Jak pomoci dítěti vstávat do školky bez stresu?
Mám 4 letého synka, který nezvládá ranní vstávání. Sám se budí až tak kolem 8-8:45 o víkendu. Já do práce chodím na 9, ale ve školce potřebujeme být nejpozději v 8:30, takže v 8:00 musíme odcházet. Budím ho od 7:00, ale to je hrozně nepříjemnej až agresivní. Je mu zima, nemůže otevřít oči, chce spát. Začala jsem to dělat tak, že ho ráno, jestě v dece přenesu do obýváku, tam mu pustím tv, u toho ho nakrmím jogurtem nebo cereáliemi, pak mu vyčistím zuby, převléknu ho a donesu na WC, takhle nám to celkem funguje, ale jakmile je doba odchodu, tak je scéna, že se chce ještě dívat. Že ho mám nechat doma samotného, a mám jít do práce. A tak ho denně přemlouvám. Ve školce spí po O, a pak neusne dřív jak v 21:30, občas spí i, když je víkend nebo prázdniny a je to to stejné. Když nespí usne v 19 hodin a je ten den lepší. Jenže v té školce usne vždy, a to asi znamená, že ten spánek potřebuje, jen mu nejspíš nevyhovuje režim. Ale do školy bude muset vstávat ještě dřív. Existuje nějaká zázračná rada, nebo přístup, která tenhle problém zlomí? Chci mít ty rána v klidu.
U nás jsou to scény jak je děsně nemocná a že vstávat nebude (do skolky chodí nerada). Pomáhá mi na ni pořád mluvit a to nejlíp tak aby musela odpovídat (to znám od sebe, taky mívám problém neusnout znovu). Většinou vyndam 2 trička a ptám se které chce. Většinou obě letí do kouta, a na "tak si vyber sama" Už se většinou chytí a vstane. Nekdy ne, někdy se drží toho že zůstane v pyžamu - tak jí vždycky říkám že to asi bude zvláštní když do skolky přijde v pyžamu. Ona na to, že do školky nejde. Včera pomohla věta (odlehčeným tónem), že jí asi budu muset zamknout do skříně s nočníkem, jinak nevím :D usmála se tomu a začala neochotně spolupracovat. A hlavně pomáhá zůstat v klidu a brát to celé ranní divadlo jako hru.
Budim v 7 a ve školce máme být do 8. Máme to o to těžší, že chci aby se oblékla sama. Je soutěživá, tak pomáhá kdo bude mít dřív kalhotky, kdo ponožky... A taky to nezabere vždycky.
Taky mi hodně pomáhají budíky (odkládá budík po 10 minutách a kouknu "aha, tohle je poslední na oblékání, když se neobleknes teď, nebudeš jist" potom 7:30 "zvoní na snídani, tak se dooblékni, jinak snídat nestihneš" 7:40 "zvoní na první odchod, jestli nechceš běžet tak pojď si vzít bundu a boty"
A často pak přijdou takové ty aha momenty "Jeee, my zapomněli piti/pyzamko/hlavu" - no to je z toho jak jsme pospíchali." Není lepší to zrychlit? Většinou uzná že jo (druhý den je to většinou skoro totéž, ale i tak myslím že to trochu pomáhá)
Taky u nás pomáhá říct dopředu jak to bude a taky se dopředu domluvit (když jdeme dřív, paradoxně to funguje líp, protože výjimečně od ní potrebuju pomoct abych přišla včas například k paní doktorce a ona mi pomoct chce, cítí se zodpovědně. Bohužel na každý den to nefunguje). A třeba za spolupráci slíbit něco dobrého ("když přijdeme na čas a rychle se ve skolce odstrojíš, dám Ti kousnout té svojí sušenky kterou mám do práce")
No jako stejně je to boj a stejně si každé ráno vyčerpaná gratuluju k tomu neuvěřitelnemu výkonu, že už je malá ve skolce. A cítím se pokaždé jako krkavčí matka, která posílá do skolky na smrt nemocné dítě (komediantka je to! Když jsem ji někdy nechala doma, lítala mi po bytě očividně zdravá, bříško /... zázračně přestalo bolet. Můžou to být nervy, fakt tam nechodí ráda, ale nic zlého se jí tam neděje. Možná jen to, že neumí jednat s dětmi, ale o to víc se to musí naučit 🤷♀️)
Když jsem ji oblékala, bylo to lepší, ale to už nechci, v březnu jí bude 5, tak maximálně trochu pomůžu (i když i na to ji říkám že by to zvládla).
Dcera je taky spáč, já ji přenesu do obýváku, tulíme se a pomalu se probouzí, ale ta pohádka mi nepřijde jako úplně šťastný nápad.
Synovi za měsíc bude 5 let,do školky zacal chodit ve 2 letech a 8m,od začátku máme nastavené vstávání v 6.10, oblíka se sám v obýváku bez puštěné tv,pak přejde do kuchyně,nasnída se sám,v 6.35 odcházíme z bytu,když jdeme pěšky do školky a je pěkně (cesta nám zabere cca 40-45 minut),když jedeme autobusem(když chumelí, prší),tak odcházíme v 6.45.od září starší dcerka chodí do 1.tridy zs,dokud chodila do školky,tak chodila s taktéž takhle ráno.do školy vstává sama v 6.47, snídaně, oblékat a v 7.15-7.20 odchází z bytu,má hodinky s GPS,tak na ně volám a raději zkontroluji.ale jinak pohoda.obcas se jim nechce načeš řeknu,že pokud nebudou nachystaný tak jdou do školky,školy v pyžamu -jeste se tak nestalo
My máme také pomalá rána a pomohlo mi to prostě respektovat. Nejdřív vstanu já, rozsvítím malou lampičku a jdu se umýt a všechno nachystat pro sebe. Pak pustím dětem oblíbenou hudbu a jdu nachystat snídani. A pak pustím do ložnice kočky, starší děti se mazlí s kočkami, já s nejmladší, občas přijde i syn. Cca 10-15 minut se jen mazlíme a povídáme si. Až potom vstáváme, je to cca 30-40 minut poté, co jsem vstala já, ale už to probíhá v klidu, snídaně, oblékání, odchod. Televizi jsem zkusila asi dvakrát a jednoznačně ne, všechno nám akorát komplikovala.
Zdravím, taky jsme se začátku bojovali, teď chodí do školky třetím rokem a sice se sám nevzbudí, ale už to není o každodenních scénách. Náš syn musí vstávat v 5, abychom to do šesti stihli být ve školce a já na 6:30 v práci. Hrozně mě mrzí, že ho musím tak brzy budit, ale jinak to nejde. Odpoledne ve školce spí a večer usíná později. Když o víkendu nespí odpoledne, večer usne hned jak si lehne. Je to boj, ale musí si zvyknout. Chce to čas.