsem jedina..
elen222
28. srp 2015
@karlajasmine 🙂 časem poznáš, že vyjde nastejno, jestli denně něco uklidíš dvakrát třikrát anebo jednou za čtyři dny 🙂. Dítě to neocení a manžel to nevidí, protože než přijde domů z práce, je to zase roztahané, špinavé. A taky to nepatří mezi mé oblíbené. Takže jsem se naučila hodně věnovat svým dětem, chodit s nimi stále ven, ukazovat jim přírodu, učit je sportovat a užívat si s nimi to, co baví i mě. A už jsem si ověřila, že to má svůj smysl 😉 . Nehledě nato, že doma děti neutaháš a pak nespí, kdežto když jsou "vylítané" z venku, nebo ti menší "vyvětrané" čistým vzduchem, tak pak pěkně spí a nemají čas vymýšlet blbiny 🙂
pincola
28. srp 2015
Změní se moc, ale příroda ti pomůže. Všechno to půjde přirozeně. Záleží, jestli máš pomoc v rodině. Babička, která pohlídá je k nezaplacení. my ji nemáme, niod nám nehlídá, ale i tak se dá žít a docela pěkně🙂 První rok je těžký v tom, že pokud je mimi plačtivé, je to fyzicky náročné. Člověk řeší kila po porodu, do toho řvoucí děcko, žádné hlídání. Ale pak jdeš z kočárkem ven a zaýiješ takové pocity štěstí, jako jsi předtím nezažívala. Změní se vztah k tvým blízkým. Já třeba najednou viděla věci....Někdo, koho jsi měla ráda už si na tebe neudělá čas a zas někdo na koho jsi trochu kašlala v životě ty je ochotný přijet klidně v půlnoci, aby dal kojící kloboučky, co mu doma zbyly, když tobě nejde kojení. Mě třeba těší obyčejnější věci než dřív, když nakupuju, pocítím radost, že je všechno jak je. Že je mír, že mám peníze na potraviny a můžu si je koupit. Že když malá chce boloňské špagety, tak jí je můžu udělat, že můžem hodit do košíku i čokoládku, že si můžu koupit v Lidlu mikiny na dítě, protože nejsou zas tak drahé. Nebo, když jako rodina někam jedem něco zažijem, ráda chodím i k dětské doktorce(pokud se ni vážného neděje), jsem pyšná, e jsem jedna z těch maminek v čekárně. Zároveň se těším na druhé, ještě je něco velkého nového přede mnou a už trohu vím co. A co mi chybí? Uvědomila jsem si, že jsem dřív netušila, kolik mám volného času. Strašně někdy chci být sama. Je pro men únavné, když děcko usne jít si umýt hlavu, místo, abych se rozvalila před TV. Nebo, když muž si chce povídat a já bych raději byla sama. Dost mi chybí čas jen sama se sebou. Víc se mě dotýká utrpění druhých. Změní tě to a změní se všecko, ale budeš za tu změnu ráda🙂 Už prostě budeš velká holka, ženská. Žádná slečinka, ale ženská. A ženy obecně tě začnou vnímat jinak a chovat se k tobě jinak. Já cítím obrovskou kolegialitu od ostatních matek.
elvira
28. srp 2015
Od narození malého jsem se prakticky nevyspala dodnes. 😃
Ač jsem si myslela, že jsem na dítě připravená, malý byl vymodlený, tak mě trochu zaskočilo, že jsem musela na čas potlačit sama sebe. Prostě první splnit potřeby dítěte, teprve potom ty svoje...
Pokud nezačne muž blbnout, tak se to dá ve dvou zvládnout, ač je to mnohdy hodně náročné.
xoriska
28. srp 2015
Změní se všechno ! A to nejen u tebe , ale také ve vztahu k partnerovi... My se znali , ted již s manželem pul roku, když jsem otěhotněla. Ale bylo to také hlaně díky, tomu , že jsem věděla, že ditě mít nemohi a přítel, řekl že není na co čekat. Těhotenství bylo pro nás první zkouškou, ale ta hlaní přišla po narození dcery . Malá nám do 10ti měsícu, spala jen 5 hodin za celý den, takže spánkový deficit se u nás obou projevil maximálně ! Hádali jsme se , já byla i díky hormonům neustále podrážděná, přešlo to až v poporodní depresi... Záleží jak se s artnerem domluvíte. Já nemohla nikam, jen s ní ven, na nákup a starat se o domácnost, na což jsem nebyla zvykla... že bych šla ven s kamarádkou nepřišlo v uvahu, zatím co manžel si hodit ven mohl, to mě štvalo nejvíc . Hlavně pořád ten každodenní stereotyp, vstav, chovat, dátprát, uvařit, umýt nádobí , vyžehlid uklidit, jít s malou ven, na nákup.... Ale brzy jsem si zvykla, jak mimčo roste, začne být samostatné a ted když jí bude 1,5 roku, je uplně zlatá ! Vyhraje si sama, nevzteká se , krásně spinká, sice to trvalo , ale našli jsme si k sobě všichni cestu a doufáme, že nás bude víc 🙂 . Po porodu je to prostě šok, ale každá žena to bere jinak a každé miminko je jiné.... takže držím palce, at si tu cestuk sobě najdete všichni co nejdříve 😉
vikynka33
28. srp 2015
@pabka mám to dost podobně. 🙂 Malý je teda teprve pět měsíců, ale minimálně dvakrát nebo třikrát týdně jsme celý den pryč, odjíždíme ráno v půl devátý a vracíme se v půl sedmý večer. Po letech, který jsem trávila od rána do večera v práci (taky jsem makala skoro do porodu), mám konečně čas na kámošky, na kafíčka, na takový to holčiičí tlachání, na výlety, na cvičení a neskutečně si to užívám. Teď, jak byly ty vedra, tak jsme byly zavřený doma, malá horka blbě snáší 😞 , a už mi docela hrabalo. Hned jak se ochladilo, tak jsem zase vyrazily mezi lidi. 😃 Takže za mě dítě sice život změní, ale i přes bolest při porodu, pět měsíců bez spaní v kuse dýl než dvě hodiny (člověk si fakt zvykne na všechno) a hraček všude okolo je to nádhera a nevím, co jsem dělala (byla furt v práci 😉 ), když jsem malou neměla. Je fakt zlatý dítě. Na jaře jsme zrušili tradiční dovolenou na Moravě, že s miminem přece nikam nepojedeme, že je to daleko - no a příští týden se chystáme na pár dní na Pálavu, protože jsme zjistili, že to dáme. Obědy v restauracích zvládáme, malá spí na výletech v kočarku nebo nosítku, takže fakt pohoda. Jo a dneska se mi povedlo připojit na PC do práce, od září jim budu z domova trochu pohádat a jen jsem si přečetla firemní maily a hned jsem ožola. Fakt jsem asi magor, ale taky máme super partu. 🙂
blecha94
28. srp 2015
Ono asi záleží, co se ti narodí za dáreček. Moje dcera je zlatý dítě, od začátku spí sama v postýlce, od 5. týdne celou noc, prakticky skoro vůbec nebrečí, je to taková malá samostatná jednotka, takže jí po většinu dne stačí, když si sama hraje v křesílku/postýlce/na podložce a jen se občas podívá, že jsem někde kolem. 6x denně jí nakrmím, přebalím, pochovám, sem tam si pohrajeme, prolistujem knížku, zazpíváme si a to je celá moje práce. 😃 Dám si nohy nahoru, popíjím kafíčko, koukám na seriály, brouzdám po netu...

Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nebyla extra společenská a netrajdala jsem po večírcích a kamarádech, se toho pro mě mnoho nezměnilo. Co se koníčků týče, na procházky do přírody s fotoaparátem můžu i s kočárkem a maluju doma. Chybí mi jen cyklistika, ale příští léto už bude dcera větší a může jezdit s náma v kárce.

S manželem trávíme společně snad více času, než před dítětem. Moje máma ráda a často hlídá, takže si každý týden zajdeme do kina, na večeři, na procházku, na nákupy... Ale to je díky hlídání a díky tomu, že nekojím a malá na mě není upoutaná a hlídání si užívá.

Takže co se životního režimu týče, něco je jinak, ale čekala jsem to horší. 🙂 Spíš se mi pozměnil pohled na svět, názory a priority.

Sem začni psát odpověď...

Odešli