Chcete slyšet pravdu o svém dítěti?
ahoj holky.. pracuji ve školce už několik let a poslední dobou mě velice překvapuje reakce některých maminek.. např.. má navštívit naši mš logopedka a tak rodičům nabízím možnost nechat si vyšetřit své dítě (např takové kterým ani v 5letech nerozumím co mi chtějí říct..atd..) a reakce matky zněla-- ne o vyšetření nestojím.-ještě bych se dozvěděla že je nějaký zaostalý a že bych s ním měla začít navštěvovat logopedku.. atd nebo další příklad... holčička 5let a střídá levou a pravou ruku (špatně drží lžíci-téměř se nenají..držení tužky taky problém..) tak matce nabízím možnost nechat si dítě vyšetřit v ped. psych. poradně . -a reakce matky ?- ne! přece má do školy času dost a časem si vybre ruku sama.. další příklad... kluk 5.5 problém se soustředěním, logopedií, jemnou motorikou, (celková neobratnost) atd.. více problémů- a matka odmítla vyšetření v ped psych poradně ...-bála se že jí ho nevezmou do zš.. (byl říjnový tj. měl přirozený odklad a matka čekala že čas všechno srovná sám..) chlapec šel do zš v 6letech a za měsíc měl 7.. 1.třídu dokončil (s velkými obtížemi) a tak ji musel opakovat. (mě jako učitelce by názor odborníka velice pomohl při práci s takovým dítětem..) Říkám si PROČ?? proč rodiče nechtějí svým dětem pomoci dokud je čas věci řešit?? proč mnozí nechápou že odlkádaný problém dítěti znesnadnuje cestu? proč se rodiče bojí slyšet že jejich dítě má nějaký problém a je třeba mu pomoci?? rodič kolikrát sám problém cítí ale nepřizná to nahlas, případně to omlouvám kde čím..nebo zapírá.. Je mi strašně líto těchto dětí... vidím že pomoc by nebyla složitá ale...... Máte to jako rodiče stejně?? setkal se tu někdo se stejnou reakcí?- nebo jsem je "potrefená" svým povoláním a moc to řeším ???? omlouvám se za dlouhé čtení.. Všem přeji pěkný den a pohodové děti... 🙂
já si taky myslím, že rodiče ví, jaké je jejich dítě. Mají oči, uši a taky nějaký rozum. Srovnání tak jde jaksi mimochodem a nevědomky, ale určitě to aspoň tuší. Problém může být i ten, že prostě na vyšetření nemají čas, chodí do práce a chození po doktorech je časově náročný. Taky si můžou myslet, že se to srovná samo a někdy to tak i je. Některým rodičům to je i jedno, to může taky být. Některý to můžou brát i osobně, jako vlastní selhání apod. Důvodů k neřešení je hodně. Za mě, pokud by mě na problém upozornila už i učitelka, asi bych to nebrala na lehkou váhu a snažila se to řešit. Ale je pravda, že pokud bych byla v zaměstnání, kde by byl problém si vzít dovolenou, nebo jakékoliv volno, nevím jak bych to vyřešila. Je škoda, že hodně specialistů a logopoedů apod. nemá ordinační hodiny po čtvrté hodině, aby se to mohlo řešit i po práci. Ale to je zase jiný problém...
Já patřím taky mezi opačné příklady rodičů, kdy když měl syn necelý rok a půl jsem si začala všímat, že je "jiný" než ostatní děti. A to ve všech složkách - ať se to týkalo dětských říkanek typu paci paci, závislosti na rodičích, porozumění, prostě vše jakoby se na další rok a půl zastavilo. Dopředu šla jen motorika. Od 2,5 let jsme chodili k psycholožce, prošli si klasické kolečko - neurolog, foniatrie. Nikdo nic nezjistil. Já jsem si ho sama diagnostikovala od autismu, přes vývojovou dysfázii až po lehkou mentální retardaci 😅 Psycholožka mu žádnou diagnózu nedala (upřimně nevím nakolik zkušená paní magistra je, ale údajně je jedna z těch lepších v Brně). Nakonec letos nastoupil do mateřské školky do logopedické třídy. Já jsem šťastná, že tam je. Větší problémy nemá. I když jsem se učitelek ptala jestli je zlobivý nebo jestli s ním nejsou nějaké problémy. Paní ředitelka mě uklidnila slovy, že pokud by byly nějaké větší problémy, tak se o nich dozvím. Jinak má, nebo bude mít Staník objednanou psycholožku přímo do školky, protože chtějí paní učitelky vědět od odborníka co vězí za Staníkovou nesoustředěností a "neposedností". Tak jsem ráda. Já naopak chci přesně vědět od odborníka jak mé dítě vidí, abychom s ním mohli dále pracovat. Ale já jsem teda druhý extrém, který s dítětem lítá od roku a půl po doktorech 😅
Docela mě tady zarazila reakce maminky, o které jste tady psali, že ví, že syn má problém, ale že to nechce mít na papíře. Je to k neuvěření, že se najde někdo s takovým myšlením..
Já jsem taky pravý opak, všeho jsem si u dcery všimla a chtěla to řešit. Bohužel jsem neměla dobrou pediatričku a vždycky moje obavy smetla ze stolu, že přeháním a pokaždé se z toho vyvinul problém. Já jako čerstvá matka jsem se nechala odbýt, kdybych si stál za svým, možná jsem spoustu věcí mohla vyřešit hned v počátku. Nejdřív měla dcera opravdu ukrutnou tříměsíční koliku, měla celodenní bolesti a úplně tekutou stolici po celou dobu kojení. Doktorka mi řekla, že větry jsou normální, u někoho víc, u někoho méně. Až po roce na gastru zjistili, že trpěla nesnášenlivostí na jakýsi cukerný enzym v mateřském mléku. A já jí chuděru kojila rok. Ve třech měsících se mi zdálo, že se jí nějak horší kůže a obávala jsem se atop. ekzému - doktorka mi řekla, že to není atopický terén a do měsíce se jí rozjela taková vyrážka, že s ní bojujeme dodnes. Krátce po porodu se jí vytvořil na rtu hemangiom a bála jsem se, aby nerostl. Doktorka mi řekla, že neporoste a v 6M jsme museli do motola podstoupit celkem náročnou léčbu, protože se obludně zvětšoval a hrozilo, že přiroste k dásni. A poslední věc, nechtěla pást koníky, nepřetáčela se a až v 7M nás poslala na neurologii s podezřením na nerovnoměrný vývoj. Doteď v 18M nechodí. Změnila jsem doktorku a jsem naštvaná na sebe, že jsem si nestála za svým. Takže ANO, chci znát pravdu o svém dítěti a není pro mě nic moc těžké, složité, náročné, nebo nepříjemné, co bych pro ní neudělala, abych jí pomohla 🙂
@alalas naprosto tě chápu, bohužel se dost setkávám s mnoha mamikami a stejnými problémy a to nejsem učitelka.Vidím to u své švagrové jak se chová ke své dceři a já sem pak za blba:( když něco namítnu...Pořád tvrdí,že je na vše dost času...Někdy mě přijde, že maminky to vidí,ale nepřiznají,že je problém nebo vidí to své dítě jako nej...
to je rodic od rodice, také mam kamarádky které jsou pohodlne a voli cestu jednoduchou pro ne. ja zase radeji prevence. u malych deti se věci napravuji mnohem jednodušeji nez pak az odrostou, ve skole se jim posmivaji a jsou vystavene problemu samy. nicmene takove rodice také znam, ale bohužel tomu se nedá pomoci. Ja vidim dva typy, jedny to nedelaj ze jsou fakt liny si pridelavat starosti a druzi se stydi. bohužel ani jedna cesta není reseni, protože pak to zustane na diteti a musí se s tim poprat samo.
Taky takové chování nechápu. Já jsem se i vzdy sama informovala, zda moje díte nezlobí a popr nekomu neubližuje. U nás v rodině je několik učitelů, tak vím, co tato práce obnáší.. S rodiči to občas není jednoduché🙂 viděla jsem to u nas ve školce, kdy byly informativní schůzky pro rodiče, informace ohledně termínu a času schůzky jsme věděli několik dní předem a přišlo celkem 6 rodičů a ostatní se ani neomluvili. Přitom to bylo časově odpoledne po školce. Takze to pak učitelky mrzí. Nekdy ani není možná domluva s rodiči, máma pracuje jako ředitelka ve školce, měla na třídě problémového chlapce, který opakovaně ubližoval dětem a byl hlavně sprostý, hyperaktivní, vyrušoval. Bylo obtížné rodičům vysvětlit, ze potřebuje pedag. psychologické vyšetření. Spíše měli tendenci dát vinu na učitele.
Ono to není jen ve školce... Pracuju na 2.stupni, učím češtinu, občanku a mám velké problémy s jedním sedmákem. V podstatě od začátku šestky je arogantní, drzý, vyrušuje, šikanuje spolužáky a letos to dotáhl k tomu, že spolužákům bere svačiny.... A když jsem to chtěla s maminkou řešit? Jen mi řekla, že je takovej i doma. Proč to řešit, že?
Já zase(podle některých lidí z rodiny a okolí)všechno moc řeším.Na 1.syna jsem se přeptávala vždy v průběhu škol. rok od začátku jeho docházky do MŠ.Postupem času názory všech učitelek směřovaly k tomu,že mi bylo doporučen,nástup do 1.třídy o rok oddálit.Takže jsem navštívila PPP,tam mu odklad poptvrdili a do 1.třídy šel až v 7.letech-nic nezměškal,ba naopak.Největší problém s tím měli ti,co pořád řeší,jak to bude vypadat před ostatními,že se za něj pak budou muset stydět apd.Jsou i tací rodiče,kteří odklad dítěti nedopřejí,ikdyž jim to doporučují jak v MŠ,tak i v PPP,protože by se museli hanbou propadnout-chudák to dítě 😖
Můj názor je ten,že by se každý měl řídit názorem odborníka.Jedna na to studoval a jednak mu projde pod rukami tolik dětí a tím pádem má i více zkušeností,než rodiči jednoho a více dětí.Správný rodič by neměl být sobec a měl by dítěti dopřát to,co to dítě opravdu potřebuje. 😎
@lrg Jestli ti mohu pomoci radou, tak to určitě řeš.Muj syn mel taky opozdeny vyvoj, nikdo to neresil, litala jsem s nim po vsech certech a vsichni byli v klidu.V 1 roce nesedel ,nelezl, jen se plazil, to samé v 17 mesicich.To uz me nastvalo, protoze tim, ze jen lezel, tak se ani nevyvíjel, byl stále na urovni leziciho ditete.Nasla jsem si sama v Praze Rehamed a tam jsme zacali s vojtovkou.Za 6 týdnu se mi syn postavil na nohy, ve 2 letech zacal sám chodit.Stacilo málo.Dnes je mu necelých 7 let a je v poradku.Neuroložka se mnou souhlasila v tom, že jeho opozdeny PMV mohlo zpusobit očkování, byl jinak zdravý.Ale tím, že dítě nechodí, neleze , nesedí, tak je opožděné i v ostatním, proto je potreba to řešit co nejdriv.Drzim palce, at je to i u vas v poradku.
Jsou občas takoví rodiče, co nedokáží připustit, že děti nejsou jedničky a jejich chování není úplně v pořádku. Z okolí znám pár takových případů.
Já bych takovou pomoc a vyšetření uvítala. Starší syn měl odklad na mou žádost, zdál se mi hodně dětinský, málo pozorný - dobře jsem udělala.
U dcery jsem odklad také zvažovala byla dost divoká a sem tam trochu jako mimo), ale nechala jsem se přesvědčit učitelkami ve školce i u zápisu, že je opravdu šikovná a odklad by jí brzdil ve vývoji.... dodnes si myslím, že jako máma jsem měla dát na svou intuici a na odkladu trvat. Nástup do školy byl dost náročný, celá první třída byl boj, nejen s učivem, ale i paní učitelkou.... na konci první třídy jsem zažádala o vyšetření v PPP pro podezření na dyslexii, učitelka mě neustále zrazovala, že na to je příliš brzy, že by takovou vadu jistě odhalila atd.... (zrcadlové psaní, zaostávání ve čtení, problémy s písmem asi pro ní nebyly dostatečným signálem). Nakonec se kromě dyslexie, dysortografie a dysgrafie ukázala i porucha učení a pozornosti....
Ahoj malej chodil na logopedii ve 4 letech neuměl R,Ř,L.Chodil tam půl roku do prázdnin.Naučil se L a RŘ šlo pak samo.Malej byl hodně stydlivý měl problémy navázat kamarádství ve školce .Kamarády měl ,ale když třeba byli nemocní ,tak si hrál sám a nenavazoval další kamarádství.Od malička nerad maluje je to pro něj trest akorát vodovkama rád maluje.Neumí moc malovat.Ve školce navrhla učitelka odklad.Důvod není společenský nezačlenuje se do kolektivu,je stydlivej,neumí malovat.Samozdřejmě jsme šla se synem do poradny,vše dopadlo dobře.Syn šel do školy a zatím je vše v pořádku.Doufám že snad bude.Úplně se změnil až jsme z toho všichni vykulený .
@alalas Nečetla jsem výše uvedené příspěvky, ale určitě jsi super učitelka, když se takhle staráš o děti. To oceňuji a snad jednou taky takovou všímavou paní učitelku budou moje děti mít. Můj názor je ten, že dnes je prostě "moderní" takový přístup, že to dítě nějak vyroste a časem se všechno vyřeší samo. Částečně za to určitě může i lenost pohodlnost rodičů cokoli řešit od logopedie po PPP. Je to běhání po doktorech a co kdyby něco našli a chtěli po nich nějakou spolupráci. Mamka se mnou i se ségrou chodila na logopedii a prý to byl s námi oběma dlouhý boj, ale vydržela a snažila se, abychom obě nemluvily jak Tataři. Protože to chtěla a měla o nás starost. Já sama mám naprostou hrůzu z toho, že si třeba něčeho nevšimnu a bude to mít důsledky do dalšího života (jako křivé nohy, páteř apod., problémy s očima...). Je to pohodlnost rodičů a nechuť se něčím zabývat, protože "to se časem vyřeší samo..."(hlavně po mě nich nechtějte). Pokud mám učitelku, které věřím a která si všimne něčeho, čeho já ne, protože s ní(m) tráví taky hodně času (cca těch 8 hodin to je ne?, to mi přijde hodně), tak nemelu a zajdu tam, kam mi doporučí. Nemluvím teď o dvouletých dětech, kterým leccos nejde, ale o těch pětiletých, které jsi zmiňovala. Milující rodič snad chce pro své dítě to nejlepší a měl by dát na názor odborníka, minimálně se nad jeho poznámkami a doporučeními zamyslet.
@alalas Ahoj, já bych pravdu samozřejmě chtěla slyšet... ale ono hodně záleží na tom, jak a kdy je podaná. Kdyby si mě učitelka pozvala k sobě do kabinetu a tam mi řekla: vidím toto a toto a není to zcela v pořádku, mohlo by to být toto a toto a proto Vám doporučuji toto a toto, tak bych to asi řešila hned. Ale pokud učitelka něco zmíní mezi řádky při předávání dítěte, kdy mezi námi pobíhají cizí děti a rodiče a já ji ani pořádně neposlouchám, protože popoháním dítě, aby se rychle obléklo a nedávalo si boty naopak, tak bych si z toho nejspíš nic neodnesla.
Jinak z vlastní zkušenosti (jsem psycholožka) vím, že rodiče sami si zpravidla ničeho nevšimnou. Oni jsou s dítětem pořád, berou ho jako takového, nemají před očima "průměr", se kterým by dítě měli porovnávat nebo pípátko, které by jim dalo najevo, že je jejich dítě už "mimo". I když to bije do očí.
@veruska007 tak mi to přijde nepochopitelné, mám syna dysfatika-těžkého a objednávala jsem ho někdy ve 2letech k psycholožce, neurologii věděla jsem že je něco špatně a máme právě skupinu na FB a děti nerozumí, mají 3roky a neřeknou ani slovo a rodiče to neřeší-to přece nejde si nevšimnout, nevím no ale fakt to nešlo si nevšimnout že syn má problém a to bylo moje 1dítě
nevim, nechapu takove chovani rodicu.. ale je pravda, ze jsem se taky setkala s tim, ze ucitelka rekla o chlapeckovi, ze je trochu nevyzraly a jeho maminka, kdyz mi to rikala, dostala malem zachvat, co si to jako ucitelka dovolila, hodnotit jejiho syna podle kresby postavy.. Kdyz jsem ji rekla, ze kresba postavy a detailu postavy je opravdu brane ako diagnosticka forma i u dr. (syn ji kreslil i na 5 lete prohlidce, i u logopedky), tak se jeste urazila..
Když už je to tu pěkně rozvykladane, mám známou, jejíž syn je nejspíš autista.... Má čerstvě dva roky, nevnímá svět, hodinu se dívá přes sitko na písek, nemluví vrčí, otvírá zavíra dveře, teprve tento měsíc prý poprvé vylezl na gauč, nereaguje na oslovení atd.. Hadam to na autismus, samozřejmě to tak být nemusí, celá má rodina mi radí, ať ji nic neříkám a zachovám si kamarádku, ona ani jeji muž nic netuší☹ ráda bych se pletla, bojím se její reakce a zároveň bych ji rráda pozvala a probrala to s ní..
@maudn Ve dvou letech se autismus ještě diagnostikovat nedá - je na to moc brzy. Některá batolata jsou hodně dlouho "zbržděná" nebo můžou mít různé jiné problémy. Např. vím o mamince, jejíž chlapeček působil přesně tak, jak popisuješ - prostě mimoň. Někde kolem čtyř let začal působit spíš jako mentálně retardovaný a až v pěti letech jeho mamka oslovila lékaře v Praze, aby jí konečně řekli diagnózu. No a světe div se - na magnetické rezonanci se zjistilo, že má poškozený sluchový nerv, čili řeč slyšel velmi zkresleně nebo vůbec. Intelekt v normě a autismus ani náznakem 😉 Tím chci říct, že ve dvou letech by to chtělo možná začít absolvovat kolečko vyšetření u dobrých lékařů, protože autisticky v tomto věku působí "kde kdo" 😉
holky.. díky za názory... tajně jsem doufala že najde odvahu napsat sem i nějaká máma která by napsala opravdu závažný důvod, který ji třeba vedl k tomu, že odmítá vyšetření odborníkem.. nebo návštěvy logopeda.. atd...
Já si myslím že reakce matek,o kterých píšeš je lenost v kombinaci s nesmyslným trendem:moje dítě je nejlepší,nejchytřejší,dokonalé.Vždyť se podívej,jakdítě v roce nechodí,hned je to špatně,když má ve dvou letech pleny,je to špatně...a víš,myslím si,že je to i internetem,matka se podívá je xy má stejnej věk jako její dítko a už mluví,chodí,drží lžíci...a proč to náš nedělá atd...pak taky bych řekla,že je to i tím,že tahle péče se platí.samoz.souhlasím se zakladatelkou,chápu její rozrušení.sama mám předškoláka,který má problémy s jemnou motorikou...byla jsem na to učitelkou několikrát upozorněna a nakonec nás taky hnala k spec.pedagožce na určení laterality(P/L),ani na chvíli by mě nenapadlo,že tam nepůjdu...respektuji učitelky a věřím jim.ps.syn je nakonec levák 😉
@maudn mluviti stříbro,co?přesně se mi to stalo,byla jsem tehdá s dvouletým martínkem u spolužačky,měla stejně starou holčičku.zrovna se učila chodit,nemluvila...říkám jí:řekni máma...vůbec,ani se na mě nekoukla.kamarádka taky furt,to je o.k. v pohodě...tak jsem mlčela a zarok mi psala ,že je autistka....
Já ráda využívám takových 'služeb' školky. K nám chodí 1x za rok logoped a 1x oční s nějakým spešl přístrojem a to se platí 150,- . Mě se po těch vyšetřeních uleví, že je to a to v pořádku.A nemusím se nikam honit. Když chci aby mi učitelka, někdy něco ohlídala či aby mi řekla nějaký názor tak si řeknu. Udělají co je v jejich možnostech. Takže, za mě jsem ráda, když je taková učitelka, která se snaží pomoci. Hold, nabídneš a buď přijme nebo ne. Jejich škoda. Ve mě by to pak hlodalo ....
Ani nevím, jak bych se zachovala. Prvně bych asi potřeboval pár dní na to, abych to probrala, že je něco špatně. Určítě by mi to bylo líto, že není v pořádku, ale... problém se má řešit. Často si rodiče neuvědomují, že to dítě vnímá vše a může se povědomě trápit i tím, že mu matka/otec vynadal/a za to, že "neumí" nachystat snídani, přitom to dítě to myslelo dobře a chtělo pomoci a zároveň udělat i něco jinak (např. oproti zvyku že každý dostane již nachystané rohlíky s něčím, tak že si každý dá jídlo dle své chuti...).
já si ráda poslechnu rady i názory na výchovu, ale pouze od lidí, které již dítě mají, ale to je zase sporné, protože když mi radí sousedka, která večer co večer nechává skoro hodiny vybrečet dítě, tak to beru jedním uchem sem a druhým tam. K nám do školky chodí jednou za měsíc logoped, vím, že Anička neumí K a i já občas jí pořádně nerozumím 🙂 a Mudra mi řekla, že do 5-ti let je to v poho. A pokud se jí ve školce chtějí v tomto směru věnovat, tak s tím nemám problém.
@ivular Naopak, s diagnostikou autismu je nejlepší začít co nejdřív. To, co se takhle brzy diagnostikovat nedá, je aspergerův syndrom. Sice patří taky mezi poruchy autistického centra, ale projevuje se trošku jinak. S ostatním ale souhlasím, je potřeba nejdřív vyšetřit i ostatní věci, jako je sluch atd., ale na to myslí i ti, co PAS diagnostikují.
@alalas Škoda, že nejsi ve školce u nás. Nikdo mi tu nic nenavrhl a naopak se divili, když jsem PPP kontaktovala sama. Přitom se synem měli problémy. Ale prostě jim to připadalo nejspíš jako výsledek špatné výchovy 😒 Kupříkladu mi nevěřili, že syna (pětiletého!!!!) doma nekrmíme, neoblékáme atd.
@amabilis Tak to se neshodnem. I ti nejlepší kliničtí psychologové, které v ČR máme, by ve dvou letech byli schopni diagnostikovat jen opravdu hodně těžkou (nízkofunkční) formu autismu. Drtivá většina autistických dětí je diagnostikována mnohem, mnohem později (a zdaleka nemám na mysli jen lehčí formy, či AS).
@ivular Myslím, že se asi nechápeme. Já nemluvím o konečné diagnoze, ale o diagnostice jako takové. Protoze pro diagnozu PAS jsou docela důležité ty začátky. Já ty jejich dotazníky vypňovala až v době, kdy synovi bylo pět a horko těžko jsem si vzpomínala, už to bylo docela těžké vzpomenout na jednotlivé etapy jeho vývoje.
A teď koukám, že je to moje chyba, protože je ten můj předchozí příspěvek sporný, tak se omlouvám.
pellullinka.. PPP -dávají vyjádření k různým problémům.. pojmenují případný problém správnou diagnozou.. nechápu proč to nechtějí ve vašem případě.. proč až připadnou připravenost do školy?? je mnoho druhů "zlobení" z různých příčin... je to velmi složité a obsáhlé téma.. v podstatě se já vždy zajímám o to čím rodič zvládne "nežádoucí chování" svého dítěte a pokud to stejné nemůžu uplatnit i v běžné třídě tak klidně poprosím rodiče o radu co mi třeba poradí... (přece jen znají své dítě dýl a dokonaleji..-alespon ze začátku) _doma jsem schopná si ho zvládnout svědčí o tom že vaše rada by mohla učitelkám pomoci pokud ji budou moci využít (přeci jen mají omezené možnosti- a ve skupině kde i 15 dětí čeká na nějaké řešení aby se pokračovalo třeba ve zpěvu nebo v povídání pohádky.. atd.. ) a pokud je vaše dítě takové že i 15 takových (dětí jako je váš syn) najednou, by vám nedělalo problém zvládnout- tak si myslím že je "zlobení" v normě.
Zlobení nejdříve dlouho pozoruji (co ho vyvolává) a pak uvádím konkrétní příklady jak se dítě zachovalo.. zjištuji zda se chová jinak ve školce nebo je zvyklé stejně reagovat i doma..(několkrát už jsem pozvala i rodiče(má li zájem) třeba nahlédnout do třídy a pozorovat své dítě ve třídě při hře..např odpol než jde domů... atd.. Přeji pohodu celé vaší rodině..