Dítě se mě bojí, ale když jsem klidná, je drzý, odmlouvá
poradite mi nekdo co delat kdyz mi syn v posledni dobe parkrat rekl ze se me boji?(ma 5let) snazim se nekricet ale pokud mu musim porad pripominat ze ma neco udelat a on je jak hluchy nebo zacne odmlouvat nebo mi zacne sermovat pred oblicejem pesti tak proste zarvu nekdy prijde i na varechu ale ne bezhlave 1max3 placnuti a ne vsi silou.taky si uvedomuju ze jsem cim dal vic podrazdena,jenze kdyz zvedam hlas uz se zacina prikrcovat.kdyz si to nechavam od nej libit a jsem klidna tak je drzy a odmlouva jeste vice.nevim jak to vyresit,klidem nebo placnutim?, ale vadi mi ze mi rika mami bojim se nervi ale kydz nervu tak mi kali na hlavu
Stručné shrnutí
- Pětileté dítě, které říká „mami bojím se“, se v diskuzi opakovaně váže na křik a fyzické tresty (plácnutí, vařečka), a několik diskutujících doporučilo upřednostnit klidnou domluvu, důsledná pravidla a případnou návštěvu dětského psychologa.
- Jako alternativy k fyzickým trestům byly v praxi zmiňovány konkrétní sankce: po třetím připomenutí odebrání oblíbené věci, zákaz PC/TV, odebrání další pohádky následující den, timeout nebo omezení komunikace (mlčení).
- Názory jsou sporné: někteří obhajovali jednorázové plácnutí u nebezpečného chování (příklad 1,5letého dítěte, které se po dvou plácnutích přestalo rozbíhat na silnici), zatímco jiní uváděli, že bití a křik dítě zastraší a naučí řešit konflikty násilím; v diskuzi byl zmíněn titul „Respektovat a být respektován“ jako výchovná alternativa.
Nejčastější otázky
Q: Co dělat, když mi pětileté dítě řekne „mami, bojím se“?
A: Přestat křičet a fyzicky trestat, posadit se s dítětem, klidně vysvětlit pravidla a dohodnout konkrétní následky za neuposlechnutí; pokud situace přetrvává, několik diskutujících doporučilo návštěvu dětského psychologa.
Q: Je vhodné dávat pětiletému dítěti na zadek?
A: V diskuzi byly protichůdné názory: některé příspěvky a údajně psychologové uváděli, že věková hranice pro „plácnutí“ bývá uváděna kolem 5 let, jiné diskutující varovaly, že plácnutí dítě zastraší a vede k učení násilí; v jednom příkladu uživatelka zmínila, že u 1,5letého dítěte „dva capy“ zabrali u nebezpečného chování (běh do silnice) — tvrzení je v diskuzi sporné.
Q: Jak nastavit důsledná pravidla bez křiku a bití?
A: V diskuzi se doporučovalo jasně stanovit pravidla u stolu nebo při úkolech, postup „3× připomenout → následek“ (odebrání hračky), zákaz PC/TV jako sankce, odebrání další pohádky následující den, timeout/omezení komunikace a motivace aktivitami jako kino, divadlo nebo výlet.
Q: Kdy vyhledat dětského psychologa?
A: Několik diskutujících doporučilo navštívit dětského psychologa, pokud dítě opakovaně vyjadřuje strach z rodiče („mami bojím se“), projevuje násilné chování vůči rodiči nebo druhým, nebo když domácí změny a dohody nepřinášejí zlepšení.
Q: Pomůže, když oba rodiče jednou linkou prosazují pravidla?
A: Ano — v diskuzi převládal názor, že konzistence obou rodičů (stejná pravidla a důsledky) je klíčová pro účinnost výchovy a snižuje testování hranic ze strany dítěte.
Q: Co dělat v momentálním výbuchu rodiče, když se nedokáže udržet?
A: V praxi byly doporučeny okamžité techniky sebeovládání: odejít z místnosti, napočítat do deseti, zhluboka dýchat a vrátit se až v klidu — následně se podle diskuze omluvit a klidně vysvětlit, co rodič očekává.
Závěry z diskuze
Shoda
- Důslednost a klidná, opakovaná domluva s jasnými následky je efektivnější než trvalý křik a časté fyzické tresty.
- Fyzické tresty a křik mohou vést k tomu, že dítě pociťuje strach (věta „mami bojím se“ se opakovaně objevila jako signál problému).
- Pokud domácí opatření nezabírají, někteří diskutující doporučují konzultaci s dětským psychologem.
Sporné názory
- Jako alternativa k domluvě někteří prosazovali občasné plácnutí (příklad: zastavení úniku na silnici u 1,5letého), zatímco jiní tvrdili, že i jednorázové fyzické tresty jsou škodlivé a vedou k učení násilí.
Otevřené otázky
- Je chování dítěte v konkrétních případech nepozornost/nešikovnost, manipulační naschvál, nebo reakce na rodinnou atmosféru?
- Kdy přesně překročit hranici mezi „výstražným plácnutím“ za nebezpečné chování a nevhodným fyzickým trestem u starších dětí?
Zmíněné značky a firmy
Sama doma
Zmíněné produkty a metody
Respektovat a být respektován, dětský psycholog, vařečka, plácnutí na zadek, odebrání hračky po 3 připomenutích, zákaz PC/TV, odebrání další pohádky následující den, timeout/omezení komunikace (mlčení), počítat do deseti, počkat/odejít z místnosti a uklidnit se, vyhazování do koše (následek za neuklizené tvoření)
Místa a osoby
žádné
@morava739 dcera má taky teď v pěti letech období nějaké "předčasné puberty" nebo co to je, je to k nevydržení, odmlouvá, neposlouchá, jak jí začnu něco vysvětlovat, tak začne hystericky vyvádět nebo mě ignoruje. Snažím se zůstat nad věcí, většinou zabere zakázat jí nějakou oblíbenou činnost nebo jí tím pohrozit. Ale někdy se hlas zvýšit musí - to zabere vždycky, nedělám to často, občas se ale prostě neudržím a to pak hned ví, že se něco děje. Někdy dostane i přes packu (která to udělala), když dělá něco co nemá a sahá kam nemá, nebo bouchá malého a nedá si říct.
A přitom ve třech letech to bylo zlatíčko - tak snad je to jen nějaké blbé období (holky, co máte menší děti a vše se jim dá vysvětlit, nejásejte předčasně). Nevím, neporadím, ale neodsuzuju, jen tu vařečku nech radši v kuchyni a možná když už už bys sáhla po trestu, odkliď se někam, napočítej si do deseti, uklidni se.....on se zatím trochu sklidní i syn, bude mu divné, kam a proč si šla a pak se třeba domluvíte. Nevím, u nás to funguje, obě se vyvztekáme zvlášť a jsme schopný spolu pak komunikovat.
A jak to má třeba ve školce, neříkají paní učitelky?
@1983hr To co jsem psala nebylo mířeno proti nikomu, ani aby mě někdo litoval. To se omluvám, nechtěla jsem, aby to tak vyznělo. Měla jsem tvrdší výchovu si myslím, ale rozhodně nic tragického. Mrzí mě to, ale na litování to není. Co bylo to bylo. Rodiče to v té době viděli jako nejlepší způsob výchovy. Ono opravdu asi před těmi 20ti lety byla výchova dětí někde jinde. Třeba můj taťka má z dětství zafixovaný, že děti se mají rodičů bát. To je podle mě špatně. Respekt ano, ale ne strach. Ale to je jen takové moje zamyšlení se nad tématem a nad tím, jak to bylo v přístupu mých rodičů ke mně a může být do budoucna v přístupu mě k mým dětem. Nebylo to mířeno proti nikomu. 🙂 Sama nemůžu soudit nebo radit, děti nemám, sama se budu učit.
@1983hr Souhlasím s tebou,že by se měly slušně chovat - pozdravit,poprosit, poděkovat...že když přijde z venku,před jídlem,po záchodě,že se myjí ruce...že si musí vyčistit zuby - jinak bude mít kazy...taky jsem v tomhle přísná...na něčem trvám a někde nechám,ať si to vyzkouší...nechceš rukavice,tak si je neber,ale budou ti mrznout ruce...nechceš si uklidit hračky,dobře,ale může se stát,že něco nechtěně rozšlápnu,pejsci rozkoušou...chceš si malovat vodovkama,dobře,ale musíme nejdřív uklidit, na stole není místo...chceš nějakou dobrůtku,dobře,ale musíš nejdřív sníst něco normálního....někdy poučuje i nás... 😀 Jo a já mám dvě dítka a myslím,že mi to stačí... 😀
@1983hr a kdy - v kolika je to už blbý, dávat na zadek? kdy se s tím má přestat?
@1983hr No každé dítě je jiné...Když se Aninka vzteká doma,tak jde do ložnice,kde se může vztekat,jak dlouho chce...A když začalo období vzdoru,tak se mi také párkrát vzekla v obchodě,tak jsem ji nechala a přešlo to samo... 🙂 Si neumím představit,dát na zadek 15letému puberťákovi... 😀 Jo,já se začala bouřit právě v těch 15ti...do té doby jsem byla "nejposlušnější" dítě a přesto to bylo špatně...
@berenika39 Čim je dítě vetší tim se s nim dá víc komunikovat. Taky doufam že najdu pokud to bude nutné jiný trest.Např.zákaz pc,tv.zaracha atd.
@1983hr No kdyby to trvalo půl hodiny,tak taky ne.. 😀 Ale trvalo to max 2min,protože jsem na to nereagovala a dál nakupovala... ale říkám,každé dítko je jiné...A taky jsem nenapsala,že tomu předcházelo nejdřív přesvědčování a rozčilování, než jsem příště zkusila nereagovat,podle rady jedné maminky..no,pořád se učím...🙂
děti "zlobí" z nějakého důvodu... a to zlobí myslím v uvozovkách doslova... zlobení je pro dospělé označením nežádoucího chování, které nechtějí tolerovat... a já věřím, že vždy je za oním "zlobením" nějaký důvod... (nuda, hlad, cokoliv)... o dospělých lidech, s jejichž chováním a názory nesouhlasíme taky neříkáme, že zlobí... je to prostě jen něco, co nám osobně nevyhovuje a nelíbí se nám... jiné dospělé taky za jejich názor nebijeme a jinak netrestáme.,.. tak proč to dělat těm, které máme milovat nejvíc na světě, našim dětem? co se z bití a plácání naučí? jedině zase to, že problémy a spory se vyřeší jedině bitím a že ten, kdo má fyzickou či duševní převahu tohle prostě dělat může... děti, i když malé, nejsou prostoduší troubové, kteří musí za každou cenu poslouchat... když se jim podá dobrý a pochopitelný důvod, proč něco dělat nebo nedělat, tak výsledkem je žádoucí chování... samozřejmě že to není takhle jednoduché a je potřeba na tom pracovat... a pokud dítě bylo doteď zvyklé na bití, plácání a křík, tak změna v našem chování mu přijde přinejmenším podezřelá... tyhle věci prostě fungují a nejen na pětiletých dětech... synovi je rok a půl a spoustu věcí mu lze vysvětlit a chápe je a dělá je tak, jak je správné... ne proto, že by byl mimořádně "hodné" a "poslušné" dítě, ale prostě proto, že jsme ho naučili (a on sám pochopil), že je to tak správně... ano, správné a žádoucí chování lze vynutit autoritou, to je pravda... ale takové dítě nebude správné věci dělat ze svého přesvědčení, že ví, že je to tak dobře, ale proto, že ve vzduchu visí facák... ale jde to i jinak...
respektovat a být respektován... je název knihy, která stojí minimálně za prolistování, a není to jen název knihy, je to sumarizace celého přístupu k výchově... a jak jsem pročítala příspěvky v této diskusi, tak vidím, že mnozí jste ji alespoň drželi v ruce...
@petruskaz to je právě vončo...když jde dneska najít víc možností, jak se dá s dětmi jednat, proč to nezkusit, RaBR není učebnice, je to inspirace, myšlenka, strašně jednoduchá, a přitom logická, jasná, funkční🙂. super jsi to napsala, byla bych ráda, kdyby si to třeba jen jedna plácající maminka rozmyslela a třeba to jen zkusila jinak.-)))
@berenika39 Tak já zkoušela vše možné a když to jinak nejde klidně plácnu přes zadek dál.Hold jsem hrozná matka a většina lidí co znam tak také.
@berenika39 🙂 jen k tomu musí každý dojít sám... nemá smysl přesvědčovat a nutit jiný přístup... přece jen plácnutí po zadku a zaburácení je pohodlnější a na první pohled vypadá i efektivněji... ale myslím, že u rodičovství jde spíš o dlouhodobý účinek 🙂
@petruskaz máš pravdu, je to věc každé maminky, já vím...akorát ty děti, zbytečně ☹..
Už mlčím.
@1983hr aha, to mám nejradši, když mi někdo pohodlně tvrdí, že já se vlastně mám... že mám hodné dítě... a ještě to svádět na to, že je hodné, protože je malé... 😅 a období vzdoru jsem si už ted jistá, že zvládnem daleko líp s respektujícím přístupem, než kdybych ho plácala, když se mi něco nelíbí... děti vzdorují především proto, že se chtějí postavit autoritě, která stojí proti nim... ale když odmala vidí, že na věcech je možné se domluvit a neřešit vše silou, období "vzdoru" ani přijít nemusí a nebo proběhne velice mírně (a to mám zase já mezi kamarádkami pár příkladů)
nikdo netvrdí, že jsi hrozná matka... jen prostě věci řešíš jinak... a máš na to právo... stejně jako já 😉
@1983hr no my nebyli bytí nikdy a představ si že nás bylo 8 doma já a mých 7 bratrů----- a fakt u nás ty pravidla fungovali a navíc mlčení naši maměnky byl ten největší trest než kdyby nám naplácala 😉