Vyhoření v práci. Jak se s tím vyrovnat?

Pokud mate uspory, dat si na delsi dobu pauzu a pak pohledat neco vic pohodovejsiho. Penize nejsou vsechno, kort kdyz padas na pusu.

PN a když to nepomůže, pak zmèna. Ale buď úplně jiný směrem nebo kde nebudeš v top managementu. Stejně placená práce bude pravděpodobně stejně náročná o stejné odpovědnosti. Dělat top management není pro každého, je to prostě spojeno s přesčasy, stresem a minimem času pro rodinu. A ženy to odnášejí podle ně více (je to i jeden z důvodů, proč v top managementu je více mužů). A peníze nejsou všechno (pokud to utáhnete s trochu nižším příjmem), zdraví je vždy přednější.

Neni to srovnatelna situace, ale taky to nebylo jednoduche..

Ke konci roku jsem dostala vyhazov.. ta prace i bavila, ale uz to tam bylo narocne psychicky, nic nedavalo smysl.. ulevilo se mi odchodem..
Par tydnu doma.. hypoteka, ziju s holkou smaa..
No.. nova prace, slibena uz loni... slibena pozice krasna, podminky.taky.. realita? Mazec! A pozice s velkoz zodpovednosti, nezajem ze neumis, neznas..
Vydrzela jsem dva mesice, protoze nemuzu byt bez prijmu.. finale bylo takovy, ze jsem nespala, budila se stazenymi svaly, zatatou celisti, nejedla jsem.. posledny dva tydny jsem porad brecela..
Pak nahoda, zavolej na pozici, ale mnohem nizsi.. volam, druhej den pohovor, treti den skoleni, pak nastup..
Spim jak miminko! Jim.. jsem spokojena!
Misto sezeni v kanclu uklizim a delam na dilne a jsem spokojena.. a vis co je vtipny? Za lepsi penize 🙈🤣

Takze v prvni rade dej do kupy sebe.. pokud muzes, hod se marod.. a hledej praci.. klidne mimo obor, proste pokukuj, bez se podivat i nekam, kam bys normalne nesla.. ale res to, ty prachy za to nestojej, fakt ne.. a az se zhroutis, stejne nebudou.. takze prvni ty, pak nova prace..

Hodne sil preju, je to narocne.. ale reseni urcite je..

Nějak si neumím představit, že by člověk ve vyšším managementu “ovládal” pravopis jako autorka příspěvku, natož aby v podobné pozici hledal rady na nemocenskou na mateřském serveru, ale ok. Nic ve zlém.

Pro autorku - dej si pauzu, odpočiň si a naber sílu.
Co se týče očekávaných příjmů mimo korporáty - když jsem loni končila v korporátu - také jsem si neuměla představit, že bych měla ještě někdy srovnatelné příjmy.
Paradox - v jeden den mi na stole přistálo nabídek hned několik a všechny ve stejném duchu - ať si sama stanovím částku.
Schopní lidé se neztratí.
A ano, myslím, že jsem pravděpodobně i vyhořela, procházela jsem si loni fakt nehezkými zdravotními problémy, ztrácela jsem chuť spolupracovat s některými lidmi. Přestalo mi dávat smysl sdílet s nimi stejný prostor, natož sdílet hodnoty firmy, do jaké podoby se tehdy měnila.
Vše změnou značky odeznělo (tedy i s pomocí celostní medicíny). Navíc jsem regulérně zvažovala jít o 2-3 pozice níž - že bych jako konečně po letech chodila domů s čistou hlavou, zažila normální pracovní dobu, vyhla se řízení lidí. Tak nic, našlo si mne to s troškou dopomoci samo.
Ale s bonusem skvělého týmu a zajímavějšího záběru aktivit, než jsem řešila předtím.

@brunetka11 taky tady pisu jak sedlak a pak pindam nad chybama v oficialnich textech 😎 obcas bych i sobe pleskla, ale tady je to pro me.'relax' a nehodlam hrotit preklepy a styl psani..

@l_ taky to mám tak. 😀 prostě v diskuzích to neřeším. 🙂 nicméně i tak to, že je někdo ve vyšším managementu, neznamenají, že musí ovládá pravopis.

@brunetka11 můj manžel dělá ve vyšším managmentu a pravopis fakt se svojí dyslexii a dysgrafii neumí.Pred 30 lety ho měli ve škole za blbce ,že neumí češtinu .Prolézal ze 4.

Tohle je buď troll nebo to píše chlap.

@1pomnenka proč? Člověk nemůže být vyhořený? Já tohle taky zažila - do práce se staženým žaludkem, z práce s brekem, v práci šéf, který čekal na každičkou mou chybu (doteď si pamatuju, jakej jsem dostala přede všemi pojeb na vizitě za ordinaci 1-1-1 místo 1 - 1 - 1 - 1)

Vyhořela jsem ne kvůli práci, ale kombinace, práce, domácnost, péče o děti. Zkus tu nemocenskou nebo dovolenou a zamysli se, jestli nejde některé věci dělat jednodušeji, zda by jsi v práci nemohla některé věci převelet na někoho jiného, aby jsi tam netrávila tolik času. Najdi si terapeuta co ti bude vyhovovat. První věc co se mi ptala terapeutka, kdy dělám věci co dělají radost mě. Říkala tomu zdroje. No zjistila jsem, že vše dělám pro ostatní a na sebe kašlu. Je to běh na dlouhou trať. Možná u tebe bude nutná i změna práce.

@ada22 přesně jak píšeš.

mám to podobně, jen mám vlastní firmu. Zkusila jsem část pořešit tím, že jsem víc věcí delegovala na kolegyně, rozšířila jsem i tým o jednu novou. A mám psychoterapie. Nešlo by něco z toho?

Našla jsem v nejhorších dobách i zpověď ženy, která velmi vyhořela na nějaké pracovní pozici, ale pracovala s tím a zůstala na stejném místě, stejné firmě. To pro mě bylo inspirující, že se to asi nějak dá vyřešit i bez odchodu z dané práce.

@brunetka11 i my, pro okolí asi děsně úspěšné ženy, jsme jen lidi. Jsme úplně normální. I s blbým pravopisem nebo hledáním rad na maminkovském fóru. Doma máme prach, děti vyzvedáváme ze školy a odpoledne s nima sedíme nad úkoly. Máme třeba doma starý zvíře, který nám čůrá všude po bytě, takže máme doma nastlaný nepromokavý podložky jako by měla jakákoliv jiná ženská, co třeba maká u pasu. Náš "status" (mám u tohoto slova ironický škleb) často způsobí, že v reálném životě nemáme moc s kým to probrat. Naše kámošky jsou často úplně jinde. Mají třeba pocit, Ta má firmu, takže vlastně nemusí dělat vůbec nic, to já makám u pokladny.... atd. Tyhle rady a dojmy nám nijak nepomůžou, že.

Jo a pak je pecka zkusit se o vyhoření občas sdílet. Člověk se nestačí divit, kolik lidí v jeho okolí vyhořelo. A pak se stačí zeptat, Jaks to vyřešil? a najednou přichází inspirace. Mně dostal chlápek, co mi s úsměvem řekl, Já už vyhořel 3x, ha ha ha. Já zhroucená z tý hrůzy, a on se smál. Pak mi taky dal pár cenných rad.. nejsme v tom sami... 🙂

Mám kolegyni, která ve své bývalé práci byla na vysoké pozici, a přesně - byla těsně před vyhořením, takže se na to vyprdla a našla si práci u nás, na nižší pozici, finančně šla taky dolů, ale říká, že tohle potřebovala. Musíš tu být pro svou rodinu a pro sebe, takže pokud nevidíš jinou cestu, asi bych práci změnila. Drž se.

@drep Protože lidé pracující v korporátu nefňukají,že jsou nešťastní, ihned to řeší, mají na to školení, nenechají to dojít až do vyhoření. Nepřemýšlí, zda jít na neschopenku nebo odejít. V e-mailu mají plno jiných nabídek na práci, můžou je využít. Hlavně mladí to tak dělají, je to další řádek v životopisu. Proto si myslím, že je to troll, co se nudí.

@1pomnenka Asi bys měla strávit aspoň jeden měsíc denně na LinkedInu, vidět posty reálných lidí co řeší. Tohle je úplně mimo názor.

@jahodi Z LinkedInu se díky školitelům na Li a jejich radám na “osobní obsah” stal hybrid Facebooku a TikToku. Ten, kdo tam rozebírá osobní život a háže posty o vyhoření, jsou většinou řadoví zaměstnanci, max střední management, ne lidé z vysokého corporate managementu.
A vědí proč - už by si v oboru neškrtli.
Navíc jsou systematicky trénováni na stres a zátěž, vědí, kam a za kým jít, aby si pomohli.

Čímž neříkám, že jsou 100 % odolní. Jen si sakra dobře dávají pozor, co si kam odloží. Každý jsme dohledatelný. I jako anonymní profil.

@1pomnenka tohle je vtipna odpoved.. Manzel dela v mezinarodnim korporatu (20 let v jedny firme) a za poslednich par let se jim tam slozilo nekolik manazeru - skoncili na dlouhodoby PN - vsechno vyhoreni, jedno skoncilo bohuzel sebevrazdou. Dalsi to resili odchodem a vetsinou kompletni zmenou oboru. Jinak firma je to skvela, vynikajici mzdovy podminky vzhledem k mnozstvi prace a hlavne vysoka firemni kultura. I tak to proste lidi semele.

To je težká situace :( :(

@brunetka11 Asi žiju opravdu v jiném vesmíru. I kdybys měla 100% pravdu, tak ještě existuje sorta lidí, kteří vyhořeli v korporátu (pokud teda nadále trváme na tom, že v korporátu NELZE vyhořet), dnes dělají dávno něco jiného A SDÍLÍ SE O SVÉM VYHOŘENÍ v korporátu.

Ale ono je to už skoro jedno kde. Vyhořet se dá i na mateřské, i v korporátu, i na škole, i třeba jako šéfka vlastní malé firmy.

To už je, jako kdybychom říkali - to je sestra v lázních, ta nemůže mít problémy se zády, mají to tam přece zařízené, má všechno z první ruky, nikdo kdo pracuje v lázních, nemůže mít problémy se zády.

Ale věřím, že se tu sešlo dost dobrých fajn lidí, zkušeností a rad a autorka to nějak ukočíruje. Já osobně jí přeju mnoho sil a ať tu cestu k pohodě najde.

@jahodi Jenže vlastnit firmu a pracovat v korporátu je nebe a dudy. Věřím, že jsi byla vyhořelá. V korporátu je spousta lidí, když nestíháš termíny, vždy se najde někdo z podřízených či nadřízených, kdo ti pomůže. Když už padají na ústa, vezmou si dovolenou nebo alespoň prodloužený víkend. A hlavně, po práci jdou sportovat. Nic z toho si jako majitelka firmy nemůžeš dovolit, nemám pravdu? Tím, že odejdeš domů, ti pracovní doba nekončí. Myslím, že už se troll pobavil dost. Nahodí téma a baví se a směje, jak se tu dohadujeme. V práci mu to hezky utíká a za chvilku má padla. 😂

@1pomnenka to se prece takhle neda vubec generalizovat. Mas korporaty, kde lidi bezne makaji i pres vikendy, aby se tam udrzeli, mas majitele firem, kterym firma slape a maji to dobre nastaveny a dobry tym, a muzou si dovolit mnohem vic odpocivat - to vypada, ze pracujes v korporatu a odmitas si pripustit, ze ne vzdycky to muze byt tak skvely, nebo jsi spis o korporatu maximalne cetla na netu.

@rencinka87 Klidně si tu dál krm trolla. Ne, z mých odpovědí vážně nepoznáš, kde pracuji. Tak dobrá zase nejsi.

@1pomnenka nerikam, ze jsem dobra, jen pokud bys delsi dobu delala v korporatu, nemohla bys napsat vety o tom, ze v korporatu si prece clovek udela prodlouzeny vikend nebo jde na skoleni o zvladani stresu a je v pohode. I kdyby to tady psal troll, tak si to vlakno v budoucnu bude moct dohledat kdokoli, kdo bude mit podobny problem.

@jahodi Napsala jsem někde, že v korporátu nelze vyhořet? Ne. Prosím nehledej v mém textu něco, co tam není ,-)

@rencinka87 Nemyslím si, že by tohle vlákno někomu pomohlo. Fakt ne.

@1pomnenka Není korporát jako korporát. "Když nestíháš termíny, vždy se najde někdo, kdo ti pomůže"- opravdu? Zkušenost spíš taková, že když nestíháš, tak kolegové jdou akorát nasraní (často skrytě, někdy i otevřeně), pokud dostanou befelem, že ti mají pomoct, protože sami toho taky mají nad hlavu a ještě by měli dělat práci za někoho jiného, kdo není schopen si zorganizovat práci, protože má třeba fakt pomalé tempo (taková byla jedna kolegyně, co si pak stěžovala, jak má měsíčně milion přesčasů...byla prostě šnek a ješté dělala chyby). Nebo tě v tom prostě nechají...Fakt nechceš dělat práci za někoho jiného a nic z toho (protože pomůžeš jednou, pomůžeš podruhé a za chvilku rázem děláš za dva, protože ty jsi přece ten šikovný, efektivní, nepostradatelný...)
Teď jsem ve státním, pohoda, zrovna odd., kde prací zrovna zavalení nejsme, takže klídek, kafíčko, domú s čistou hlavou. Přesčasy nula, doktoři proplacení a občas tě i za tvůj výkon ocení (ne jen že tě zdrbou za chyby). Ale nejsem mng pozice, ti ty přesčasy mají i u nás...ono to totiž tak nějak k managementu patří...že to není práce od-do, ale dle potřeby. A ne každému toto může vyhovovat