Agresivní sklony manžela
ahoj holky,
předem mého příspěvku bych ráda poprosila o diskrétnost, nechtěla jsem kvůli tomu zakládat anonymní nick, většina lidí mě tu nezná osobně snad až na 2-3 holky, které prosím o to, aby si to nechaly pro sebe. Manžel je velmi háklivý na to, když o něm někde něco zmiňuju, urazí se i při celkem nevinném fórku, tak prosím, ať mi to ještě neztížíte 😉.
Poslední dobou mám trochu pochybnosti o mém vztahu s manželem. Seznámili jsme se před 5 lety a vybrala jsem si ho proto, že to byl usměvavý člověk a zároveň i dost impulzivní, což mi vyhovovalo, že např. znenadání přijel. Žel ta impulzivita má i své stinné stránky. Když jsme se rozhodovali, zda si pořídit děti, pořídili jsme si zprvu andulky, abychom viděli, jak budeme zvládat péči o někoho dalšího a situace, které se nedají úplně ovlivnit (např. andulka kříčí). V posledních 2 letech začal mít agresivní projevy. Přijde mi, že je to poslední dobou i o něco horší. Jenže ve vztahu si člověk neuvědomí, jak často se to děje, protože přirozenost velí to vytěsnit, až když jsem se nad tím reálně zamyslela, tak mi pomalu dochází, že to asi moc dobré není. Napíšu reálné situace, které se staly, abych to nějak ilustrovala.
1. Situace: Byla jsem zrovna v práci a manžel volal, že se něco stalo jedné andulce. Zjistila jsem, že andulka pípala, tak se manžel naštval, a chytil ji a asi nějak nešťastně, že jí praskly cévky v očíčku (podle mě ho asi zmáčnkul). Andulka musela k veterináři na vyšetření a já byla celý den v práci vykolejená, protože jsem se o anduláčka bála. Tyto situace (andulka pípá nebo nějak zlobí) a on se na ni rozlítí a mimimálně ji prožene po kleci se stávají celkem často, cca 3x do týdne. Vím, že je to "jen blbá andulka", ale jak bude zvládat reálné situace, kdy dostane jednoleťák hysterický záchvat? Seřeže ho jak koně? Já s tímto nesouhlasím, pro mě je maximum malé plácnutí přes zadek nebo přes ruku, hrozně mě bolí když těm zvířatům ubližuje a jelikož nemůžu mít děti přirozenou cestou a dítě je pro mě zázrak, nedokážu si představit, že bych manžela nechala, aby dítěti jakkoli ublížil.
2. Situace: Trochu staršího data, ale pořád si to pamatuju, podstupovali jsme IUI, takže manžel musel odevzdat "svůj vzorek" a byl po tom hodně rozčílený, že toto musí podstupovat, že takhle dítě nechce a že "on děti mít může." Tahle slova mě ranila hodně ☹ (neplodná jsem jenom já)
3. situace: Se stala zrovna dneska, díky které jsem už měla fakt chuť odejít zpátky k rodičům. Měla jsem jet na svatbu (jako dodavatel) a na tramvajové trase došlo k mimořádné události, takže přestaly jezdit tramvaje. Volala jsem mu tedy, aby pro mě přijel a dovezl mě na místo, protože se jinak na svatbu nedostanu včas. Souhlasil. Čekala jsem asi 15 minut, za tu dobu by už z mých zkušeností měl být dávno u mě, navíc tramvaje začaly jezdit, tak jsem mu psala kde je, že tramvaje už začaly jezdit, jestli nemám jet s ní. Vím ze zkušenosti, že mu věci trvají trochu dýl, tak jsem volala babičce, u které předtím byl, jestli ještě není tam. Bohužel zrovna v ten moment mi volal on, takže když pak přijel, byl hrozně naštvaný, protože mu píšu uprostřed jízdy autem a že když mi volá, tak mám obsazeno.
On na tyhle situace rychle zapomíná, ale mě to ubírá energii na dalších několik hodin. Když se takové situace stávají 3x do týdne, tak se bojím, jestli tohle budu celoživotně zvládat... A hlavně, jestli vůbec zvládne výchovu dětí, když nezvládá takové situace, nad kterými běžný člověk mávne rukou - jako třeba smska za jízdy autem. Mě samotné by fyzicky asi nikdy neublížil. Ale jeho nálady a zvraty mě dost deptají, ale dětem vím, že by ublížit dokázal, moc nechápe tu míru ani u těch andulek ☹.
Manžel tvrdí, že je to prací (má stresovější zaměstnání, ale ne nějak extrémně, reagoval takhle na jakoukoli práci, kterou měl) a těma andulkama. Já osobně si myslím, že je to spíše v tom, že nedokáže zpracovat emoce. V té práci je kvůli mě (složitější příběh), takže to často používá jako vysvětlení toho, proč se naštvává, že za to vlastně můžu já, protože musí být v téhle práci.
Samozřejmě nechci psát, že je úplně špatný, má spoustu kladných vlastností - nekouří, nepije, nechodí do hospody, nekouká po jiných, přestěhoval jsem jen kvůli mě do města, kde nikoho nezná, pokud je v pohodě, tak se i shodneme, dovedeme se spolu smát, ale tohle mě celkem sráží. Hlavně nevím, jestli je toto vůbec možné změnit, jestli mu mám dát ultimátum, aby s tím něco dělal nebo co...
@tysek9 myslím, že informace o zranění andulky v úvodním příspěvku byla dost spekulativní ("asi ho musel zmáčknout"), vůbec nikdo neví, jak to doopravdy bylo a co se vlastně stalo. Přijde mi trochu hrr takhle rychle odsoudit člověka. A svým způsobem souhlasím s @gwennie.
Můj táta je absolutní flegmatik, nikdy nás se ségrou neuhodil a to jsme zlobily dost, stačilo, aby zvednul hlas a byl klid. A přesto si vzpomínám, že jednou se mu ségra pletla pod nohy a on o ní zakopával a řekl jí "Uhni, krávo". Nevím, co s ním bylo, proto si tohle pamatuju. Kromě týhle situace jsem ho nikdy neslyšela říct nám ani třeba že jsme blbé. Kdybych tuhle situaci vytrhla z kontextu a napsala sem, předpokládám, že mi taky tři čtvrtiny koníka napíše, jak strašný je to otec, že? Být vámi, tak trochu brzdím v utváření názorů.
Kromě toho, zakladatelka taky nemá problém bít děti...jasně, teď píše, že max. plácnout přes zadek. Jenže to si říká každá, než jí za zadkem 24h denně stojí dítě a dělá hysterický scény protože chtělo vodu do hrníčku se slonem, který rozbilo minulý týden a dupe u toho nožičkou...
Co se týče bodu 2.- chlapi jsou prostě ješitný trdla no. Člověk by si měl přestat tyhle poznámky brát osobně, jinak se zblázní...
A bod 3.-na mě se za takovýhle věci manžel vzteká běžně a vice versa, já občas taky. Prostě se nepochopíme a máme dojem, že ten druhý na nás buď kašle anebo nás štve ta netrpělivost. Hodně velkým problémem v současný době je taky fakt, že lidi neumí komunikovat tak, aniž by toho druhýho neprudili. Takže pokud mu řekla o tom odvozu nějakým ne úplně pěkným stylem a chlap měl pocit, že ho ta "jeho stíhačka" zase do něčeho tlačí i když se mu vůbec nechce a pak ho ještě buzeruje a naznačuje, že mu to dlouho trvá, tak se nedivím, že reagoval tak, jak reagoval. (Schválně používám silnější slova, pro navození správných pocitů 😀).
@research123 Zakladatelka doslova píše, že ji bolí, že manžel zvířatům ubližuje. Asi to tak je, nevím, proč by si takové věci měla vymýšlet... Tudíž týrání zvířat. To je hnus, na tom trvám.
Říkáš, ať brzdím při utváření názoru, ale to že ty tady věštíš, že zakladatelka bude řezat svoje děti, i když ještě žádné nemá, to je ok? 😀
@research123 tu andulku opravdu zmáčknul, přiznal mi to, nechtěla jsem to tu psát "na plnou hubu" ☹
@tysek9 neříkám, že si ona něco vymýšlí. Jen že ty jsi strašně rychlá v tom souzení a odsouzení. Můj manžel taky často provokuje děti, dělá si z nich srandu, ale je to taková trochu "krutá" sranda, když třeba dcera něco chce a on jí ze srandy říká, že to ne apod. Mě to taky bolí, občas ho i okřiknu. Ale neznamená to přece, že je to špatnej člověk nebo dokonce tyran, on sám v tom dokonce vidí "výhodu" toho, že děti musí víc přemýšlet - když třeba dceři tvrdí, že v zoo koukáme na tygra a my stojíme před klokanem.
Nikdo přece nemá právo soudit někoho na základě pár vět na netu.
A nevěštím nic, píše, že jí bití přijde v pořádku, tak na to reaguju tak, že když už teď připouští, že dítě plácne, tak jaké to může být v budoucnu v reálu? A tím naznačuji, že nelze soudit člověka, který je v určité situaci, když sám v té stejné situaci není. Děti nebiju, ale taky jí nebudu soudit, že je "pro"...jen právě říkám, že nikdy neříkej nikdy a nikdy nesuď druhýho, když nejsi v jeho kůži. Spíš by se mu měla snažit pomoct a vlastně i sobě - vykomunikovat s ním ten problém, říct, že jí to vadí a že je potřeba s tím něco udělat. Třeba přesunout ty andulky pryč, pokud mu vadí. Co když on už je tam ani nechce? Navíc psala, že je v práci kvůli ní...mě připadá, že se možná cítí frustrovanej a neví, jak si to jinak vybít...ale tak přece neřeknu, že je to agresivní blbec a nezdrhnu, budu se to snažit vyřešit. A když ta snaha k ničemu nepovede, tak odejdu, ale až jako poslední řešení. Tedy pokud zakladatelka není rozhodnutá odejít tak jako tak a teď jen hledá důvody...
@no_title andulky mi je taky líto. A taky by se mi to nelíbilo. Ještě jednou jsem četla tvůj příspěvek, ono to tedy většinou v té psané formě vyzní jinak, než to člověk myslí, ale...ty důvody, cos tam vypsala jako důvody "pro", ty mi přijdou dost slabé. Nekouří a do hospody nechodí spousta chlapů, ale to přece není důvod s nimi být...co něco víc? Porozumění? Důvěra? Respekt? A láska, pro to, jaký doopravdy je...?
Bavili jste se o té agresivitě? Řekla jsi mu všechno, co cítíš? To, co jsi sem vypsala nám? Řekla jsi mu, že tě ranilo nejen když ublížil té andulce, ale i to, co ti řekl o té neplodnosti? A co odpověděl?
Na andulkach je vidět, že manžel toto nezvládá, představ si ze miminko boli bříško a brečí třeba i hodinu v kuse a pak je to hodně o nervech, co by udělal tvůj manžel? Pomohl by ti? Střídal by se s tebou v takový situaci? Myslím že určíte ne a ještě by nadával a přečti si něco o domácím násilí jak často začíná, až budete mít dite, bude te mít jistou a co bude pak nevis, ja bych odešla dokud je čas, mel by chodit na terapii jak zvládnout vztek ale to by musel chtít sám,
@no_title Kdo z vás dvou ty andulky chtěl? Ty a on Ti vyšel vstříc, nebo přímo on?
Jinak to, že se k tomu ublížení andulce přiznal, je svým způsobem dobré znamení. Ti, co skutečně chtějí ubližovat, to nikdy nepřiznají, Tvůj muž měl evidentně výčitky svědomí.
Usuzovat ale podle chování k andulkám na to, jak se bude chovat k dítěti, je trochu přitažené za vlasy. Sama jsem milovník zvířat, máme kočku, ale papouška či andulky bych doma nechtěla ani já a kdyby mi je někdo domů přinesl, tak by regulérně letěly. U dítěte je aspoň nějaká šance ho utišit, ptáka neutišíš a dost chápu, že někomu ty projevy můžou vadit, aniž by mu vadily projevy vlastních dětí.
Neviděla bych to tak tragicky. Andulky moc dobre znam,ja sama bych na ne mela nervy, delaji strasny bordel. A da se s nim mluvit? Ze by jste si vse vyrikali? Casto problemy zacinaji ve spatne komunikaci a nepochopeni druhe strany...
@somalicats když někdo šahá na zvířata a má k tomu ještě průpovídky, že je to ještě pomalu v pořadku tak k takovým lidem jsem opravdu agresivní! 🙄
@sonaxoxo Agresivita na anonymním internetu je fakt znak hrdinství. Kolik případů týrání zvířat jsi reálně hlásila na příslušná místa a nezavírala před tím oči? Tohle na těch internetových hrdinkách fakt miluju - anonymně si hubu otevřou, reálně neudělají nic.
Dite bych se s nim bala mít, kdyby vztahnul ruku i na me. Ale asi bych z jedny výbušný scény vůči andulce nedělala závěr, ze je agresivní a jednou určitě naše dítě zabije. Ale my s vama nezijeme a nevíme, jak to chodí běžně. Ale trochu mi připadá, ze si hledas záminky - viz to s tou tramvaji. Nemyslím si, ze to přehnal, když ti řekl, ze jsi mela obsazeno. Tak on pro tebe jel, protože ti chtěl pomoct. Kdyby to byla agresivní zrůda, tak pro tebe ani nejede, nebo přijede, ale serve te jak spratka a ještě si možná bouchne a použije ponizivaci nadávky o tvy neschopnosti. Takhle se totiž chová agresivní chlap, a vim, o čem mluvím.
@somalicats Muj muz je cholerik, andulky by letely z domu pri prvnim "zlobeni", ale detem by nikdy neublizil, nikdy je ani neuhodil. ... mě to stačí 😔
@sonaxoxo A? Co z toho plyne? Jednoduše to, že andulky doma mít nikdy nebudem - on se na papoušky obecně rád podívá třeba v zoo, ale to neznamená, že je nutně musí milovat až tak, že je snese doma...
@somalicats a co plyne z tvého příspěvku? ps..hodně štěstí s cholerikem, dosti nezávidím! a to mi fakt spadl kámen ze srdce, že nebudete mít andulky! díky bohu!
Taky mi trochu prijde, ze si zakladatelka hleda duvody, proc odejit... Viz duvod s tramvaji.
Taky moc nechapu, pises, ze resis, jestli s nim mit dite, ale uz jste kdysi podstoupili IUI...
Tady Ti nikdo asi neporadi, nezijeme s Vama, z meho pohledu mi prijde, ze s nim byt nechces, at uz je agresivni nebo neni... Ale prispevky typu "utec od nej", mi prijdou dost radikalni, pokud mam k dispozici jednu kratkou zpravu o zivote zakladatelky.
@sonaxoxo Děvče, já se co se ochrany zvířat týče v oboru pohybuju už celkem dlouho a to na těch oficiálních místech. Takže mám zkušenosti s takovými, jako Ty, co nám dělají svou agresivitou medvědí službu, protože místo osvěty reagují agresivně i vůči těm, kteří se i známek týrání dopouštějí často z nevědomosti, neznalosti, a pak je na ty skutečné ochránce nahlíženo jako na fanatiky. A stále jsi mi neodpověděla na otázku, jak se sama aktivně angažuješ, ale i to mlčení je pro mne odpověď... 😉
A neboj, naší kočce muž opravdu neubližuje, on by neublížil ani těm andulkám, to že je někdo nechce doma neznamená, že by jim nutně musel ublížit 😉
Z mého příspěvku plynulo to, že když manžel zakladatelky nemá nervy na andulky, tak to nutně nemusí znamenat to, že dítě zabije při prvním řevu 😉
@somalicats nemáš zač 😀
@prostejina Hlavně s tou tramvají to bylo trochu jako kontrola malého kluka-po příbuzných netřeba ho shánět, když řekl, že přijede, přijede. V případě, že mu to dlouho trvá, spolehnu se raději na MHD, i když nejede zrovna teď-prostě na pomalého nespoléhám, když chci být někde rychle.Radím být nezávislejší-vy platí se to-ne úplně-jako uživím, přepiluju, odstěhuju-to potom by si připadal muž zbytečný-ale třeba udělám si řidičák, když to potřebuju..@no_title
@no_title Jako bys vyprávěla o mém ex. Jestli můžu radit ze své zkušenosti, jdu od něj. Já pak ke konci (byli jsme spolu devět let) byla úplně v křeči, abych všechno správně pochopila, udělala, abych mu nemusela jako blbka volat, jak to myslel... Nedejbože kdybych se mu dovolala nevhod, on mi musel volat zpátky, já být třeba mimo signál, a on pak vyhodnotí, že mi to jasně vysvětlil už předtím a vlastně jsem neměla proč volat... Podotýkám, že se mě násilně nikdy nedotkl a jen jednou mi řekl krávo, jinak nic, chovám se ke mně slušně a hezky. Ale dokázal mě tak znervóznět, rozhodit, stačilo pak aby zvýšil hlas a já si připadala jako totálně neschopná kráva. Jsi byl vzteklý taky, mlátil třeba pěstí do zdi, do volantu, do vzduchu a k tomu zaťaté zuby... Za agrese tam byla a byla mi ukazovaná záměrně, proto ten strach a nervozita. Být tebou, stačí mi to s tou andulkou, nezlob se, ale to NENÍ normální.
@kika_21 Ohledně té tramvaje, taky bych sháněla, ale proto, že bývalý kdyby přijel a zjistil, že tramvaje jezdí, by mě seřval jako haranta. Nebo ne. Ta nevypočitatelnost byla taky šílená. Jednou by nad tím mávl rukou, jindy by mě seřval, proč jsem mu nezavolala... Úplně pisatelce rozumím a ještě teď si tu bezradnost vybavuju.
Ahoj,
zběžně jsem prošla tvůj úvodní příspěvek a tvůj manžel mi připadá jako můj již nyní bývalý švagr - společenský ale chronický tvor, prostě ho budeš muset takového akceptovat, nevěřím, že takový nebyl před svatbou.
Takhle trojka mi připadá vyhrocenà spíš z Tvé strany. Neřeknu, kdyby nejel hodinu, že by to zavánělo tím, že se mohlo něco stát, ale po 15 minutách ho shánět u babičky? Myslím, že on byl otrávenej, že ho naháníš a pak jsi asi ještě protivná (a lá "kde jsi byl") a Ty jsi byla ve stresu, protože jsi někde měla být a už na něm asi taky hledáš maličkosti. Ale že bych kvůli tomuhle odcházela k rodičům...to bych tam musela spát každý týden 😄
S tím IUI by mě to mrzelo, dítě chcete oba a ani Ty to nemáš jednoduché, a oba byste si určitě přáli, aby to šlo přirozeně a bez zásahů. Ale holt chlapi jsou nastavení jinak, myslím, že v tomhle moc "nevidí za roh" a tudíž hodnotil momentální, pro něj nepříjemnou situaci, aniž by dohlédl, že díky tomu by třeba mohl mít v náručí vlastní dítě...
Co se týče těch andulek, tak tam by mě to asi mrzelo asi zdaleka nejvíc...ale já jsem na zvířata hodně cíťa. Jenže pokud není chlap vyloženě milovník zvířat, prostě k nim moc vztah nemá. My máme dvě morčata a chlap je teda nakrmí, když je potřeba, ale jinak si jich ani nevšimne (kromě toho, že mě občas paroduje, jak na ně šišlam 😀 ). Ale morčata je víceméně snadný ignorovat, s andulkama je to asi horší. Ovládat by se ale každopádně mohl a podle mě by na tom měl zapracovat, tohle bych zkousávala fakt těžko. Na druhou stranu bych to ale nespojovala nutně s tím, jak se bude chovat k vlastnímu dítěti, na kterým uvidí kus sebe. Určitě bych si s ním promluvila o tom, že bys nerada, aby se to opakovalo, a jestli mu tak vadí, tak udělejte kompromis a dejte je třeba do míň vytížené místnosti. Kdyby se to opakovalo, asi by to bylo na zamyšlení, ale z mého pohledu jen z toho důvodu, že bych nechtěla být s člověkem, který má nulový vztah ke zvířatům, ne proto, že bych se bála, že z našeho dítěte vytřepe duši...
Mne to taky neprijde nijak strasny...nevim, jak moc slovne treba ohledne te sms nadaval, ale z popisu mi to neprijde divny. To iui netaktni, ale ja bych taky tak dite mit nechtela...proto se modlim, aby to slo u nas prirozene. No a k te andulce...nevim, jestli to bylo vase spolecne rozhodnuti, ale ja spala kdysi u kamaradky a ta andulku mela a ta me teda s***a silene 😀 a mit to denne, tak nevim nevim...ale zase volal, ze ji neco je a nezjistila jsi to az doma...