Jak řešit problémy s povahou puberťačky?
Ahoj, s manželovou dcerou začala třískat puberta, ale je to fakt mazec. Ještě loni milá, trochu prdlá holčička a dneska opravdu zlý, sprostý fracek. Manžel vůbec neví co s ní. Jeho ex už taky ne.
Ono to jako nebylo úplně z ničeho nic, to je nutné si přiznat a moc jim to jako rodičům nejde :(. Nechci nasazovat na ex a hodně do muže hučím, že na tom má taky podíl (jeho argument je "co mám jako dělat, když ji vidím jednou v týdnu a každý druhý vikend") ale holka, řikejme jí třeba Anna, měla vždycky úplně všechno. Ex a babičky jí koupili vždy všechno, na co si ukázala a pro jistotu hned 2x. Že jí ty věci, hračky, oblečení bavily pár týdnů a pak se válely v koutě asi nemusím doplňovat. Nikdy žádné povinnosti, maximální servis. Bydlí na vesnici a ona nikdy nejela ani busem deset minut do města, všichni kolem taxikařili. Nikdy si sama neodnesla ani batoh, natož třeba talíř do myčky. Jeli jsme na dovolenou a ona sama pro sebe kufr jako my tři dohromady, sama si ani neuvaří čaj. Otřesné zacházení se zvířaty, kdy si nějaké přála, dostala ho, za měsíc ji přestalo bavit, takže se starala mamka a za dva měsíce si vzpomněla, že by chtela jiné zvíře a opět ho dostala...atd atd atd.
Je to na svůj věk vyspělá a ex jí v tom často ještě podporovala - jako v tom smyslu, že jí už od jedenacti dovolila si nabarvit vlasy, malovat se atd. Kroužky vzdy na par měsíců a pak nebaví, nechala toho a za měsíc si vymyslela zase další a tak dál. K tomu od maminky vyfasovala dva mladší sourozence (od otce jednoho nevlastního - mého syna), takže materiálně sice přebytek, ale na druhou stranu jí asi chyběl takový ten upřímný zájem o ni a její pocity.
No, takže teď je situace taková, že kromě toho, že je fakt zlá, tak je hnusná na sourozence, zhoršila ve ve škole, non stop na telefonu nebo před zrcadlem. Absolutbě si ničeho neváží, všichni jsou trapní debilové atd. Řeči typu, že už je velká, že si chce dělat, co sama chce, ze chce byt s kamarády a ne si nechat rodiči organizovat život atd atd atd.
Tak co s ní? Já (kromě toho, že se děsím toho, co puberta udělá z pár let nebo dokonce měsíců s mojí dcerou) navrhuji ji v tom nechat trochu vykoupat v tom smyslu, že dospělost není jen o právech (chovat se hrozně a sobecky), ale především o povinnostech. Chceš být venku s kamarády, tak buď, ale až se oni rozutečou v létě s rodiči doma, tak se nediv, že na té lavičce sedíš sama. Chceš byt drzá ve škole, tak si ale pak ty maléry řeš s učitelkou sama. Jsi velká, tak fajn, ale neptej se, kde máš svačinu a čisté tričko, protože o to se dospelaci starají sami....atd. Taky bych omezila telefon. Dala jí prostě na měsíc třeba 500Kč kredit (teď má neomezený tarif včetně dat, žádná parental control) a ať si jako dospělačka najde na netu, jaké balíčky si aktivovat a holt počítala s tím, že ji taky třeba za dva týdny dojde a bude holt do konce měsíce offline. Co si o tom myslíte? Manžel s ex si s Aničkou neví rady, ale k nějaké akci kromě "promlouvání do duše" se moc nemají:( Samozřejmě se bojime kam to všechno povede.
Tohle je těžké...jak zaseli, tak teď sklízejí no 🙄 Napadá mě leda přitvrdit, domluvit si pravidla a vyžadovat je. Jako důsledky, ale současně je potřeba "nekopnout ji úplně do zadku" ve dvanácti se k ní budete těžko chovat jako k dospělé, i když se tak sama chová. Zároveň je potřeba ukázat jí, že u vás neskončila, že ji máte rádi. Taková pravidla s láskou. Akorát to teď půjde o hodně bolestivěji než kdyby to tak bylo odjakživa no. Kdyby to bylo neúnosné, zkusila bych i nějakého psychologa. Je to citlivý věk, může se stát cokoli...
@gbp ne ne, lásku urcitě podmiňovat nikdo nechce. Jsme tady pro ni všichni, vlastně čtyři (ex ma také manžela). Ale podle mě to přecházet a jen čekat, že z toho vyroste, není řešení.
Hele nevim. Taky mam kvitko doma, ale moje vlastni, tak jsem mekka. Ale to s tema dospelackejma konsekvencema mi prijde super. Jako - s mirou, je to furt decko - ale jak rikam , myslim ze to je asi nejlepsi cesta. Trest ji zatvrdi a posle do vetsi opozice. Konsekvence ji muze neco naucit 👍🏻
Nevim, me cely popis prijde jako naprosto normální puberťačka.
Je to boj, u nás i přesto, že neměla co si pískla a hranice držím dost. Šla bych cestou, co píšeš - hodně mluvit, obejmout pokud chce, pokud ne je to ok. A posunout tedy ty povinnosti- chce být velká, to s sebou nese se starat, uklízet, učit se atp.
Nevim, me cely popis prijde jako naprosto normální puberťačka.
@j.a.n.i já mám mladšího syna, takže nemám osobní zkušenost, ale co jsem se bavila s kamarádkami, tak samozřejmě nějaké ksichty, odmlouváni, drzosti, pochechtávání, kamarádi jsou nej atd zažila ve větší či menší míře každá, ale u ní už je to extrém. To fakt není skoro věta bez urážky a sprostého slova. Do loňska jedničkářka, minulé pololetí pár dvojek a teď už asi bude mít několik trojek. Když jdeme na výlet, tak ona s námi promluví kolikrát za celý den jen pár vět typu Chci zmrzku, a to fakt podnikáme zajímavé, akční výlety. Svoje sourozence ještě do nedávna mazlila a hrála si s nimi a teď jim neřekne jinak než spratci a dementi atd. Manžel se včera právě vrátil z jejich společného odpoledne a úplně v háji. Madam si poručila pizzu a pak s ním dvě hodiny nepromluvila.
Já navrhuji trochu metodu cukr a bič, resp. když velká dospělačka, tak ale se všemi důsledky. Může to pomoci? Manžel se bojí, že ji ztratí úplně.
No, me dcera do puberty teprve lehce nakracuje, prava jizda nas teprve ceka, ale zasada, ktere se hodlam drzet je mit ji rada, mit pochopeni a drzet hranice
ALE mam to postavena na tom, ze s dcerou mame svuj vztah, mame se opravdu uprimne radi a ma svoje "moralni zasady" (samozrejme jak jen dite muze mit). Vim co jsou jeji zajmy, vim alespon ramcove o jejich pocitech. Vi to partner o svoji dceri?
To co pises jako detstvi partnerovo dcery zavani tim, ze mela vsechno jen ne tu lasku a pozornost, ciste svedomi si rodice vykupovali rozmazlovanim a darky.. Na tom se stavi docela blbe.
Ja bych zacala opravdovym zajmem o dceru. Ale s tim, ze to nepujde lehce - ze si pubertak da pizzu a pak s rodicem 2 hodiny nemluvi mi prijde docela normalni 😅 A ze rodice jsou blbi a trapni je taky normalni..
Píšeš, že holka je jen na mobilu nebo před zrcadlem, co jiného má dělat, když žádné koníčky nemá? Jinak je to bohužel zcela normální náplň dne puberťáků. S učením možná potřebuje trochu pomoct, náročnost narůstá, často ty děti ani nevědí, jak se vlastně učit. Potřebují získat návyky, najít svůj styl učení. Nechat ji v tom, že si to s učitelkou vyřídí sama, no nevím, my jsme zvyklí, že pokud je dítě drzé, párkrát napomenu, ale pak řeším s rodiči, učitel má hlavně učit. A každý člen domácnosti by měl mít svoje povinnosti. Jako malé dítě si odnese svůj talířek do kuchyně a porovná svoje botičky, tak nějaká dvanáctka pomůže už téměř ve všem. Fajn je třeba vymyslet spolu jídlo a pak ho spolu uvařit. Třídit prádlo vám doma asi nebude, když tam chodí na návštěvu... Ale pověsit může pomoct. Mě se osvědčuje, když něco dělám, zaměstnat každého, aby si nikdo nepřipadal zneužívaný. Takže jedno dítě požádám o vyklizení myčky, druhé o očištění zeleniny atd. K nevlastním dětem jsme více kritičtí... Ber to jako přípravu na pubertu vlastního dítěte😉
Píšeš, že holka je jen na mobilu nebo před zrcadlem, co jiného má dělat, když žádné koníčky nemá? Jinak je to bohužel zcela normální náplň dne puberťáků. S učením možná potřebuje trochu pomoct, náročnost narůstá, často ty děti ani nevědí, jak se vlastně učit. Potřebují získat návyky, najít svůj styl učení. Nechat ji v tom, že si to s učitelkou vyřídí sama, no nevím, my jsme zvyklí, že pokud je dítě drzé, párkrát napomenu, ale pak řeším s rodiči, učitel má hlavně učit. A každý člen domácnosti by měl mít svoje povinnosti. Jako malé dítě si odnese svůj talířek do kuchyně a porovná svoje botičky, tak nějaká dvanáctka pomůže už téměř ve všem. Fajn je třeba vymyslet spolu jídlo a pak ho spolu uvařit. Třídit prádlo vám doma asi nebude, když tam chodí na návštěvu... Ale pověsit může pomoct. Mě se osvědčuje, když něco dělám, zaměstnat každého, aby si nikdo nepřipadal zneužívaný. Takže jedno dítě požádám o vyklizení myčky, druhé o očištění zeleniny atd. K nevlastním dětem jsme více kritičtí... Ber to jako přípravu na pubertu vlastního dítěte😉
@zuzkasim no, zapojovat zkoušime, ale prostě ignor. Řekne ne a tak to zůstane. Sofistikovanější metody a promluvy nikam nevedou. Zbývaji jen zakazy nebo facky a k tomu se nikdo uchylovat nechce. Mně to samozřejmě mrzí kvůli ní samotné, aby se fakt nedostala do nějakého průšvihu, pak taky kvůli manželovi, který se tím moc trápí a samozřejmě to beru i v kontextu svého syna a přemýšlím, jak tomu u něj pak třeba zamezit. Jinak si nemyslím, že bych k ní byla kritická, protože není moje. Naopak ke mně se chová snad ještě nejlépe, ale to taky asi brzy skončí, protože prostě k manželovi už ani nechce. Chce být jen doma nebo někde venku s kamarády. Nejhnusnější je na svoje nejbližší - mamku, tátu a sourozence :(
Já jsem měla strašnou pubertu, I má mladší ségra. Když jsme byli sprostý, hned jsme byly usměrněný. Ale absolutně se nám nechtělo nic podnikat s rodinou, na výletech jsme taky nemluvily, rodiče pro nás byli ti poslední lidi na světě a jejich akce šly mimo. Sluchátka věčně v uchu a hlavně mít pokoj. Už jen to, že jsem s nimi na výlet jela byl ústupek a dobrý gesto z mý strany. A ještě se zapojovat a bavit se no tak to no way 😅 Chce to se do ní vžít. Opravdu teď o vás nemá absolutně žádný zájem. Tak bych ocenila už jen to že jede a neplísnila bych jí a neřešila bych to že se nezapojuje.
Zčásti je to pubertálně hormonální zatemnění mozku, z části trochu revolta. Ale z těch výletů si snad bude něco fajn i pamatovat😆i když dává najevo nezájem.
Hledá sebe samu a bohužel nejbližší dospělí jí zradili a zklamali. Je z neúplné rodiny. Nevím tedy co zažívala před rozvodem rodičů, ale rozhodně nemá vše, co chce, jak píšeš. Já jsem mimochodem také zažila hezké ale i dost toxické rodinné prostředí a ta korelace s horším průběhem puberty tu určitě je.
Jinak určitě bych za ní čas od času chodila a dávala jí najevo že kdyby cokoli potřebovala, tak jste tu, zajímá vás, máte ji moc rádi, není vám jedno jestli se trápí. Možná jí nepomůžete, ale někdy i jen se svěřit uleví. Určitě bych jí i chválila, uměla ocenit něco na ní. A ne, nemyslím tím nějaký její výkon, nebo výkon ve škole. Ale ji. Něco na ní pro co nemusí ani hnout prstem a má to v sobě. Třeba nějakou její schopnost či charakterový rys. I pochválit vzhled nebo oblečení či zajímat se o to, co poslouchá za hudbu je krok směrem k ní. Ona to na venek nedá najevo, že si toho váží nebo že je pro ni důležité to vše slyšet. Spíš naopak může vás poslat někam. Ale i tak v tom pokračujte.
Dala bych jí i větší volnost a důvěru. I bych jí to říkala, že je šikovná a v nějaké situaci bych zdůraznila, že věřím, že to zvládne a kdyby ne, tak jste tady. Takže ano, zodpovědnost ano, ale ne jen doma Ji drtit domácími pracemi, ale venku, kde se může naučit nový skill nebo si budovat sebevědomí.
Nesoudila bych jí tolik. Potřebuje vědět jediné. Že jí máte rádi i když se chová jako blbka. Hranice si samozřejmě držte, ale slušně a s respektem k ní. Je to mladá slečna, stává se z ní žena a to je někdy boj 🙃 Vyslechněte si její názor, ať ho ale slušně formuluje, dejte najevo, že vás zajímá.
Zkuste se jí přiblížit ukázkou nějakých videí, třeba o vaření. Můžete to pak spolu uvařit nebo jí hecnout, ať dojde nakoupit a uvaří. Nebo zaveďte jeden den v týdnu kdy večeři vždy obstará jedna z dcer atp...možností je spousty. Nebo cvičit jógu a přizvat ji. Určitě by jí pomohlo se zaměřit na nějaký koníček. Nebo může začít číst knížky atp...V čem je dobrá? Co jí zajímá?
Mám doma dvě puberťačky (a jednu sedmiletou) a je to teda fakt jízda 😀
U nás vládne poměrně přísná, ale spravedlivá výchova. Mám nastavené mantinely a v těch je držím, takže jakékoliv chování mimo je přísně řešeno, ale pokud se chovají v mezích, jsem parťačka a vycházím jim vstříc. Funguje to v rámci možností dobře a musím říct, že se mi moje přísná výchova, za kterou jsem byla, když byli malé okolím kritizovaná, teď zpětně docela vyplácí.
Každé dítě potřebuje jistoty a ty jistoty ona svým způsobem v rozpadlé rodině a s mladšími sourozenci ztrácí. To, že dítě má na co si ukáže, může si dělat co chce a nemá povinnosti je prostě cesta do pekel - to mi nikdo nevymluví. Jistota je i ten mantinel, to, že chápe, že když se chová slušně, je vše OK a když ne, tak přichází následky.
Moje dcery mají své povinnosti (úměrně věku), které si plní. Část povinností je škola, udržování si svých věcí v pořádku, slušné chování ke svému okolí a plnění si povinností. Jedna má zvířata a nikdy by mě nenapadlo, se o ně starat - ale v klidu chodím a připomínám (nakrmit, vyčistit...). Nejmladší chtěla mít rajčata a papriky, společně jsme je zasadili, ale ona chodí zalévat. Každá mám nějaké povinnosti v domácnosti (myčka, sušička, boty v předsíni...) které si plní, někdy připomínám, ale trvám na tom. Pokud jsou všechny povinnosti plněny, vycházím vstříc. Jdeme na nákupy, mají servis, barvíme vlasy, beru je za kamarády... Pokud nejsou, nadsrandarty nedělám. Oni to ví. Pokud něco chtějí, musí pro to něco udělat.
Nejstarší nemá moc dobré známky (je chytrá, ale prostě učení jí nejde) a ví, že pokud si vše plní, nemá poznámky za zapomínání, pomáhá mi doma, občas se stará o nejmladší dceru když je potřeba... Tak v tu chvíli špatné známky přejdu a je doma klid.
Prostřední teď měla hodně těžké pubertální období, neustále byla v opozici, byla hádavá a fakt to s ní mlátilo. Já jsem přešla do toho, že se o ní postarám, dostane najíst, zařídím nutné, ale nebudu jí kupovat věci co chce a dávala jsem jí najevo, že něco za něco. Během pár týdnů se vše vrátilo to stejných kolejí a je zase fajn.
Moje děti ví, že je miluju - poměrně často jim to říkám a dávám jim to najevo, ale také ví, že se musí chovat slušně a něco pro to, aby měli to co chtějí udělat.
Přesto, že jsem hodně přísná (ale spravedlivá) máme opravdu dobré vztahy a čím jsem přísnější, tím pak ty děti fungují líp.
Určitě bych pravidla nastavila i u vás - nesmí brát vše jako samozřejmost, musí pochopit, že její chování má následky. Pokud ty jsi přísná a vychází s tebou dobře, je to prostě tím, že u tebe má pocit bezpečí díky nastavení hranic a jejich dodržování. Dospělost není jen o právech, ale i povinnostech. A to musí pochopit. Cokoliv jiného fungovat nebude...
Jestli s vámi přestává mluvit a celkově se mění, tak se sama s něčím pere, nějaké zklamání, bolest, může to souviset s první láskou a zklamáním a hledáním lásky, pozornosti od rodičů, kterou teď necítí. Možná vliv party, možná se dozvěděla něco v rámci rodiny, co ji zabolelo a postavilo proti vám. Stálo by za to zjistit, co si doopravdy přeje, někdy člověk dostává spoustu, ale chce úplně něco jiného, plné přijetí, respekt k názorům.
Řekla bych, že je to vcelku běžný průběh těžší puberty. Docela popisuješ naši 13 letou dceru. A že se chová hnusně na nejbližší? Taky normální jev, tam se totiž cítí nejvíc v bezpečí. Chce to nastavit pravidla a ty dodržovat a prosecco, spoustu prosecca a věřit, ze světlo na konci tunelu je….🙈
Řekla bych, že je to vcelku běžný průběh těžší puberty. Docela popisuješ naši 13 letou dceru. A že se chová hnusně na nejbližší? Taky normální jev, tam se totiž cítí nejvíc v bezpečí. Chce to nastavit pravidla a ty dodržovat a prosecco, spoustu prosecca a věřit, ze světlo na konci tunelu je….🙈
@enoli přesně na nejbližší jsou nejzlejší..... Já už jsem myslela, že mám nejhorší za sebou. Posledních pár měsíců už bylo docela v pohodě. Ale dnes se předvedla zase snad v tom nejhorším.... Tak jsem byla 2 hodiny v gymu, mám nalito a je mi dobře 😀
Doporucuju si poslechnout podcasty s Jirkou Haldou na toto tema
Tohle je těžké...jak zaseli, tak teď sklízejí no 🙄 Napadá mě leda přitvrdit, domluvit si pravidla a vyžadovat je. Jako důsledky, ale současně je potřeba "nekopnout ji úplně do zadku" ve dvanácti se k ní budete těžko chovat jako k dospělé, i když se tak sama chová. Zároveň je potřeba ukázat jí, že u vás neskončila, že ji máte rádi. Taková pravidla s láskou. Akorát to teď půjde o hodně bolestivěji než kdyby to tak bylo odjakživa no. Kdyby to bylo neúnosné, zkusila bych i nějakého psychologa. Je to citlivý věk, může se stát cokoli...