Co dělat, když necítíte nic ve vztahu?
Mám asi velky problém a otázku...
S manželem různé problémy a neshody, máme skoro pětileté dítě...mohla bych tady popisovat horem dolem co kdo komu a proc si nerozumime....ale asi jednodušeji...
Já mám pocit, že už necítím nic...jakože často úplné nic...
Sex, když to musi být...nic, stane se...
Vánoce, dárky...nic... (minuly rok jsem to myslím prpžívala alespoň trochu-problém, už byly)
Píšu protože je to další nic, které se přidalo k nic v sexu,(jsem někdy ve fázi, že je mi nepříjemné, že se mě dotýká, ale nově se přidal častý pocit...NIC) čekala jsem, že třeba Vánoce zapůsobí, budu třeba malinko na měkko, nebo tak...ale nic...úplné nic
Dá se to zlomit? Má smysl to lámat?
Děkuji za upřimné reakce
@enoli poradnu jsme zkoušeli, tedy jen jedno sezení...mělo to krátkodobý účinek v jednom z aspektů řekla bych...mluvíme, nebo mluvili jsme uz hodně krát...mám pocit, ze jsme se v některých ohledech a principech a životních přistupech tak rozešli...úplně nevím, kdy se to stalo...ale já už príznám se, netuším, jestli se ,,potkáme"...vlastně já jsem teď v jednom velkým ,,nemít malou..." což si uvědomuji, společnému postupu nepomáhá...
Chce to ucelený cyklus sezení. Mluvím z vlastní zkušenosti. Jestli chceš, napiš SZ.
Za mě má smysl o vztah bojovat, zvlášť, když už jste rodiče. Říká ta, která boj o své manželství prohrála... takže dobře vím, o čem mluvím. Prohrála jsem ho proto, že manžel zachraňovat nechtěl, ale to je teď jedno. Jde o to, že si myslím, že je potřeba zkusit vše. Pokud mělo jedno sezení v poradně krátkodobý účinek, vypadá to, že to tedy k něčemu bylo. Celý cyklus by vám mohl pomoct nastartovat. Není dobré upínat k tomu všechny naděje, ono to bude chtít taky obrovský kus práce každého z vás, ale šance tady pořád je. A dívat se hlavně na sebe, na své pokroky, nehodnotit druhého.
Vaše dítě si zaslouží, abyste to kvůli němu zkusili. Naše děti už úplnou rodinu mít nebudou a vyčítám si to trochu dodnes. Jinak s žádným druhým to nebude jen růžové. I když tu občas nějaká prezentuje svou rodinu nebo vztah jako dokonalý, věř, že problémy jsou všude, jen třeba jiného charakteru. Odejít se dá vždy, ale dokud nezkusíš vše, co se pro záchranu udělat dá, neházela bych flintu do žita.
Takhle, pokud ses si jistá, že už jste vše zkusili a udělala si 100% pro to, aby se to zlepsilo a ono nic, tak jdete od sebe. Pokud máš pochybnosti o těch 100% , tak to ještě zkus.
Já od manžela odešla a bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě.
Pokud máš pocit, že už ti to za to nestojí a že to je fakt o ho*ně, celý ten vztah, tak to už asi nemá cenu ani zkoušet. Nicméně pokud k němu aspoň něco málo cítíš a chtěla bys , abyste byli ok. Tak jo, ale snažit se musíte oba.
Vztah se da zachránit a bojovat o něj... musíte však chtít oba.
Vis jak to vidí Tvuj manzel? Kdy naposledy jste byli sami? Jak je to dlouho, co jste si popovídali i o něčem jiném, než o provozních věcech?
No jasne, tak budete dalsi s malym ditetem, co se rozvedou, pak sup stridavka, novej “tatinek”, vsak takhle je to ted v mode, ne?
Zkusila bych o vztah zabojovat...a začla bych u sebe. Objednala bych se na intenzivní individuální terapii.
Mluvím sama za sebe. Chodila jsem každý týden na online terapii, partnera jsem dotlačila a i on chodil na online individuální terapii. Pak byl za to hrozně rád. Oba jsme si tam řešili to svoje a snažili se věci pochopit z jiných úhlů. Já jsem ale po čase terapie zjistila, že mi bude lépe bez něj. Vedlo to k mému vzdálení se, přestala jsem se tolik snažit ( tlačit)...a tím se on probral a začal se naopak on konečně snažit...Jedno kolečko se vychýlilo a celý mechanismus se přestavěl. Takže ano, zachránilo nám to vztah, ale ty cesty jsou klikaté a je to tak ok 🙂
Každopádně ono to "NIC" je tvé, tvůj pocit, tvoje chápání a nepřijímání věcí, tvoje odmítání a uzavření se. Tvoke vnímání situací, vztahu, sexu, manžela..Bylo by fajn zjistit, jak se zase trošku pootevřít a dát věcem šanci, jak přenastavit svůj pc systém...ale i co jej uzavírá, jaká ze základních potřeb ti chybí nebo tě její nedostatek natolik " ohrožuje", že zamrzáváš nebo unikáš..
Už jsem to tu psala, existují 3 reakce na ohrožení: útok, únik a zamrznutí. U tebe se nejspíš jedná o formu zamrznutí, a nebo úniku. Bylo by fajn zjistit, co tě tolik ohrožuje ( zraňuje). Ale to už bych nechala na terapii. Když už nic a vztah to nezachrání, tobě bude lépe, budeš vědět, že jsi pro záchranu rodiny zabojovala.
@pilzzee tak určitě si nikdo neplanuje, že po dítěti půjde vztah do háje, ale bohužel se to stává a rozhodně neni dobré zůstávat v nefunkčním vztahu, protože to ublíží všem. A taky netvrdím, že by se to mělo vzdávat hned při prvních problémech, ake někdy už bohužel není cesty zpět.
@nimomo tak pro dítě je i super příklad,když rodiče ukáží,že se problémy dají řešit... je tu strašně málo informací, co je za problém,ale z popisu mi nepřijde nic zásadního,jen že se od sebe vzdalili,což bych řekla,že je svým způsobem i normální, zvlášť když je dite... a pokud oba chtějí zůstat spolu,může být pro dítě fajn příklad,že každý musí udělat nějaké ústupky a kompromisy a že nakonec to může dopadnout dobře. Ale z popisu se dá těžko hodnotit,co je za problém...
@fifinka2020 samozřejmě, že pro záchranu vztahu by se na obou stranách mělo udelat maximum a nevzdavat to hned, ale nemusi to z různých důvodů dopadnout a rozchod je v takových situacích to nejlepší řešení, ale rozhodně bych to nazývala módou
@pilzzee upřímně asi to má někdo jako sport a rozvody a rozchody čárkuje...kdybych to měla s prstem v nose, jak vypadá tenhle komentář...tak se tu ani neptám na názory...my jdeme nahoru dolu už tak tři roky (z mého pohledu tři, muž řiká, že si myslí, ze tak dva)....a pořád se to snažíme nějak dát...takže móda mi přijde jako dost mimo termín....
@fifinka2020 já vím...ale kdybych popisovala jednotlivě....každé posuzovat...proto jsem se právě spíš chtěla zeptat,jestli ne možné obecně se vyhrabat z mého stavu...
Za mě si uvědomuji problémy cca 3 roky, prosila jsem, říkala co mi chybí, co bych ocenila...asi je to 100xnic umořilo vola/osla...teď nevím koho...manžel si začal všimat problému později....asi ve chvíli, když se moje nálada/služby/servis nevim...začaly dotýkat jeho...pak se k tomu přidal celkem vážny problém manžela v práci....snažím se ho podržet, ale vlastně mi jenom odsekává, že jsem hloupá a že to nikdy nemuzu pochopit....změnil se dost i nás pohled na peníze a úspory, změnil i svůj přistup k sobě-ma stavy nemusim se snažit-pecovat o sebe, hýbat se, změnit práci, něco sám od sebe aktivně udělat, mě říká, tedy dost sarkaticky, že já jsem ta úžasná...je mladý člověk...má spoustu možností, kdyby chtěl...ale jen sedí a nadává...pak má chvilkový zachvat ,,dobré nalady" ale to tedy se fakt nepřepnu....takže to je můj pphled, jak jsem se dostala do fáze absolutního nic...
A nema nekdo z vas nebo oba depresi? Pripadne nejake leky, ktere dobre nesedly a situaci na jedne nebo druhe strane zhorsuji?
@malytlustyhroch manzel dochazi kvuli problemum spojenym s tou pracovni situaci a samozrejme se to prolina do zivota...takze asi resi ruznosti a zvolili medikaci...nevim, jestli mi to prijde lepsi, mozna nekdy...o to vic se bojim, co se stane, az se to treba vysadi...ted si budu rok myslet, ze se to zlepsuje a pak plesk( mysleno sok, nikdo me nemlati) tak proste nevim...
Musíte chtít oba. Problémy jsou všude a pokud spolu mají lidi vydržet celý život, ne vždy je slunečno. Poptejte se párů, co jsou spolu opravdu dlouho, snad každý si něčím prošel. Já jsem realista a myslím, že pokud ve vztahu není násilí, alkohol, přehnaná žárlivost či velký nerespekt a sobectví, člověk si moc nepolepší. Je fajn začít u sebe, bez očekávání, druhého to taky ovlivní a buď se přidá nebo ne. Základem je určitě komunikace. Když si představím střídat si děti, stojí mi zato na vztahu zapracovat. Držím palce!
Věřím, že dá. Ale chce to komunikovat, hodně a hlavně o tech problémech. A nic neuspechat. Doporučuji manželskou poradnu a opravdu se hned při naznacich klidu nehnat do toho, že všechno je super. Prostě pomalý, ale jistý postup...držím palce.