Začínám nenávidět své dítě.
Kazdym dnem vice upadam do deprese skrze 11 leteho syna..Tahne se to uz od prvni tridy..Neustale poznamky atd..Ja uz jsem ve skole vice jak doma.. Prosel spoustu vysetreni ale rady jak na nej nezabiraji.. Doma se chova otresne a zakaz na nej neplati..Telefon, pc, fotbal nebo zakaz jit ven nezabira..Nikdo ho nechce hlidat a vlastne ho nikdo nikde nechce. Doma se kvuli nemu hadame, deti ho nemaji radi ani ve skoe a sourozenci to same.Jsem zoufala a, nevim jak dal.
@hafika
ukoly by se dokonce nemely delat hned po prichodu domu at si ma mozek sanci odpocinout 🙂
Teď nečtu všechny komentáře, ale nemohl ho poznamenat rozchod vás s ex??
Naši když se rozváděli, tak moje sestra začala být strašně problémové dítě.
Tráva, černý oblečení, chození za školu. Řešilo se to snad i s PPP..
Asi bych se ho zeptala, co ho depta...nebo to může být jen silná puberta, je zalaskovany a pokud není jeho láska opetovana, tak kolem sebe kope..
@zelenaesmolda a nebo citlivé děti když mají syndrom nepřijetí. Což rozchodem řidičů klidně může nastat.
@odula
ani psychopati se vetsinou jako psychopati nerodi,jenom mizive % populace ma tohle vrozene,ze zbytku se stanou vinou vnejsich vlivu
Nevím jestli by to pro vás bylo to pravé, ale podívala bych se také na Svobodu učení, třeba je problém i ve formě učení. Klasické školství nemusí být pro každé dítě.
@katgatoo
to je super napad,na fb je sleduju 🙂
Zkuste si na nej udelat cas treba jednou za 14 dni jedno odpoledne, kdy bude jen s vami (bez sourozencu) a bude si moct vybrat jakoukoliv aktivitu - i kdybyste meli jen lezet v posteli. Kdyz bude chtit byt na pocitaci, tak ale hrajte tu hru s nim. Nejlepsi by bylo, abyste si nasli spolecnou vec, co vas bude bavit - jit hrat bowling, do zoo, na cinu ... V te chvili mu nic nevycitejte, nebavte se o skole ... Vim, ze mate i dalsi deti a mohlo by je to mrzet. Ale vas syn vyvadi, protoze mu strasne chybi pozornost a lepsi negativni pozornost (problemy ve skole, s ukoly, s uklidem) nez zadna. Treba to bude trvat, bude mit kecy, budete z toho v duchu silet, ale on potrebuje zase ziskat jistotu, ze ho mate rada.
@alamandra Jak jsem vse procetla, tak Vy sama jste si nakonec odpovedela, resp. jste nasla pricinu. "Zlom prisel s narozenim deti. Chybi mu cas, kdy jsme jen my dva." Je mi ho moc lito. I Vas, pusobite jako spravna maminka, jen je toho na Vas moc. Nemohla byste si treba zaplatit nejakou studentku na hlidani mensich deti a byt se starsim a delat spolecne neco, co ho bavi? Nebo mu sehnat studenta na doucovani? Abyste spolu netravili cas jen povinnostmi a neprijemnymi vecmi...:( On je evidentne uz roky ztracen. Nejspis nevedomky jste ho odsunuli na druhou kolej (coz proste s narozenim mladsich deti tak byva, ale on se s tím nesrovnal). Nikde ho vlastne nikdo nechce. Uz ma takovou nalepku, tak se podle ní i chova. Ja si jsem jista, ze to jde jeste zachranit. Nejspis nema zadnou poruchu a to je dobre. Vse je jen odraz jeho vnitrniho rozpolozeni a s tím se nastesti da pracovat. Urcite by pomohl dobry detsky psycholog ( v Praze Mudr. Špaňhelová ). Zkuste to jeste 🙂
@alamandra Ahoj, jak se situace vyvíjí? sehnala jsi tip na dobrýho psychologa/terapeuta ve svým okolí? Vyčlenila jsi pravidelnej čas, kterej trávíš jen se synem?🙂
Hezky den preji.. Omlouvam se, nechodim sem moc casto. Bohuzel zadna zmena nenastala a nejspise vse sklouzlo zpet..Dnes jsem pozvana do reditelny, skrze jeho chovani.Poslednich 14 dni je to snad jeste horsi..Zfackovani spoluzacky, nechtela mu nabidnout bramburky, kriceni na spoluzaky nazdar cu *aci, neplneni ukolu atd...Loni jsem jiz podstopila reditelnu bylo to peklo :'(
@alamandra Je mi to lito. Snaf najdes kvalitniho odbornika, ktery pomuze.
Podle me je to pricina rozvracene rodiny pokud na nej vlastni otec sere a mamka ho ma plne zuby a boji se o noveho partnera, tak ten kluk nema motivaci chovat se,, normalne,,.. Pokud by se to melo zlepsit, tak jedině rodinna terapie vsech clenu.. Ale to chapu, ze je vetsinou nerealne...
@alamandra - ahoj, co to zkusit....jinak? Až přijdeš ze školy, nebo tak...prostě si ho vzít mezi čtyřma očima...Nebýt nikým rušeni - žádné mamí, mamí....od dalších dětí...a říct mu - pořád tě mám ráda, i když mi to neusnadňuješ, pořád čekám, až se vrátí ten kluk...Pořád ti věřím, že seš chytrej a máš na víc..Vím, že se něco děje, s čím si neumíš poradit, mrzí mě, že určité se určité věci staly...Třeba si i klade za vinu ten rozchod? že kdyby se víc snažil, atd...nebo se za něj někomu mstí..Třeba jen volá po pozornosti...které se mu ,,nedostává"..Třeba něco hrozně moc chtěl, ale zrovna bylo mamííííí od těch malých...a on byl v tu chvíli moc velkej na to, aby na něj byl čas? Neomlouvám jeho chování, jen se snažím ho pochopit..........Mně šel na roky do kelu vztah s bráchou...Jen kvůli tomu, že to bylo J.. sem, J. tam..ROky mi trvalo, než jsem přišla na to, že i kdybych měla víc jedniček, dělala víc, tak se stejně nic nezmění..Já bojovala tak, že jsem se snažila zdokonalit, mít víc jedniček, úspěchů....aby si mě někdo všiml...Třeba si jen vybral špatný směr..
Ja se snazim ho chapat, ale on udela vzdy mrco,.co me srazi a vraci zpet.. V pondeli ma doucovani, tam nesel opet.. Moc Vam dekuji za podporu, prosim drzte mi palce at to v te reditelne s dalsimi peti lidmi zvladnu, vsichni do me pujdou a ja to musim ustat.
Od 13.30 hod se budu smazit v pekle.Dopis byl odeslan v patek a prisel vcera ze dnes mam prijit. Prijde mi to hodne neohleduplne, vzhledem k mensim detem a dnu, kdy mam jit na dve besidky, snad to stihnu.
@anatanka Je to tato? PhDr.?
http://www.spanhelova.cz/pro-deti
@alamandra Známá řešila se svým synem něco podobného, dělal scény jí i jejímu novému partnerovi i svému otci a jeho nové přítelkyni. Taky chodili k psychologovi, ve škole samé poznámky, učitelky z něj byly na prášky atd.. Všichni si mysleli, že je to děsný sígr, zlomilo se to v jeho 14-15. letech, potřeboval jen najít něco pro co by se nadchl, žačal chodit do kroužku dobrovolných hasičů, pak z toho usoudil ,že se mu líbí technika a začal si sám od sebe hledat technicky zaměřenou střední školu. Nakonec je z něho dnes super klučina, nikdy bych to do něj neřekla a to jsem ho viděla vyrůstat a to už mi v 5 letech připadal jako malý grázlík. Vím, že je to těžké, ale nevzdávej to. Chce to ho někam nasměrovat, zkusit mu naslouchat a brát ho takového jaký je. Chápu že je to vyčerpávající, ale chtěla jsem tě podpořit, že všechno není tak černé jak se zdá 🙂
@alamandra Takže teď někdy tam sedíš. Moc ti přeju, abys to zvládla a abyste našli nějaké řešení 🍀🍀
@alamandra také moc držím palce a posílám sílu. Opravdu potřebujete čas jen spolu . a to hodně času. Píšeš, že je neohleduplné k menším dětem, že nestíháš jejich besídky... Ale někdy je to prostě nutnost. Jednou ten, jindy druhý. Nelze stíhat úplně všechno. Ale je potřeba najít aspoň trochu rovnováhu, jednou přidat , jednou ubrat. Dojednej si někde se synem terapii. Udělej to pro vás pro oba.
@alamandra Je mi líto, v jaké jste situaci. Z příspěvků tady spíš vnímám, že se dost snažíte, ale vaše snaha se nesetkává s odezvou a vy jste už vůči synovi vyhořelá. Ono se strašně dobře radí "dejte mu víc času, dejte mu víc pochopení", ale když se člověk nesetkává s byť jen malinkou pozitivní zpětnou vazbou, logicky upadá do deprese. Dovedu si představit, že se třemi dětmi, kterým se snažíte se maximálně věnovat (jako každá správná máma), máte minimum času na sebe. A z toho nic, co můžete vůbec věnovat sobě, máte "vydojit" ještě energii k péči o někoho, kdo ji bojkotuje. Bylo by fajn, nebýt na to sama. Abyste se nesnažila kluka bezpodmínečně přijímat jen vy, ale i otec a současný partner, fakt spojit hlavy dohromady a klidně společně se zajít poradit s odborníkem, jak k němu vy všichni, vaše okolí, máte přistupovat, aby se sebral a trochu si to v sobě srovnal. Věřím, že vztah k němu vzdávat nebudete, to snad ani matky nedokážou, ale na jednoho plně vytíženého člověka je to fakt víc než dost, nebuďte v tom sama
@saoirse Souhlasím. Podle mě by tazatelka potřebovala i prostor sama pro sebe, alespoň nějakou hodinku týdně, kdy si od všech a od všeho vydechne a nabere sílu...nikdo nedokáže věčně čerpat z ničeho. Já jsem trochu háklivá na tvrzení "dítě je odrazen rodičů" byť netvrdím, že je to úplný nesmysl...ale tak nikdo nejsme nepopsaný papír, roli hraje i genetika a další okolnosti. Existují lidi, kteří byli obětí těžkého týrání a přesto dokáží vést normální život a někdo vzejde z takřka ideálních podmínek a stejně se něco "pokazí". Sama mám kamarádkou - velmi úspěšnou v osobním i profesním životě, její bratr propadl drogám a partě, je bezdomovec a krade...i ty rodičovské možnosti jsou do určité míry limitované, to že se mi něco daří s mým dítětem možná není ani ta zásluhou mojí osoby, ale možná spíš to dítě dostalo do vínku trošku jinou genetickou výbavu.
Krasne rano preji 🙂 Moc Vam opet dekuji zs podporu, zabrala na 100% 🙂 Schuzka s panem reditelem a ostatnimi byla skvela.. Obrovsky zvrat, jine jednani a nehazeni viny na me..Obnovil se tam reditel a vnesl tam nezastarale metody..No konecne tam neni ani ta zmalovana nafoukana zastupkyne.. Pan reditel je mlady, rekla bych tak kolem 40.. Nikdo nerikal ze delam vse spatne a ze tatinek je proste nejlepsi..Domluvila jsem kopirovani zapisu z hlavnich hodin, protoze to syn nezapisoval, doma jen dohlidnu na prepsani..Na doucovani ho budu vodit osobne.. Maximalne se mi snazi vyjit vstric..Byla mi doporucena pomoc v Hradci, jmenuje se Navrat, je to nejen rodinna poradna, ale pokud to nebude stacit, muze se tam dat ditko na dva mesice, je tam veskera pece a ditko jezdi na vikendy domu.. Konecne se mi snazi ve skole pomoct, a nerikaji jen co je spatne..
@alamandra Mám radost, že byla schůzka konstruktivní. Držím palce, ať se vše v dobré postupně obrátí.
Super, drzim palce..
To co popisujete je velmi těžké. Více méně souhlasím s tím, co už zaznělo. Pokusím se zeptat na několik dalších věcí. Stav, že syna nic nebaví a u ničeho nevydrží trvá od malá, nebo postupně přišel se školní docházkou? V mnohém totiž jako byste popisovala mého syna, i když u něj to naštěstí tolik nevygradovalo. Přitom je to nadaný, velmi inteligentní kluk. Což je právě kámen úrazu. Je jiný než ostatní, škola je pro něj moc lehká. Od druhé třídy má individuální plán a postupně se věci lepší. Ale v první třídě byl schopen psát 10 min úkol 1,5 h, ve škole se válel po lavici, nepracoval v hodině. Nyní dostává část úkolů jiných, těžších, místo písanky, kterou psát odmítal a vypěstoval si odpor k psaní, opisuje pro učitelku úryvky článků o počítačích, které má potřebu dokončit, protože mu přijdou smysluplné. Ptala jste se syna někdy, proč se tak ve škole chová? Proč písemku nepíše? Přijde mu to lehké, nebaví ho to, nerozumí tomu?
Jinak dělání úkolů 5 h musí být úplný extrém a myslím, že ničí vás a synovi stejně neprospívá, spíš to prohlubuje i jeho odpor. U syna se mi osvědčilo rozdělit neoblíbené úkoly na kratší bloky s pauzou. Např. napsat 1/3 úkolu, a pak dělat něco zábavnějšího (dokonce třeba říct, že až bude to a to hotové, bude pauza a dát jí že začátku, i když to bude trvat třeba půl hodinu). Když nevíte, co ho baví, zkusila bych si s ním jen tak povídat. Jak se měl, co jste dělala vy, obejmout ho. Vytáhnout hru, co vás baví a zkusit ji. Třeba karetní hry jako prší jsou krátké a přitom akční. Dá se pochválit třeba, i že napsal část, nebo jen za mini kousíček, co je dobře, čitelně napsáno, vymyslel něco, co vás nenapadlo atd. Taky může dostat za splnění i části odměnu (nesbírá třeba nějaké samolepky nebo něco?). Nám jednu dobu pomáhal i časovač, že se snažil splnit určitý limit, byla to soutěž. Jo a taky vyšlo najevo, že syn nesnáší dělat úkoly hned po příchodu domů, takže si může chvíli odpočinout dle své představy a až pak pracuje.
Určitě to ale nebude tak, že něco jednou zkusíte a bude to hned fungovat. Chce to zkoušet opakovaně a třeba se na něco chytne. A taky bych zkoušela spíš jednodušší kratší úkoly, kde skoro jistě uspěje, aby měl šanci zažít úspěch. Třeba s něčím pomoci v domácnosti a pochválit. Musí pro něj být frustrující, když mu pořád jen někdo nadává.
K tomu pocitu, jak pochválit dítě, které vás děsně dožralo a za co. Někdy s tím děsně bojuji sama, hlavně protože syn ve chvílích, kdy se nudí, prudí, zlobí a snaží se vytočit lidí v okolí. Postupem času mi došlo, že nemusím schvalovat, co dělá, ale večer před spaním máme svou chvilku, kdy ho jdu uspat, obejmu ho. Můžu být naštvaná a mít ho stejně ráda a když vychladnu, může se přijít přitulit. Pochvala/trest a vyjádření, že ho mám ráda tím, že si s ním povídám jsou dvě různé věci.