Agresivní sklony manžela
ahoj holky,
předem mého příspěvku bych ráda poprosila o diskrétnost, nechtěla jsem kvůli tomu zakládat anonymní nick, většina lidí mě tu nezná osobně snad až na 2-3 holky, které prosím o to, aby si to nechaly pro sebe. Manžel je velmi háklivý na to, když o něm někde něco zmiňuju, urazí se i při celkem nevinném fórku, tak prosím, ať mi to ještě neztížíte 😉.
Poslední dobou mám trochu pochybnosti o mém vztahu s manželem. Seznámili jsme se před 5 lety a vybrala jsem si ho proto, že to byl usměvavý člověk a zároveň i dost impulzivní, což mi vyhovovalo, že např. znenadání přijel. Žel ta impulzivita má i své stinné stránky. Když jsme se rozhodovali, zda si pořídit děti, pořídili jsme si zprvu andulky, abychom viděli, jak budeme zvládat péči o někoho dalšího a situace, které se nedají úplně ovlivnit (např. andulka kříčí). V posledních 2 letech začal mít agresivní projevy. Přijde mi, že je to poslední dobou i o něco horší. Jenže ve vztahu si člověk neuvědomí, jak často se to děje, protože přirozenost velí to vytěsnit, až když jsem se nad tím reálně zamyslela, tak mi pomalu dochází, že to asi moc dobré není. Napíšu reálné situace, které se staly, abych to nějak ilustrovala.
1. Situace: Byla jsem zrovna v práci a manžel volal, že se něco stalo jedné andulce. Zjistila jsem, že andulka pípala, tak se manžel naštval, a chytil ji a asi nějak nešťastně, že jí praskly cévky v očíčku (podle mě ho asi zmáčnkul). Andulka musela k veterináři na vyšetření a já byla celý den v práci vykolejená, protože jsem se o anduláčka bála. Tyto situace (andulka pípá nebo nějak zlobí) a on se na ni rozlítí a mimimálně ji prožene po kleci se stávají celkem často, cca 3x do týdne. Vím, že je to "jen blbá andulka", ale jak bude zvládat reálné situace, kdy dostane jednoleťák hysterický záchvat? Seřeže ho jak koně? Já s tímto nesouhlasím, pro mě je maximum malé plácnutí přes zadek nebo přes ruku, hrozně mě bolí když těm zvířatům ubližuje a jelikož nemůžu mít děti přirozenou cestou a dítě je pro mě zázrak, nedokážu si představit, že bych manžela nechala, aby dítěti jakkoli ublížil.
2. Situace: Trochu staršího data, ale pořád si to pamatuju, podstupovali jsme IUI, takže manžel musel odevzdat "svůj vzorek" a byl po tom hodně rozčílený, že toto musí podstupovat, že takhle dítě nechce a že "on děti mít může." Tahle slova mě ranila hodně ☹ (neplodná jsem jenom já)
3. situace: Se stala zrovna dneska, díky které jsem už měla fakt chuť odejít zpátky k rodičům. Měla jsem jet na svatbu (jako dodavatel) a na tramvajové trase došlo k mimořádné události, takže přestaly jezdit tramvaje. Volala jsem mu tedy, aby pro mě přijel a dovezl mě na místo, protože se jinak na svatbu nedostanu včas. Souhlasil. Čekala jsem asi 15 minut, za tu dobu by už z mých zkušeností měl být dávno u mě, navíc tramvaje začaly jezdit, tak jsem mu psala kde je, že tramvaje už začaly jezdit, jestli nemám jet s ní. Vím ze zkušenosti, že mu věci trvají trochu dýl, tak jsem volala babičce, u které předtím byl, jestli ještě není tam. Bohužel zrovna v ten moment mi volal on, takže když pak přijel, byl hrozně naštvaný, protože mu píšu uprostřed jízdy autem a že když mi volá, tak mám obsazeno.
On na tyhle situace rychle zapomíná, ale mě to ubírá energii na dalších několik hodin. Když se takové situace stávají 3x do týdne, tak se bojím, jestli tohle budu celoživotně zvládat... A hlavně, jestli vůbec zvládne výchovu dětí, když nezvládá takové situace, nad kterými běžný člověk mávne rukou - jako třeba smska za jízdy autem. Mě samotné by fyzicky asi nikdy neublížil. Ale jeho nálady a zvraty mě dost deptají, ale dětem vím, že by ublížit dokázal, moc nechápe tu míru ani u těch andulek ☹.
Manžel tvrdí, že je to prací (má stresovější zaměstnání, ale ne nějak extrémně, reagoval takhle na jakoukoli práci, kterou měl) a těma andulkama. Já osobně si myslím, že je to spíše v tom, že nedokáže zpracovat emoce. V té práci je kvůli mě (složitější příběh), takže to často používá jako vysvětlení toho, proč se naštvává, že za to vlastně můžu já, protože musí být v téhle práci.
Samozřejmě nechci psát, že je úplně špatný, má spoustu kladných vlastností - nekouří, nepije, nechodí do hospody, nekouká po jiných, přestěhoval jsem jen kvůli mě do města, kde nikoho nezná, pokud je v pohodě, tak se i shodneme, dovedeme se spolu smát, ale tohle mě celkem sráží. Hlavně nevím, jestli je toto vůbec možné změnit, jestli mu mám dát ultimátum, aby s tím něco dělal nebo co...
@martinka24 33 let. Myslím, že jsme o tom mluvili, když byl vytočený (což ale asi není dobrá doba pro rozhovor) a svaloval to na práci a na andulky.
To mě moc mrzí, že máš vedle sebe takového partnera. Já bych to asi nesnesla, potřebuju vedle sebe vyrovnaného člověka. Občas je den blbec, nedaří se a člověk bouchne, to se stane každému, ale né aby to bylo pravidlem a tak často🙂
Já vím, že bych třeba dokázala odpustit nevěru, i když s tím zkušenost nemám. Ale co bych neodpustila je kdyby ublížil mému zvířeti - mám yorkšírka. O dítěti ani nemluvím. Přesně jak píšeš, měla bych pak obavu, jak se bude chovat k dětem, když teď ho vytáčí běžné situace...jakože tam těch náročných situací s prckama bude..
Ale co poradit, to nevím... možná by pomohl odborník...aby se naučil zvládat emoce...ale šel by do toho ? :( Přeju hodně sil 🙂
možná je Tvůj muž cholerik (mám doma..) a moc s tím nic neudělá...Mluvíte o tom spolu, jak moc ti to vadí? Třeba by mohla pomoct nějaká terapie (párová), kdy byste si to vyříkali -ty svoje strachy (on to třeba neví, jak moc ti to vadí)...Bylo by škoda ukončovat manželstí pokud je tam dost kladných vlastností, které máš na něm ráda. Může být nevyzrálá osobnost, třeba tě potřebuje, aby vedle tebe dozrál...na tom se dá pracovat, chce to jen komunikovat. Ať jde vše k lepšímu. 🙂
Uprimne se ti nedivim, ze mas obavy.
My jsme s pritelem postupovali trochu podobne jako vy, pred ditetem jsme si poridili kocky a musim rict, ze i to, jak jsem videla, jak krasne se o ne stara, me presvedcilo, ze s nim deti chci mit.
Mit deti je krasne, ale i neskonale narocne. My mame prcka, co toho nikdy moc nenaspal a posledni dva mesice je to dost hruza, budi se skoro kazdou hodinu, hodinu a pul. I kdyz jde pritel do prace (odchazi v 8 a vraci se v 7 vecer), bere si maleho treba od peti od rana, abych si trochu odpocala. Ma s nim obrovskou trpelivost a uz i jemu ale kolikrat povoli nervy, protoze spankova deprivace je vazne narocna. Nedokazu si predstavit, ze by do toho uz vstupoval s tim, ze ho to stve a uprimne, kdyz nezvladne pipajici andulku, aniz by ji fyzicky ublizil, tak nechci videt, jak by se choval k diteti, ktere treba cele dny place (a to neni az takova vyjimka). A na druhou stranu ja bych asi zesilela, kdyz bych mela strach, jak se k diteti v takovou chvili zachova. Kdyz uz nezvladam, proste ho prevezme pritel a ja si muzu v klidu odpocinout a vim, ze o maleho je perfektne postarano.
Nevim ale uplne, co ti v takove situaci poradit, protoze si nemyslim, ze by to clovek dokazal nejak ovladat nebo samovolne zmenit. Uvedomuje si manzel vubec ze treba jeho reakce na andulky jsou pres caru? Ze jim nemuze ublizovat jen proto, ze pipaji?
Nevím,ale zas tak katastrofální mě nepřijde.Nejsou to věci nad kterýma bych nějak přemýšlela.Každý má své dny a ani ty nejsi určitě věčně usměvavá a dokonalá.
Když ubližuje zvířeti, bude ubližovat i dítěti.
Usměvaví a dokonalí nejsme nikdo, ale já to beru v životě tak, že když nejde o život, jde o h.... 🙂 Občas to člověku ujede, ale pokud je to tak často a s následky, nad tím bych se zamýšlela... Když si představím sebe jako dítě, tak takového tatínka bych teda nechtěla:(
Já nevím, moc to hrotíš podle mě. Lidem klidné povahy se těžko chápou výkyvy nálad nás,choleriků, ale kvůli tomu přece nebudu ukončovat vztah.. Taky seřvu kolikrát manžela za věci, za které vůbec nemůže, nebo třísknu s dvěřma, ale rozcházet se kvůli tomu, nebo nemít spolu děti? Spíš jestli ty nejsi náhodou typ přecitlivělé květinky... Ty nevíš, jak on bude zvládat své emoce, až bude dítě, já zas nevím, jak budeš zvládat emoce svého dítěte, když se tady hroutíš kvůli náladovosti partnera
@gwennie ale to přece není o náladovosti. Jde o to, že absolutně neodhadne míru toho, komu ubližuje. Zmáčkne adulku tak až jí popraskaly cévky v oku. Andulka ale absolutně nechápe vztah: ječí - dostane trest. Kdo mi zaručí, že tohle neudělá 3 měsíčnímu miminu když bude řvát celou noc a že bude řvát víc než andulka...
@gwennie No já tedy se nechci hádat, ale tohle je názor, který nepodporuji. Je rozdíl mezi ublížením úmyslně nevinnému zvířeti a to samé dítěti. Když člověk nemá trpělivost proto, co zvířata dělají protože je to pro ně přirozenost, jak se pak zachovat ve větších stresových situacích? Co když mu rupnou nervy a s dítětem zatřese tak moc, že mu ublíží? To nejde vrátit zpět nejde si koupit nové dítě jako novou andůlku, když mu rupnou nervy. A i té andůlky by mi bylo líto protože je to taky tvor co cítí.
S těma andulkama to je teda síla! 😠 já bych ho za to asi zabila!!je magor,ne?nechci vědět co by udělal psovi nebo dítěti...ani si nepředstavuji radši situaci,kdy chlap přijde hrozně vystresovanej z práce a mimino bude brečet a nejlepší když řve v noci!!! A jestli je to cholerik,tak fakt pryč!!!cholerici jsou věkem horší a horší!! Nějaká terapie je naprosto zbytečná! člověk to má v sobě! Pš.nazor gwennie je úplně mimo.. ještě to bude obhajovat,ne?!!
@no_title No tak musí dělat některé věci, které sám nechce-chovat andulky, chodit do pro něj blbé práce, žít někde, kde nechce žít, jít na IUI-ten komentář k tomu byl podle mne přes čáru-ale za muže mluví činy-on tam šel...Ty andulky by mě asi trochu taky štvaly-nemačkala bych je, ale nechtěla bych je. Dětí mám 5 a večer chci třeba už ticho. Přes den by jejich hlas asi u nás zanikl v hluku. Ty jeho prohřešky zatím nejsou tak závažné, má víc říkat co nechce a Ty uber z požadavků-já bych nikdy nenutila muže, aby dělal, co nechce-práci. To je jeho věc.Dej více prostoru jemu. Nepitvej do hloubky slova, spíš činy. Budeš se jinak zbytečně trápit-on na to viz příspěvek-zapomene hned. Řekni mu ale, co je už přes čáru-ubližovat zvířatům, zraňovat při IUI-že Ti to vadí. AŤ řekne on, co jemu vadí-tedy už víme, že SMS za jízdy....My jednou s dětmi se brodili bahnem, až jsme se z něj nemohli vyhrabat-dostaly jsme se na velmi neupravenou turist. trasu. Potřebovali jsme odvoz-byli jsme do vlaku jako čuňata.Postupně jsme brečely-nakonec už i já-nešlo to tam, ani zpátky, vlakly jsme kočárek. I muž mi doporučil, ať si stopneme traktor. Dcera se tam málem utopila v bahně-tak to nebyla legrace. Přijel a doporučil mi už neorganizovat výlety... 😀
Také mám takového manžela.Ale našim dětem by nikdy neublížil,má děti rád.Jen je taky takhle výbušný,dokáže ho vytočit každá prkotina,např když jdeme v obchodě a někdo se mu nechtěně naplete pod nohy,tak hned začne nadávat.Lidi na nás potom koukají a já dělám,že ho neznám...Nebo když náš rok a půl starý syn udělá něco co nemá,tak hned začne taky nadávat.A když mu řeknu,at se klidní tak mi odpoví,že na to nemá nervy a že mu všichni ztěžují život...Ale když je v pohodě,tak si fakt rozumíme.Někdy mi přijde ze chce,aby byl život bez komplikací,ale to bohužel nejde...Takže je to v podstatě u nás stejné jako u vás.Akorát mému manželovi je 24...Tak snad z toho ještě ,,vyroste" :D
A to jste chtěli ty andulky oba? Pokud ano,tak je smutný,jak se k nim manžel chová,ale svým způsobem ho chápu. Kdybych je musela furt poslouchat,jak dělají hluk,tak nechám jakože omylem otevřený okno. Pokud je nechtěl,tak se nediv,že už mu asi ruply nervy a trošku víc zmáčkl. Rozhodně bych to nespojovala s tím,že je schopný fyzicky napadnout dítě. Tu smsku bych vůbec neresila,to je podle mě prkotina.Manžel (a ani já) by nepochopil,proč mu píšu důležitou sms,když vím,že řídí a asi těžko si to přečte.A ta neplodnost opravdu velmi zamrzí,neomlouvá ho nic,ale myslím,že sám byl ve velkým stresu,jestli to zvládne,přece jen chlapi jsou jesitove a bojí se,ze v oné místnosti to nepujde.
@no_title Ahoj, z toho co popisuješ. Dnešní zážitek s SMS a voláním během jízdy, tedy důvod jeho naštvání - toto by pro mne tedy důvod k odchodu k rodičům skutečně nebyl 😉 . To mi nepřijde zase tak neadekvátní, tedy v případě pokud tě neurážel a zanadával si jenom chvilku.
S tou andulkou to je jinčí kalibr no :-/. Jako, toho že by ublížil miminku, bych se asi nebála, páč je spousta lidí, kteří dokáží týrat zvířátka, psy, kočky atd. a vlastní děti jsou pro ně středem vesmíru. Naopak leckdo působí jako vzor péče navenek a přitom se k domácím zvířátkům chová lépe než k vlastním dětem...........Pokud nikdy nesáhl na tebe, tak si opravdu nemyslím, že by hrubě zacházel s dětmi.
Otázkou ovšem je, jestli chceš být s někým, kdo se takhle špatně chová ,,jen'' k ptáčkům.........
To odevzdávání vzorku, to by mne na tvém místě také ranilo. Nemám s tím osobní zkušenosti, nicméně od dvou blízkých vím, jak těžké to je. Tvůj manžel by si to ovšem měl srovnat sám v sobě, případně se vykecat s kamarádem a k tobě být maximálně ohleduplný.
Tak mne tak napadá, píšeš že se přestěhoval za tebou, má on v místě bydlení vůbec nějaké kamarády? Pokud člověk neventiluje s přáteli, tak je potom terčem špatných nálad pouze partner, možná v tom by mohl být ten důvod.....
Ahoj, když jsem tohle téma otevřela, čekala jsem, že manžel bude ještě neomalenější, ale tím to nechci vůbec zlehčovat. Píšeš, že jeho agresivní projevy začaly před 2mi lety - stalo se v té době něco zásadního, co se třeba od té doby táhne - nezjistily ti třeba zrovna tu neplodnost nebo nezačali jste se snažit a ono to nešlo? Není třeba od té doby ve stresu z toho, že neví, co bude? Mne by tedy nejvíc ranilo to, co řekl, když jste podstupovali IUI, ale zase na druhou stranu, myslím si, že pro chlapa je to dost ponižující a stresující jít a vystříkat se na povel do kelímku. Co se týká té andulky, to je opravdu přes čáru - ale zkus si vybavit, jak poté reagoval - třeba si právě v tu chvíli sám uvědomil svou sílu a nadřazenost a vyděsil se, co on sám dokáže. Píšeš, že ti volal, že andulka není v pořádku a situaci řešil. Bude to znít asi hnusně, ale kdyby chtěl nemusel andulce pomáhat k životu, ba naopak a sám mohl dělat mrtvého brouka, že vůbec neví, co se stalo. A ta třetí situace mi přijde malicherná - prostě to ten chlap má tak, že ti jednou řekl, že pro tebe přijede, tak přijede a není třeba ho uhánět SMSkou, ještě k tomu když on zrovna řídí. Teď když to po sobě čtu, vypadá to jako obhajoba manžela, ale tak to neber, ber to spíš jako moje asociace k danému tématu a pohled na věc z jiné strany 🙂
Muj muz je cholerik, andulky by letely z domu pri prvnim "zlobeni", ale detem by nikdy neublizil, nikdy je ani neuhodil. S tou sms je to zvelicene spis z Tve strany, ja kdyz ridim, tak sms fakt nectu a ani kvuli nim nezastavuju. Co se IUI tyce, to je zranujici, o tom zadna. Tady byste si ale meli promluvit spolu, v cem vidi problem on.
@gwennie Četla jsi vůbec zakladatelky úvodní příspěvek? Zmáčkl ji, až musela k veterináři a "minimálně ji prožene po kleci aspoň 3x tydně". To není normální chování. Když si pořídím zvíře, mám za něj odpovědnost, starám se o něj a rozhodně mu neublížuji. Pevně doufám, že ty žádné zvíře nemáš a nikdy mít nebudeš.
@gwennie No tak vzhledem k tem popraskanym cevkam bych 'na tom' problem teda videla. Nehlede na to, ze chudak andulka uz tak zije cely zivot v kleci a jeste aby ji trikrat tydne 'minimalne' prohanel, mi neprijde ok. Je to ptak, proboha, tak pipa. Co cekal, ze bude sedet na bidylku a cist si casopis, aby nahodou pana nerusila?!
Řekla jsi mu o tom? Asi by měl vědět o tvých pocitech k němu, že se i obáváš mít s ním děti. zajímalo by mě, co by ti odpověděl. Nejhorší je, že to bude jen horší, to se asi nedá moc ovládat, jestli má takovou výbušnou povahu. Kolik je mu let?