Začínám nenávidět své dítě.

@1772 nehazim problemy ditete na ucitele ani na skolu.Jenom rikam,ze skola nema na vynucovani domacich ukolu zadne pravo a je treba si to uvedomit a dat jim najevo,ze zna sve prava a povinnosti

@alamandra psychologa, psychiatra (ale k tomu případně odkáže i dobrý psycholog), rodinnou terapii... minimálně ty a syn, ideálně i s účastí širší rodiny, naučit se spolu vycházet, mluvit, fungovat.... posílám sílu na hledání této odborné pomoci 😘 Je to na dlouho, ale určitě to má smysl. Když se vám terapeut nebude pozdávat, hledejte jiného, ať se někam posunete.. Pro začátek by možná byla nejlepší psychoterapie jen pro tebe, abys dokázala posbírat síly pro další.. a všechno půjde líp a najednou bude snažší. Věř mi 🙂

Nečetla jsem celou diskuzi, ale zahlídla jsem, že se ti líbí nevýchova atp... tak mě jen napadá, jak vypadal váš přístup k němu odmala? Není možný, že jste se až moc snažili vždycky po dobrým, zatímco tu druhou stranu mince - být respektován, tzn. vymezit hranice a trvat na jejich dodržení, jste už nezvládli?

taky si myslim, že tam je určitě nějaká příčina. rozchod, rivalita, dítě se necítí dostatečně milovaný, přijatý, můžou tam bejt i jiný bloky, ne tak očividný. mohlo se to nabalovat už někde od narození, to jako envíš. takže rozhodně jsem pro další vyšetření, terapie, a pokud jste už leccos zkoušeli, šla bych do něčeho rádoby trošku "ezo". tam se přijde kolikrát na to, v čem je zakopanej pes, na což psycholog třeba nemá šanci přijít. kineziologie, eft, regresní terapie u dítěte nevim, to asi ne, psychický věci ale řeší třeba i akupunktura. zkoušla bych všechno. je to tvoje dítě. ne, že to chceš řešit kvlůi sourozencům, jak jsi psala, ale snad hlavně kvůli jemu samýmu ne? jakej má asi život, jakej má ze sebe pocit? musíš mu pomoct, on to sám fakt nezvládne, spíš se to bude nabalovat a bude to čím dál horší. sebenaplňující se proroctví. kvůli vašemu vztahu. nevzdávej to. z lásky k němu a ke všem. držim moc palce!

@zelenaesmolda Já vidím přípravu dítěte do školy jako normální věc a za normální považuji i to, že při ní musí , u někoho občas, u někoho vždy, asistovat a dohlížet či pomáhat řidič. Rodiče by měli s učitelem spolupracovat, ne hledat chyby. Učitel nemá jen jejich dítě a stejně jako doma na problémového žáka doplatí ten neproblemovy. A fakt nejsem učitelka.

Uf, úplně mě z toho zamrazilo..... Nemohl mít na jeho chování vliv rozpad rodiny? Kolik mu bylo, když jste se rozešli, šlo to bez problémů? Věřím, že citlivé dítě to může hodně poznamenat, obzvlášť pokud rodiče řeší hlavně sebe a na dítě už není čas. Ztratí tu největší jistotu co má a pokud to rodiče neuchopí správně a dítěti nepomůžou se v nové situaci zorientovat, myslím, že se v něm může něco zlomit..... Nechci přílévat olej do ohně, ale děti jsou odraz svých rodičů a vůbec rodinných poměrů, ve kterých žijí. Chápu, že jsi už vyčerpaná a vyhořelá, ale nemůžeš nad ním v jeho 11-ti letech zlomit hůl, ale pomoct mu. Píšeš, že už jsi s ním někdě byla a bez úspěchu. Tak běž jinam, pátrej, nech si poradit. Jedná návštěva nic nevyřeší, ale na všem dá pracovat, když je vůle....

Pomáhat rodič, samozřejmě 😆

Trávíte se synem někdy čas sama, bez toho, aniž by se musely dělat povinnosti? Pokud má nějaké záliby, tak je společně prožít? V tomhle směru se mi líbila knížka Odemýkání dětského potenciálu. Chápu, že je s ním dělat denně úkoly.. ale pravdou je, že čím víc budete lpět na tom, že je má dělat, tím víc si k tomu bude vytvářet negativní vztah. A takhle je to se vším. Může se opravdu cítit odstrčený. Osobně bych to celkově přičetla tomu. Je to takový vnitřní křik zoufalý. Syn bude dost citlivý, ale nebude to chtít dát najevo.

S jeho otcem bohužel asi nic neuděláte, ale na vašem místě, bych si třeba vyhradila sobotní odpoledne, které bych trávila s ním a ne povinnostmi.Pokud nemá s vaším partnerem vyloženě špatné vztahy, zkusila bych i jeho, ať si jdou třeba zahrát fotbal, nebo cokoliv...
Pokud nemá nějaké záliby, tak mu ty možnosti ukázat.
Držte se

Nejsou to příliš silná slova? Taky jsem se svojí pubertální dcerou užila svoje, ale nenávidět...to snad ne. Pracujte spolu na zlepšení, zajděte za odborníky. Ale nestav to takhle kategoricky, on má taky svoje trápení, tak to řešte.

@bustedka přesně moje slova, jen jsem neměla sílu to psát, protože o tom nepadlo od zakladatelky ani slovo. Vždy se litují rodiče, kteří ale za stav dítěte můžou, chudák, je mi ho líto, nemá v životě žádné jistoty, žádnou oporu, je to strašné. Mně se rodiče rozvedli v mým 30 letech a doted je to v nás, poznamená to celou rodinu, natož když to musí prožívat děti. Pak je logické že se chová jak se chová, volá o pomoc, ale nikdo to neslyší, i negativní pozornost je pozornost kterou děti tak potřebují,

@alamandra napsala jsem ti do zpráv;)

@1772 ale ja nerikam,ze ji nema delat ale ze vynucovani domacich ukolu pod trestem poznamky nebo petky za nesplneni nema nikde legalni oporu a neda se tedy takhle trestat.

Vim, ze musim zacit u sebe a opravdu se snazim.. S kazdou novou sanci kterou dostane ale neuspeje.. Ono ho vubec nic prom pocitace nebavi.. Prochazky, karty, stolni hry, aktivity venku, divadlo, kino... Nevydrzi u niceho dele nez 5 minut. Nejvice me drti ale ta skola,.ktera me neustale zenam nekam, kde ja nemam uniku.. Ukoly, tak.to je peklo. 5 hodin sedet u ukolu kdyz mam jeste dalsi dva prcky ktere se dozaduji pozornosti. Jsou uplne jiny, hodny, nelzou,.komunikujou, uklizeji bez upomenuti.. Nemusim na ne kricet, vse delaji prirozene. Vim ze zlom prisel s narozenim deti, ale to je zacarovany kruh.

Nehazim nic na skolu, vim ze musim zacit u sebe..Ale nastaveni skol a znamkovani, zabijeni potencialu a celkove ten pristup se mi nelibi. Nedavam vinu nikomu, ani nevim komu bych za zpusob vedeni skol tu vinu mohla pripsat.. Je to nastavene generacemi.. Dnes jsem si syna vzala stranou, dostal sanci.. Ptala jsem se ho, co by delal kdyz by se takhle choval jeho syn.. Jestli pro neho muzu neco.udelat aby se to zlepsovalo.. Rekl ze mu chybi spolecne chvilky, jen my dva. Ze.ho mrzi jak se chova, ale ze se to deje bez jejo vedomi, proste to vzdy prijde a nevi proc. Ceka nas kus cesty, ale diky Vam jsem opet nabrala nadeji, ze bude lepe a ze vse se da resit. Moc Vam.dekuji, ted uz se opet muzu o neco odrazit.

Zkusila bych ho vysetrit na Aspergeruv syndrom, pracec se skolnim prostředí, podpurna opatreni ve spolupraco s SPC. A navazat na terapii, individualni i rodinnou

@alamandra pridala ses do te skupiny na fb jak jsem ti psala vyse?

@alamandra počítač a i televize jsou dva faktory , ktere hodně ovlivňují chování dětí. Videla ksem to doma na vlastni oči několikrát.. kdyz jsme treba pul roku televizi vubec neměli, protoze ji dcera rozbila. To bylo bajo😍 uplne jiný lidi doma... asi by nebylo dobrý zakazovat tv nebo pc jen synovi, ale zamyslet se a zkusit upravit režim pro všechny doma.. nebo se s klukem domluvit na nějakém omezeném režimu, aspoň na měsíc nebo třeba i do konce školního roku a uvidíte zde bude nějaká změna. Ale ne kvuli tomu ze zlobí, ale abyste na sebe měli víc času, aby vam to doma lepe fungovalo...

Fb,tel nepouzivam.

@alamandra
Nikdo ho nechce a hlavně ani ty jako maminka, proto se chová tak jak se chová....
Navíc funguješ pro něj jako maminka? které se může svěřit co ho trápí, má 11let, není to miminko...obejmeš ho? ukážeš mu, že jsi tu pro něj? je to tvůj syn, ty ho máš v péči, ty se musíš postarat...
Ono kdybys hledala příčinu těchto potíží, což většinou bývá návštěvou u odborníka (psycholog/psychiatr), aby se zjistilo kde je kámen úrazu, by kluk potřeboval i milující mámu, které by mohl říct co ho trápí, která by s ním trávila čas a ne se na něj jen utrhovala, nebo po něm řvala co zase provedl, většinou to chování dětí se odráží jako vzdor vůči nám dospělým (nemáš na mě čas, tak na truc provedu něco ve škole ať na sebe upozorním, tohle je možná špatný příklad, ale takhle to většinou funguje...)

Měla jsem se synem také potíže a nevěděla, jak z toho ven. Kromě vlastní terapie, kdy jsem si srovnala svoje hodnoty a problémy, jsme se synem chodili na terapie (odkaz připojuji) a moc nám to pomohlo. Byl to čas je pro nás dva, spojili jsme to vždy s návštěvou McDonalda nebo třeba s nákupem nových bot. S doporučením dětské doktorky to bylo hrazené pojišťovnou. Držím palce. http://www.bechynova-psycholog.cz/.

@alamandra já myslím, že je úžasný, že ti to takhle dokázal říct a pojmenovat.. podle mě mu prostě chybíš, byl zvyklý tě mít pro sebe a zřejmě narození sourozenců nezvládl, najednou přišel o tu pozornost, kterou očividně potřebuje..do toho jste se s tátou rozešli, takže přišel i jeho pozornost, neustále se o tebe i o něj musí dělit a to je pro něj těžké.. A tak si vynucuje možná částečně i podvědomě pozornost všemi možnými způsoby, i těmi negativními, abys prostě musela být s ním.. a tak se stává černou ovcí, kterou nemá nikdo rád a je to takové zamotané v kruhu a jediný způsob, jak z toho ven, je mu dát ten společný čas, i když chápu, že při dalších dvou dětech ten čas úplně neni..dejte mu najevo, jak moc ho milujete, i když není dokonalý, i když zlobí, je to běh na dlouhou trať, ale je vidět, že ho miluješ, tak to nevzdávej.. a snaž se tímto směrem vézt i bývalého manžela a taky současného přítele, aby na něm opravdu zkoušeli hledat to dobré a travili s ním čas.. možná tam je i nějaká ta porucha, psychiatr a psyholog vám snad taky pomůže najít způsoby, jak s tím vším pracovat.. hodně štěstí ❤️

@alamandra reagovala jsem na tvou větu, ze syna krom počítače nic nebaví. Pokud doma nepoužívate počítač ani tablety či chytré telefony(na hraní) ani vám často neběží televize, tak super☺

@alamandra Rozumím ti, vím jaké to je denně řešit problémy doma, školu a vůbec všechno okolo. Myslím, že kluk je dost citlivý a hlavně asi i umí o problémech mluvit, vzhledem k tomu, že ti dokázal říct, co by potřeboval. Určitě mu neudělal dobře váš rozchod, nevím, jak spolu s jeho otcem vycházíte, ale on tam necítí stejný přístup, stejná pravidla a hlavně lásku a respekt vás obou. Něco takového člověku strašně chybí, poslední úder zasadí "noví" sourozenci☹ Není první ani poslední, komu se rodiče rozešli, je to teda hnus, ale pokud s tím budete pracovat, zvládnout se to dá. Jinak krom psychologa popř. psychiatra by možná stálo za úvahu kontaktovat středisko výchovné péče. Jsou tam odborníci, etopedi, dokážou to na rozdíl od psychologů brát více z té praktické stránky, ne jen samá teorie. Není potřeba mít hned strach "z polepšovny", dá se tam docházet ambulantně a pokud rodiče opravdu něco změnit chtějí a spolupracují, ty výsledky bývají velice slušné. I pro školu může být dobrý signál, kdybyste do střediska výchovné péče docházeli. I kdyby vám navrhli pobyt (jakože to si nemyslím, ale tvého chlapce neznám), je to užitečná varianta. A rozhodně to řešte teď, tomuto se ještě neříká pravá puberta, ta přijde někdy kolem 14 roku a je to mazec i u dětí, které byly do té doby "bezproblémové", mluvím z vlastní zkušenosti🙂 Jestli se do té doby neposunete, on začne svoje místo na světě hledat v čím dál větších lumpárnách, najde si kamarády, kteří jeho odvahu a zkušenosti ocení popř. ho přiučí ještě něco zajímavějšího...

@zelenaesmolda Obdivuju tvoje zkušenosti se školstvím a vyhraněné názory. Uvidíme, jak to bude, až tvoje batole dospěje do školního věku🙂

Zkuste najít zkušeného klinického psychologa, který by zjistil, zda syn nemá Aspergerův syndrom.

Tady je zase chytrých, co hážou všechno na matku, jak ho nemá ráda, na školu, to by mě zajímalo, co mají dělat učitelky se sígrem, co si lehne během vyučování na lavici. Fakt bych chtěla, aby dcera chodila a takovým exemplářem do školy.
Zakladatelko, pevné nervy 🍀 Jediné, co mě napadá a už to tu zaznělo, vzít malého prevíta k psychologovi. Ne kvůli nějaké diagnóze, ale odhalit problém. Na to tady nepřijdeme nikdo, ale nějaký odborník by mohl. Skoro snad i psychiatr, to, co popisuješ je teda mazec. Kdo ví, třeba se hned v první třídě stalo něco, o čem si s nikým nepromluvil a od že doby se to táhne a graduje do těchhle hororů. To musíte nějak rozlousknout 🍀

@alamandra zkuste i psychoterapeuta, je to težký, ale syn vas potřebuje. Zkuste se překonat a obejmout ho. Zajděte do restaurace a proberte si to s ním na neutrální půdě. Zdůrazňujte mu, že ho moc milujete.

@zuzkasim tak zkusenost se skolstvim mame snad vsichni ne?Nebo tys nechodila do skoly?Ano,na skolstvi mam docela vyhraneny nazor protoze je zaostale a neodpovida potrebam dnesni doby.

Mohly by vám pomoct i rodinné konstelace ( terapie), zkus si i tom něce zjistit. Mám s nimi dobrou zkušenost!

Doporučuji skupinu Dovychovat (na fcb). A jinak, Váš syn potřebuji lásku, a to i přesto, že něco provede. Kde jinde má mít dítě pocit bezpečí, než doma u rodičů. Z jeho strany je to volání o pomoc. Kdy naposledy jste trávili čas jen spolu? Jak často si povídáte? Kolikrát za den ho obejmete a řeknete mu, že ho máte ráda, ráda takového jaký je 😉?
A Vy jste si kdy udělala chvilku sama na sebe? Člověk má především myslet sám na sebe, aby mohl rozdávat lásku ostatním 😊. Začněte u sebe a dávejte synovi každý den pocit důležitosti, pocit potřebnosti..
Určitě bude lépe, držím palce ❤️