První den 2leťáka ve školce v době kovidové. Vaše dojmy?
Ahoj,
chci se zeptat na Vaše dojmy na první den ve školce. Omlouvám se za délku, potřebuji se i vypovídat ☹
Mám pocit, že jsme nezvolili dobrou školku. Nášemu M. nejsou ještě 3 roky, u nás jsou státní školky, kde mají třídu pro tyto nejmenší děti (2-3roky). Do školky jsme se nemohli dopředu jít podívat, neznali jsme učitelky, informace jsme dostali až ke konci srpna. Už z toho pozdního dodání jsem byla mírně nesvá. Adaptace 14 dnů, co s sebou, že v případě nezvládnutí stavu volají rodičům... apod....
Dnes jsem M. přivedla do školky. Ve třídě 15 řvoucích dětí. To mě nepřekvapilo.
Zeptala jsem se, jestli můžu s ním mu to tam ukázat, tak OK. Jenže po 5 minutách bylo vidět, že už po mne pokukují. Nutno dodat, byla jsem tam jediný rodič.
Nechala jsem tam tedy M. s tím, že si zajedu na poštu a vrátím se tak do 20minut.
Když jsem se vrítila, M. byl slyšet už v šatně, stál za dvěřmi a strašně plakal. Mezitím se i počůral... No OK, první den, stres... Mezitím ale začali chystat svačinu, když to M. viděl, tak chtěl chleba. Byla jsem vypakována do šatny (dobře, chápu), a zabouchli za mnou dveře - v tom se ozval opět křik. Takže svačiny se ani nedoknul, sebou si ji vzít nemůžeme.... No tak jsme odešli bez svačiny, to oželíme. Opět musím podotknout, že jsem byla první, kdo si dítě vyzvedl.
Odpoledne jsme ale měli rodičovské schůzky. Tam nám bylo oznámeno, že se usnesli, že zítra už rodiče do třídy nesmí, předání dětí proběhne v šatně, navíc vyzvedávat a striktně po svačině, pokud tam nechceme dítě nechat déle. Dále se udnesli, že adaptace zkončí v pondělí a od úterka tam budou prostě do oběda. Přijde mi to teda docela nefer vůči těm prckům. Sama jsem toto obrečela - ne že tam nechávám dítě, to jsem ráno zvládla, ale tento systém. Kde je 14 dnů adatace?
Ohradila jsem se, kamarádka dneska taky dávala syna do školky, jim naopak nedoporučovali dnes vůbec odejít a do pátku tam být s nimi, odcházet až příští týden. A to jsou tam už starší děti do klasické školky od 3 roků. Ohradila jsem se ale jediná, ostatní rodiče asi souhlasí...
Rozhodně nejsem nějaká úzkostlivá matka, ale toto mi přijde šílené. Navíc M. strávil dobu kovidovou mezi dospěláky a to myslím mělo tak hodně dětí.
Zajímá mne tedy, jak to funguje v jiných školkách?
Zítra to zkusíme ještě jednou, počkám ale v šatně, ať si dělají, co chtějí a když to nepůjde, beru malého pryč. NEchci mu způsobit nějaké trauma.
Ach jo....
Mě překvapuje, kolik rodičů předhodí děti cizímu prostředí, kde nikoho pořádně neznají, ať už v jakémkoliv věku :D moje dítě teď začalo chodit do školky (soukromé), první den mu bylo 19 měsíců a adaptace trvala MĚSÍC. Možná by trvala jen tři týdny, kdyby tam nebyl mezitím nemocný, a taky tam nebyl každý den. Postupně, polehoučku, hodina s maminkou, pak hodina bez maminky, hodina a půl, dvě hodiny a tak dále, a v úterý už dal standardní čtyři hodiny i s obědem a už bude chodit normálně třikrát týdně na dopoledne. Ale musel si zvyknout na prostředí, na učitelky, na děti.
@ee.liska jak ukazuje případ zakladatelky, nemusí. Nesouhlasila s tím, jak se s jejím dítětem jedná a konala. Kdyby bylo dostatek rodičů jako ona, přinutili by i zkostnatělý státní systém zavést adaptaci třeba na 14 dní nepovinně. A nesrovnavám děti, ale poukazuju na individuální přístup k dítěti, což je něco, čeho má každé ŠVP od školek na střední plnou hubu, ale v reálu se na to prdí.
Naše "zkostnatělá" školka nenabízí žádnou adaptaci, ale ještě jsem tam nepotkala žádné řvoucí nebo brečící dítě. A dceru tam vodím denně.
Ja teda cumim jak puk. 'Adaptace na skodu'?? 'Pritomnost rodice na skodu'? Kde jste to vycetly?! V prvnim vydani prirucky KSČ k vedeni predskolnich instituci?
U nas je teda uplne jiny system, deti jdou do jesli od roku ci dvou, ale adaptace je tu uplne normalni, probiha s rodicem a trva klidne nekolik tydnu, jak je potreba. Vysledkem jsou prekvapive deti, ktere v te skolce nervou za dvermi dokud 'sak oni si zvyknou', ale deti, ktere znaji to prostredi a maji vybudovany vztah duvery k lidem, co se tam o ne staraji a k ostatnim detem. Adaptace probiha tak, ze si tam dite nejdriv chodi na kratko hrat i s rodicem, pak rodic postupne na kratke chvile odchazi a ta doba se postupne prodluzuje.
Ve školce, kde jsem učila, byla adaptace povolená pár dnů. A když děti řvaly a rodiče prostě byli v práci, tak jsme se s kolegyní všemožně snažili je zaujmout, zabavit, aby je to přešlo. Někdy se to povedlo, někdy ne. Ale rodičům jsme nevolali, to už muselo fakt něco být. Na druhou stranu přítomnost rodiče je pro učitele hrozně nepříjemná. Někdo tam chtěl být pomalu 5h s náma a čučet. 🤦🏻♀️😃 Ne, že bychom se k dětem chovaly bez přítomnosti rodiče jinak, ale spíš ty děti se v jejich přítomnosti chovaly jinak. Tohle bude asi vždycky trochu “boj” mezi učitelem a rodičem, no. A nejhorší je asi matka učitelka. 😃 Už se těším na výběr školky pro naše děti. 😃
@teate To je myslim soucasti toho problemu, no. Podle me je toto totiz jedna ze situaci, kdy je pro me komfort ucitele az na druhem miste za komfortem toho ditete. V dlouhodobem hledisku bych nicmene oponovala, ze i pro ucitele by snad melo byt prijemnejsi pretrpet to cuceni a mit tam ve vysledku dite, ktere nerve, nez tam nechat cely den dite rvat s tim, ze se to holt nepovedlo...
@ai30 No jasný, je to tak. 🙂 Proto u nás byly adaptce povolené, jak jsem psala. Nicměně nepopírám, že byly pro nás nepříjemné. Stalo se jen výjimečně, že se děti nepodařilo uklidnit. 🙂 A z pozice maminky, taky bych tam s malou klidně byla, kdyby měla trpět nebo plakat a měla by jí moje přítomnost pomoct, nezávisle na učitelkách. 🥰
Dnes mi volala ředitelka - reagovala na můj mail. Prý to nemám vzdávat, adaptaci nám určitě umožní. Tedy ne že tam s dítětem budu, ale že ho můžu vyzvednout klidně po půl hodině, hodně, postupně natahovat. Že to je úplně v pořádku a u takhle malých dětí úplně normální.
No jako nejsem moc přesvědčená ho tam dávat zpátky. Jsem jediná prudička, tak se bojím, aby to neodnesl malý.
@ai30
@jiss právě mne také překvapilo, že jsem jediná, kdo se vzepřel systému. A takéé mne překvapuje, kolik lidí říká "však si zvykne, nech ho tam". Brala jsem to, že adaptace je v dnešní době už skoro normální věc a koukám jak puk, že není a ještě víc, kolik rodičů je s tím v pohodě.
Nechám si víkend na zvážení všeho a uvidíme.
@ai30 Kde to znamená, u nás? Vím, že třeba ve Francii je běžné dávat dítě do jeslí třeba od půl roku a společnost to hodnotí jako dobré pro dítě, ale z té představy se tedy oklepávám ještě teď. Jinak jasně, že adaptace je pak nutná, i když tomu dítěti je třeba rok, jak píšeš, nejde to přece srovnávat s dítětem zakladatelky, které má víc jak dva roky. Přece u dítěte se pomalu každý měsíc počítá. Se nedivím, že tam mají více podpůrné prostředí, je to totiž nutný, když tam dávají do jeslí takový malý mimoše. Kdežto u dítěte, kterýmu je dva a půl, skoro tři roky, je to zas o něčem jiným. Samozřejmě je to individuální, asi jako vše kolem dětí (matek a lidí obecně 😀). Jinak kamarádka pracuje ve školce a rodiče, co nejsou schopní tam dítě nechat a odejít, přenáší ty nervy na dítě, jsou prý docela častí. Naopak, prý často co se zavřou dveře za rodičem, dítě je úplně v pohodě. Neříkám, někdy na to prostě dítě třeba není zralý, dostatečně zvyklé na kolektiv apod., ale podle mě je třeba mezi tím rozlišovat a rodič nemusí nutně 14 dní sedět dítěti za zadkem. Adaptaci teda neberu jakou nějakou 100% nutnost a že bez ní jsme sto let za opicema. Navíc, do spousty školek v mém okolí se tříleté dítě ani nedostane a starší už jsou zase víc v pohodě. Takže vyžadovat všude za každou cenu tento přístup, jinak že bychom mohli být jak za komunismu, to je teda podle mě celkem hloupý.
@gone_with_the_wind V Nemecku. Ja uprimne prave nechapu ten postoj, kdy prvni tri roky musi byt dite jednoznacne jen s matkou, nic jineho, matku potrebuje, kdo to ma jinak je krkavec nejkrkavstejsi, spravna maminka ma dite jen u sebe, nedokazu si predstavit, osypky fuj atakdale. A jakmile ma tri roky a den tak uz je ready na instituci, na chodbe cau a kaficko a sak si zvykne a matka prenasi sve nervy. Ale tak kazdy to ma jinak, no..
Adaptaci jako 100% nutnost nebere nikdo. Ale 100% nemoznost adaptace proste podle me sto let za opicema je.
@ai30 No já dostávám osypky, strkat do nějaké instituce roční dítě. Rozhodně si nemyslím, že dítě musí být do tří let jen s matkou. Malé je přes rok, velmi často jí hlídá rodina, už trávila čas i s nej kamarádkou, kterou mezi rodinu taky počítám. Nicméně pokud to není nezbytně nutné, nesvěřila bych ji teď nikomu cizímu. Až jí bude kolem dvou, plánuji na pár dní v týdnu dopo využívat dětskou skupinu a nebo soukromou školku, která spolupracuje s naším zaměstnavatelem. Jinak beru jako fakt, že podle toho, v jaké společnosti se člověk pohybuje, to mu většinou připadá jako standard a ostatní jako přinejmenším divné. Takže každý můžeme dostávat osypky z něčeho jiného 🙂.
@elher
U nas je teda adaptace az dva mesice,tenhle tyden jsme sli na 8,vyzvedavali po svacince tzn cca 9.30.Sikovnejsi deti muzou zustat dele,nam ucitelka rekla,ze i pristi tyden po svacince,mala to blbe snasi.Neumim si predstavit nechat tam dceru cely den nebo az do obeda pokud sama nechce.Myslim,ze ta 1,5h je na zacatek vic nez dost.
Tak teda pisu prvni dojmy dnes z jesli. Byla poprve, bude 2x v tydnu dopoledne. Ma rok a pul. Jak uz jsem psala, predani v satne, rozlouceni a pak na telefonu, pro pripad nouze. Po prichodu byla nadsena novym prostredim, pak pochopila, ze mama jde pryc, ritualni rozlouceni, papa uz se slzickami. Byla jsem teda dost nervozni, ale cca za pul hodinky mi na WhatsAppu pristala fotka vysmateho ditete a pak jeste jedna ze svacinky. To bylo super a dost me to uklidnilo. Prisli jsme po obede, dite vysmate, ale samozrejme, ze ke me bezela. Boticky nechtela, chtela mi vsechno ukazat. Tak jsem ji musela vysvetlit, ze maminky muzou jen do satny, tak se teda chvilku mracila a byla z toho takova smutna, porad me tahala dovnitr. Ale nakonec se dala presvedcit i na ty botky. Takze suma sumarum vypadala nadsene. Predpokladam, ze slzicky budou pravidelne, jsou i kdyz je nechavam s tatou samotne, ale tam vim, ze se zavrou dvere a je ticho. Tady to, zda se, bude podobne.
Ale proste to co bych za dnešek vyzdvihla, byly ty fotky. To bylo bezva
@ai30 My jsme to měli tak, že od 1 roku do 2 let chodil syn 1x tydne do "skolky" (krouzek při DDM na dopoledne), kde byli všichni rodiče s dětmi. Od 2 do 3 let mel tamtez krouzek, kde byl s ucitelkami celé dopoledne sam. Zároveň jsme se chodili 1x za 14 dní dívat do skolky. Takže jsem ho potom nechala 1.9. s klidem ve školce ucitelkam a nebrecel nikdy. Ve větších městech už to dávno není jen o tom mít 3 roky dítě uvazane u nohy a pak ho hodit do vody, když si to chceš zařídit jinak. U mladsiho pak stačilo vyzvedávat staršího brachu, kdy skolku každý den viděl a mluvilo se o ní doma (krouzek kvůli covidu nebyl) a nástup opět úplně vpohode.
Jinak já jsem s M. od narození chodila na plavání. Bohužel covid tuto aktivitu přerušil. Malý už teď v bazénu nespolupracoval, navíc nám teď na podzim předělali rozvrh a my bychom nemohli mít lektora, kterého jsme měli doposud a ten byl jediný, který dokázal zaujmout. Kroužky jinak nevím, jak by zvládal, on se moc nenechá organizovat, v tom je tvrdá palice po mne.
Myslím, že kdyby tohle nebylo, tak je taky úplně někde jinde, co se týká dětí a kolektivů.