Nezvládnutá výchova?

@merope samozřejmě, že dostatečně chápe. Co se stane, když se na židli houpe. Není hloupý, jen mě zkouší.
Z té židle několikrát spadnul a natloukl si. Proto když se začne houpat,tak upozornuju ať si vzpomene co se mu nedávno stálo.on řekne že ví a za minutu se houpe zase. Vysvětluju pořád dokola, že se o něho bojím a nechci aby byl zraněný. Naštěstí nikdy nespadl tak, že by mu tekla krev. Říkám mu i, že mě to vadí, že tu židli ničí u jedné už odpadá noha(kluci mají takové ty malé plastové židle z IKEA).

@merope a stím čuchtáním v jídle, jako řešíme to denně. Fakt už mě to sere. Chystám se tu s jídlem, chci aby jedli pravidelně, vyvážený jídlo. Zapojuju oba do příprav, což je prostě už samo o sobě dost vyčerpávající. Ale chci aby věděli, že se jídlo jen neohřeje,ale musí se u toho stát, míchat atak. Však mě chápete. A pak mě prostě vadí, že si nandáme jídlo a on začne vyhazovat jídlo z talíře. Navádět mladšího ať hází jídlo na zem. Ráno u snídaně třeba míchal mlíko s vločkama tak rychle, že byla zastříkaná čerstvě vymalována zeď. Ptám se ho proč to dělá, jestli nemá na to chuť nebo hlad,tak že si to může sníst později nebo nachystat něco jiného. Řekne,že neví proč to dělá a že hlad má a i na ty vločky, že se těší.. já to prostě nechápu co se mu v té hlavičce tak kolikrát přepne..ta psaná forma je naprd. Těžko se mi to vše vypisuje..

@levandule_k hele právě, že se to ve mě strašně bije. Ale ještě se nestalo, že by šel spát bez večeře. Vždycky to prostě nějak urovnáme, aby došlo ke zklidnění a mohli jsme se normálně najíst..

Stím psaním,on se sám zajímal jak se jaký písmenko píše atak.. hodně si malujeme, vytváříme..a já se ze začátku na výkresy začala podepisovat a on chtěl taky..tak jsem mu ukázala jak se píše jeho jméno a on to zkoušel a tak to šlo ze vším. Ježíškovi si napsat dopis sám. Akorát se třeba zeptá jak se něco píše nebo chce zkontrolovat jestli to má správně.. do ničeho ho netlačíme,že bych nad tím seděla a nutila ho psát..on chce sám. Tak ho jen vedu a podporuju.. venku sám čte názvy ulic a tak. Baví ho to..to samé stím počítáním.. už tak nějak od toho 1,5 roku ,když jsme si hráli,tak já třeba před ním počítala z kolika kostek postavíme komín a on tak opakoval a nějak ho to chytlo. Počítá vše do teď. Kolikrát zamnou přijde a ať mu napíšu příklady. A vytahuje se,že 1+1 mu psát nemám,ale nějaký těžší..v tomhle je fakt napřed.. bojím se ,co bude dělat v první třídě 🙈

Řekla bych šikovné zvídavé dítě a v 5 letech úplně normální kluk.🙂

K tomu houpání mě napadá, že ty vidíš, že se zranil, ale on vidí, že si vlastně tak moc nenatloukl a tak to zkoumání světa je v pohodě. Jak moc vyžití má doma? Může skákat po gauči, běhat, má tam nějaké možnosti? Syn ani nevím, zda se vlastně někde houpe na židli - ale u stolu sedí na velké židli a malou židličku používá spíše k tomu, aby se dostal na linku či někam, kamkoli nahoru. Ale děje se mi, že mu řeknu, ať z toho opěradla křesla neskáče na zem, že mám strach, že se praští o stůl a on hned hlásí, že v pohodě, že si neublíží. A teď se mi i stalo, že se sklonil pod stůl, něco si tam bral a zase běžel dál, praštil se o ten stůl, rána jak z děla - a hned hlásil, že se nepraštil.

Co se týče jídla, tak já pochopila, že se v tom rejpe a hraje si s tím na talíři. Když háže jídlo na zem, tak to se taky snažím, že jídlem se neháže, případně i zvířátko muselo umřít, aby bylo maso, kytka musela vyrůst... Hraní na talíři toleruji.

Co se týče toho míchání, až mu to šplíchá - nemá až moc nevybité energie? Děcka se jinak pořád chtějí předvádět, to zase jo - a raději nevědět, co syn vyvádí ve školce 🙂. Oni je tam i různě přesazují, když dělají moc velké kraviny vedle sebe.

Mně přijde, že normální pětileté (i ostatní roky) děti, dělají blbosti z pohledu dospělých. Prostě takhle zkoumají svět, někdy s přitom něco rozbije a zničí, zkouší hranice rodičů, dělají šašky, aby zaujmuli pozornost, mají nevybitou energii, proto třeba míchají rychle vločky s mlíkem. Když to mícháš fakt rychle to bezvadně točí, když mícháš málo je to nuda a tohle my dospělí už nevidíme. Za mě by to chtělo hranice, kde může některé kraviny bezpečně dělat. Když se učí, tak se musí soustředit a pak potřebuje voraz, proto ty blbosti. I to, že je zapojuješ do přípravy jídla je super, ale zase je to zábava, kde nemůže dát úplně průchod kreativitě, nebo může, ale v mezích...
Pokud se sám zajímá o sčítání a řekne ti dej mi příklady, to je super. V první třídě pak bude se chtít domluvit s učitelkou, že mu bude potřeba připravit něco těžšího nebo ho nějak zaměstnat, aby se nenudil, tak jestli můžeš nějak pomoct, třeba koupit extra pracovní sešit.

Nepřijde mi to, že jsi selhala ve výchově, fakt ti neroste dítě pro kriminál.

@merope on je právě ve školce prej úplně zlatej,já se na to schválně ptala. A ředitelka na mě hleděla, že takovýho ho vůbec nezná. A ptala se mě jestli bych byla radši ať zlobí ve školce a doma byl zlatý tak jak tam. A ať jsem radši ráda, že tam je hodný a nemusím sní řešit nějaký problémy,tak jsem ji vlastně dala za pravdu 🙉🤣

Mě asi i štve, že mě prostě kvůli tomu houpání třeba neposlechne ani na po desáté. Co já si pamatuju, tak když nám naši něco řekli,tak jsme poslechli. Asi taky ne hned,ale poslechli.
Třeba teď mě ještě napadá, když jedeme v autě a už to hodně přehánějí křičí, piští. Tak je poprosím ať jsou třeba chvilku v klidu, že jedu do nějaké křižovatky kde to neznám a potřebuju se soustředit. Že jen vyjedeme ven z města a budeme hrát hry(hledáme barvy aut počítáme auta a tak) tak prostě musím kolikrát fakt zařvat aby byl ticho,jinak mi třeba i kope do sedačky a je úplně mimo.. Já už kolikrát mám strach sednout s nima do auta a někam jet sama delší cestu. Kdyžtak byl menší jezdila jsem často delší cesty. A teď je to naprd. Nedělá to teda vždycky,ale to je jak sázka do loterie, když bude zas mimo sebe.. 🙈

@levandule_k děkuji za tenhle pohled. Ono na tom něco bude. Kolikrát v běžným denním ruchu si to neuvědomíme, že to ty děti berou jinak..

V 5 letech píše ve větách?

Máme to dost podobně, starší 5 let, mladší 3 roky, starší moc šikovný kluk, ale prostě pořád navádí mladšího, ať zazvoní na zvonky, bouchne maminku, uteče od jídla, uteče mamince venku, já rvu doma i venku🤦 ven chodíme pořád, musí mít nějakou aktivitu, klidná procházka neexistuje, prostě mi zdrhnou, už ani nechodíme na odrazedle a na kolech, protože prostě neposlechnou, stokrát dokola staršímu vysvetluju, co se může stát, že je může srazit auto a i ty nejhorší scénáře no a jdeme pak ven a ani nezavru vchodové dveře a jsou pryč a já jen rvu ať zastaví a jsem ráda že je chytnu u silnice a starší se směje 🤷 moje nervy jsou totálně v kýblu, doma také uspávání hrozný, pořád navádí, ať uteče z postele ať skáče a pořád mele a mele a to máme aktivit na zaměstnání těla i hlavy dost🤦 tak jsem se vykecala a jdu poslouchat Studničku🤣 jsme v klubu dovychovanych rodičů, jedu videa, jejich příklady a stále hledám, co by teda u nás fungovalo🙏

@vojciniakova ano. Napíše třeba maminko,tento obrázek jsem ti nakreslil. Mám tě rád. A podepíše se jménem. To tu psát nechci

@vojciniakova ale samozřejmě, že ne vždy úplně dokonale. Někdy napíše obráceně R. Zrcadlově. Atak

@lizzie02 tak to chápu, že to musí být o nervy, skrz bezpečnost.

Mně přijde, že když se neustále jen vysvětluje, že to to dítě nezajímá. Prostě je to věčný šum, že máma něco říká a pokud je dítě v nějakém emočním rausi, je mu to u zadku a ani to nevnímá. Pokud mu něco řekneš desetkrát a nic dalšího neuděláš, tak klidně pokračuje dál v té své činnosti a ty si mámo klidně mluv..
Dítě se učí hlavně svou vlastní zkušeností. Vysvětlování může fungovat u starších dětí, které už nějakou zkušenost mají a dokáží si odvodit důsledky, když je na to někdo upozorní.
To, že děti zkouší, co si můžou dovolit, je jasný. A kde jinde, než u milující mámy. Já mám děti 6 a 8 let. Taky mají dny, kdy jsou na zabití, taky mají dny, kdy zkouší moji trpělivost. Ale vědí, co můžou a co ne. Vyhazování jídla z talíře je za moji hranicí.
Snažím se držet pravidla třikrát a dost. Řeknu jednou, ať přestanou, podruhé a když nereagují ani potřetí, následuje trest, který jsem jim slíbila. Tedy - "nevyhazuj jídlo z talíře. Budeš to muset po sobě potom uklidit a jiné jídlo už nedostaneš." Řeknu jednou, podruhé a potřetí už bych sebrala talíř a dala jim koště, lopatku, hadr. Museli by to uklidit a ano, bylo by mi jedno, že by šli spát bez večeře. Protože byli upozorněni na to, že se chovají nevhodně a co bude následovat, když nepřestanou. A to opravdu splnit, ať se naučí, že každé chování má nějaké své důsledky.
Za mě ty dvě tebou popsané situace - dítě rychle míchalo vločky, vystříklo to na zeď. Chápu, že tě to naštve, ale tady asi neusmernil svoji energii, stalo se ne se zlým úmyslem, netrestala bych, jen to vysvětlila, ať si dá příště pozor.
Vyhazování jídla z talíře, navádění druhého, je ale úmyslné nevhodné chování, tady by trest následoval. Viz výše. A až by byli zklidnění, my většinou večer před spaním, tak pak si popovídat o tom, co bylo spatně a proč.

Moje dcera je to sami na svuj vek velmi šikovná v peti cetla knihy, psala normalne stranky hrozne ji to bavilo do niceho jsme ji nenutili ...ale otazka jejiho chování no vztekat se odmlouvat a delat naschvali to ji jde.... Mam dva syny k tomu ...20 a 18 let.... Kdyz bylo malí ten prvni byl zlobenim jako ona a pokoušel se do vseho zatáhnout mladsiho....ale ten byl tak chytrej ze to proste nedelal nechtel mit zle, a chytrost mu zůstala, tomu starsimu zustali lumpárny ted uz ma po maturite a pracuje ale opravdu byl to boj.... No a ta nejmladsi porad zkousi co zvládnem 🥴 vzteka se kvuli pradlu nejradsi by nosila porad jeden outfit, změny jsou pro ni peklo ... Ale rikam si jednou z toho snad vyroste aspon z casti teda🙈

nejsem zastánce trestů, ale zažít přirozený důsledky je něco jinýho, to bych zkusila mnohem víc jaksi zakomponovávat do výchovy:D plus důslednost, která je nezbytná...

ty píšeš, že nakonec se to teda dycky nějak urovná. ale pak píšeš, že tě neposlechne, ani když to řekneš 10x...tak si to trochu odporuje.
takže asi nakonec opravdu poslechne. tak je potřeba ho jen zarazit efektivně dřív, než teda za tak dlouho.
těžko říct, jetsli jen testuje hranice, a trochu se ze života "nudí" a proto dělá tolik kraviny (evidentně je to nadanější dítě), nebo tam může bejt i nějaká trochu diagnóza (nepřijde ti, že vykazuje nějaký znaky hyperaktivity?)
jinak, že dítě vysírá a ty musíš zařvat, aby přestalo, je snad úplně normální. aspoň u kluků určitě, neznám dítě tohohle věku, kterýmu by stačilo všecko v klidu vysvětlit, a ono hned přestalo. Nevim, jak to u vás vypadá, taky vždycky začínám v klidu a vysvětluju. když to ale nezabere, tak přidávám na decibelech, přičemž už můžeš vyslovit ten následek, pokud nepřestane.

třeba to vyhazování jídla mi přijde fakt moc. řekla bych, že si to nepřeju, že je to od něj dost bezohledný atd., a kdyby nepřestal, sebrala bych mu HNED jídlo, přiměla ho si to po sobě uklidit, mezitím mu vysvětlila, proč se mi to nelíbí (mrhání s jídlem, já jsem se s tím chystala atd), a že pokud s jídlem nebude dělat to, co má, tak má prostě smůlu. Pak bych se k tomu vrátila dýl, až by byl v klidu, a znova bych mu vysvětlila, proč mě to vadí, a jestli si to jako neuvědomuje, když to dělá, snažila bych z něj asi i dostat, proč to dělá. Jestli je to nějaká divná nuda, jestli ho baví provokovat, jetli chce bejt zajímavej, nebo zábavnej, nebo na sebe upozornit... Nějak to psychologicky vysledovat:D

Podobně třeba jízda autem... pokud budete křičet, nemůžu se soustředit, ruší mě to. Můžeme si zpívat, hrát hry, ale až dojedeme na nějakou klidnější cestu. Pokud mě budeš rušit, nemůžu do cíle dojet, když to jde, zastavim, a čekám, až se uklidněj. Problém by byl, pokud by jim to ne/dojetí na místo bylo jedno:D

Na dělání kravin před spaním by u nás fungovalo zahrození, že teda já s nima nemusim čekat, až usnou, a můžu jít rovnou pryč - to by jim vadilo. Berou mi totiž můj čas, prodlužujou tím dobu, než se uklidněj, a tím i usnou.

Prostě respektovat, ale zároveň být respektován. Je to vořech tu druhou část nějak jako "vymáhat", ale o tom ta výchova dost je, o nastavování hranic...

Spíš než Studničku nebo Nevýchovu (ten ti akorát řekne, že máš bejt něžná máma, a vychovávat má otec - nepoužitelný) zkus knihy Respektovat a být respektován, nebo ještě líp Výchova bez poražených,
Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, marná by nemusela bejt ani tenká Pořád jen provokuje (četla jsem první díl, kterej je zaměřenej spíš na malý děti, a byl celkem fajn), k poslouchání, na youtube mi přišla docela dobrá Irena Kubantová.

Z toho, že ve školce je vzorňák, bych vyvozovala to, že evidentně poslechnout umí, ale neumíš mu dostatečně nastavit hranice.
Oni jsou v tom i různý vlivy, který se blbě ovlivňujou, je to daný i charakterem, a nějakou jako................energetickou převahou, což může bejt i váš případ. A s tím se třeba narodíš, takže to je pak docela vořech. Kdybys to chtěla trošku pozkoumat tímhle směrem, napiš mi do zprávy, dám nějakej tip🙂

U nás to samé, do pěti let nejhodnější dítě na světě a teď neskutečný záchvaty vzteku, řevu, agrese, jako by ze dne na den dostal obří nádor do mozku, nikdo mi nevymluví, že se to nestalo po posledním kombinovaném očkování, přesně od té doby je nesnesitelný a stále jako by nemocný, taky už to nedávám, nenávidím celou tu situaci, celou domácnost, místy sebe, že jsem ho nechala naočkovat, místy uřvaného teroristu😞 tak hodné dítě to bylo a teď s ním není k vydržení mávnutím kouzelného proutku.

@22hanah :( bacha, to se tady nesmí říkat nahlas, žádný nú přece neexistujou...
napsala jsem sz

@22hanah Tohohle já se bojím po každém očkování, ale i po každé nemoci. Hodně sil! Zkoušela jsi nějaké alternativní záležitosti, Bachovky, něco prostě ne tradičního?

@22hanah ježíši jako vážně? Pozorujeme to taky tak nějak po tom očkování co měl v 5 letech. Jako asi blbá sranda,ale říkali jsme si s manželem,co mu ta doktorka sakra pichla, protože asi týden i trvalo než se nějak ustálilo usínání a celkově spánek..

Všechny zprávy čtu,ale nemám moc čas odpovídat už jednotlivě. Všem děkuji za čas, který jste věnovali aby jste mi napsali.
Spoustu situaci neumím tak přesně popsat. A i ta psaná forma může vyznít jinak než to myslím..
Někdy jsou prostě dny,kdy neposlechne ani na po desáté a z toho zas poslechne relativně brzy a často se to vše nějak uklidní..asi nejsem úplně nastavená na to, že bych ho poslala spát bez jídla. Zrovna u něj jsem ráda za každý snězený sousto 🙈
Dost bojují i stím heslem nastavování hranic. Všude se to píše,ale úplně nikdo neřekne jak přesně na to. To je ten boj na který si musí každý rodič přijít sám,co mu funguje..
My teď zažili strašně krásný víkend a mě to totálně nabilo pozitivní energii..a vím, že to co dělám má smysl. O víkendu se mi to potvrdilo,kluci ví co se sluší a patří a vlastně jsem na ně pyšná a snad budu doufat, že to temnější období je za námi..

Určitě si to sedne i s časem, věkem...ale jinak, pokud to pozoruješ po očko, určitě by nebyl na škodu nějakej detox. mohla se "počechrat" nervová soustava, to se opravdu běžně děje, svědčej o tom i třeba ty změny spánku.
předtím mi to spíš vyznělo tak, že je to odvždycky... tak, těžko říct, jestli je to horší nebo lepší varianta... protože ty změny po očk, můžou bejt i trvalý. ale každopádně je to odrazovej můstek, jak třeba pátrat po pomoci. že jako není asi chyba v tobě, nebo ve vás, ale že je tam i nějaká objektivní zdravotní příčina. pokud tě nic nenapadá, co bys mohla udělat, napiš mi zprávu, třeba něco vymyslíme🙂
a držim palce.

@normalnimatka v příspěvku píšu, že je to poslední dobou. Nevěděla jsem jak přesně časově upřesnit odkdy to začalo.. krátce po tom očkování na 5 leté prohlídce,ale nějak jsem to teda k tomu nepřisuzovala. Spíš nás zarazil ten spánek. Protože stím spánkem měl problém asi týden i ten mladší a taky to bylo po očkování bexera

pokud to nějak blbě ovnivnilo nervovej systém, určitě je dobrý to zkusit opravit co nejdřív... ono se ti může zdát, že se to jakoby samo časem spravilo, a pak se to zas vynoří za pár let, třeba se školou, potíže s učením, soustředěním atd...

@normalnimatka jak opravit?

tak mi napiš do zpráv, můžem si o tom něco napsat. spíš bych tě někam odkázala, naštěstí s tímhle nemám zkušenost.

Asi to v ve většině rodin zažíváme všechny. Já se s tím prala u starší holky v pubertě, to byl boj. Mě až trochu pomohly tipy z nenásilné komunikace. Trochu jsem totiž pochopila, že na to žádný rychlý lék není a že to mohu měnit tím, jak s nimi budu mluvit. A že v tom občas dělám paseku😊. Je hromada knížek o nenásilné komunikaci, ale já se moc z knížek neumím učit. Zkus mrknout na na kurzy v brně nebo je nějaký web s e-kurzy www.nenasilne.cz