Kdo v noci vstává ke staršímu dítku?
Holky, u nás doma vznikla zajímavá diskuze. Pokud máte 2 děti, jedno starší a druhé mimi a obě se dost budí v noci - kdo vstává k tomu staršímu? Vy nebo muž? K miminku je to jasné 🙂 Jak to máte nastavený?
Máme zatím jednu 20m cácorku, ale uvažujeme o druhém 🙂 Tak by mě zajímalo, jak toto řešíte.
Vzhledem k tomu že tatínek spal v jiném pokoji a děti jsem měla v ložnici já, tak já.
Když měl starší asi 3,5roku, tak už šlo ho přesunout k tátovi, a každý jsme v noci měli na starost jedno.
Já ☹ ke všem třem... zrovna ted jsem chlapovi říkala, že bych dvojčatům chtěla odbourat mléko v noci, ale sama to psychicky nedám, tak jestli pomůže. Hlavně proto, že před ním mají respekt, jemu stačí jednou říct že se má spinkat a jsou zticha jak pěny. Já tam chodím jak na tramvaj a budou vyplakávat i půl hodiny. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Protože já to vždycky vzdám a nakonec to mlíko dám.
Jako u jasminecky, manžel se tak přenastavil, že ho v noci nevzbudil ani brekot malého v postýlce metr od něj a spak jak dřevo dál. Naopak mě vzbudí i když se starší vedle v pokoji vzbudí a knučí, že chce na záchod a v rozespalosti má problém tam trefit. Ikdyby ho to vzbudilo, tak by teda nevstával, protože vstává ve 4 ráno denně do práce a musí být vyspaný aspon trochu.
Manžel..když se dcera hodně v noci ještě hodně budila, tak bych asi nespala ani vteřinu, vstávat k dvojčatům a plus ještě ke starší..
My tedy zatím druhé čekáme, dcera má teď 18m a budí se cca 2x za noc, rostou ji pětky. Většinouvvstávám poprvé já, podruhé manžel a toho případně stridam, protože mě dcera volá . Vstava k ní od doby co jsem přestala kojit (od roka). Co jsem těhotná, tak mě nechává spát, snaží se moc 🙂 předpokládám žejjá pak budu vstávat k miminku a manžel k dceři, když nebudu já schopná nebo budu právě kojit..
Tak k oběma vstávám já, manžel výjimečně - většinou je vůbec neslyší. Ale když už padám na hubu 😀 a je víkend, vůbec se neostýchám do něj strčit a vyslat ho k nim - však nejsou jen moje 😉 Ale má náročnou práci, dojíždí, takže přes týden vstávám k oběma.Poslední dobou teda k nám většinou v noci oba přijdou (pět a tři roky), takže už k nim chodím minimálně, ale "vyspím se", jak kdybych fut odbíhala..
k oběma vstávám já. jen pokud já nemohu = zrovna kojím mladší, tak vstane přítel. už jsem dost vyšťavená ☹
UŽ MÁM STARŠÍ DĚTI 8LET A 5 LET.A VŽDYCKY JSEM K NIM V NOCI VSTÁVALA JÁ I TED KDYŽ JSOU NEMOCNÉ...ANI BY MĚ NENAPADLO BUDIT MANŽELA ABY K NIM VSTÁVAL...CHODÍ DO PRÁCE TA JE FYZICKY NÁROČNÁ A JEŠTĚ NA MELOUCHY.JE ZLATEJ 🙂
u nás se starší děti už moc nebudí, jen když marodí, nebo mají nějaké "noční můry", tak se k nim vstává 😉
každopádně, když jsem doma sama, je to logicky jen na mě, ale když je doma manžel, vstává většinou on 🙂
Máme dvouletého chlapečka,ke kterámu nevstáváme od jeho 3 měsíců 😉 ,a teď tříměsičního(už spinká taky celou noc),ale se vstáváním jsme se střídaly,i když přítel chodí do práce,tak vstávat chtěl a zapojuje se do všeho.Tak mám asi veliký štěstí 🙂
Manžel spí zatím se starší dcerou v pokojíku, protože se malý pořád ještě dost budí, tak aby se vyspal, takže když se malá vzbudí a chce jít čurat, jde s ní manžel. Jsem zvědavá, kdy budeme moct přemístit malého do pokojíku. Docela se už těším 😉
Vždycky jsem vstávala jenom já (dětičky po roce a osmi měsících), když řvali oba a nestíhala jsem utěšovat, tak manžel šel spát do obýváku. Holt chlap v práci si šlofíka nedá, na rozdíl od ženský na mateřský... No, ale jinak je manžel fajn 🙂
U nás to bylo komplikované. Děti máme s odstupem 15ti měsíců.
Dcera spala ve svém pokojíčku, když se narodil syn...a i když přes den byla naprosto v pohodě, miminko opečovávala, tak v noci se dostavily záchvaty, noční buzení, pocení, křik a vyžadování maminky...
A jak už to bývá, tak se většinou budily obě děti naráz-ani jedno nebyl spavec.
Takže jsem většinou vstala k miminku a kojila-do toho se vzbudila starší, takže manžel šel utěšovat-já dokojila, předala jsem miminko manželovi, ten dal krknout a pochoval-popř. přebalil pokud bylo někdy potřeba.
A já si vlezla ke starší dceři do postele, kde jsem většinou i usnula.
Takže když se pak vzbudilo miminko, vstal manžel, v případě potřeby přebalil a šel mě vzbudit, abych šla nakojit.
Jakmile jsem odešla, vzbudila se zase starší dcera a spustila hysterickou scénu, že chce maminku.
Někdy jsem u ní byla, seděla na posteli, bylo rozsvíceno a ona jen ječela, že chce maminku, i přesto že jsem na ní mluvila a byla vedle ní. Tak byla celá zpocená, odstrkovala mě...
Manžel chodí často na noční směny a noc s nima samotná doma bylo peklo.
Syn se budil každé 3 hodiny na kojení. Dcera s hysterickým řevem se budila prostě kdykoliv, když se to nejméně hodilo.
Nakonec tedy dcera spala s námi v ložnici. My jsme se s manželem uskromnili, pustili jí mezi sebe.
A ve finále, když už byl syn o něco větší-cca 3 měsíce, tak jsme spali v jedné posteli všichni.
A to trvá do dnes 🙂 I když to noční buzení je už trošku jiného rázu, nekojim, děti jsou větší, tak jsme si i s manželem zvykli na jejich přítomnost a nevadí nám to. A vstáváme oba pořád, kdykoliv je potřeba. Jenom do sebe pod peřinou šťoucháme a dohadujeme se, který z nás půjde s dcerou na záchod, nebo který dojde pro čaj...
Ted už jsou holky velké, ale když se narodila mladší, té starší byl rok a něco a v noci nespala. Vstávala jsem k oběma, chtěla jsem, aby se manža vyspal, vstával brzy do práce a stejně chtěla jenom mámu. 🙂
Když bylo miminko, tak vstával ke starší manžel. Teďka to je tak, že pokud je to nutné, tak se nějak vystřídáme (odhaduju v poměru 7:3 já:muž). O víkendech to děláme tak, že se každej den ráno vyspíme jeden a druhej vstane ráno s dětma - starší se naučila si nás chodit ráno budit :o) Když bylo miminko, tak bylo pravidlo, že mně nechal muž vždycky jeden den fakt vyspat a vstal s dětma on a mimčo mi nosil jen na kojení třeba do oběda, když jsem potřebovala :oD
U nás se střídáme.Podle toho,kdo jak moc v noci upadne do kómatu 😀Maličkou máme v ložnici a starší spí v pokojíčku...Tím,že se k ní někdy nevzbudime,se starší dcerka naučil slést si z postele na nočník,utřít se,či se napít a vrátit se zpět do postele.Takže jí to neuškodilo 😉
Druhé mimčo teprve čekáme, ale ke starší vstávám jen já, protože když přijde manžel, tak pláče a chce mě. Jak to budeme dělat, až se narodí malá, to vůbec nevím. Buď vezme za vděk tatínkem, nebo to holt budu muset nějak přežít. Vzhledem k tomu, že manžel celkem chrápe, byla bych nejradši, kdyby jsem mohla mít děti v ložnici a manžel spal v obýváku, ale to po něm nemůžu sama chtít, je dost cíťa 🙂
od té doby,co jsem přestala kojit, což bylo v půl roce, tak k malé vstával a vstává manžel - úúúúžasné!!!
ke staršímu (budí se jen, když má nějaký špatný sen) vstává manžel, když je nemocný tak já (stejně moc nespím a poslouchám)...k mladší se různě střídáme podle toho, jak je kdo unavený....ale ta už víceméně spí také celou noc.....🙂
No tak můj manžel když usne, tak fakt nic neslyší. Druhédítě teprve čekáme, tak jsem zvědavá, jak to bude fungovat. dvouletá holka má někdy noci,že už nechce zabrat a je vyspaná...no uvidíme. Mám obavu, aby se navzájem potom nerušili, protože zatím budeme všichni 4 v ložnici 😔
Vstával v 85% manžel. Teď už se syn téměř nebudí, takže pokud nepřijde sám a zavolá nás tak spíš já.
Syn, nyní 21 měsíců se v noci nebudí, takže nikdo k němu nevstává už přes rok. Mám spáče, je ve vlastním pokojíčku od narození a jsme všichni maximálně spokojení. Když je nemocný, spinká se mnou, ale pak zase zpět do postýlky. Někdy se stane, že má sen, tak vstanu a když byl ještě mimino, vstávala jsem jen já.
vstávám k oboum já, manžel vstává do práce brzo, většinou se ale naráz nevzbudí, starší už je naučená i když se jí něco zdá , potřebuje na záchod, nebo si chce jít lehnout k nam, tak jen zašeptá mami,to slyším v chůvičce a letím pro ni hned aby tím šeptáním neslyšela malýho, samozřejmě nastanou i situace kdy jsou vzhůru třeba naráz, třeba jeden zvrací a druhý řve, protože ho bolí zuby, to se musíme nějak rozdělit, ale jinak já když to není nutné a navíc manžela ani nic nevzbudí, kolikrát se ráno diví, kde se nám vzalo děcko v posteli
Tak u nás nějakou dobu manžel spal se starší holčičkou v pokojíčku a já s mladší v ložnici. Pak už to bylo převážně jen na mě. Přeci jen byl od rána do večera v práci. Ale když bylo potřeba, tak samozřejmě také vstal 😉
děti máme 14mes od sebe, když se narodila mladší, manžel spal se starší v jinem pokoji a ja s malou v ložnici...nekdy mi pomohl abych se vyspala, vstal, ale kojit jsem stejne musela já....ale trochu jsem to dohnala behem dne, kdy jsem šla na chvilku sama spát např o víkendu nebo když manžel přišel z práce...
když byla první dcera, vstavala jsem často já, ale nekdy i manžel.....nebo jsem mu proste řekla, at s malou neco udelá že už nevím.....a tak ji nosil a byl na balonu...ale jen období bříška.....pak už spala pekne....
ale manžel pomáhal. 🙂
Vstávám já. A i kdyby se manžel nabídnul, že vstane on, stejně bych to odmítla. Jsem tak prostě od narození syna nastavená a stejně vím, že manžela by nevzbudil ani výbuch baráku 😀