Usínání skoro dvouletého dítěte
Ahoj,syn bude mít za 3měsíce dva roky,a donedávna krásně usínal sám,maximálně si pět minut pořval,a pak usnul.Pak se to zhoršovalo,dokázal řvát i hodinu,a stejně neusnul.Tak jsem si říkala,třeba to je jen období,které přejde,tak jsem vždy při usínání lehla na postel vedle jeho postýlky,dokud neusnul.Potom mě napadlo,že bych mu četla na dobrou noc.Zpočátku to bylo dobré,dělal v postýlce kraviny,ale jen chvilinku,pak se zklidnil,až usnul.Jenže už ani to nepomáhá.Když mu řeknu,že přečtu pohádku,k postýlce sice jde,dám ho do postýlky,rozsvítí si lampičku,lehne si,ale vzápětí si stoupne,začne řvát a vylézá z postýlky.Večer pomáhá aspoň,když dělám šššš,to ho zklidní,ale přes den ne.Když ho vezmu po obědě ven do kočárku,tak usne až tak ve tři,a to je pozdě,protože spí tak do pěti,a pak chodí spát večer až kolem deváté.Jak ho mám naučit,aby znovu usínal sám?
Stručné shrnutí
- U dětí kolem dvou let se může náhle zhoršit samostatné usínání a dítě může křičet i hodinu nebo déle; diskutovaná řešení zahrnují pevný večerní rituál, čtení pohádky, postupné odsazování a metodu 1,3,5,7.
- Praktické zásahy, které rodiče v diskusi uváděli jako fungující, jsou povolit v postýlce 2–3 oblíbené hračky, přesun na větší postel nebo matraci na zemi, a upravit nebo odbourat odpolední spánek.
- Názory jsou rozdílné: část rodičů doporučuje nenechávat dítě vyřvat a uspávat ho u sebe, jiní doporučují důslednost až „vyrvat“ usínání; většina komentujících však označuje problém za přechodnou fázi, která se časem upraví.
Q: Jak naučit dvouleté dítě usínat samo?
A: Používají se konkrétní metody jako „1,3,5,7“ (postupné prodlužování intervalu odchodu), postupné odsazování židle (odsazovat židli metr po metru), zavedení večerní rutiny (20min procházka, koupání, mlíčko, čištění zoubků, cca 5 minut čtení) a povolení 2–3 hraček v postýlce; některé rodiny také přesunuly dítě na větší postel nebo na matraci na zemi.
Q: Mám dítě nechat „vyřvat“ nebo ho utěšovat u sebe?
A: V diskusi jsou dva hlavní přístupy: „nenechat vyplakat“ — ležet s dítětem, číst, mazlit a utěšovat jej do usnutí — versus „vyrvat“/důslednost (někteří rodiče nechali dítě křičet i hodinu a použili metodu 1,3,5,7); oba přístupy jsou v praxi používány a jsou předmětem sporu mezi rodiči.
Q: Co dělat, když dítě přes den nespí a kvůli tomu chodí spát pozdě?
A: Možnosti uváděné v diskuzi zahrnují odbourání denního spánku nebo jeho zkrácení, udržet dítě vzhůru po obědě, nahradit spánek klidnou činností (čtení na gauči) nebo dát delší odpolední procházku v kočárku; rodiče zmiňovali, že při vynechání odpoledního spánku někdy dítě usne dříve večer, ale u jiných to vede k pozdějšímu usínání.
Q: Pomůže výměna postýlky nebo povolení hraček?
A: Ano; v diskusi někteří rodiče uvedli, že povolení 2–3 autíček v postýlce pomohlo, jiní zlepšili spaní přesunem na velkou postel nebo matraci na zemi, a jeden rodič zmínil molitan pod postel jako bezpečnostní prvek.
Q: Jak řešit, že uspávání dítěte narušuje partnerský vztah?
A: Několik rodičů popisovalo, že jeden rodič tráví večery uspáváním a páry se kvůli tomu cítí odcizené; diskutovaná řešení zahrnují domluvu o rozdělení uspávání, využití odpoledního času pro partnery a nastavení hranic ohledně společného spaní.
Q: Kde hledat odborné nebo praktické informace o spaní dětí?
A: V diskuzi byla doporučena stránka prosimspinkej.cz jako zdroj o spánkových zvyklostech a rituálech u dětí.
Závěry z diskuze
Shoda
- Často jde o přechodné období („období, které přejde“), které se u většiny dětí časem upraví.
- Zavedení rituálu a důslednost mohou pomoci (čtení pohádky, procházka, koupání, mlíčko, krátké čtení).
Sporné názory
- Někteří rodiče doporučují nenechávat dítě vyřvat a uspávat ho u sebe; jiní doporučují důslednost až „vyrvat“ usínání nebo používat metodu 1,3,5,7.
- Někteří rodiče preferují společné spaní jako formu bezpečí, jiní ho odmítají kvůli riziku „rozmazlení“ a kvůli narušení partnerského vztahu.
Otevřené otázky
- Za jak dlouho obvykle tato fáze přejde — týdny, měsíce nebo déle?
- Kdy a jak bezpečně odbourat odpolední spánek, aniž by to vedlo k pozdějšímu večernímu usínání?
- Jak optimálně rozdělit uspávání mezi rodiče tak, aby nepoškozovalo partnerský vztah?
Zmíněné značky a firmy
prosimspinkej.cz
Zmíněné produkty a metody
metoda 1,3,5,7, postupné odsazování (odsedávání židle), nechat vyplakat / „vyrvat“, povolení 2–3 autíček v postýlce, přesun na větší postel, matrace na zemi, přiražená postýlka z boku postele, molitan pod postel, odbourání denního spánku, rutinní sekvence: 20min procházka, koupání, mlíčko, čištění zoubků, cca 5min čtení, aplikace pro sledování denního spánku
Místa a osoby
žádné
@englerova14 nemám doma mamánky ani rozmazlené děti, jak už jsem tu zminovala láskou a pozorností se rozmazlit nedá a rozhodně bych to nesrovnávala s praním a vyvařováním pro dospělého muže....děti nejsou malý dospělí
@englerova14 Já myslím, že teď ale mícháte jabka a hrušky 🙂 Ale chápu vás, strašák rozmazlených dětí je asi nad všemi rodiči a každý se snaží udělat to maximum, které může. Já mám třeba švagrovou, jejich syn s nimi spí v posteli doteď, je mu pět let. Ještě před rokem jsem se děsně pohoršovala, jak je rozcapenej, že tohle teda nikdy. A dítě do postele? No to jste se zbláznili 🙂 A ejhle - rok utekl, mám doma svého malého cvrčka a nedokážu si představit, že bychom spali jinak než spolu. I když je pravdou, že spí ve své postýlce, kterou má přiraženou z boku mé postele a já mám tak dost místa na spaní pro sebe (a mohla bych se na to vyprdnout, protože manžel jezdí domů jen na víkendy a v manželské posteli bychom se vyspali pohodlně). Jen jsem zkrátka sama dozrála k tomu, že tohle je důležité, chci, aby ve mě měl syn jistotu. Když se v noci vzbudí, tak jsem tam. Uvědomila jsem si to právě ve chvíli, kdy manžel odešel za prací pryč a já jsem spala úplně sama - a přišla jsem na to, že jsem vlastně za celý život měla pokoj sama pro sebe jen jeden rok a zpětně si říkám, že se mi v tu dobu spalo nejhůř. Prostě někoho u sebe potřebuju. A můj syn potřebuje mě. Tak mu to poskytnu. Myslím, že se rozmazluje jinými věcmi, než je společné spaní. Abych se vrátila k synovci, to je rozmazlenec jako blázen. Ale je to tím, že mu rodiče nedali hranice absolutně v ničem. Takže v pěti letech nepozdraví (protože "on se musí rozkoukat"), nepoděkuje a nepoprosí ("on má problémy s řečí" - ale bezpečně vím, že tyhle slova byť zkomoleně dá), když se mu nevěnuje ten dospělý, kterého si právě vybere, tak scénka, bouchá do lidí, šlape jim na nohy a podobné lahůdky. Ale proti jejich společnému spaní neříkám ani popel 🙂
S námi syn spal do půl roka, trpěl kolikami, pak občas když lezly zoubky, byl nemocný, jinak v ložnici v postýlce, ale když plakal, šli jsme k němu. Na roce a půl dostal pokojík. Občas s námi spí i teď, když vím, že se bojí, není dobře. Ale vím, že teď, na dvou a čtvrt roce, začíná už zkoušet, chce být dýl vzhůru, chce ještě a ještě pohádky, přinést bumbání, todle a tamto a také dovede vztekle vřískat. A na to nereagujeme. Nechceme rozmazlence. To právě tchýně zazdila-synátor na ni vříská ještě teď, ona se chlubí, že s ní hajal do 13 v posteli a tancuje jak on píská. To je co nechceme. Děti máme u sebe moc rádi, ale nesmí si nic vynucovat.
@englerova14 jasně, vynucování společného spaní ve 13 letech, potažmo i dřív už je o něčem jiném....veškeré vynucování čehokoliv není ok, to už je na domluvě, vnímám to tak že až se dá s dítkem domluvit, až vyzraje do věku kdy pochopí o čem vlastně mluvíte, co po něm chcete a dokáže se s tím vyrovnat je čas na určování hranic, a to postupně jasně že nastavíte hranice i dvouletému a to třeba že se nesmí šahat na nůž, chodit ke sporáku, nelítat do silnice apod. ,šestileté dítě je na tom jinak než tříleté, a třináctileté jinak než šestileté.....pro mě dvouleté dítě ještě nemůže mít zajetý takový režim jako školák, hlavně si myslím že to musí být dost stresující pro obě strany
@terezas4 ten náš stojí na nás třech, brzy čtyřech. Každý kope za svůj manšaft, jen nechci mít doma mamánka, hakého si vychovala tchýně ze svého benjamínka svou nekonečnou krkavčí láskou. Ta mu pere, vaří a vyřizuje co může ještě v 32 letech a jak se o ní vyjadřuje manžel, šťastný není. Miluji své děti nade vše, vyřvávat nenechávám, ale vydupávat si svoje také ne. Rozmazlených dětí je dost, ty naše budou vychované.