Agresivní sklony manžela
ahoj holky,
předem mého příspěvku bych ráda poprosila o diskrétnost, nechtěla jsem kvůli tomu zakládat anonymní nick, většina lidí mě tu nezná osobně snad až na 2-3 holky, které prosím o to, aby si to nechaly pro sebe. Manžel je velmi háklivý na to, když o něm někde něco zmiňuju, urazí se i při celkem nevinném fórku, tak prosím, ať mi to ještě neztížíte 😉.
Poslední dobou mám trochu pochybnosti o mém vztahu s manželem. Seznámili jsme se před 5 lety a vybrala jsem si ho proto, že to byl usměvavý člověk a zároveň i dost impulzivní, což mi vyhovovalo, že např. znenadání přijel. Žel ta impulzivita má i své stinné stránky. Když jsme se rozhodovali, zda si pořídit děti, pořídili jsme si zprvu andulky, abychom viděli, jak budeme zvládat péči o někoho dalšího a situace, které se nedají úplně ovlivnit (např. andulka kříčí). V posledních 2 letech začal mít agresivní projevy. Přijde mi, že je to poslední dobou i o něco horší. Jenže ve vztahu si člověk neuvědomí, jak často se to děje, protože přirozenost velí to vytěsnit, až když jsem se nad tím reálně zamyslela, tak mi pomalu dochází, že to asi moc dobré není. Napíšu reálné situace, které se staly, abych to nějak ilustrovala.
1. Situace: Byla jsem zrovna v práci a manžel volal, že se něco stalo jedné andulce. Zjistila jsem, že andulka pípala, tak se manžel naštval, a chytil ji a asi nějak nešťastně, že jí praskly cévky v očíčku (podle mě ho asi zmáčnkul). Andulka musela k veterináři na vyšetření a já byla celý den v práci vykolejená, protože jsem se o anduláčka bála. Tyto situace (andulka pípá nebo nějak zlobí) a on se na ni rozlítí a mimimálně ji prožene po kleci se stávají celkem často, cca 3x do týdne. Vím, že je to "jen blbá andulka", ale jak bude zvládat reálné situace, kdy dostane jednoleťák hysterický záchvat? Seřeže ho jak koně? Já s tímto nesouhlasím, pro mě je maximum malé plácnutí přes zadek nebo přes ruku, hrozně mě bolí když těm zvířatům ubližuje a jelikož nemůžu mít děti přirozenou cestou a dítě je pro mě zázrak, nedokážu si představit, že bych manžela nechala, aby dítěti jakkoli ublížil.
2. Situace: Trochu staršího data, ale pořád si to pamatuju, podstupovali jsme IUI, takže manžel musel odevzdat "svůj vzorek" a byl po tom hodně rozčílený, že toto musí podstupovat, že takhle dítě nechce a že "on děti mít může." Tahle slova mě ranila hodně ☹ (neplodná jsem jenom já)
3. situace: Se stala zrovna dneska, díky které jsem už měla fakt chuť odejít zpátky k rodičům. Měla jsem jet na svatbu (jako dodavatel) a na tramvajové trase došlo k mimořádné události, takže přestaly jezdit tramvaje. Volala jsem mu tedy, aby pro mě přijel a dovezl mě na místo, protože se jinak na svatbu nedostanu včas. Souhlasil. Čekala jsem asi 15 minut, za tu dobu by už z mých zkušeností měl být dávno u mě, navíc tramvaje začaly jezdit, tak jsem mu psala kde je, že tramvaje už začaly jezdit, jestli nemám jet s ní. Vím ze zkušenosti, že mu věci trvají trochu dýl, tak jsem volala babičce, u které předtím byl, jestli ještě není tam. Bohužel zrovna v ten moment mi volal on, takže když pak přijel, byl hrozně naštvaný, protože mu píšu uprostřed jízdy autem a že když mi volá, tak mám obsazeno.
On na tyhle situace rychle zapomíná, ale mě to ubírá energii na dalších několik hodin. Když se takové situace stávají 3x do týdne, tak se bojím, jestli tohle budu celoživotně zvládat... A hlavně, jestli vůbec zvládne výchovu dětí, když nezvládá takové situace, nad kterými běžný člověk mávne rukou - jako třeba smska za jízdy autem. Mě samotné by fyzicky asi nikdy neublížil. Ale jeho nálady a zvraty mě dost deptají, ale dětem vím, že by ublížit dokázal, moc nechápe tu míru ani u těch andulek ☹.
Manžel tvrdí, že je to prací (má stresovější zaměstnání, ale ne nějak extrémně, reagoval takhle na jakoukoli práci, kterou měl) a těma andulkama. Já osobně si myslím, že je to spíše v tom, že nedokáže zpracovat emoce. V té práci je kvůli mě (složitější příběh), takže to často používá jako vysvětlení toho, proč se naštvává, že za to vlastně můžu já, protože musí být v téhle práci.
Samozřejmě nechci psát, že je úplně špatný, má spoustu kladných vlastností - nekouří, nepije, nechodí do hospody, nekouká po jiných, přestěhoval jsem jen kvůli mě do města, kde nikoho nezná, pokud je v pohodě, tak se i shodneme, dovedeme se spolu smát, ale tohle mě celkem sráží. Hlavně nevím, jestli je toto vůbec možné změnit, jestli mu mám dát ultimátum, aby s tím něco dělal nebo co...
Holky, díky za názory. Dospěla jsem k tomu, že bude asi nejlepší si dát chvilku pauzu, a na měsíc jít k mamce, sice neodcházet, ale potřebuju nějaký čas, abych se nad tím vším zamyslela... Jestli si s ním dokážu představit celý život a hlavně stáří i s jeho citovými výlevy atd. A asi si o tom popovídala i s nějakým psychologem, protože mám očividně talent na emotivně labilní partnery.
Možná aspoň bude mít vůli s tím něco dělat, třeba najít odborníka, protože "jen" hovor asi nepomůže, většinou to skončí tím, že za to vlastně můžu já a za chvilku je to zas ve starých kolejích (byť jsem několikrát říkala, např. že si nepřeju, aby na andulky jakkoli sahal).
Mno a asi si o tom popovídám i s jeho bývalkou, osobně by mě zajímalo, jestli to bylo už tehdy nebo to fakt udělala ta práce. Naštěstí s jeho bývalkou máme celkem přátelský vztah, tak asi upřímná bude...
Problém je i v našich rozdílných povahách. On je cholerik a já flegmatik. Téměř nic mě nerozháže (ani ta ječící andulka), ale když už nějaká emoce přijde, je méně intenzivní, ale trvá hodně dlouho. To znamená, že když je on na mě naštvaný a řekne mi nějaké věci, které mě zamrzí, tak o tom za hodinu neví, ale mě to trápí až do večera a každý takový výlev mi hrozně ubírá energii. Upřímně, jsou chvíle, kdy se snažím fungovat tak, abych ho ani já ani andulky nenaštvaly. Sama sebou být moc nemůžu, jelikož spoustu věcí ho naštve nebo mu moje projevy chování přijdou ve společnosti nevhodné, případně se urazí, když si z něj dělám legraci (uznávám, jsem trochu sarkastická, ale krotím to dost)
To s tou tramvají asi nebylo tak vážné, dávala jsem to jako příklad toho, co se děje několikrát týdně, no a taky to pro mě byla tzv. poslední kapka.
Jinak naše andulky jsou vcelku hodné, řekla bych, že jsou vycepované, jsou hlučnější jen ráno cca od 8 do 11, ale dá se to řešit nenásilně, občas stačí je jen okřiknout a jsou ticho 😀. Manželovi vadí i když si třeba sameček povídá nebo když samička vrčí, že jí beru misku se zrním, což podle mě rozhodně není stresující situace. Nebo se rozzlobí, že sameček samičku krmí (což je jejich přirozenost, takhle si ji namlouvá), protože je prý hubený :-/
@no_title urcite dobry napad....hlavne se nenechej jen tak ukecat. Prijde doba ze se jakoby srovna a bude se krotit - na chvili...vim ze nechces ted rozchod ale pauzu...
Miminko ted neni na poradu dne....drz se a at se rozhodnes spravne. Urcite ke dobre ze premyslis i o budoucnosti....hlavne kdyz se nemuzes chovat volne ale porad premyslis aby jsi ho nenastvala nebo aby se neurazil a i jemu tvoje chovani vadi,tak neco je sptne...
Hlavne cely zivot takhle prozit??? Neni to skoda???
Jo a on nemusi byt zly - i kdyz chovani k zviratum proste podle me o necem svedci,ale myslim si,ze se k sove nehodite....prave proto ze ty se nemuzes chovat volne....nemuzes zit ve strachu aby on se neurazí nenastval apod...
@no_title Souhlasím s tím, že odborník by vám oběma prospěl. Než za nějakým půjdeš doporučuju vzít si papír, rozdělit stránku na dvě části, do jedné si sepsat, co vše manžel udělal pro Tebe (stěhování, dovolil Ti andulky, aniž sám evidentně věděl, do čeho jde, přijede pro Tebe, když ho požádáš o pomoc...), do druhé si sepsat, co Tys udělala pro manžela, aby on se ve vztahu cítil dobře. Zatím mi trochu připadá, že on se snaží Ti vycházet vstříc (i když to asi někdy ne moc vhodně okecá), ale Ty na tom vidíš hlavně ty okecávačky. Byla bys například ochotná se těch andulek vzdát, kdyby Ti přiznal, že mu neskutečně vadí jejich hluk?
@shine2015 Máš pravdu v tom, že nemá smysl setrvávat ve vztahu, kde jeden z partnerů nemůže volně dýchat. Kde ale bereš jistotu, že zrovna v případě zakladatelky se v tom vztahu nedusí i její manžel? Zakladatelka tu vypsala, co vše pro ni manžel udělal, ale už nepíše, čím mu třeba naopak vyšla vstříc ona. Ve vztahu musí oba partneři rovnoměrně brát i dávat, jakmile jeden začne dělat ústupky neustále, je to špatně. Zakladatelka má strach si z něj udělat legraci, aby se neurazil - ptala se ho ale někdy, jestli mu ta její forma legrace skutečně není nepříjemná? Zakladatelka si přála andulky, on s tím souhlasil, aniž by podle mě věděl, co chov andulek obnáší - teď mu to jejich chování vadí. Vyšla mu zakladatelka aspoň trochu vstříc v tom, že by ty andulky třeba přestěhovala v bytě někam, kde je manžel nemusí poslouchat? On se může projevovat jako despota, ale taky může být prostě frustrovaný z toho, že neustále někam ustupoval a jeho žena to ani neocení.
Nikdo z nás s nima nežijeme, takže radit rozchod mi přijde celkem zcestné. Naopak si myslím, že nápad řešit to s odborníkem je v tuhle chvíli to nejlepší, co zakladatelku mohlo napadnout.
@somalicats jsou dve varianty muze - bud je opravdu ve stresu,ale i tak mi prijde chytnout a zmacknout pod krkem dost drsne...a ve stresu je nejspus ze zakladatelky,protoze jinak by naopak utikal k ni....
A nebo takovy je....
Kazdopadne bud toto nevyhovuje pouze zakladatelce a nebo obema ....
Ja treba zakladatelku chapu....nesoudim jejiho muze,doufam tedy,ze to tak nevyznelo.....dokazu se vzit do zaklafatelky tak jak to tady popsala a me by s tim clovekem dobre nebylo....
A pokud on dela ustupky takove ze je frustrovany a na druhou stranu v zivote nekdy chodi veci tak ze jsme nervizni a nedeji se podle planu,tak pokud se takto bude chovat k detem nebo ke me jen proto ze je psychicky vycerpany,tak to je pro me spatne....
Clovek ktery je frustrovany by nemwl byt zly ani na zvire ani na cloveka....
A to ze ona mu zavola - on to taky muze rict jinak...
Neumim si predstavit ze se jeden nebo druhy clovek ve vztahu bude obavat rici svuj nazor...nebo neco udelat - at uz zavolat apod.
Nehlede na to on muze narovinu taky rici heled na tohle nemam,anduljy jdou z domu....
Vse je o tom jak se oba chovaji...a jak komunikuji...a mozna to vyzni drsne ale pokud ted je nejvetsi problem andulky tak se nemuzu zbavit myslenky co bude az budou deti.....
@somalicats a ono je to dost silne o tom co potrebuje ONA ve vztahu...tady je sice hezke ze ji pet zen rekne co by vlastne chtela nebo ze to neni tak strasne....ale ONA se neciti dobrr....ji to vadi jak se chova..a prestoze vera od vedle by byla v klidu tak ji to klidnou nenechava....a o to jde. Ano muzu to potlacit ze mi okoli rekne co blbnes...ale na jak dlouho???
Ja se domnivam a vzdy jsem to tak mela,ze i kdyby me tisickrat okoli rikalo co bys chtela podivej co vse dela....tak dnes kdyz vidim sveho muze jsem rada ze jsem dala sama na sebe....a na svoje pocity....
Pokud nemaji deti ja se domnivam ano rozhovor s psychologem proc ne....ale nejake velke poradny ..nevim. Pro me by to nebylo.
@shine2015 Tak to chování k andulkám neobhajuju, ostatně jestliže jí zavolá a přizná se, že to přepískl, tak asi nebude takový tyran.
Spíš mi připadá, že mají oba problém v komunikaci - jestli na ní vidí, že jí ty andulky přirostly v kleci, tak ji dost možná nechce zklamat tím, že jí natvrdo řekne, že je doma nechce, a ona vůbec nemusí tušit, že mu ty andulky tak moc vadí.
Děti bych se zvířatama nesrovnávala, on ten vztah k dětem bývá u normálních lidí trochu jinde než vztah ke zvířatům (a nerada bych, aby to vyznělo nějak špatně, ale normální jedinec na děti ruku nevztáhne, na zvíře tak max v hodně velkém afektu - a jsme zase u toho, v jakém rozpoložení její manžel v tu chvíli byl). Může být perfektní otec, i když andulky rád nemá.
@shine2015 Ne, vždycyk je to o tom, co potřebují ve vztahu oba. Pokud se budeš ohlížet jen na svoje potřeby a ignorovat potřeby toho druhého, dopadne to vždycky blbě.
@somalicats mi vzdy rikali ze co bych chtela......a ano muj muz ma taky svoje ale jsem za neho tak rada! I kdxz me nekdy rozlobi,chci byt s nim....
A i o to jde....kdybych dala na hodnoceni ostattnich a na reci co by jsi vic chtela tsk spokojena dnes nejsem...
@barumat No chudáci, žít pod prostěradlem-jasně, že bych je nezmáčkla-jednou jsme měli v práci andulku, urazila si nohu, vykrvácela, když jsme se ji snažili na přání majitelky přidělat zpět-stačí málo-třeba jim dát hlavu dolů a už jsou chudinky pryč-to myslím vážně-je to taky stres.Mají krve a tudíž kyslíku v mozku a v tělíčku pak nedostatek.Jen jsem si představila, jak žije jinde, než chce, chodí do práce jinam, než chce a pořád pípají andulky-taky se musím někdy já přizpůsobit-k 5 dětem , ač bych chtěla, spřežení huskyů zatím nepořizuji. U nás taky bydlí jinde, než by chtěl a ač by chtěl dělat plastiky, dělá něco jiného kvůli penězům. Zase ho štvali osmáci degu-děsně hryzali, když už bylo večer ticho. Tead je fakt, že už jich nemáme 10, ale donedávna 1 samečka-bohužel už taky zemřel-ne na domácí násilí. 🤐 Jinak Tebe chápu,to asi už nebylo k soužití.
@somalicats souhlasim...jenze kdyz ti ten clovek sedi delas to rada....jde to tak nejak samo.
I po letech..
Divas se co chce on. Samozrejme ze nejedes tvrde na sebe....ale jde to ruku v ruce i s nim...proste to tady do sebe zapada.
A jakmile zacne u nekoho blikat svetylko tak by mela byt zena na pozoru....
Ja vim ze se to neda srovnavat s detmi ale z toho jak to zakladatelka popsala na me ten muz nepusobi dobre. Tak mu zavolala k babicce no a?? Nebo i jemu kdyz ridil,..ze ho zkusila ....to je normalni....vzdyt je to partner a me kdyby zavolal manzel tak pro neho pojedu nebo reknu ze ted nemuzu nebo ze jsem na ceste at vydrzi....
Ja nevim..ja kdyz vidim meho muze co pro me vse dela tak i me to vede k tomu ze pro neho rada udelam co je v mych silach....a znam ho a to ze mi na nem neco vadi porad pretluce to ze ho miluji.
@shine2015 No, když mi někdo pošle sms ve chvíli, kdy jsem za volantem, a pak se diví, tak to taky moc příjemná nejsem 😉. Tohle zrovna byla dle mého zbytečně vyhrocená situace. Jestliže ví, že je na jejího manžela spoleh v tom, že když jí řekne, že pro ni přijede, tak pro ni přijede, tak mi přijde ujeté ho nahánět - vím, že je cca na cestě, nevím, zda nestojí někde v zácpě nebo nemá jiný zásadnější problém - ano, pokud by uplynula půlhodina od doby, kdy bych očekávala, že by mohl dorazit, tak mu zavolám, ale nebudu mu psát sms. Takhle on přijel, a zase špatně, protože sms za volantem nečte a je uháněn pomalu na minuty. To bych, upřímně, já byla naštvaná taky, a to jsem těžkej flegmouš.
@somalicats dobre...a proto ty mas muze ktery to nedela ;)
Kdyby jsi mela muze ktery je zase jiny a delal by to tak by ti s nim taky dobre nebylo ;) a o tom to je...
Vis jak,pokud nejsou deti tak se domnivam ze to nema byt vztah z rozumu ze ted udelam max ustupku .....oroste tem lidem spolu ma byt dobre....i pres male hadky a kompromisy. A pokud clovek pochybuje tak je neco blbe....
@shine2015 Jinak vše je o komunikaci. S prvním mužem jsme měli společné skoro všechno, a manželství nám nevyšlo. I proto, že jsme spolu neuměli dobře komunikovat, neuměli jsme si navzájem říct, co nám vadí. Naučili jsme se to prakticky až kvůli dceři, a dneska spolu vycházíme výborně, žít spolu už nebudem, ale máme společnou dceru a kvůli ní si musíme navzájem sdělovat i ty věci méně příjemné. A jde to.
S druhým mužem máme těch společných věcí daleko méně, ale zase jsme na tom líp co se komunikace týče. A světe div se, funguje to. Ano, děláme kompromisy, já si nepořídím deset koček, protože muži vadí, snese tu jednu naši, ale to je pro něj maximum. S ní si i pohraje, obstará ji v případě potřeby, ale víc koček doma by nerozchodil. On zase postupně utlumil svoji potřebu večírků, pařbiček - dřív to bývalo pravidlem pomalu každý druhý den, dnes vyrazí tu a tam a to ho ještě přemlouvám, ať jde, že si potřebuje vyčistit hlavu 😀. Sice tvrdí, že mu to nechybí, ale když čas od času vyrazí, je vidět, že mu to dalo vzpruhu. Prostě je to o té míře. Andulky vím, že by mu hodně vadily, i když se mu líbí, to jejich přirozené chování by po pár dnech už těžce nedával, no tak je mít doma nebudem. Dcera chce fretku, tu muž kategoricky odmítl, no tak si ji dcera pořídí, až bude jednou bydlet ve svém, nedá se svítit. Ona to těch pár let bez fretky vydrží, on by byl frustrovanej, kdyby tu fretka byla, a já bych se o ten zvěřinec musela ve finále stejně starat sama. Takhle jsme spokojení všichni.
@shine2015 Tak já jsem hlavně soběstačná co se auta a spol týče, takže nemusím řešit, jestli pro mě někdo dojede nebo nedojede 😀. Ale i v jiných věcech, prostě jestliže svého muže o něco požádám, on to udělá, sice po svém, ale udělá, tak neřeším ten způsob, pro mě je podstatný výsledek. Je otázka, jak to má zakladatelka - jestliže o sobě tvrdí, že je flegmatik, tak by jí mělo jít právě o ten výsledek. Beru, že ji můžou zraňovat třeba ty průpovídky, co k tomu její muž má - to je ale zase o komunikaci, aby si tohle vyříkali. Pokud se nic nezmění, pak ano, je na zváženou vztah ukončit. Pokud s tím ale oba můžou něco dělat, tak by měli. Neměli by se učit, že jak lehce do manželství vklouzli, tak z něj zas lehce vyklouznou. Ono totiž i když zakladatelka najde někoho jiného, s kým si třeba i ty děti pořídí, tak vzhledem zrovna k jejím okolnostem (není zdravá, takže se bez jisté pomoci neobejde) ty děti budou tvrdou zkouškou každého jejího vztahu. A pokud se nenaučí problémy řešit, tak neobstojí nikdy.
@somalicats Ano, všude je něco, s oblibou používá muž- stejně jako další průpovídky jako kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody-nebo-a to mě štve-to je dar-jako zdůvodnění, že někomu něco jde a někomu ne, pak taky to je vývoj-a 😀 s tím jsem se nikdy nesetkal 😀 -to když mě chce naštvat-používá to i babička 😨 zejména u zdravotních problémů-třeba že by někdo měl celiakii jako u nás...Ale pod to, co jsi napsala bych se klidně podepsala.Ještě taky příroda je mocná a to je přírodní výběr-u nás byly samé doktorky-máma a babička- takže to používá zejména, je-li zvíře nebo i člověk neživotaschopný a já zoufale pátrám, jak by se mu dalo pomoci.
@somalicats jj ja de facto souhlasim s tim co pises....jen mi prijde ze treva ty s ex jste se komunikovat naucili i kvuli dceri....jenze ona s nim dite zatim nema a muze si rozmyslet zda vubec chce....
Jsem mozna ovlivnena i pripadem z okoli kdy moje znama na zacatku se snazila a vychazela vstric a chapala ho atd a dnes je nestastna a v situaci kdy ma deti...a najednou zjistila ze proste si nevyhovuji a ze kdyby vic naslouchala sama sobe bylo by lip....a jinak sobestacna je...
Kazdopadne dulezite pro zakladatelku hlavne si ted neporizovat dite...
Ja to beru i tak ze na svete je spousta lidi a pokud clovek ztrati takovou vnitrni nit proc s druhym byt a nemaji deti,nemeli by se snazit za kazdou cenu...a vubec kdyz se nemuze ona nebo i oba chovat svobodne...mysleno beze strachu...
@no_title "Podařilo" se mi zplodit dítě s mužem, kterého jsem tři roky považovala za prince na bílém koni, další dva roky za poněkud impulzivního a cholerického prince a teď už tři roky vím, že je to čistokrevný psychopat. (Pravda, musela mi k tomu poznání pomoct psycholožka, ale to je teď vedlejší).
Můžu Ti říct, že život s takovým tvorem -pojí nás společné dítě - je horší než fatální nemoc. Bohužel mám možnost srovnání, a závěr je opravdu jednoznačný ☹
@ivular Ja myslim, ze snad ho prirovnavat k psychopatovi je mozno trocha moc, nie? Ci vidis podobne rysy u manzela @no_title a tvojho nepodareneho princa?
@no_title Podvedomie povie hodne a ak ty mas dlhodobo pocit, ze nieco nie v poriadku a ze takto sa necitis dobre a sama sebou vo vztahu, tak to urcite chce sa zamysliet co dalej. A urcite neriesit teraz deti, to suhlasim s @shine2015. Inak ze pochybnosti znamenaju, ze mas hned odist, je podla mna blbost. Ja som tiez mala momenty, ze som pochybovala o tom, ci manzel je pre mna ten pravy, a potom to preslo. Teraz som velmi rada, ze spolu stale sme. Tie pochybnosti suviselo to s tym, ze sa vo mne diali velke zmeny a na vsetko v mojom zivote (ludia, vztahy, praca, ...) bolo potrebne sa pozriet znova, ci je to pre mna dobre a prinosne. Nakoniec nieco zostalo, nieco odislo a je mi dobre. Tak je otazka, ako je to u teba.
@diva_ziva Možná jsem to špatně napsala - já samozřejmě nedokážu soudit, jestli manžel @no_title je nebo není psychopat. Na druhou stranu, podobné rysy tam vidím. A taky vím, co mi říkala psycholožka, ke které jsem začala chodit jakmile se ex "proměnil" v toho impulzivního prince. Říkala, že pokud takoví lidé nenastoupí na nějakou terapii, jejich stavy se jen a jen zhoršují ☹
@shine2015 Ano, resit ted dite urcite ne, nejdriv musi vyresit sve manzelstvi. Pak teprve, pokud se togle podari, muzou zacit se snahou o dite. Ale i kdyz to dite zatim nemaji, at nejdriv zapracuji na sobe a svem manzelstvi. Ta nespokojenost ve vztahu nemusi byt nutne neprekonatelna, predpokladam, ze se nebrali po mesicni znamosti, ale ze jsou spolu uz nejakou dobu. Ono se muze navic zdat, ze jinde bude trava zelenejsi, ale to neni vzdy pravda...
@ivular Mam pocit, ze manzel autorky moze byt len hlboko nestastny a nevyzrety clovek a praca na sebe by mu mohla pomoct. Kor ked mu andulky nakoniec bolo luto a priznal, ze jej ublizil. Typicky psychopat by necitil vinu. Ale ak nechce na sebe pracovat, tak si myslim, ze autorku s nim necaka prilis ruzova buducnost. (Samozrejme, vidime len jednu stranu.)
@no_title - první problém bude, že vy dva se nikdy nepochopíte cholerik a flegmatik jsou tak rozdílní, přesně opační...pokud se ti zdá, že tvůj manžel příliš reaguje na andulky, asi bych zkusila ještě jin zvíře a to kočku nebo psa a uvidíš reakce....víš ani nevíme v jakém kontextu se stalo to s andulkou, nevím co prožíváte, třeba je vystresovaný jen z těch vyšetření a toho co podstupujete kvůli miminku. Pokud se ti zdá, že tě ničí být s takovým člověkem (nemůžeš být sama sebou),tak pak bych nic nezkoušela, rozvedla se a hledala štěstí jinde, ještě před tím, že si s ním pořídíš miminko...
to, co ti řekl po tom co odevzdal zvorek spermatu, promiň, ale tady bych se vžila i do jeho situace, ono to opravdu je hodně ponižující se někde udělat a jít odevzdat své sperma, není to jen o tobě, ale i o tom, co pro tebe podstupuje, ano, jasně, že tě mrzelo co ti řekl, ale tebe zase v téhle situaci nezajímalo, jak se cítil on, také to pro něj není jednoduché a tím, že ho znáš a víš, že řekne veci, které hned zapomene, tak bys už také mohla vědět, že to pro něj takový význam neměla, prostě ten chvilkový pocit těsně po tom...na jeho místě se asi cítím stejně, promiň, ale jeho mužství utrpělo, měla bys to vidět i takto a to, že to pro tebe udělal je velký důkaz jeho lásky k tobě...
bod 3 beru jako tvou malichernost
Já si myslím, že kvůli bodu 2, který se osobně velmi dotkl hledáš mouchy všude, snad víš koho sis brala...ten člověk je pořád stejný, není to jenom o tobě, ale i o něm, musíte věci řešit společně, společně si to vyříkat, společně pracovat se svými pocity...zkusila bych manželskou poradu před tím, než bys mu měla dát sbohem...
@ivular - jj, psychopati jsou nejhorší lidé, opravdu nemají v mozku nic, čím by dokázali pochopit, jak se cítí druzí, neznají pocit viny, jen odkoukávají správné chování od druhých, ale sami ho nechápou....měli jsme takového souseda a pak jsem s takovým člověkem také jednou potkala v práci, prostě my je nikdy nepochopíme a oni nikdy nepochopí nás.
Cholerik je slabý odvar psychopata...
@marcicek84 Tak s bodom 2. teda s tebou silne nesuhlasim. To, co musi podstupit zena kvoli IVF, sa s odovzdanim spermatu absolutne neda porovnavat. A absolutne nechapem, co je na tom ponizujuce. Rozumiem, ze sa moze citit pri tom neprijemne a nesvoj a ze mu to napriklad nepojde (to pak pracuje jesitnost), ale inak mi pripada jeho reakcia smiesna a detinska. Ja muznost chapem ako nieco uplne ine, mimo ineho i to, ze sa v kritickych situaciach postavi okolnostiam a urobi co je treba.
@somalicats perfetkní příspěvky 🙂 😉 Souhlasím a krásně napsáno.
@diva_ziva - a ty si myslíš, že ten muž nemá právo se tak cítit? Prosím tě, tady nejde o to, co kdo podstupuje a kdo víc podstupuje...jestli myslíš, že proces ponížení, tak v tomhle může být větší u muže, protože, nevím o tom, že by si to musela žena udělat v ordinaci a odevzat vajíčka. Jestli to srováváš s tím, jak proběhne oplodnění, tak si myslím, že to je jako gynekologická prohlídka (ale osobně jsem IVF neabsolvovala) a na to my ženy jsme přeci jen trochu zvyklé, ale muž, aby byl zvyklý na to si to dělat v cizím prostředí a pak s tím jít a odevzat to cizí sestřičce, no myslím, že to je hooooodně nepříjemné...
@no_title to ze Te napadne to resit je uvnitr tebe varovna kontrolka,ze je neco spatne...doporucuji ti venovat tomu pozornost ..
Myslim,ze se necitis ve vzrahu volne - mysleno muzu rici svuj nazor aniz by se na me muj muz zlobil nebo vyjizdel...
Je jedno co tady puspu holky a co je pro ne normalni....dulezite je ze pro tebe a tvuj zivot to vporadku neni...chapu te.
Uprimne si myslim ze by se spouste zenam zilo lip kdyby poslouchali svoje srdce a pocity...
Chytnout andulku proto ze rve opravdu neni vporadku. Co bude delat az bude bulet dite a potecou mu nervy???
Bez ohledu jak ho tady zeny brani....heled ty si odpovez jak moc jsi ve vzrahu spokojena...ty s nim budes zit a mozna v budoucnu mit rodinu....
Ja bych se ted prestala snazit o mimi a zacala se chranit abych tehotna nebyla a rozmyslela se. Divej se na neho jak reaguje a jak se chova k tobe i k okoli....
Uvedom si ze at je to s timto nebo jinym clovekem,tak se preci nemuzes bat mu zavolat!!! Jako kde to jsme...i kdyby to byla blbost tak zvednout tel a zavolat svemu muzi je normalni....
On ti muze rici heled ted nemuzu ozvu se...
Ale ve vztahu se nemuzes bat se chovat jak citis...nebo proste volne...
Taky se zamysli jak casto se spolu uvolnene smejete....bez toho aby ses ho bala nebo mela strach ze to pokazos atd..