Jak zvládnout cestu do školky s dcerou?
Ahoj,mam holku -v zari 3,5 a kluka 10mes.Jsme z maleho mesta, kde je vice skolek,ale jedna je soukroma. Jsem mnoha duvodu rada rada, ze tam dceru prijali. Je asi 2km od nas. Dcera je skvela, lec slozita povaha.Nemam ridicak, tudiz cestu do skolky bychom kazde rano absolvovaly pesky s mensim v kocaru. A ted k veci. Dcera za boha nechce chodit. Kdyz jdeme na namesti,je to proces na hodinu a zpatky uz ji bolej nohy(to je kilometr).Vetsinou s sebou tahame kolo a stejne je to s recmi o boleni nozicek. Samozrejme ze kdyz pritlacim,tak i tu cestu do skolky nejak zvadnem...za dlouho,s brekem a premlouvanim...mam jeste moznost sourozeneckeho kocaru,kdy je jedno dite nenanenapadne zasoupnute pod druhym...jak byste to videli vy?Vozit ji v sourozeneckym a dovezt ji klidnou,nestresovanou ranem,odpocatou do skolky...nebo teda slapat slapat slapat,vzdyt uz je "velika".Diky za vase nazory!
@maarp když bude někdo komentovat hlasitě, pošleš ho tam, kam slunko nezasvitne, protože s blbem se stejně jinak jednat nedá. Vždyť to vidíš i tady v diskusi, vézt dítě v kočárku je strašné, protože nebude chtít chodit, ale vézt ho v autě je v pořádku, to k lenivosti nevede. Je zajímavé, že právě od učitelek léta slýchám povzdechnutí právě na rodiče, kteří dítě na jakoukoli cestu posadí do auta. O kočárku za těch dvanáct let nemluvila žádná.
U nás ve školce se nechodí na vycházky. Není kam, úzké chodníky podél frekventované silnice nebo chybí chodník úplně. Děti mají k dispozici zahradu a hned vedle je velké hřiště.
Dceru bych naložila do čehokoliv, když to zatím jinak nejde, rána jsou kritická i pro mne, natož ještě se dvěma dětmi. Ulehčit si to co nejvíce. Ostatní budou pindat neustále, i když bude dítě v kočárku, i když bude řvát na celou ulici, že jít nechce, obojí bude stejně špatně, tak co. Vyprdnout se na ostatní.
To je zas diskuse plná moudrosti a empatie. Nejstarší dvojici mám 19m od sebe a starší se ve dvojkočáru vozila ještě ve třech a půl. No a? Zvládla ujít túru v horách, ale protože jsem s nima byla hodně sama (muž byl dlouhodobě mimo ČR), v rámci duševního zdraví jsem kočár používala. Vůbec nevím, jestli to někdo komentoval... A je mi to u paty. Dnes je ji 12 a následky to nezanechalo.
Jinak u diskuse jsem se pobavila. Dokud jsem měla dvě malé děti, taky jsem přesně věděla, jak jednoduché to je, a celými městu bych nejlíp poradila.... Dnes mám dvě děti 10+ a tři do pěti let... A jestli mě něčemu naučily, tak pokoře, toleranci a pochopení. Zejména dítě č. 3 mi dalo takovou sodu, kolikrát se na ulici lidí fakt zastavovali a ukazovali si na nás prstem, a těch rad, co jsem vyslechla... Takže @maarp, na lidi se vykašli, děláš to pro svoji dceru, ne pro ně... A zařiď se tak, aby to bylo pohodlné vám 😉
@eviicka bydlím na vesnici a když mi umřel manžel, dlouhé roky jsem se musela obejít bez auta, prostě bych to neutáhla a dvě malé děti, když měli oba horečku a já musela autobusem k lékaři, a pak čekat než pojede další nebo tahat těžké nákupy jen autobusem (jsem drobná ženská) až jsem si přivodila několik operací s přetíženýma rukama, byla jsem docela zoufalá, prostě s dětma v dnešní době se bez auta nemůže nikdo obejít aspoň jedním v rodině nebo občas s ním aspoň manžel nakoupí cestou z práce.
@2hanah ona manžela s autem má, na úplné vesnici asi nebydlí (výběr z více školek).
Jinak když jsme auto neměli, jezdili jsme na nákupy s krosnama).
Každopádně život umí připravit těžké chvíle ☹ to nepopírám, stejně jako že umět řídit je velká výhoda pro život, ale není to aktuální řešení pro zakladatelku a její situaci.
@maarp Ahoj, četla jsem jen prvních pár odpovědí, tak snad se nebudu opakovat. Jak tu někdo radil, udělat si řidičák, no to je teda kvůli 2 km totální ekonomický ekologický bizár. A to jsem člověk, co nedávno po desetileté pauze začal jezdit a dokonce jsme pořídili druhé auto kvůli tomu. Ale bylo to promyšlené rozhodnutí a hodně jsem zvažovala, jestli se to vyplatí. S pozorností mám též problém, ale u řízení se děje zázrak a v životě jsem nebyla tak soustředěná. K té chůzi, asi bych trénovala, ale netrvala na tom, že musí ujít celou cestu. Aspoň nějaký kousek, ať je to oboustranný kompromis. Trénovala bych tak nějak mimoděk i v jiných aktivitách, nejen při cestě do školky, ať se jí to neprotiví. To stupátko mi přijde fajn.
@marimanta To je krasny, zcela souhlasim, mam tedy deti jen 3 ale kazdy rok se ucim vic a vic. Nedavno tady byla zase “skvela” diskuze o tom, jak se deti chovaji nebo nechovaji v cekarne u lekare, je uzasne, jak je spousta matek schopna smahem zhodnotit, zkritizovat a odsoudit cizi zeny a jejich deti za kazdou prkotinu, kterou zrovna ty jejich deti rozhodne nedelaji 🤦🏼♀️
Nedávno se jedna naše starší paní sousedka podivovala, že nejmenší dcerka ještě jezdí v kočárku. Tak jsem jí s úsměvem odpověděla, že jsou jí teprve dva roky a ve školce se staršími musím být v osm, takže v něm možná bude jezdit ještě dlouho. Máme to 1 km a ona to jako ujde, ale stylem 2 metry dopředu, 3 metry zpátky 🙈 A na to ráno nemám čas, náladu ani nervy 😄
Celkově jezdí asi víc, než jezdily ty dvě starší, ale všem to může být úplně šumák. Větší holky jedou na kole, jsou kdesi 100m přede mnou, nejmenší se táhne jak smrádek někde 10m za mnou a já se nerozpůlím, abych byla všude (je jim skoro 5 a skoro 4, nejmenší skoro 2,5).
Nenech se rozhodit jinými lidmi, prostě to dělejte tak, jak vám to bude vyhovovat. Taky jsem pro trénování chůze (my trénujem třeba cestou ze školky, kdy si může nasadit své tempo, protože s sebou nemáme ty dvě velké rakety), ale v klidu a s ohledem na dítě 🙂 Školka má být pro dítě radost, ne stres.
@eviicka to ano, ale tu krosnu bych zase donesla jednu a ne moc těžkou, jak jsem psala, jsem drobná, ale když bych měla partnera, co by mohl se mnou, tak je to skvělé řešení. Tak pokud mají jedno auto a manžel by nemohl nikdy do práce autobusem, že by si ho půjčovali, tak jistě, její řidičák neřeší tu situaci, já jen prostě vidím to mrně, jak je ráno ospalé a třeba se mu někdy vážně nechce šlapat, určitě bych to řešila tím sourozeneckým kočárkem, vyndat se to dítě z něho dá vždycky a nechat chodit.
@eviicka My jsme jezdili na nákupy na kolech, do košíku se vejde dost věcí, když jsou dva a nakupuje se jenom pro dva. Jinak já neřídím, řidičák mám, ale jak vždycky říkám - mne na silnici potkat nechceš a abych parkovala zrovna vedle tvého auta, tak to už vůbec, to by bylo drahé.
Já to měla letos takto. A od září budeme absolvovat cesty i s miminkem. Řešila sem to ze začátku roku tak, že si starší dcera stoupla na kočárek, nebo sme jeli na kole dokud bylo počasí a jelo se. Hodně si ale oblíbila koloběžku, odrážedlo jí třeba vůbec nebere a od jara jezdí na koloběžce, vzdálenost do školky máme cca stejnou a nepřijde mi to daleko, abychom musely autem.
Po case se jeste ozyvam aby kdyztak,kdyby nekdo mel stejny problem vedel jak to dopadlo...no,sourozenecky kocar phil&teds jsme poridili,protoze jinak to proste neslo.Ve skolce se nikdo nijak nepodivoval,nastesti ten kocar vypada jako kocar s miminem a pridavne sedatko vzadu...naopak jsem citila podporu,ze jsou radi ze k nim chodime takovou dalku a pochopeni,ze to ji ak nejde...dceri po case jedna terapeutka zjistila,ze spatne dycha a proto ji boli ty holene kdyz chodi. Rikala at ji urcite nenutime,ze za to nemuze a ze to,co rika je pravda,ma ztuhle narty. Prirovnala to k tomu,jako kdyby jsme ji nutili chodit v ocelovych botach...chodili jsme na osteodynamiku,ktera zabrala paradne a dnes to uz dcera chodi sama...takze happy end...nenechte se zmast nazorama jinych, poslouchejte co rikaji deti 🙂

@darkwitch Gaussova křivka je záležitost neúprosná, kde nic není, ani smrt nebere.