Kdy je čas, aby dítě nespalo s rodiči?
Dobrý den, kdy jste dítě nenechávali spát u vás v posteli .
Dcera bude mít za pár měsíců 3 roky . A neustále vyžaduje spánek semnou
Rovnou řeknu ,že mě to nějak nevadí. Spíš jen řeším zda je to pro ni ještě ok. 🤷
Postýlku má hned u mě, nemám prostor v bytě na to to udělat jinak.
I přesto ale spí stále semnou.
Několikrát mi bylo řečeno, že je to kravina a jen si to vynucuje 🤷
Mě to ale nepřijde, prostě večer má rutinu , nají se , vykoupe, koukne na pohádku ( pro mě prostor pro práci, jinak bych nestihlala termíny atp. ,) po pohádce sama vypíná , jdem udělat hygienu 🦷 a spát.
Do své postele ale nechce ani vlest,přitom tam má odpolední spanek a už v ní spala . 🤷
Moc děkuji
Stručné shrnutí
- V diskusi rodiče uváděli, že společné spaní je běžné od kojeneckého věku až do školního věku a někdy i déle, konkrétní příklady sahaly do 10–13 let.
- Většina rodičů uvedla, že společné spaní není nutné řešit, pokud vyhovuje všem zúčastněným a nebrání spánku rodičů nebo partnera.
- Uváděná řešení zahrnovala umístění postýlky u manželské postele, postupné zkoušení spaní ve vlastní posteli, povolení společného spaní jen v určitých dnech a přespávačky jako test samostatnosti.
Nejčastější otázky
Q: Kdy je vhodné přestat nechávat dítě spát s rodiči?
A: V diskusi nebyl jednotný věk; rodiče uváděli přesuny do vlastního pokoje nebo postele v 2, 3, 4, 5, 6, 9, 10, 12 i 13 letech, a řada rodičů konstatovala, že není důvod měnit to dokud všem vyhovuje.
Q: Jak postupně přesunout dítě do vlastní postele?
A: Populární postupy zahrnují umístit postýlku u manželské postele, nechat dítě usínat u rodičů a potom ho přendat do jeho postele, nabízet „zkoušku“ spaní v jeho posteli a povolit společné spaní jen v konkrétní dny (např. pátek).
Q: Co dělat, když dítě v posteli rodiče kopá nebo výrazně ruší spánek?
A: Několik rodičů uvedlo, že při nočním kopání nebo „spánkovém tyranství“ dítě přesunuli do vlastní postele, protože jinak nebyl možný klidný spánek ostatních; také byla zmiňována možnost používat mantinely, pokud je bezpečnost problém.
Q: Ovlivní společné spaní pozdější samostatnost dítěte?
A: Názory se liší; někteří rodiče v diskuzi tvrdili, že společné spaní nepřekáží samostatnosti a posiluje citové vazby, jiní poukazovali na rodiny, kde děti byly samostatné i přesto, že od mala spaly odděleně.
Q: Jak řešit nesouhlas rodiny nebo známých ohledně společného spaní?
A: Více příspěvků doporučovalo nereagovat na kritiku a rozhodovat podle toho, co vyhovuje rodině; konkrétní formulace v diskuzi byla „pokud vám to vyhovuje, tak to neřešte“.
Q: Může dítě zvyknout spát jinde, například na přespání u kamarádky?
A: Jeden konkrétní příklad uváděl pětileté dítě, které při přespávačce u kamarádky spalo bez problémů, tedy přespávačka může sloužit jako test spánkové samostatnosti.
Závěry z diskuze
Shoda
- Pokud společné spaní vyhovuje rodině a neomezuje spánek ostatních, není nutné ho měnit.
- Společné spaní se v praxi vyskytuje v širokém věkovém rozmezí, v diskuzi byly konkrétní příklady dětí spících s rodiči i v 10–13 letech.
- Umístění postýlky u manželské postele je běžné řešení při omezeném prostoru (např. 2+kk).
Sporné názory
- Někteří rodiče tvrdí, že společné spaní posiluje citovou blízkost a neškodí samostatnosti dítěte; jiní preferují samostatné spaní kvůli lepšímu nočnímu spánku rodičů a výchově nezávislosti dítěte.
- Někteří rodiče doporučují nenuťit dítě spát samo a neřídit se tlakem okolí; jiní preferují nastavit pevná pravidla a přechod prosazovat systematicky.
Otevřené otázky
- Jaký věk je „správný“ pro trvalý přesun dítěte do vlastní postele, pokud rodina hledá kompromis mezi blízkostí a samostatností?
- Jak dlouho může společné spaní trvat, aniž by mělo negativní dopad na spánek partnera nebo na rodinnou dynamiku?
- Jak efektivně řešit společné spaní po příchodu novorozence do rodiny tak, aby fungovala souběžná potřeba blízkosti u více dětí?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
postýlka u manželské postele, postel dítěte, mantinely, postupné zkoušení spaní ve vlastní posteli, přespávačka u kamarádky, usínání s pohádkou, kojení, povolené dny společného spaní (např. pátek)
Místa a osoby
žádné
Vadí ti to? Ne. Tak co řešíš?
Na všechny ostatní lidi se můžeš zvysoka.....vy...kašlat. 🙂
Já společný spaní nenávidím. Jako s nikym, abi s chlapem. 😀 od jakziva mi to vadilo mít pri spaní někoho vedle sebe a vlastně i v pokoji. 😀 nejlíp se vyspím sama v posteli a pokoji, možná i baráku 😀. První dítě naštěstí společné spaní nevyžadovalo. Druhé bohužel ano. Takže jsem se chca nechca musela nějakou dobu přizpůsobit, trpět a naštěstí po roce začala spát sama. 🙂
Ale každej dospělej je jinej, každý dítě je jiný. Kašlat na ostatní. 🙂
Je úplně normální a v pohodě, když dítě spí od narození raději a lépe samo v postýlce a je taky úplně stejně normální, když vyžaduje společné spaní v první třídě i později. Důležité je, že to vyhovuje všem zúčastněným🙂
U nás ten čas nastal, když sebou začala v noci tak mlít, že to bylo ostatním v posteli zdraví nebezpečné 🙁 To se nedalo - budit se v noci x krát kopem do obličeje nechces…
Je to Váš život záleží na Vás jak to vyhovuje Vám.
Syn skoro 7 let a usíná se mnou, usne do 5 minut, Starší syn 10 let a taky mě u sebe chce - spím s kluky v pokojíčku, měli jsem sražené postele k sobě jako manželskou postel až teď nedávno jsme to rozdělili, ale pořád mě tam chtějí.
Dokud se dítě necítí na to spát samo tak bych ho nenutila. Naše téměř čtyřletá spí s námi v posteli od narození přijde mi to přirozené a zatím si nějak nedokážu představit, že by tomu mělo být jinak nevyspala bych se ani já. Máme k sobě přiražené dvě manželské postele, takže i místa má každý z nás dostatek 🙂
Každý by měl doma mít vše tak aby se cítil pohodlně a bezpečně a neřešit názory ostatních. Prostě můj domov má pravidla 🙂
Obe moje deti spaly v postylce, ktera byla u nasi velke postele. Starsi sla do pokojicku asi ve 2 letech, protoze se mela narodit mladsi, tak aby nemela pocit ze ji po porodu “odsoupnem”. Kdykoli ale zavolala nebo plakala sli jsme k ni. Ted mam mladsi v postylce u sebe a starsi v noci nebo kranu kazdy den prijde a dospava u nas. Pokud necekas druhe miminko, nevidim v tom problem.
Kamaradka treba ma 3,5 letou u sebe v posteli, ted maj novorozene a rikala ze se vzajemne hodne budi, ze v noci utika s miminkem na gauc. Tak to mozna muze byt jedine uskali. Jinak pokud vam to vyhovuje a neprijde si partner odstrceny, klidne spolu spinkejte ☺️
Já myslím, že děti si porizujeme, protože chceme je mít, ne abychom je hned od narození od sebe odstrcili- to neudělá žádný savec. A že jich na světě je.
To je věc každého rodiče, zda a do kdy s ním dítě spí. Jednotnou odpověď tady nehledej😃. Já jsem to tu přelouskala a u některých komentářů se musím pousmát. Tak k nim jenom dodám. Tak jako kojení nedělá žádnou ženu nadřazenější než tu, která nekojí, tak ani spaní a dětmi ve společné posteli neznamená nikdy nic víc.
Já jsem savec😁😁😁, mám dvě děti, 23 a 20 let a ve společné posteli s námi nikdy nespalo ani jedno. Přišli se pomazlit, někdy ráno, ale nespali. A nemyslím si, že jsem je tím odvrhla😃. Prostě jsem se potřebovala vyspat jak já, tak můj muž. Chodil do práce, je řemeslník, dělal od rána do večera, jezdil daleko autem, i kvůli němu jsem chtěla, aby byl vyspalý a ne aby po něm rajtovaly v posteli v noci ještě děti. Od malinka spinkaly obě v postýlkách,od necelého roku ve svém pokojíku. Usínali oba sami, s pohádkou, pusinkou, zhasnout a dobrou. Já jsem měla na hlídání vždy jen moji mamku a ta mi na rovinu řekla, že děti mi uspávat nebude, pokud bude hlídat. Máme zvířectvo, rodinný dům, je potřeba práce kolem domu. Na to, abych si chodila lehat s dětmi jsme s mužem neměli ani čas ani energii navíc. Nevidím v tom navíc žádný přínos či výhodu...fakt ne.
Takže za mě, v posteli si nech dítko, dokud chceš ty, tady ti nikdo opravdu neporadí. Děti si pořizujeme každý sám za sebe, takže i tak se k tomu musíme postavit. Kdo si chce s dítkem spát až do 15, ať si spí, kdo si chce uspávat, ať ho uspává klidně taky🙃.
Naše momentálně 6 let nemá ani svůj pokoj. Spí s námi a co jako? Je spokojená- líp spí. Co bych chtěla víc?