Chlap k ničemu. Názor?
Ahoj. Chtěla bych znát váš názor. Můj manžel vždy byl lenivý. Na konci těhotenství se snažil pomoct, ale co máme dítě, je zas k ničemu. Na mně je celá domácnost, a starost o dítě, psa a zakrslý králíky. Ráno vstanu v 6,a už frčí kolotoč až do večera, kdy padnu unavená a nemám ani chuť si číst. Manžel chodí do práce, to je pravda, ale na 8hodin, dělá na směny, bývá někdy i 4dny doma, pak zas dělá 6dní vcelku...prý by si to se mnou rád vyměnil, ale on má jinak pohodu. Když má odpolední nebo je doma, nevstává před 10.hod. Pak si v klidu vstane, jde si dát cigaretu, a nezapomene dodat jak ho bolí záda a měla bych mu udělat masáž (jasně, mě nebolí 🙄) Když má noční, to spí celý den, jen si vstane, dá cigaretu, a spí dál). Když není v práci, jen si hraje na počítači. Když jsem mu řekla že by mohl převzít starost o králíky, dopadlo to tak, že celý den zůstali bez krmení i vody. A pak mi řekl "já zapomněl". Takže se zas starám já. Strašně si chtěl koupit bonsaj, s tím ať mu na to nesahám, že se o to bude starat on. Jenže to bylo :"oni jsou nějaký suchý, chtělo by je zalít". Tak jsem vyštěkla ať aspoň o to se stará on když to chtěl. No samozřejmě mu všechny tři chcíply. Dva týdny jsem mu říkala ať objedná naše mimčo na další kontrolu kyčlí. Každý den mu to připomínám, ale stejně na to kašle, prý že zapomněl. Tak jsem nakonec i to musela zařídit já. Když jsem mu řekla ať odnese do sklepa starý notebook a nějaké věci do auta, tak že jo, že za chvíli. Bylo to x dní, tak jsem to odnesla nakonec sama. Nebo že potřebuje vyměnit olej v autě. Měl dovolenou, byl odpočatý. Hodinu přemýšlel že se mu nechce, ale že by to už chtělo, no samozřejmě nakonec že se mu nechce, dal si pivo a šup k počítači. Nehledě na to že po sobě neuklízí, má všude bordel, co kam hodí, tam to je. Už jsem na něj totálně alergická. Máte taky doma takového chlapa?
Bohužel někteří chlapi vyrostli v tom modelu, že se vrátí z práce, hodí sebou na gauč do obýváku a jejich žena je obskakuje. Tyhle zažité rituály není úplně jednoduché změnit. Zpočátku jsem si toho nevšimla, ale jak se ze mě stala matka, automaticky jsem sklouzla i k roli chůvy, hospodyně, uklízečky a kuchařky. Tak nějak se předpokládalo, že to mám dělat já. Největší krize nastala, když jsem se pak po x letech vrátila do práce, z práce jsem vyzvedávala děti, řešila nákup, školu, večeři, úklid, dětští lékaři... Byla jsem už vyřízená, nic nedělala pořádně, unavená, protivná (na všechny doma, že se nechávají obskakovat a nechávají to na mě), že ať se snažím, jak se snažím, tak je furt někdo s něčím nespokojený a já se nějakého vděku nedočkám. No a pak jsem se prostě nasrala a řekla si dost 🙂 Oni se prostě spoléhají na to, že to udělám já a nemají důvod to dělat. Takže jsem prostě některé věci dělat přestala. Najednou prázdná lednička, na dotaz, co bude k večeři jsem odpovídala, že netuším, že tam nic není a nikdo nenakoupil. Že už nejsou čisté trenky - že všichni vědí, kde je pračka a koš na špinavé prádlo atp. Byly kvůli tomu hádky, ale se mnou to už nehlo a nechtěla jsem sklouznout zpět. Ne že bych doma neuklízela, nevařila nebo neprala prádlo, ale nejsem na to sama, prostě když jdu něco dělat já, tak mi někdo pomáhá a nebo zatím dělá něco jiného.
Za sebe doporučuji přestat poskytovat muži veškerý servis, který teď od tebe má. Ty to dělat nemusíš a pokud to i tak děláš, je to tvoje volba 😉
Jinak jak už tu padlo, taky si myslím, že ti sem moc ženských nenapíše, že to mají podobně jako ty. Já jich ale kolem sebe mám celkem dost ☹
@nazka To je právě to, nevážím si ho, ale nejen kvůli tomuhle... A když jde a řekne mně že mě miluje, a čeká na klasické "já tebe taky", nějak mi to už nejde přes pusu 😢
Ahoj, tak to je mi tě líto. Ale asi se nezměnil ze dne na den a takového jsi si ho už vybrala.
Přesně co popisuješ byl můj ex - nic neudělal, nezařídil o děti se nezajimal - vše jsem musela sama, on byl taková ta samostatná jednotka. Přišel domu, sednul k PC nebo k TV a chtěl obskakovat protože on je ten chudák co chodí do práce (nosí peníze) a já jsme doma a nedělám nic. No, jsem rada, že jsem se ho zbavila a poslala o dům dál 🙂 Nyní jsem znova vdaná a manžel je úplný opak (díky bohu) 🤣
Máme 3týdenní mimčo a když manžel přijde z práce, umyje se, spolu se najíme a pak si jde hrát a mazlit se s malým. Vecer koupe on (já od doby co jsem doma z porodnice jsem koupala cca 3x), já připravuji oblečení na spaní a věci okolo “po koupání” Mamzel přinese malého já oblekam, mažu (prý jsem rychlejší) a on dělá jídlo pro malého. Přes týden vařím já o víkendu manžel. Nemá problém zamést, vytrit, uvarit nebo si sám vyprat oblečení. U nás stačí jen říct, že to jdu udělat a on hned jde s tím, ze si mám chvilku odpočinout. Nyní teď až cítím, že jsem plnohodnotná partnerka NE služka, chůva, uklízečka atd.
Byt tebou tak králíky bych odstranila a nebo jak tu někdo psal - jeď k rodičům (myslím, že mu bude stačit par dnů) ať se o vše postará on. Klidně bych si pak s nim sedla a probrala to - napsla na ledničku co kdo má dělat a nazdar ... - u dětí to funguje 🤣🤣🤣🤣
@petula.bir K rodičům? To bych se zbláznila, navíc mají jen byt, tam bysme být nemohly. A odstranit králíky? To je mám dát do svíčkové? 😂 Oni za to chudáci chlupatí nemůžou...
Ahoj🙂, nerada, ale také půjdu cestou kritiky, protože popravdě nerozumím tomu, proč někdo může v něčem podobném žít. Leda bys zažívala podobný model fungování domácnosti taky sama jako dítě, protože člověk podvědomě hledá to, co zná, prostě opakujeme vzorce chování, co známe z dětství. Slýchám teda takové případy často a vždycky mě udivuje mj. to rozčarování té ženy, že se po dětech přístup muže nezměnil... a také to, že tohle všechno mezi nimi nebylo dávno vysloveno a vyjasněno. My si třeba ještě před prvním těhotenstvím popovídali o tom, jak to povedeme, až budeme mít dítko. Kdo bude co dělat atd. Pravda je, že jsme samozřejmě nevěděli, do čeho jdem, nicméně jsme měli vyjasněno, co kdo plus minus očekává a že se shodnem na základních věcech typu, že domácí práce půl na půl atd. Nutno podotknout, že třeba večerní činnosti typu koupání a uspávání jsme měli domluvené tak, že se budeme střídat ob den, ale přítel po třech týdnech nabídnul, že to převezme komplet, abych si mohla víc odpočinout, zajít cvičit nebo na kafe apod.. dnes máme (i díky tomu) 4 děti a zvládá to pořád, po návratu z práce to komplet přebírá a já mám odpoledne a večery pro sebe, víkendy obvykle také, pokud chci, když se nedomluvíme na nějakém výletě, tak většinu věcí a péče o děti obstarává on, včetně nočního vstávání... říká totiž, že to mám doma mnohem těžší, než on v práci ( a to má objektivně náročné zaměstnání) a zasloužím si relax.
Jinak já jsem přesvědčená, že člověk se změnit vždycky může nezávisle na věku atd., ale musí sám chtít a mít správný motiv. Čili bych na tvém místě volila čistou upřímnost. Na férovku mu sdělila své pocity, že ho vlastně nepotřebuješ, že seš z takového soužití a vztahu nešťastná a frustrovaná a že se buď něco zásadně změní, nebo to ukončíte. Pokud si to srovná, přijme "výzvu", dala bych mu šanci (stála by dle mého i za úvahu párová poradna), pokud ne, pokud může žít "v pohodě" s pocitem, že žena s ním není šťastná a neobjeví v tom jedinečnou příležitost pro změnu, za mě není co řešit, takový muž za to nestojí... a ještě bych se snažila na tvém místě vyvarovat pozice obětování se pro děti, aby měly dojem úplné rodiny.. právě kvůli dětem je třeba za takových okolností odejít. Jednak děti vycítí, že to mezi váma není dobrý, a hlavně jak už jsem psala, děti přebírají vzorce z vlastní rodiny, čili, máš-li dcery, jednou velmi pravděpodobně budou dělat chůvy a uklízečky svým mužům, máš-li syny... však víš. Na každý pád hodně štěstí přeju🙂.
kdyz prestanete cist u druhe vety... 🙂) protoze vite, ze to fakt nema smysl...
Tak buď od něho odejdeš, nebo mu budeš dělat dál služku. A nebo ho postupně trochu zpracuješ. Gentlemana už z něho asi neuděláš. Ale u králíků, zahrádky a nějakého většího vaření bych mu automaticky nechávala dítě (a to ono ho nenechá sedět u počítače, na to se spolehni) 😁 A jestli na to máš náturu, prostě po něm bordel nechávej tam kde mu odpadne. Až mu dojde čisté prádlo, nebude si mít kam sednout nebo nebude mít z čeho pít kávu, jenom mu suše oznámit, že samo se u vás nic nedělá. (A on se pravděpodobně akorát nes*re, tak si promysli co od něho přesně vlastně chceš, ať mu to můžeš stručně říct, žádné výtáčky a hysterické scénky jak tohle kdysi a tamhleto, z toho si chlap nevezme nic a mávne rukou, že jsi hysterka.)
Taky mám doma. Přispívá mi na uklízečku a spokojení můžou být všichni.
To je debil!!!! Mne se to radi, mam doma trochu to same, ale v lepším svetle. Necetla jsem komentáře vyse,ale pokud to nezmenis, neudelas nejaky zasadni krok, budes mit toto dalších 20let a to si myslim, ze nechces. Nema duvod se menit, zmenit tu svoji lenost a pohled na zivot. Bud na to zapomene a nebo to udelas ty sama. Chce to zmenu, drzim palce 🤗🍀😇
A ty ho přes to dokážeš milovat? Čeho si na něm vazis? Můj chlap taky není stoprocentní, ale občas uvaří, uklidí, o děti se stará.. Hlavně by mě vadilo, že nic neumí zařídit..