Jak po třech letech zvládnout návrat do práce po rodičovské?

Měla jsem tuto zkušenost jednou, byl to šok pro všechny. Na další mateřské jsem už byla chytřejší, jeden den v týdnu jsem šla do práce od dvou let prcka.

Ja jsem zacinala na pul uvazku, dost to vsemu pomohlo. Mladsi syn v tu dobu nastupoval do skolky od zari, ja si mohla vzit neplacene volno az do rijna. Takze jsme meli mesic na to se nejak zajet. Ted po roce a pul mam 3/4 uvazek. Ale mam proste praci, co mi tohle umoznila a jsem vdecna, organizacne bychom plny uvazek u me i manzela ted nedali.

Pracovala jsem hned po ppm, mela jsem 100% HO a do prace jezdila když byl doma partner nebo babicka. A od nejakeho roku a pul ditka chodilo jednou tydne do skolky. Takže jsem presla postupně.

Mela jsem úvazek 5h denně, ještě než malý šel do školky. Dopoledne se střídala babička a manžel, odpoledne jsem s nim byla já. Na zkrácený úvazek pracuju celé čtyři roky a plny ani nechci, čeká nás 1. třída, máme kroužky, logopedii.. Po poslední RD jsem se do práce mezi lidi fakt těšila.

@anonym_autor
Mě to čeká v lednu, akorát návrat do práce po šesti letech (a dvou dětech). Přiznávám, že mě to děsí, ale na druhou stranu se i těším. Na stejnou pozici se vrátit kvůli dětem nemůžu. Takže počítám spíš s představou, že zaměstvatel mi nevyhoví s přechodem na jinou pozici a budu si muset hledat práci novou. Tvé obavy chápu. Ale neboj, ono si to časem sedne 😊

@anonym_autor
Ja jsem z navratu do prace po rodicovske mela snad vetsi strach nez z porodu. 😀 Uz nekdy behem materske jsem si uvedomila, ze se do puvodni prace vracet nechci, tak jsem si udelala kurz ucetni. I tak jsem mela hrozny respekt, jestli po trech letech vsechno zvladnu a jestli nebudu uplne ztracena. Nastoupila jsem jako pomocna ucetni a nastesti mi vysli vstric i s home officem, takze ten prechod nebyl tak narocny. Hodne mi pomohlo i to, ze jsme pracovali ve Veme. Docela rychle jsem si na ni zvykla, vsechno je tam prehledne a nemusela jsem porad resit, jestli nekde neprehlednu nejakou legislativni zmenu, protoze se system prubezne aktualizuje. Dneska uz jsem v praci druhym rokem a zpetne vidim, ze jsem se bala uplne zbytecne. Prvni tydny byly narocne, ale pak si vsechno sedlo a clovek zase ziska jistotu.

@anonym_autor Ja jsem z navratu do prace po rodicovske mela snad vetsi strach nez z porodu. 😀 Uz nekdy behem materske jsem si uvedomila, ze se do puvodni prace vracet nechci, tak jsem si udelala kurz ucetni. I tak jsem mela hrozny respekt, jestli po trech letech vsechno zvladnu a jestli nebudu uplne ztracena. Nastoupila jsem jako pomocna ucetni a nastesti mi vysli vstric i s home officem, takze ten prechod nebyl tak narocny. Hodne mi pomohlo i to, ze jsme pracovali ve Veme. Docela rychle jsem si na ni zvykla, vsechno je tam prehledne a nemusela jsem porad resit, jestli nekde neprehlednu nejakou legislativni zmenu, protoze se system prubezne aktualizuje. Dneska uz jsem v praci druhym rokem a zpetne vidim, ze jsem se bala uplne zbytecne. Prvni tydny byly narocne, ale pak si vsechno sedlo a clovek zase ziska jistotu.

Fuu. Skok do vody. Pamatuju si, ze snad prvni mesic jsem usínala na gauči po práci, protoze sem jeste šla na fyzicky zaměřenou praci, kde sem denně mela treba dvacet tisíc kroků. Nechapu jak sem to přežila ze dne na den po těch letech.😅 i se mi stejskalo, i kdyz sem se těšila ze nebudu vlastně furt jen s dítětem. I to profesní sebevědomí mi vlastně šlo dolu. Ale jak přišla práce, musel bejt i systém jak to zvládat a člověk si zvykne. Vim kdy uvařit, abych se nezbláznila, kdy si můžu udělat trochu času na sebe atd. Ale docházelo mi to dlouho a nekdy furt plavu.🙃
Dost to ale pomohlo tomu, ze sem se zase cejtila užitečna i jinak, našla si kamarádky a občas jdu na kafe a tak. To sem na rodicaku vubec nemela. Hold je to dalsi role v zivote navic.) Chci ale hlavně rict, ze to prijde a zvládne se to. I kdyz to ze začátku clovek muze cejtit všelijak, přejde to a sedne si to.🙂

Ahoj! Já jsem tohle zvládla nakonec vcelku elegantně. Věděla jsem, že kdybych měla nechat děti do 17h ve školce (čtyřletou) a ve škole (prvňáka), tak by to nefungovalo, tu práci bych nenáviděla. Měla jsem možnost se vrátit a za pěkné peníze, jenže ta práce prostě nebyla slučitelná s rodinou. Nakonec jsem šla (i přesto, že bych bývala nikdy nevěřila, že to někdy udělám) uklízet. Se solidní firmou, k solidním stálým klientům, většinou moc hezké domy, kde jsem dost často sama a tak když se vyskytne rýmička či prázdniny, můžou děti většinou jít se mnou. Odpracuji si dopoledne, v poledne je cestou domů seberu a odpoledne jsem jejich. Některé dny či víkendy si vezmu třeba generální úklid na celý den a ve výsledku nejsem rodinnému rozpočtu tolik dlužna a děti mají mámu doma. Naše malá by byla jediná, kdo v naší vesnické školce nechodí domů po o a s tímhle pomyšlením bych v té práci stejně nevydržela, takže jsem tomu dala sbohem. Teď jsem nahlášená na pojišťovnu a pracuji na DPP. Baví mě to, je to svým způsobem obrovská svoboda.
Byla by to velká náhoda, ale v tuhle chvíli potřebujeme posily do naší lokality, což je Říčansko na Praze - východ, tak pokud by někoho zajímalo více, napište. Je to naprosto seriozní a legální nabídka uplatnění, navíc naše firma vznikla na myšlence vytvořit prostor, ve kterém by se mamky mohly vracet k pracovním povinnostem pozvolna, bez nervů a vlastním tempem, plus by se na ně v práci ještě těšili 🙂))