Jak často vídáte babičky při větší vzdálenosti?
Stokrát omilane téma. Jak často vídají vaše děti babičky, pakliže bydlíte cca třicet kilometrů daleko? Moje máti jezdí do Prahy dvakrát týdně do práce, čas od času nakupovat apod. Ale za dětmi dojede minimálně, my jezdíme za ní. V podstatě to nevadí, jen když nedojedeme, tak se prostě nevidí. Vídám kolem sebe samozřejmě rodiče bez babiček (my jsme v podstatě taky bez 🙈), ale taky babičky venčící děcka na hřiště, vyzvedavajici z kroužků apod. Nejde mi o to odložit dítě na týden, ale ráda bych častější pravidelnější kontakt. Druhé prarodiče máme daleko, můj děda už nedojede nikam, jezdíme za ním na zahradu a když je potřeba, pohlídá na hodinku, než my něco vyřídíme. No a máti dneska něco že ji děti posledně neposlouchaly (já byla v práci, vzal je k ní muž a nijak se nechlubil, co bylo, tak nevím), tak jsem ji říkala, že jim to je u ní vzácné, že pak prostě nevnímají na sto procent. A na to právě, že jsou babičky, co bydlí přes republiku a vidí se čtyřikrát do roka, takže ji to přijde v pořádku. My takovou jednu babičku máme a starší už o ní v podstatě ani nestojí 🤭, takže to pro mě není moc ok argument. Jak to je u vás, když nebydlíte ani daleko ani vedle sebe?
@mourovatakocka vymenime si to? Ja vidim obe babicky kazdicky den. Muj tatka bydli 20km od nas, ale hodne cestuje, nicmene s deckama jezdi pokazde kdyz ma on nebo my cas. Nejvic si je bere pres zimu, kdy je bere lyzovat.
Blize umistene prarodice vidaji deti 1-2 do tydne, nekdy casteji kdyz je potreba, vzdalenejsi 3-4x do roka.
@mourovatakocka. Máme to dost podobně, prarodiče jsou všechny do 20 km a nejčastěji jezdime my. Nejčastěji jezdí na odpoledne moje máma v průměru jednou za 14 dní, ta si malou ale i občas vezme a jako babička je úplně v pohodě. Pak je tu tchyně, ta se staví jednou za dva měsíce na kafíčko a spíš se podívat na synáčka než na vnučku 😀. Za ní, musíme kolikrát my. A pak je tu ještě jedna kapitola sama o sobě, můj biologický táta. Píšu, biologický, nevychoval mě. Ten by svojí vnučku viděl rád, ovšem na stříbrném podnosu u něho doma. Nerada tam jezdím, ale kvůli dceři se hecnu na svátky, narozeniny a zkrátka tak 4krat do roka. Až bude velká ať si sama rozhodne, jestli tam bude chtít jezdit. No a když má řeči typu, dlouho jsem tě zase neviděl, říkám víš snad kde bydlíme a telefon na mě máš. A je hotovo, nikdy stejně nepřijede. Co se budu vnucovat. Suma sumárum máme tak akorát tu mojí mamku.🙂 Prababi nepočítám za ní samozřejmě zajedeme na návštěvu.
Dost často to není až tak o vzdálenosti (pokud neřešíme trasu přes půl republiky), ale prostě o prioritách, jako cokoliv jiného 🤷🏻♀️ U nás jsou jako prarodiče skvělí moji rodiče, vídáme se často, na část dne si vezmou syna na hlídání, když je potřeba (už je mu 7 let, ale bylo to tak třeba od 1 roku 😉 ), na noc tak 4x do roka v posledních 2 letech, máme skvělé vztahy a často sám syn navrhne, že půjdeme k babičce. Za to tchýně je sice fajn, ale takový pasivní typ člověka, pracuje 800 metrů od našeho bytu (takže ještě mnohem blíž než bydlí naši), v práci na stole hrdě vystavené fotky našeho a švagrovic syna (a jasně, má je upřímně ráda), ale stejně se staví jednou za měsíc po práci max na 2 hodiny! A to teda stejně k nám i ke švagrům, prostě jak otočí kalendář na nový měsíc, tak napíše, že by se stavila 🤷🏻♀️ Přitom nemá žádné koníčky nebo něco, čemu by se po práci věnovala. Tchán má novou ženu, bydlí k nám taky blízko, mají spolu 2 kluky teď už v pubertě, barák u lesa, zahradu, bazén... A stejně nenavrhne, ať přijdeme třeba aspoň v létě. Takže se vidíme asi 2x ročně, v podstatě formálně k Vánocům a 1x ročně se staví na hodinku kouknout na závody, co jezdí můj muž se synem. Takže prostě o vzdálenosti to fakt není, naši by jezdili nebo my k nim i mnohem dál 😉 Kamarádky rodiče si jezdí pro vnučku z Brna do Prahy 2x měsíčně, prostě děda jede třeba ve čtvrtek, vyzvedne vnučku, přiveze ji do Brna, do neděle mají s malou program a v neděli jede děda zase přes půl republiky ji vrátit, takže čtvrtek a neděle stráví 6 hodin jen cestou, ale stojí jim to za to 😉
Obě babičky od nás bydlí cca 100 km daleko a nemají auto. Moje mamka se snaží jezdit každý měsíc, tchyně tak 2x za rok. Bohužel ani k jedné z babiček my na víkend nemůžeme. Mamka má garsonku a je kuřák. Tchyně zase kočky a to i depozit (v bytě 2+1 🙄). No a jelikož já jsem těžký alergik a syn nemá kočky a všeobecně zvířata moc v lásce a bojí se jich, tak k ní taky nemůžeme. Ostatně tchyně vždy upřednostňuje zvířata před vnoučaty. Kdysi i u neteří, když byli hodně malé, raději se věnovala novému chlapovi a jeho kozám. S vnoučaty si stejně nechce hrát, tak jí ani nijak nevyhledávají
Můj táta cca 2x do roka, když to vyjde. Bydlí 300 km daleko, už je v důchodu, ale k nám přijede max jednou ročně. My jezdíme v létě na týden k němu na chatu (dá se tam byt jen v sezoně), v zimě nemůžeme jezdit, má malinký byt. Jemu to tak stačí a děti už ani po kontaktu s dědou nevolají. Moje mamka bydlí 5 min od nás, pohlídá někdy, když ji poprosím. Nikam ale děti nevezme, sama od sebe se nezastaví, musím se vždy ozvat já. Podotýkám, že koníčky nemá žádné. Tchán si určil, že děti si bude brát jen za pěkného počasí jednou v týdnu na 3 hodiny, ovšem ne přes léto a rozhodně ne pátek až neděle. Takže tak to máme my 😂. Teď je tchán pryč a jeho žena nám zakázala chodit na zahradu, každý den pořádá posezení pro kamarádky a my bychom tam vadili 🤪. Podotýkám, barák je tchánův, ne její 😝. Ale respektuji všechny, snažíme se postarat o vše sami.
Snažíme se to fakt dodržovat, takže jednou za čtrnáct dní. 🙂 Máme to 20 km
Mame už jen jedny prarodiče, moji rodiče nežijí. Manželovi rodiče holky vídají cca 1x za 14 dní na jedno odpoledne, kratší návštěva, kdy k nim většinou jedu s nimi já. K nám na návštěvu jezdí minimálně, většinou jen na oslavy narozenin nebo když má dcera klavírní koncert. Bydlíme od sebe cca 15 minut autem.
Moji rodice si berou deti jednou za 14 dni na vikend, kdyz je potreba v tydnu - vyzvednou, pohlidaji (ale snazime se vyuzivat minimalne), nicmene deti je miluji a chteji s babickou casty kontakt. Manzelovy rodice si deti neberou, pres noc vubec ne neexistuje (nikdy nerekli duvod a rekli ze proste nechteji), sem tam si je bravali pres den na vikend (napr sobota) nebo je vzali na 2h na vychazku, tot vse, ten kontakt tam je slaby a deti uz prakticky o styk s nimi nestoji, neni tam zadne citove pouto, bohuzel…
Moji rodice si berou deti jednou za 14 dni na vikend, kdyz je potreba v tydnu - vyzvednou, pohlidaji (ale snazime se vyuzivat minimalne), nicmene deti je miluji a chteji s babickou casty kontakt. Manzelovy rodice si deti neberou, pres noc vubec ne neexistuje (nikdy nerekli duvod a rekli ze proste nechteji), sem tam si je bravali pres den na vikend (napr sobota) nebo je vzali na 2h na vychazku, tot vse, ten kontakt tam je slaby a deti uz prakticky o styk s nimi nestoji, neni tam zadne citove pouto, bohuzel…
@martina1317 dodam, ze vsichni prarodice jsou 54 a 54, 55 a 60 let , coz jsou podle me “mladi” prarodice, kteri by meli byt aktivni a uzivat si cas s vnoucaty
Není to o vzdálenosti, ale o tom chtít.
Tchyně bydlela ve vedlejším domě a chodila jen 1x za rok na oslavu, na kterou jsme ji pozvali. Jindy "neměla čas" a ona nás nepozvala nikdy.
Jezdíme jak je jde, podle zdravotního stavu nás nebo rodičů. Jedny 25 jedny 90km. Ale obojí minimálně jednou za tři týdny na víkend. Jezdíme zásadně my. Rodiče jen na oslavy děti nebo tchýně hlídat když jsou nemocní. Plus prázdniny nebo nějaké dny když doléčují nemoc a nemůžeme si vzít HO tak je odvedeme k tchanovcum- nemají problém. Řídím se zásadou , nikdy nevíš, jak dlouho tu prarodiče budou a zážitky s babičkou a dědou se vryvaji do paměti nejvíc. Takže prostě snažíme se s nimi být co nejčastěji. Vůbec neřeším, že nechtějí jezdit a spát u nás. Jsou to starší lidé, zvykli na své a my u nich máme dost zábavy i kamarády. O práci ani nemluvě, hlavně s fyzicky náročnou práci kolem domu.
Jedni prarodice jsou 650 km daleko - k nam nejezdi, jezdime my tam, cela rodina, v podstate na “dovolenou” (cast Vanoc, Velikonoce, tyden v lete a nekdy jeste tyden na podzim, zalezi, jak to vyjde s detmi, nektere roky byly casteji nemocne a tak).
Moje mama bydli v Praze, mame to k sobe tak 20 minut autem, ale taky se nevidime buhvijak casto - rekla bych treba jednou mesicne?
Mama pracuje, dela v kancelari, bezne konciva treba kolem seste, stara se o babicku (nakupy a navstevy, jinak je babicka zatim samostatna), ma malou zahradku v zahradkarske kolonii, kde se snazi neco pestovat a zije sama, takze je vsechno na ni - kluky miluje a jak rika, fyzicky je sice vycerpana po vikendu s nimi, ale psychicky ji to strasne nabiji - snazi se je brat si je aspon obcas na vikend a v lete na par dnu. A pak mame ruzne narozeninove oslavy, ty delam ja u nas, tak to se vidime vsichni.
Moji rodiče vidí dceru tak 1-2* do týdne, bydlí od nás 35 km. Tchani bydlí od nás 100km a dceru viděli za 1,5 roku asi 5* -6*, vždy tam jedeme my, ale oni nějak nemají celkově zájem o vnoučata. Dcera jim nestála ani za to, aby přijeli na její vítání občánků či oslavu prvních narozenin. Taky dcera, když k nim přijedeme je vezme na milost po dnu někdy dnu a půl jinak se od nich nenechá ani pochovat a to je jinak velmi společenská.
@mourovatakocka Naši bydlí 60 km a je to tak 50:50. Děti si letos sami berou na týden na dovču. Jinak jsme my u nich nebo oni u nás, jak to vyjde. Oni mají bazén, my zase víc místa na spaní pro tolik lidí. Takže i podle počasí a tak. Je to různý. Ale vždy je to na celý víkend, uděláme výlet, oběd, kavárnu, pohodu. Vidíme se cca 1x za tři týdny. Druhá babi, ta je už dost stará, špatně chodi, 30 km od nás, tam jezdíme taky 1x za 3 týdny. Někdy tam i spíme na víkend a oni jezdí k nám v tom samém intervalu na otočku, spát u nás s dědou nechtějí. 🙂
Aha, já si jako "větší vzdálenost" představovala něco trochu jiného 🙂 My máme oboje rodiče cca 60km a vídáme se v průměru jednou za 1-2 týdny. Někdy přijedou oni k nám, častěji my k nim. A často tam u jedněch z nich trávíme celý víkend. Tcháni si občas berou děti na víkend, o prázdninách třeba i na celý týden. Nemají ani problém si pro ně těch 60km přijet 🙂
Jediné, na co to kvůli vzdálenosti není, je takové to, že by mi pohlídali děti na 2 hodiny, když si potřebuju něco zařídit.
Moji rodiče se staví jednou za 14 dní na max. 2 hodiny. A to u toho musíme být, jelikož když vidím, co provádí tak jsem ještě nedošla do fáze, že jim je nechám a odejdu.
Partner má už jen otce ten na děti vůbec není. Takže ten se staví jednou týdně, ale na pokec s námi a dětí si moc nevšímá. Pozdraví je řekne dvě tři věty a pak kecá s náma.
@martina1317 dodam, ze vsichni prarodice jsou 54 a 54, 55 a 60 let , coz jsou podle me “mladi” prarodice, kteri by meli byt aktivni a uzivat si cas s vnoucaty
@martina1317 Ale taky ještě naplno pracují. A mají i jiné zájmy a společenské kontakty.
My už máme jen babičky, 65 a 76 let. Mému brachovi je 56 a nechat mu na víc dní byť jen jedno naše dítě, tak je orvaný jak borůvka. K tomu práce, zahrada, zvířata, manželka, kamarádi..
Díky všem za reakce. Osobně si taky jak zaznělo myslím, že jde víc o priority. Kupříkladu řešíme teďka u psa nějakou divnou ránu na tlapce, máti měla být na naší poliklinice, tak volala, že nám doveze mastičku na hojení. No super, takže naše děti mají smůlu, protože neštěkaj, jak kdysi pravil můj muž. Ráda čtu, jak to je v jiných rodinách, je super, jak jsme jako lidi různí. Jen mě to mrzí. Říkala jsem si, že udělám pokus a prostě se tam nebudeme ukazovat 🤷
Není to o vzdálenosti. Moje máma bydlí " v podstatě za rohem", manžela rodiče hodinu autem. Oboje jsou zvyklý, že hlídání nepotřebujeme. Takže když jsem jednou akutně něco potřebovala, tak mě máma odpalkovala, že nemá čas. Může rodiče by rádi měli děti často, ale tam je to složité - takže dlouho jsem měla blok já, teď když se vztahy Po letech srovnaly, tak na tom nejsou zdravotně dobře, takže i víc jak 2 noci na přespání si moc nedovedu predstavit. Každopádně vídáme se 1x za měsíc s oběma a pro mě je to tak akorát.
@martina1317 Ale taky ještě naplno pracují. A mají i jiné zájmy a společenské kontakty.
My už máme jen babičky, 65 a 76 let. Mému brachovi je 56 a nechat mu na víc dní byť jen jedno naše dítě, tak je orvaný jak borůvka. K tomu práce, zahrada, zvířata, manželka, kamarádi..
@andelka jsou “podnikatele”, chodi na 2h denne do vinohradu a tot vse, zahradku nemaji, ani zvirata………………
Mojí rodiče: 1700km, k nám lítají 1-2x na týden a já trávím s dětma skoro celé letní prázdniny v ČR.
Partnerovi rodiče: 150km, jak kdy. Průměrně bych řekla 1x za měsíc až měsíc a půl. Ale oni už jsou hodně stáří, už to není žádný hlídání nebo že by si s nima vůbec hráli. A taky už je to nebaví bych řekla (přece jen 9 a 10. vnouče není tak zajímavy😀)
No, tchánovci u nás byli za 7 let co tu bydlíme a máme syna , že by mi asi stačily jen prsty na rukou. Sem tam se stavila tchyně, když ještě pracovala nedaleko, ale spíš jen podat věci. Ona je skvělá, myslí na nás i na děti, všechny, nejen pokrevní. Ale prostě nerada bývá jinde. My k nim jezdili každý druhý víkend. Tchán zemřel a manžel musí víc pomáhat na dome a zahradě, tak jezdíme častěji. Malého hlídá až tak od 5 let, dřív ne. A spíš přes noc než přes den. On je poněkud únavný, akční a vzhledem k dysfazii, kdo s ním není často, hůř mu rozumí. U nás doma ho hlídala asi jednou, dopoledne, když nebyla jiná možnost. Jsme rádi za cokoliv, času o samotě máme málo, a syn si to s babičkou vždycky užije, má domek, zahradu, pejsky.
Druhá babička bydlí 10 minut od nás a vídají se několikrát týdně.