Co dál?
Ahoj,
chtěla bych se s Vámi podělit o svoje trápení a možná vyslechnout i nějakou radu. Některé z Vás me jistě odsoudí, ale snad se najde někdo, kdo mě i trochu pochopí.
Jsem vdaná, mám 1 dítě a nejsem šťastná.
Abych to vzala od začátku... svého muže znám od puberty 🙂 Bylo mi tak 15, když jsme se poznali. Můj muž je starší asi o 9let. Dneska je mi 33. Jsem za nej provdaná asi 6 let, máme 2 leteho syna.
Na začátku všeho to byla velká láska...s manželem jsme si hodně rozuměli, cestování, hudba ...
když jsem pak zacla studovat v Brně VŠ, tak jsem ho podvedla... ale držela jsem se hesla, zatloukat, zatloukat ... vztah jsem ukončila a vrátila se k němu... roky plynuly a já se potkala se svým spolužákem ze střední školy. Vztah s manželem jsem ukončila a zacla randit se spolužákem. Můj současný manžel neustále docházel za mými rodiči, aby mě přesvědčili, abych se vrátila ... nakonec ten můj nivy vztah nevyšel, přestali jsme si rozumět. Nakonec jsem se opět vrátila k muži. V současné době je toto téma tabu a nikdy jsme o tom už nemluvili. O rok později mě požádal o ruku, já jsem na konec souhlasila. Za rok jsme se vzali... Ale od te doby se všechno nějak víc změnilo. Přála jsem si dítě, podařilo se otěhotnět asi někdy 4.mesic snažení. Měli jsme zaplaceno dovolenou a manžel mi řekl, ze jestli to má to miminko přežít s je souzeno, tak zvládne i dovolenou v Tunisu. Pak jsem se bála dal, aby všechna genetická vyšetření byla v pořádku, protože máme v rodině zavazana onemocnění... a na screeninig se mnou jel skoro z donuceni, neviděla jsem ani náznak radosti, ze je to zdravý kluk... někdy v 20tt jsem musela absolvovat další vyšetření, díky nebezpečné chemii v práci a na vyšetření, kde se rozhoduje o odběru plodové vody se mnou jela moje Mamka. Můj muž se totiž nemohl uvolnit z vlastní firmy ... relace byla taková, ze vedel, ze bude všechno OK. Pak poslední fáze byl začátek 9.mesice, kde de u měl rozjela preeklamsie, porod vyvolavany... porod klestemi... a opět žádné velké nadšeni, ze jsme oba v pořádku. Dostala jsem tedy za syna zlatý prstýnek, to ano ... ale celkové bych čekala víc nadšeni. Měla jsem laktacni psychozu, kdy si vyčítate úplně všechno a dost jsem i plakala, ze synovi neumím pomoct od prdiku....
smířila jsem se s tím, ze si ve svém volném čase jde zacvicit, jde na motorku a na mě je večeře apod.
Domácnost jsem po dobu MD táhla já a i co se tyče syna jsem většinu platila já, nebo moji rodiče.... on platil jídlo. Snažila jsem se ho donutit, aby nosil peníze domu, ale to nechtěl ... a pak si koupil motorku ( prý si na ni ušetřil).
Začala jsem na konec chodit do práce i driv, abych na něm nebyla už závislá... nijak.
A teď k jádru pudla, poznala jsem někoho, kdo se o mě a syna chce starat...
jak to vidíte vy ?
Já to vidím tak, že si nevážíš toho, co Ti život dal, a to jsem člověk dost nekonvečních názorů
@marcicek84 postarat se dokážu sama, finančně závislá nejsem, kam jít mám...
Holky, máte někdo praktickou zkušenost treba i v okolí, jak prežít návrat chlapa poté co mu krachl vztah s milenkou, za kterou se od nás odstehoval? oznámil mi,ze ji naletěl a vrací se domů. já o něj jako o partnera už nestojím, ale potřebuju nějak postavit syna 14 let na vlastní nohy a pak odsud vypadnu, ale to je za 4-5 let...byt je manžela, pokud se mi to nelíbí,mám se odstěhovat-bez syna. poradte, co delat, abych ho nezabila?
@magdalenax Já to vidím tak že si začala vážit sama sebe, Co bylo na VŠ to už je dávno pryč, každý jednou dospějeme. Teď ví že v tom vztahu co má s manželem jí není dobře a ani se nedivím podle toho co píše,
@katyna77 pro kluka bude horší tohle vidět než kdybys odešla, a zřejmě by chtěl stejně s tebou, ne zůstat pouze u otce..
@zlomena_duse asi muž není ten pravý, když jsi ho podváděla, vícekrát..asi proto, že ti u něj něco chybělo. Ovšem s 2letým dítětem - abych měla sama před sebou svědomí čisté - bych zkusila manželskou poradnu, řešit partnerství a rodinu. Pokud tam muž nebude chtít, tak sama, pomohou, poradí, i s případným rozvodem, dopadem na dítě atd.
@zlomena_duse No, tak sis odpověděla sama, dělej, jak uznáš za vhodné
@zlomena_duse takze pokud mas kam jit,res nejdriv ten nefunkcni vztah pote az navazuj vztahy nove...
@katyna77 kazdopadne oznamit,ze se vraci je vtipne,urcite bych stanovila podminky navratu,u me by byl spolubydlici,oddelene loznice a pokud to je nutne tak v ramci nejakeho pratelskeho vztahu si pomahat...ono ukaze ces,jestli o sebe vubec vzajemne stojite jeste jako partneri...
no jenze nase dite ac je velky, tak stridavku neda. chce zustat doma ve svym pokojiku, v byte,kde vyrostl, vzdycky byl na nas trochu zavislej (spani u babicky az od 4. tridy atd.), takze ja potrebuju nejake rady jak prezit tady, v jednom byte,ktery nejde ani stavebne nijak upravit s chlapem,kterej me proste bude deptat, abych to vzdala, kterej mi osm mesicu popisuje genialitu nove partnerky a moji ubohost, a kterej s klidem prijde, rekne,ze se spalil a vraci se,protoze byt je jeho. sakra,kde jsou ty doby,kdy chlapi meli koule a kdyz se to doma podelalo, nechali zenskou s deckama tam, kde jsou doma a sami se nejak zaopatrili...
jo, vtipnej byl, kdyz mi popisoval,jak je to krasny se zamilovat...😀 dokonce mi nabídl, že mu můžu dokázat,že jsem z obou žen ta lepší a on to treba zváží..no, tak chtěl vybírat ze dvou, ted ho nechceme ani jedna. má to těžký.
@katyna77 v tom co popisuješ bych nebyla, ani za nic.. co kluk uvidí? Že je ženská hadra na podlahu? Že jsi nešťastná? Přetvářku prohlédne.. ano, dítě chce být ve svém pokoji, chce, aby rodiče byli spolu = každé dítě rozvedených rodičů. Jasně, puberta, dozrávání - poradila bych se s psychologem, jak to pro něj udělat co nejmíň bolestné.
kazdopadne spolubydlici jsem já u něj...pořád mi to otlouká o hlavu,že nemám vlastní bydlení, pritom muzu ke kamarádce do lux. domu s bazénem a stájema s koňma, do slušné dva/jednicky za cenu energií a odježdění koní když nestíhá...ale moje decko se proste stehovat nechce, a já rozhodne zustanu bydlet tam,kde bydlí moje děcko. takže tady v tom manželově bytě, kde žiju 15 let a vychovala jsem tu 2 děti.
@katyna77 - myslím, že by sis měla uvědomit, že tvoje děcko není plnoleté, ale je dost staré na to, aby si uvědomilo, že při rozchodu rozdičů se mění poměry...tohle není jen o tvém děcku, ale o tobě samotné, pokud chceš zůstat v bytě, tak si to zařiďte tak, abys ty měla vlastní pokoj a návrativší manžel svůj....a když to nejde a děcko je problém, tak opravdu jedině ten psycholog a vystěhovat se, já opravdu nevím, jak chceš nějakých dalších 5 let soužít s takovým člověkem...
@marcicek84 díky...neumim si predstavit, ze od syna odejdu,i kdyby jen do vedlejsi ulice, ale kdyz ze me bude stin plouzici se domacnosti, tak mu svym zpusobem mozna ublizim vic. ja se totiz obavam, ze to fakt nedam
@katyna77 nevím, jestli ti pomůže moje zkušenost, ale napisu. Jsem dítě rozvedenych rodivů. Žili jsme v domečku, kde jsem se narodila, rozvodu z mého pohledu nic nenasvedcovalo. Bylo mi 13 a najednou bum. Rozvod, stehovani, novi partneři rodičů, narozeni sourozence,... Jasne ze jsem to tenkrát obrecela, i pubertu jsem od té doby mela dost divokou. Ale když srovnam dusno doma pred -které jsem si ani neuvedomovala, protože to pro me byl normální stav a relativnni pohodu potom, z mého pohledu nemohli udelat rodice nic lepšího nez to, ze šli od sebe.
Nejhorší je, když jsou spolu dva lidi, kteří se nerozumí, vzájemně si nevěří a pořád vlastně hledají sami sebe. Což mi trochu přijde jako tvůj případ...z tvého povídání to na mně působí tak, že sama nevíš co chceš (a nikdy jsi asi moc nevěděla, plápolala jsi ze strany na stranu, ze vztahu do jiného a zpět..)...Ale v tom případě si aspoň v hlavě (nebo na papíře) ujasni, co teda určitě nechceš.
A pokud tvůj partner spadá do té špatné kolonky, tak to rozsekni zavčasu. Taky jsem dítě rozvedených rodičů, byla jsem už teda skoro dospělá když se naši rozvedli, brácha byl ještě nezletilý. A byla to neskutečná úleva ;) ani jsme nebrečeli, prostě bylo vidět , že naši jsou úplně rozdílní, každý si život představuje jinak...a spolu se akorát trápili, jakože kvůli nám, abychom měli rodinu=) a ačkoliv doma nebylo žádné ohnivé peklo, domácí násilí a sprostá slova, tak to napětí a takové ty tiché hádky..to tam bylo pořád a to je fakt horší, než cokoliv jiného. Navíc děti mají dost tendence ty chyby rodičů opakovat..takže lepší než v nefunkční slepované rodině, je žít v rodině rozvedené, která bude fugovat a rodiče se spolu dokáží dohodnout na péči. Ale nechtěla bych střídavou...to už je každopádně na vás.
@katyna77 Stridavka je pr dítě nejblbejsi = domov nemá nikde. Pravidla vlastně taky moc nejsou, každý z rodičů je obv.prehnane benevolentní, jen aby děťátko nechtělo byt u toho druhyho => dítěti to extrémně uskodi.
Pokud manžel není úplněk kreten, nemá.patol.poruchy osobnosti, ale zvládne se o syna starat, syn s nim chce byt.... Tak bych v zajmu mého dítěte uhla, zvlast když bych bydlela blízko,mohli jsme se potká,mohla za mnou projit, jít se mnou na výlet, cokoli. Když ho miluju, chci jeho dobro. Jestliže je pro něj dulezite zistat, kde je.... Navíc zvláště pro syny je otcovská osoba důležitá, obzvlášť v tomto veku. Ono by se casem videlo,.jestli by chtěl třeba spis za Tebou, za otcem ma víkendy.... Nebo jak. Pokud se lze s otcem domluvit,zkusila bych to.
@katyna77 - prostě syn musí pochopit, že se s tebou bude muset přestěhovat jinde, protože tatínek chce svůj byt, ať chce nebo ne, jednou pochopí a přijme to. Každopádně jestli mu je 14, možná bych tohle všechno směrovala na čas, kdy půjde ze základy na jinou školu, to stejně se svými kamarády ze základy už často nebude a bude navazovat v nové škole nová přátelství...tohle je dle mého ideální čas...
Holky, díky...co názor, to další možnosti řešení pro mě.
@zlomena_duse - důležité je, jak to vidíš ty...co my...jestli jsi potkala někoho koho miluješ a s manželem to neklape, tak jdi za svým štěstím, jestli to je jen z nouze cnost, že se o tebe někdo postará, tak bych si to rozmyslela...