Jak zvládat odchod s temperamentní tříletou dcerou?
Ahoj vsem.
Prosim o postrehy, rady, cokoliv. Dcera ma 3 roky. Temperamentni, palicaty stir. Popisu 2 situace,ktere mame denne a nevim, jak uz na ni, aby to slo lepe.
1. Venceni - Zhruba hodinu pred odchodem ven, pripravim dceri pradlo a upozornim ji, ze pujdeme ven. Dostane svacinu a pak ji poslu na wc. Ja jdu mezitim prebalit mladsi. Pak uklizim hracky a stale upozornuji, ze ustrojim sebe, nakojim a budeme odchazet. Dcera zatim lita po byte, hulaka, pripadne si s necim hraje. Vcera ksem kojila mladsi a uspavam ji, jelikoz do kocaru musi spici, jinak rve. Starsiji skace u hlavy a dupe. Xkrat ji upozornim, at se obleka a neskace a nehulaka, ze budi segru. Bez vysledku. Dostava na zadek. Rve. Mladsi usina, jdu ji oblect a mezitim upozornuji, ze budeme odchazet. Starsi mezitim stoji za mnou a olizuje mi zadek pres kalhoty. Opet xkrat reknu, at me nelize a stroji se. Stale beha polonaha. Jsem vytocena. Jdu dat mladsi do kocaru,, starsi rve, at neodchazim bez ni. Obleknu sebe, starsi za revu se zacne strojit. Je nervni, ze ji to tak rychle nejde, tak vsechno zahodi a rve, at nikam neodchazim. Pak si oblekne kalhoty, mikinu asi za pul minutky, zbytek ji pomuzu. Odchazime ven, ona urvana, ja nasrana. Venku uz je vse ok. Toto se opakuje denne. Jak z toho ven?
Máme to taky za sebou. Se synem. Pak jsem dostala radu, že pro 3 leťaka je to vlastně pořád strašně složitý a komplexní úkol, obléknout se. To ze to dokáží, neznamená, že to už umí jako my, i pokud jde o to udržet na to soustředění. Tím zlobením mohou zastírat strach a odpor k tomu, co je pro ně moc náročné. U nás se to uklidnilo, když jsem to vzala na vědomí. Postupovali jsme po jednotlivých kusech. Připravila jsem slipky, správně nastavené, když si je oblékl, tak nátělník, atd. Bylo to na hodinu, a trvalo to, ale časem to skutečně zautomatizoval a oblékne se sám.
@bohumilakupkova tak rano je to jine, je rozespala, takze ji strojime a jde to supsup, ale odpoledne je prave des se vykopat, sama se strojit nechce, kdyz ji chci strojit ja, dela kraviny, utika, kope, mezitim ke uz mimco v kocaru, ale spi jen kdyz kocar jede, takze kdyz nam to dlouho trva, je vzhuru a rve v kocaru, takze pospichat musim, proto jsem zvolila pristup, ze na starsi nechci spechat, proto vse rikam predem, aby vedela, co bude a mela dost casu, ale proste to nefunguje
@bohumilakupkova jinka take jen sprchujem, ja jsem ve sprse (mame sprchovy kout ve vane) a ona me ke me prelezt, prvni do vany nechce, protoze ji vadi ze je studena, takze vlezu prvni, pocakam teplou vodou vanu, at muze dovnitr a v tu chvili neco potrebuje, odbehne a uz ji tam nedostanu, zacne tam lezt, az kdyz vidi, ze jsem hotova a jdu ven
Ja chapu, ze deti potrebuji hranice. Ale taky se mi osvedcilo nedelat si to zbytecne slozity jen kvuli nejakym zasadam. Ty se stejne potrebujes osprchovat, tak cemu vadi, ze ji pak osprchujes za 10 vterin, az sama vylezes? Proste jsem uz se 3 detma zjistila, ze se spousta veci nezblazni a ze hlavne potrebuju, abych byla v pohode a ne se snazit s tim ditetem pretahovat o moc. Je vetsi vyhra narvat ji do vany spolecne s tebou, protoze to tak chces nebo je vetsi vyhra v klidu se sama osprchovat a pak v klidu osprchovat ji? Fakt bych nerada, aby to vyznelo, ze dite muze vse a rodic jen sklopi usi a podvoli se, takze zastankyne 100% poslusnosti at nectou, ale ja ji nezastavam.
@lobella ono se to těžko radí, když nevíme jak to u vás vypadá celé ta situace... Je pravda, že v té sprše tě může zkoušet, zda ji vyjdes vstříc, protože může cítit tlak či něco změnil přístup sourozence... Takže to buď dělat úplně jinak nebo neřešit nějaký plán, představu, postup.... Třeba to úplně otočit a chodit do vany před večeří.. Prostě úplně změnit postup této akce... A s tim oblikanim doma.. Také me napadlo, že chce stejnou pozornost jako mladší.. Nase se umí kompletně vyslect a obléct když chce.. Třeba dostane nápad, že chce šatičky.. Ale ven ji oblikam. Vidí ze oblikam malého. Některé děti chtějí nosit, zpátky dudlík, plinku... Reakce jsou různé.. A s tím že pobíhá kolem, když se děti oblikaji.. S tím bych se smířila spíše.. Můj manžel byl prý to samé říká tchyně, naše starší je kopie.. Tancování, poskakovani a ještě toto a toto.... 🤦♀️😂
@lobella vždyť je ještě maličká, to po ní chceš moc. Ale chápu že s miminkem potřebuješ aby byla víc samostatná. Popravdě já toto nechci ani po 6ti letém aby se úplně sám vypravil když jdeme ven, to bych čekala dvě hodiny. Prostě pomáhám oboum dětem. A tříleťák kolikrát taky lítá, nechce se oblíkat, dělá scény, nevyhrožuji že půjdeme bez něj. Nechceš se oblíct, ok, půjdeš jak jsi a bude ti zima...jednou jsem ho takto vzala ven (bundu a věci jsem vzala do tašky sebou) a od té doby se nechá oblíct, stačí mu to připomenout že venku je zima...s koupáním taky někdy problém, ale prostě lapnu jej zavřu koupelnu aby nemohl vybíhat a koupeme se, většinou pomáhá nějaká hračka ke koupání
@lobella mam dojem, ze uz jsi tady tu starsi resila, je to ocividne komplexni osobnost a cim druv se naucite vychazet, tim lepe pro vsechny. Na meho starsiho priprava a pripominani funguje 100%, mladsi (ted 2r9m) nikoliv. Sice vnima cas a chape, ale je to prilis abstraktni. Ackoliv se umi kompletne sama oblect, nechci to po ni. Myslim, ze na tvou starsi planovani nefunguje, podle toho, co popisujes, zije v pritomnosti, okamzikem, pozornost se lehce rozptyli.
Takze ano, ja bych ji rekla plan, domluvila se s ni, ale zadal ji pochopitelny a spnitelny ukol - treba ja ted nakojim a pripravim mladsi a ty si muzes hrat. Pak prijdu, obleknu te a pujdeme.
S koupanim - to stejne. Pojd, priprav si do koupelny vodu k piti a hracku s terou si pak budes hrat, osprchujeme se spolu ted a pak si tu hracku vezmes (neco, co muze i mokrymi rukami, treba) a hotovo.
PLanovani, vyhrozovani... To neplati na kazdeho. Na tu tvou ocividne ne. Ja te chapu, ta frustrace, kdyz ty mas pocit, ze delas vse a jeste vic a delas to spravne, je pochopitelna. Ale delas to spravne ze sveho pohledu, ne z jejiho. Ona potrebuje jiny pristup.
Nerikam bezbreze detem ustupovat, taky zvysim hlas (zejmena od doby, co mladsi dorostla do batolete, u starsiho jsem nikdy nemusela, je proste jiny typ, jemu stacilo pripomenout, ze liberalni vychova funguje jen potud, dokud se respetkuji hranice. A ze tohle je ta hranice. A on kyvl a bylo. Ale mel velkou volnost, uz jako batole, kdyz nechtel ven se neslo, atd. Mela jsem jen jeho, nebyl problem. Hranice respektoval).
Druhorozena je jina, sice taky respektuje, ale vyjednava. Nemysli to spatne, je od priprody souteziva, vzdy musi mit posledni slovo, nemuze mit pocit, ze prohrala. Takze sice autoritu mame vyjasnenou, pravidla urcuji rodice a deti je respektuji, ale zase se snazime, aby nemela pocit prohry. Kdyz je zatlacena do kouta, sekne se, hysterci, vriska. A to je prohra pro vsechny. Takze se snazime, aby k tomu nedochazelo a ono to jde. U nas domluva, v mezich mozneho ji vychazime vstric, kdyz prekracuje hranice, tak si je pripomeneme a postupne uz ty sceny nejsou.
@mdch91 ted ctu, cos napsala, vnimam to uplne stejne. To pretahovani o moc jsi vystihla. U me mladsi by to byl kamen urazu. A o to preci nejde. Kdyz po sobe hulakame, prohravaji preci vsichni. Takze ano, nekde delam ustupky, nestanovuji si nesplnitelne cile, hledam reseni, kde ona i ja budeme spokojene. Jakmile si clovek uvedomi, ze nejde o ego, tak to jde snaz.
Já jsem to vždycky dělala tak, že jsme se společně oblékali po vrstvách - já kalhoty - ostatní kalhoty, já svetr, ostatní svetr, kdo potřeboval pomoct, tomu jsem pomohla, kdo ne, nešel dělat nic jiného dokud to neměl. Odcházeli jsme oblečení jakž takž ve stejnou dobu, ne že se někdo pařil v oteplovákávh a jiný byl nahatý. Byla jsem v tom dost direktivní.
V tom koupání, no smrdět po jednom dnu asi úplně nebude, ale nechala bych to na ní, něco jako až doděláš co děláš, můžu ti pomoct vykoupat se, pak už ne. Když bude dělat ofrky, tak se nevykoupe. S řevem bych se smířila, je to její způsob jak vyjádřit nějakou nespokojenost. Uznala bych že je asi naštvaná, a chtěla by to jinak, že to chápu, ale čas na koupání už je pryč, zítra to můžeme zkusit jinak, aby to stihla.
@mdch91 ono kdyby to tak slo, ze se vykouou a pak ji, ale vetsinou ji stejne musim capnout a odnest do sprchy a taky to neni o tom, ze se necha rychle osprchovat, ale chce si chvilku pohrat, coz muze, kdyz se koupe se mnou, nez se umyju ja, ale takhke vylezu, ona tam v lepsim pripade chce a vleze, ale chce si hrat a vse se protahuje,
@janedv zkousim to s ni po ruznu, po dobrem, po zlem, domluva, vysvetlovani, proste capnout, nechat ji vybrat, co se bude dit, kdyz to lze....je hodne svehlava a emotivni, ziva az na pudu, neustale beha, neustale mluvi, o vsem diskutuje, uz odmlouva, nechci se s ni prot a pretahovat, chci najit zpusob, jak spolecne zvladat denni situace bez stresu pro ni i pro me, proste vetsinu dne si uzivame a je to skvele, ale pak dojde na nase krizove chvile a je zle, pritom, kdyz musime treba k lekari, nekam jedeme, tal to funguje, jen ta denne prochazka ne
@lobella neber to jako kritiku, ale me by treba ty tvoje denodenni rutiny absolutne lezly krkem, to pisu jen abys pochopila, ze ne kazda povaha je na to stavena. Sama pises, ze v mnoha ohledech funguje. Ze kdyz fakt musite byt nekde na cas, tak funguje. Co ocenit tohle (mne to prijde jako velmi vyzraly jednani trileteka) a vic se vyklidnit v blbostj jako je dennodenni koupani a kdy je mozny, aby si pohrala a kdy ne. Ty chces, aby fungovala stoprocentne ve vsem. Ale ona je maly dite s dost novym vetrelcem doma. Muzes si precist knizky jako Pohodove rodicovstvi, Vychovavame deti a rosteme s nimi, ale je potreba se smirit s tim, ze stejne na kazde dite plati neco jineho (na kazde plati laska a prijeti bez podminek). Starsi syn s opozdenym vyvojem reci funguje vylozene na strucne prikazy, kdyz se snazim o nejakou respektujici komunikaci s vysvetlovanim, zavalim ho lavinou slov a vubec nevi, co se po nem chce. Mladsi potrebuje tu respektujici komunikaci a argumenty, s prikazem po me tak max. Hodi auticko a sekne se. Ja myslim, ze by si to sedlo, kdybys trochu polevila ve svych pozadavcich. Nemusi byt vsechno dokonaly, ani podle me nikde neni
Mozna je i problem v tom, ze mas mimino, ji vidis jako tu velkou a mas na ni velke pozadavky. U nas je v dubnu trilety ten mladsi, a tak me vubec netrapi, co jeste neumi nebo co neni podle predstav. Jsem vyskolena od starsich dvojcat a nadsena, co vse uz maly zvlada
@lobella mě se to zdá jako normální chování tříleté holky. Přesně popisuješ mojí tříletou. Je to taky štír a dělá veci, když chce. Já pak ječím, ale ona to má na háku.
moc s ni diskutujes. Proste oblec se, jdeme. Odchod. Nejsi oblečená? Tvůj problem, jdeme jak jsi. A proste jit. A treba jen vyjít pred barak. Ver ze tohle udelas max 3x a bude oblečená prvni.To samy mytí. Neumyje se kdyz je cas? Tak jde spat neumyta. To samy jidlo. Nesni ho? Nema, jiny nedostane, cas na jidlo je ted.
Měla jsem totez, dvakrat. Klukum je ted 6 a 8 a vědí, ze jsou témata kde se da a kde se neda diskutovat. A kdyz junior byl odveden bos v pyžamu do skolky, tak si to opravdu priste rozmyslel jestli se mnou bude hrat takovýhle hry. A ani jsem je nemusela bit. Nerikam, ze nedostali, to jo, ale většinou to stacilo takhle.
a jeste u nas funguje - mas na to tri minuty, pak ti to zákazu. Za tri minuty rict tak a ted uz se nesmís obléknout. Zakazuju. A to bys videla jak sviha 😅
U nás je to hodně podobné. Dvě holky, skoro 4 roky a skoro 2. Starší je šikovná, oblečení se úplně sama včetně zapnutí zipu, ale když nechce tak věcmi hází, předstírá že ji to nejde. Mě pak tečou nervy, zvlášť v zimě, když je mladší oblečená, já taky a obě zpocené, protože se starší odmítá obléct. Do školky ráno začalo zabírat to, že si před odchodem ještě pár minut může hrát. Vždy ji říkám, že pokud se rychle obleče, tak si může ještě 5 minut hrát a v 90%případů to zafunguje. Nastavím pak budik na 5min a jak zazvoni tak poklada hracku a jde si vzit bundu a boty. Taky jsem zjistila, že čím já jsem nervóznejsi a nastvanejsi, tím víc ona řve. Snažím se zachovat klid, i když uznávám že občas to prostě nejde.
Takové to "nechceš, tak se neoblekej" jak to popisuje někdo výš, na nás nezabírá. Kromě toho mě to pak dožene, když vidím že není dobře oblečená s vidinou toho, že bude mít rýmu a já s ní budu zas týden doma, tak mě popada vztek ještě větší. A oblékat ji kompletně já nehodlám, je dost velká na to, aby se oblékla sama, max ji pomůžu když se do něčeho zamota.
Večer spíš sprchujeme, opět zabere to, že pak budou dvě pohádky místo jedné. Teď se naučila hrát Černého Petra, tak že budou tři hry místo jedné, když se rychle svlékne a napochoduje do koupelny.