Když kojení způsobuje deprese
Už dopředu čekám, že mě zřejmě většina z vás za to odsoudí, ale možná, že někdo měl podobné pocity a poradí...
Úvodem, v mém životě se mi nic nedaří, všechny partnerské vztahy krachují s tím, že ještě já jsem v nich za tu svini a chlap hrdina, že utekl. S posledním se soudím.... Ani bydlení a práce nejsou oblasti, kde by se mi nějak dobře vedlo. Tak jsem doufala, že by se mohlo povést alespoň mateřství. Něco, kde by se mi zase život zcela nepodělal. Jenže chyba lávky.
Už od narození se malá nechtěla přisávat a v porodnici jsem s tím dost zoufale bojovala. Doma jsem se jakžtakž kojila s tím, že mi malá vůbec nepřibírala. Musela jsem jí dávat odstříkané. Bydlím s matkou, takže flaška. Zatím malá snášela oboje, jak prso, tak lahev. Ale poslední dobou mi prso začala bojkotovat.
A já z toho jaksi šílím. Malé jsou tři měsíce. Když se mi nechtěla přisát, tak jsem ji nadávala, že je to svině zasrána. Nebavila se s ní a když jo, tak jsem ji říkala, že ji nenávidím. Všechno kvůli tomu, že si nevzala prso. Do toho se ve mně mísí pocity. Jsem naštvaná na sebe, že jsem nezvládla tlak ze strany matky a dovolila, aby ji dávala láhev bez ohledu na moje pocity. A také mám pocit naprostého selhání, že jsem neobstála v roli dnešní matky. Kdy, když nemá vaše dítě prso v pusince 24 h jako by žena matkou nebyla. Zároveň jsem naštvaná na matku, že ji dala hned flašku, aby měla klid.
Momentálně každou chvíli brečím, nejím, nepiji, nedokáži si na malou ani pořádně podívat, reagovat na její úsměv. Pořád myslím na to "nepřisávání k prsu". Někteří lidi mi sice doporučili šátek, ale ten se ukázal pro nás jako ne moc vhodná varianta. Laktační poradkyně nevím, jestli by mě dokázala pomoc a jestli by to bylo i vhodné, když mám z toho kojení takové stavy.
Takže by mě zajímalo, jestli se zastavuje laktace, pokud je ona příčinou depresivních stavů nebo se to zkouší nejdříve s léky.
Upřímně, když si vzpomenu, že bych nedávala ani odstříkané mléko, tak se cítím ještě hůř. Vyrovnávaly jste se někdo s pocity totálního selhání kvůli kojení? Prý mám být ráda, že mám mléko, že mám zdravé dítě a já kromě napsání této zprávy podstatě dokáži jenom brečet a čučet do blba...
já se obávám, že tady jen laktační poradkyně nestačí ( a upřímně, někdy mi to přijde ze strany laktační ligy až skoro fanatismus, tak nevím, jestli by těnezdeptala ještě víc, že jsi dala flašku, apod.). Začala bych psychologem, pokud dá doporučení k psychiatrovi, nebránila bych se. Jinak je spousta maminek, které nekojí apřesto jsou dobrými matkami. Kolem třetího měsíce také bývá růstový spurt, což může být taky příčinou bojkotu.
Mela jsem to podobne, maly byl drobek, ja ploche bradavky, kojila jsem chvilku s kloboucky, na vaze ale propady. K flasce me donutila sestra od pediatra a po mem totalnim zhrouceni me prosil i manzel, at se na kojeni vykaslu. Breceli jsme furt oba - ja i mimino, na svoje prsa jsem se nemohla ani podivat. Zlepsilo se to az casem, stydim se porad, jsem ale rada kdyz mu dam aspon to malo co odstrikam a hlavne - vratila se radost z miminka. Rid se tim co citis. Jestli mas jeste silu, zkousej to dal. Pokud jsi uz fakt na dne, prejdi na UM, kamaradka mi napsala - kojeni neni samospasne. Drz se..
@sijane Ahoj, dcera se mi nikdy k prsu neprisala, neměla sílu, pak jsem onemocněla a kdyz jsem se uzdravila neměla jsem mléko a dcera je tak na UM, podobné pocity selhání se u mě taky pokusily vyvolat deprese, ale řekla jsem si, že lepší dítě s UM a klidnou mamkou než máma s minimem mléka a ještě vystresovaná. Svoji dceru miluju a cítím se jako silná matka i když jsem nekojila, kojení nedělá z každé matky automaticky dobrou. Zkus se hodit do klidu, nic té malinké a sobě nevyčítej. Ty sis z toho kojení udělala každodenní horor a obě dvě přicházíte o tak krásný čas...a pokud si vezme lahev bud ráda, jsou miminka která si ji nevezmou a ještě se špatně prisajou
Budto zkus tu lakt.poradkyni anebo se na to vykasli. Pokud Te to takhle stresuje tak to neni prinos pro nikoho. Chapu ze v takovych situacich zenska muze citit ze zklamala ale ver ze kojici matka se nerovna dobra mama. Jestli citis ze lahvicka s UM by vyresila Tvuj problem tak do toho jdi. Budete spokojene obe. Co se tyka zastaveni laktace tak nemam zkusenost ale svagrova dostala na to u dr nejakou tabletu ale rikala ze ji po tom bylo zle, ze by do toho priste nesla. Nevim jaky jsou dalsi moznosti. Preji Ti aby jste byly obe spokojene❤🌷
Já bych spíš řešila to, že obracíš zlost na své dítě. Jako ty nadávky to je brutal.
@sijane a pokud máš pocit selhání, protože se ze všech stran válí propagace kojení, tak to není chyba těch dokola omílaných informací, ale tvého sebevědomí. Opravdu upřímně ti doporučují psychologa. Co se týče bojkotu, tak ten vzniká hlavně podáním láhve, špatnou technikou (tu jsi nejspíš měla, když dítě nepřibírají). To beru jen jako technické info, ne obviňování. Hlavně si to vyres v hlavě, ať neskončis jak zapskla odpůrkyně kojení .
Syna jsem nikdy poradne nekojila. Mam moc velka prsa a on je proste odmital. Pul roku jsem odstrikavala a davala na stridacku mm a um z lahve. Ze zacatku jsem na sebe byla taly nastvana a vydeptana. Ale paknjsem sibproste rekla. Ze je dulezitejsi abychom byli oba v pohodě a to jsme byli s flaskou a um. Na internetu mi obcas prijde ze je laktacni sikana vsudyritomna ale ja mam v okoli mimca na um a i mm a vsechny jsou stejne krasne, zdtave a stastne a to je nejdulezitejsi.
@panickatlamicka Takže více by vadilo to, že by ze mně byla odpůrkyně kojení než naprosté psychické složení, které by mohlo i negativně ovlivnit dítě?
O tom psychologovi uvažuji, proto jsem se ptala, jak to je, jestli by mi dal hned prášky a musela bych si nechat zastavit laktaci nebo by se to řešilo i jinak a jestli by mi mohl i vyrovnat se s těmi pocity s tím spojené.
Předtím mi to až tak nevadilo, zlom nastal, když si malá nevzala prso, začala brečet a moje matka na mě začala ječet, ať se tedy jako poseru, když ji tedy jako nechci zavřít hubu lahví. Od té doby jsem furt depresi. Měla jsem ty pocity také, ale ne v takové míře a s takovým grady.
Nevím, ale asi malá vycítí, že mi není dobře a snaží se být hodná nebo mě rozveselit, když neustále brečím a jsem smutná. Já jsem s ní podstatě neustále. Ani mi ji nikdo nehlídá v tom smyslu, že bych si třeba někam zašla sama bez ní. Když jsem v pohodě, tak si spolu hrajem a mazlíme se.
Zatím odsávám, mám narvanou ledničku mm, na kterém se usazuje několika vrstvová smetana. Malá um odmítá. Zkouším se s tím vyrovnat sama, ale nevím, jestli to zvládnu a co bych vlastně měla dělat. Jestli se mordovat nebo si říct, že to zas není takovej horor. Ptala jsem se nezávazně jedné LP a ta sama říkala, že je to v mém případě a bez pořádné podpory podstatě boj s větrnými mlýny.
@jaaanaluk Já mám taky velká prsa. A ohledně toho všudepřítomného tlaku. Jela jsem do vzdáleného města pro papíry. Bylo to na otočku a mě se nechtělo tahat chudáka dítě sem a tam, tak jsem ji nechala doma a odsávala si prsa. A když jsem jela nazpět, volala mi známá, co si jako dovoluji odsávat...
Co jsem teď v depresi, tak mi dneska začalo i hůře téct mléko. Takže musím prso nahřívat, aby se mi uvolnilo.
@sijane psychologa určitě zkus, popátrej po někom dobrém a nebude ti hned cpát prášky,spíš najedete nejdřív na nějakou terapii, povídání,... Náhodou, je super, že dáváš alespoň odsáté mateřské mléko, spousta maminek by se na nějaké odsávání vykašlala a vnutila dítěti UM. MM, pokud ho máš víc, tak do mrazáku, at to vydrží déle. A pokud to trochu jde, tak bych omezila styk s tvojí matkou, tam vidím dost problém, že shazuje tvoji snahu, vnucuje ti to, co ona považuje za nejlepší, apod. Prso dál nabízej, děti mívají různá období a bojkoty, hlady jí nenecháš, když máš odsáté, tak můžeš být trpělivá. Trochu problém bude ale asi ta flaška, nevím, jestli ted už není pozdě přejít na dokrmování injekční stříkačkou po malíčku,...
@sijane Jako plus u vas vidim, že máte dostatek mléka! To je přece skvělé! Pokud se malá neprisava, odsavala bych a krmila ji z lahvičky..
Holt to lépe nejde, tak proč se (a dítě) stresovat. Hlavni je přežít: dítě fyzicky a vy psychicky🙂. Jo a lahvička má i výhodu - může ji diteti dat kdokoliv🙂
zdar - nečetla jsem všechno, ale chtěla bych říct: jedna vec. poporodni hormony jsou svina, me deprese trvaly u prvniho snad do pul roku? Mazec to byl. Takže za prvé - neměj prosím tě výčitky. Vyhledat psychologa se zdá jako dobrej nápad. Druhak - jak se chová tvoje mamka asi uplne nepomaha... musíš být pod velkým tlakem -bydlite v jedny domacnosti? Třeťak - děláš co můžeš a i kdyby nakonec nešlo kojit, svět se nezboří a to že bys nekojila NENÍ selhání tebe jako matky. Naprosto ne. Taky mi trochu připadá, pod velkým tlakem ( i od svojí mamky) a že pod tím její tlakem vytváříš i tlak sama na sebe a jsi nervozni, jako bys měla podávat výkony - tj. kojení. Ale tak to není. Co tvoje holčička hlavně potřebuje je maminka v pohodě. 🙂 myslím na vás, fakt s tebou cítím, vím jak je hnusný mít tyhle stavy, být vzteklá na miminko, pak si to vyčítat, nevědět co dělat... Držte se, určitě to zvládneš. 😘
@sijane citace: Takže více by vadilo to, že by ze mně byla odpůrkyně kojení než naprosté psychické složení, které by mohlo i negativně ovlivnit dítě?
Tvrdím snad něco takového? Právě když se dáš psychicky dokupy, tak i nekojeni vezmeš v pohodě.
Určitě vyhledej psychologickou pomoc. Psycholog léky nedává. Ty dává psychiatr. Ale pokud psycholog doporučí psichiatrii,tak bych se určitě nebránila. Pomůže ti to. A nejake leky se mozna muzou i při kojení 😚
Prosím te, navstiv psychiatra, a to co nejdřív.
Kojení rozhodne není nejdůležitější na mateřství, protože "z prsa láska neteče". Dobryho člověka nevychovas tím, ze bude mít 24hodin prso v puse. Ale tim, ze mu predas svoji lásku a vlídný slovo. Ona za to nemůže, cítí stres, a jestli na ni kricis, tak se tuplem neprisaje.
Vykasli se na dnešní modely matek, to je totiž z extrému do extrému a pochop, ze ty jsi maminka svy dcery, ne nikdo jinej. Ty rozhodujes o modelu mateřství, ne nikdo na konikovi, nebo tvoje máma.
Ale jestli tolik o to kojení tak moc jde a bez něj nebudeš šťastná, tak...mne laktační moc pomohla, byla u nás myslím 2-3x. Ukázala mi správnou techniku, doporučila bylinky, po kterejch se mi zas laktace rozjela během 3dnu. Podpořila me a já si našla vztah ke svy holcicce.
Moc te prosím, nebuď na svoji dcerku hrubá, ona potřebuje především maminku, která ji bude milovat a která ji da to, co potřebuje. A je jedno, úplně jedno, jestli z prsa, nebo lahve.
Budu vám moc, holky, držet palce, abyste k sobě našly cestu a neutikaly vám krásný první měsíce života vas dvou. Jste tým ❤
@konidana jo skoro všechny.
@sijane Poporodní deprese je hnus - a hlavně ty za ni nemůžeš! Jsi nemocná a sama potřebuješ pomoc. Řekni si o ni co nejdříve - laktační poradkyně pomůže, podpoří jako kamarádka, ale také nasměruje na psychiatra, totéž by měli zvládnout i v porodnici, kde jsi rodila. Případně obvodní doktor tě za ním pošle - ale prostě je třeba to řešit hned a dostat se do rukou psychiatra co nejdřív. Laktační poradkyně by mezitím mohla sehrát alespoň roli kamarádky a podpory, když to nejde u matky. To, že jsi na dítě ošklivá, chápu - a skvělé je, že s tím něco chceš dělat.
Také jsme s kojením bojovali - prostě nechtěl, nepřibíral, byl spavý, do toho reflux a všechno zase vyblil. Jeho bráška má nesnášenlivost kravského mléka, takže varianta přejít na UM byla skoro nemyslitelná (sice existují štěpená mléka i pro tyhle případy, ale já to prostě nedokázala připustit). Všechno se točilo kolem kojení. Že se musím uklidnit, aby to teklo, jenže na povel se neuklidníš, a pak bylo všechno jenom horší. Pocity viny, selhání a nakonec jsem se utrhovala i na malého, protože to bylo "kvůli němu". Zpětně se dívám - raději s kojením seknout, ale mít klidné mateřství a užívat si dítě. Pokud kojení zachráníš, fajn. Pokud ne, přece jde jen o to, aby byl prcek a máma spolu a spokojení, ne? Dřív mělo tolik dětí kojnou (jen proto, že nebylo UM), dokrmovaly se kde čím, některé umíraly... místo toho dnes máme UM a že si s ním dávají výrobci záležet! Jsi skvělá máma, že chceš pro dítě to nejlepší a hodně už jsi dcerce dala. A teď taky mysli na sebe, abyste měly klid na spokojené hledání cesty k sobě. S psychiatrem vyřešíte depresi a vztah k malé, kojení přijde na řadu později. I kdyby bylo třeba částečné. A třeba se ke kojení časem vrátíš z UM a za dva roky tu budeš řešit, jak toho závisláčka odstavit (a že těch příběhů s tímhle koncem na Koníkovi je!)
Držím palce a ty koukej volat laktační/doktorovi o neodkladnou pomoc a okamžité objednání k psychiatrovi!
Potrebujes pomoc psychiatra.Kojeni z Tebe dobrou mamu neudela.Potrebujes byt v pohode kvuli svoji holčičce.Drzim palce 👍
Myslim, ze kazdou mamu az na vzacne vyjimky trapi, ze ji nejde kojit, at uz z duvodu nedostatku tvorby mleka nebo spatne techniky- no, je to veda😝. Urcite doporucuju psychologa, protoze jen "kojenim" ta zlost v tobe neni a tim, ze jsi na sve mimi takova v sobe tyhle stavy prohlubujes a je to porad dokola. Mne taky kojeni neslo, bylo malo mleka, delala jsem psi kusy, v porodnici ( stravily jsme tam 14 dni) tlak na kojeni, od doktorky tlak na kojeni, na netu, od znamych ... stale otazky typu: a kojis? Jo, musis dokrmovat, ... hmmm, no jo, co se da delat, vid? Kdyz jsem se timhle kolotocem okolo navyseni laktace ve 2 mesicich rozhodla, ze na to prdim, ze nervy mam uz jako spagaty, ze z toho brzo zmagorim, tak se mi zacalo tvorit vic mleka🙂 Psychika je opravdu mocna.
Mam nekolik dobrych kamaradek, ktere nekojily, a vsechny jsou super mamy. S kojenim absolutne nesouvisi to, jestli je nekdo dobra mama nebo ne... ale to, ze nadavas diteti do ''zasranych svini'', bez ohledu na kojeni nebo nekojeni, to uz svedci o velkem problem a to je to, co ty potrebujes resit. Takze psycholog/psychiatr, a bud koj nebo nekoj, to je uplne jedno.
Nezažila jsem tak drsně jako ty, ale i ve mě kojení vyvolávalo negativní emoce. Malá měla 2.5, neměla sílu mě rozkojit. Bradavky naprd a s košíčky mi přišlo, že to pro ni bylo ještě náročnější. Kojila jsem jen první 4 týdny, měla jsem pořád špatnou náladu a vůbec se z malé netěšila. Ta byla samozřejmě nespokojená a uplakaná. Kojit jsem moc chtěla, ani mě nenapadlo, že by to nemuselo jít a ještě mi způsobovat nějaký stres. Ale po čtyř týdnech jsem se na to vykašlala, přešla na UM a od té doby se moje nálada rapidně zlepšila a i El byla hned spokojenější🙂 Kojení je super věc, ale pokud způsobuje deprese, myslím, že pro mámu i mimi je lepší přejít na UM, příště bych to tak udělala taky...
@sijane ty brdo, co jste to za rodinu, ze mate takovej slovnik? ;-O
Predne se zklidni, kojeni je ted trendy, ale pokud se nedari, nic se nestane.
Prestan mluvit jak dlazdic, prestan se chovat ke svemu diteti jak ta nejvetsi socka, smazka a odpad a zacni uvazovat nad tim, jak mu das najevo lasku.
Zakaz sve matce vulgarity, pripadne se odstehuj. Socialka ci nejake neziskovky mohou pomoci.
Dodelej si pri materske vzdelani (pokud nejsi teda uz docentka) a najdi si lepe placenou praci.
Zamysli se nad tim, zsa tve vztahy netroskotaji kvuli tomu, jak se chovas, jak mluvis a jakou mas matku (rika se jaka matka, taka katka).
Zmen, co zmenit lze (tedy temer vse).
Nefnukej.
Chceš říct, že se cítíš blbe proto, že nekojíš a ne proto, že svoji dcerce brutalne nadávas kvůli precenovanemu mateřskému mleku? Tak to se rychle propleskni. Dej ji v klidu uměle mléko a začni se s dcerkou radovat
@pasiba je mi z toho slovniku iplne mdlo... a to teda nejsem zadnej svatousek. Nechapu, jak muze nekdo takhle mluvit se svym ditetem, navic jeste takovym uzlikem. Je mi tech deti strasne lito, bohuzel i zakladatelka je dukazem toho, ze tyhle vzorce chovani jsou podedene. A pokud se neda fofrem do poradku, znici svemu diteti budoucnost. Vychova z nej to same, co je ona a co je jeji matka... vylozene destruktivni zalezitost pro to male...
@pasiba neřekla bych, že mm je přeceňované. Vidím to spíš tak, že paní si vybíjí vztek nad zpackaný životem na své dceři.jsem si téměř jistá tím, že bez terapie bude na svou maličkou hrubá i s um.
@beetlejuice1666 😀 😀 😀 Když jsem na úvodní stránce viděla, že komentuješ, bylo mi jasné, že to bude pecka. Ale že až taková...
@sijane Prosím tě, hlavně si nenech nacpat do hlavy nic od takových lidí jako je beetlejuice.
@pavlina212 jestli mas nejaky problem, res ho s Dylanem ci Brandonem. Ne se mnou. Dekuji.
Pises, ze se ti zivot podelal kvuli tomu ze ti nejde kojeni ...
Bud rada, ze mas malou a ze je zdrava. Co by za to tady nektere daly, ses fakt pripad. Potrebujes otevrit oci.
@panickatlamicka Asi jsem ovlivněna zážitky okolo sebe. Vzhledem k tomu, že se brutalne do ženských tlačí, že nad mateřské mléko není! tak se mnohem víc matek hroutí z toho tlaku, že MUSÍ KOJIT jinak jsou špatne matky. I kdyby mateřské mléko obsahovalo to nejlepší na svete, není to zárukou stastneho ditete a spokojene maminky. Všem kojenym dětem moc gratuluju, ale pochybuji, že moje dcera co po mateřském mleku nepribyvala a byla na umělém bude méně úspěšná a méně zdrava než kojene 🙂 síla mateřského mléka se zásadně přeměňuje
Podobné diskuze
- Potíže s kojením. Poradíte mi, prosím?15
- 2 měsíční dítě se přes den stále kojí. Večer mi z prsou už neteče mléko. Mám ...1
- Večer nemám žádný vypuzovací reflex - je to konec kojení?10
- Kojím plus občas příkrm, pije vaše mimi také oboje?10
- Chci 7týd. miminku dávat v noci odstříkané mléko z lahve58
- Kojení - malý vypije málo mlíka, musím dokrmovat3
Taky se mi často zdálo, že kojení je hrozná věda, nedařilo se to a já si říkala, že jsem nejhorší matka na světě, když ani nedokáži nakrmit své dítě. Ze slov, které říkáš svému miminku mi je až do pláče, chápu, že jsi nervní, ale to je jeden z důvodů, proč kojení nešlo. Dítě to cítí, je z toho samo vystresované a je problém na světě. Pokud kojit chceš, tak bych se laktační poradkyni určitě ozvala, pomůže ti. Hlavní je být v klidu (i když chápu, že se to líp říká než dělá) a myslím, že kojení pomůže k tomu, aby ses cítila lépe a spokojená máma znamená spokojené dítě.