Jak jste se vyrovnaly s nevěrou partnera?
Dobrý den, měla bych jeden dotaz. Jak jste se vyrovnaly s nevěrou partnera. Já jsem se rozhodla odpustit a dát ještě jednu šanci. Všechno jsme si vyříkali a jedeme dál. Partner se chová dobře, je starostlivý, stará se o nás, je ma mě hodný a dává mi najevo jak ho to všechno mrzí. Je to už rok, ale já to mám pořád v sobě, musím na to myslet a trápí mě to. Bojím se. Už tolik nevěřím.... Někdy mám pocit, že takhle se nedá žít... Vím, že nevěra se stává. Nechci rozebírat důvody nevěry, ty já znám. Chci vědět, jak zapomenout a odpoutat se od toho. Nemyslet na to a netrápit se...... Dík moc Laura
@codal proboha co to je za ženskou, která se se svým manželem pokouší o dítě, potratí a skončí v posteli s někým jiným... Nezlob se na mě, ale utíkala bych od něj, opravdu vždy budeš ta druhá, kdyby chtěl o váš vztah bojovat tak s ní zpřetrhá všechny kontakty a bojuje o tebe a ne, že ti řekne, že se jí nevzdá, že je to kamarádka které se svěřuje...ty bys pro něj měla být na prvním místě a to nejsi a nikdy jsi nebyla, promin...život bez něj si sice neumíš představit, ale představ si život s ním...jak jsi se užírala když jsi měla nějaké podezření ohledně ní, ted to podezření víš jak dopadlo a co když k ní za čas zase půjde na kafíčko, ty budeš v klidu sedět doma a nebudeš se vůbec užírat? holka otevři oči a utíkej od něj pryč, je to sobec....
@codal Zrovna včera jsem na FB četla takový příspěvek známé: Pokud ti jiná žena ukradne tvého muže, neexistuje lepší "pomsta" než jí ho přenechat. Skutečný chlap se ukradnout nenechá.
Když jsem se nad tím zamyslela, je to vlastně všechno pravda.
Z toho co ti manžel navykládat bych mu opravdu věřila jen půlku. Na tvém místě bych se ho nedoprošovala. On chce konec, tak asi ví proč, možná se ti snaží tím dát najevo, že jinak by to nemělo smysl, protože by se to mohlo opakovat.
Přeji hodně sil.
Její manžel to přijal celkem v klidu, oni to mají doma, co se týká sexu, trochu jinak... asi naštvený je, ale myslím, že to v pohodě ustojí...to je na tom ten největší paradox...nejvíc to odnesu já, protože ona z toho vyplula celkem bezbolestně (nepřišla ani o manžela ani o "kamaráda"), můj manžel to přehodil tak, že vlastně bude nejlepší, kdy odejde, místo toho aby jako chlap o mě začala bojovat tak z toho couvá, aby to nemusel řešit a já jsem nedostala na vybranou..budu muset příjmout situaci tak, jak se vyvrbí...
Děkuji všem za podporu a rady...mě momentálně asi není rady ani pomoci, musím k tomu dospět sama a na to je to zatím příliš čerstvé a bolestné... ve finále bude pro mě asi nejlepší, když opravdu odejde, ale já sama ho odehnat nedokážu, musí se rozhodnout sám...dám tomu čas... ono se to samo ukáže...
@codal No.. kdo chce kam... abys tu za pár měsíců nepsala, že tě podvedl třebas už těhotnou. Moc bych ti přála, aby to dopadlo podle tvých představ, ale moje zkušenosti (a evidentně zkušenosti mnoha holek tady) jsou prostě jiné. Snad během těch 3 měsíců shodíš růžový brejle a vykmitneš ho tak rychle, že bude čumět jak péro z gauče.
@kajalka já si to uvědomuju... a vůbec neříkám, že s ním zůstanu..jen to nedokážu teď hned, potřebuju čas...čas na to se rozhodnout, čas na to ujasnit si priority, čas na to, abych si byla jistá, že mé rozhodnutí je správné, bez emocí, bez bolesti, bez zlosti...potřebuju získat alespoň trochu nadhled, kterej teď prostě nemám... nechci jednou litovat, že jsem udělala to či ono...
Rozum říká odejdi, uteč, stejně to nebude nikdy už klapat, vždycky bude lhát, vždycky bude sobec a bude dělat všechno proto, aby byl spokojenej on... nikdy se jí nevzdá a budeme pořád žít ve třech... ale srdce říká zas úplně něco jinýho.. chtěla bych poslechnout rozum, ale nejde mi to...
@codal Neboj,bude líp 😉
@napolitano možná jednou..ale v podstatě obě rozhodnutí budou neskutečně bolet... když spolu zůstaneme, bude to trvat dlouho než budu schopná úplně odpustit a je jen otázkou, zda mu budu schopná věřit... a taky jestli dokážu žít s jejím stínem za zády (stínem, který se může kdykoliv zase objevit)... druhá varianta je odchod...odchod od člověka, kterého i po deseti letech moc miluju, od člověka, se kterým jsme strávila deset let (a řada z těch let byla krásná a stála za to), od člověka, se kterým jsem chtěla strávit zbytek života..a pořád chci..má spoustu chyb to ano a hodně mi ublížil, lhal a podvedl... ale kžadá mince má dvě strany a já nevím, kterou si vybrat....tak abych byla šťastná...
@codal No jo no,nejhorší je,že si to opravdu musíš rozhodnout jen ty sama.Držím palec ☹
@napolitano to rozhodnutí teď stojí spíš na něm...já tomu chci dát čas a šanci..chci vidět, jak se to bude vyvíjet dál... ale on teď neví co chce, na jednu stranu by to chtěl utnout, ukončit, utýct od problému, vyhnout se dalším problémům, na druhou stranu mě prý má rád a nechce to je tak zahodit.... takže jen vyčkáváme...
@codal A nervy máš v .....
@kajalka takhle černobílí to není..ale chápu, že to tak asi vypadá... asi musím vypadat jako úplně naivní kráva, ale já zas nejsem tak hloupá...spoustu věcí, který mi tady píšete, vidím a vím, vím, že máte ve spoustě věcí pravdu a rozumově vím, že mi tenhle vztah může ještě dál a víc ubližovat...zároveň jsem v tomhle vztahu žila deset let a hodně toho bylo dobrýho, jenže člověk nemůže napsat nebo písemně postihnout všechno, nedokážu vám vysvětlit všechny pocity, myšlenky, minulost, to takhle nejde..vypíchla jsem náš problém a o kterém se teď bavíme, ale on ten vztah není jen o tomhle problému, má svou minulost, většinou dobrou minulost...a že máte pocit, že mě nikdy nemiloval, rozumím proč to tak vypadá, ale já tomu prostě nevěřím, na tolik hloupá zase nejsem, poznala bych, kdybch celý ty roky byla jen ta druhá, zaplata nebo tak, tak to prostě nebylo... ano podvedl mě, lhal mi, má podivný vztah se svou kamarádkou...ale miloval mě, tím jsem si jistá... já ho tímhle neobhajuju, neříkám, že mi neublížil, neříkám, že to nebyl podraz, jen chci říct, že při tomhle všem v něm nevidím hajzla, jen člověka, kterej udělal hromadu chyb, bojí se dospět, dozrát, uvědomit si svou zodpovědnost, atd., ale není to zlej člověk, který by mi chtěl ubližovat a kterej by mě neměl rád..
Já natvrdím, že s ním zůstanu..jen to prostě nechci řešit teď, teď, kdy jsem plná emocí, strachu ze samoty, vzteku, lítosti..tohle všechno se teď ve mě mele a já nechci nic rozhodovat, dokud se trochu nezklidnim a vklidu si nesrvonám všechna pro i proti...
Moc Vám všem děkuji za reakce, neberte to tak, že si nechci nechat poradit, každou vaší radu a připomínku si v hlavě přehrávám, ale na definitivní rozchod je vždycky času dost, člověk by tohle neměl uspěchat, zvlášť ve chvíli, kdy to má nastavený jako já, že pro mě to mělo být na celý život v dobrém i ve zlém... růžové brýle už dávno nemám a vidím, co všechno to může obnášet...ale kdo mi zaručí, že když se s ním rozejdu, že najdu někoho lepšího, že budu zase šťastná, že na mě někdo ještě čeká, tohle je jedna velká nejistota...stejně tak mi nikdo nezaručí, že se to mezi mnou a manželem srvoná a budeme šťstní..já mám teď dvě možnosti a ani jedna není moc dobrá...které zlo si vybrat...odejíta a zůstat sama nebo zůstat a žít v nejistotě.. tohle si prostě musím ujasnit jen já sama...
@codal Naprosto ti rozumím a vím,jak se cítíš ... prožila jsem si a prožívám něco podobného!Také to neumím slovně popsat,vyjádřit své pocity,myšlenky apod. co se týká života před manželstvím a v manželství ... strašně se to teď ve mě pere a říkám si,kdy se z toho zlého snu probudím 😨 S manželem jsem byla 13 ůet, od svých 18-ti let jsem s ním žila,brali jsme se po 5-ti leté známosti,máme spolu 2 kluky - 8 a 5 let ... Neříkám,že náš vztah byl vždycky krásný a bez problémů,samozřejmě byly,hlavně se více vyskytli,kdy jsme si koupili rekonstruovaný domeček ... a úplně jsme si přestali rozumět před 2 roky, kdy jsem s dětmi měla autonehodu,když jsem jela tehdy "k mé nejlepší" kamarádce ... tehdy to začalo a bohužel mi to stálo manželství ... oni se natolik sblížili,že manžel s ní začal trávit téměř svůj volný čas a domlouval společné návštěvy, jen aby oni dva mohli být "spolu" ... začal se jí se vším svěřovat a cokoliv řešit,že nás to úplně odloučilo, ale to je zase na jiné téma 😉 před rokem jsem absolvovala rodinou poradnu a psychologickou poradnu,snažila jsem se pro záchranu manželství udělat maximum ... po půl roce docházení,kdy se zdálo,že už je vše v pohodě,jsem to ukončila (podstoupila jsem to proto,že tehdy jsem se psychicky zhroutila a skončila jsem na antedepresivech,zhubla jsem 15 kg,no prostě to se mnou zamávalo,protože už tehdy chtěl manžel rozvod) ...no a co se dělo dál ??? 5.ledna letošního roku manžel podal žádost o rozvod, odstěhoval se zpět ke svým rodičům ... a to bydlí přes barák naproti ... trhá mě to srdce,stále pořád ho mám ráda,i když za poslední rok jsme toho prožili hodně zlého ... ale 13 let jsem žila s někým,koho jsem milovala a že s ním zůstanu do konce života a společně budeme vychovávat naše 2 raubíře ... pořád jsem doufala, do poslední chvíle, že si to rozmyslí, že dostane rozum, že stáhne žádost,ale bohužel ☹ strašně se to ve mě pere,nemůžu se s tím vyrovnat a nikdy se s tím nevyrovnám ... proti chlapům jsem se natolik zatvrdila, že v mém životě už žádného nechci ... vím,jsem ještě mladá ... nikdy neříkej nikdy ... ale abych změnila názor,to by opravdu musel být chlap,který by mě natolik pobláznil, že bych se nechala zlomit ... ale dokud budu nevyrovná s tím,co mě potkalo a budu stále milovat svého manžela, pro jiného chlapa u mě ve srdíčku není místo ... 😖
@mrnous81 rozumím ti, naprosto vím, co cítíš...
My jsme včera dlouho mluvili..o všem, o celém našem vztahu...bylo to drsný (ale bylo dobře, že to konečně bylo vyslovený)...některé věci jsem si celou dobu mylsela, že nějak byly a on je cítil úplně jinak... dobrali jsme se k tomu, že poslední dobou prostě neví, jestli mě ještě miluje nebo je to jen zvyk, že je mu se mnou hezky, ale že si není jistý, jestli je to ještě láska, ta láska, která by nás udržela spolu... řekl mi, že teď prostě neví, jak dál..že opoledne chce zůstat, odpoledne odejít, že to je u něj teď ve vlnách...ale rozhodl se, že to zkusíme ( i když to dělá asi spíš kvůli mě), půjdeme do poradny, oba, buď nám v poradně pomůžou najít cestu, jak se přes to všechno přenést, zase najít tu lásku a smysl toho vztahu nebo nám snad pomůžou se v klidu rozejít...
@codal ahoj, tak tvůj manžel má aspoň snahu něco řešit, zkusit zachránit manželství, podstoupit to všechno s tebou ... ať už to ve finále dopadne,jak to dopadne 😉 Ale ten můj absolutně nespolupracoval ... o to je to pro mě horší, že celých 13-let hodil jen tak za hlavu ☹ Momentálně si bez něho nedovedu představit život, trhá mi to srdce, přežívám ... nad vodou mě drží jen mý dva kluci ... pořád to nějak nechápu, kde se to v něm všechno vzalo ... utekl před všemi problémy a mě v tom nechal samotnou 😒 Jsem strašně zklamaná životem, neměla jsem to nikdy jednoduché, ale to, čeho jsem doposud dosáhla (v 18-ti jsem odešla od rodičů,nerozuměla jsem si s mámou), jsem na to pyšná ... ale rozhodně nejsem pyšná na to,že se mi nevydařilo manželství ... neházím všechnu vinu na manžela, vždycky na tom mají podíl oba dva, jen to prostě nechápu, že tohle dopustil a opustil nás ... dal slib před Bohem, říkal mi,že nás nikdy neopustí,že jsme jeho ... nikdy se s tím nevyrovnám, strašně moc to bolí a nechce se mi žít 🤐
@mrnous81 možná to chce zkusit, ale jen kvůli mě, sám o sobě tomu, že to nějak zachráníme, moc nevěří... má pocit, jako by v něm byli dva lidé, každej na něj řve něco jinýho a on sám neví, kterej hlas má poslechnout, kterej z nich je správnej, kterej z nich mu zajistí spokojenej život...
Taky jsem na dně, snažím se si říct, že ještě není úplně všechno ztracený, že ještě je tu alespoň kousek naděje, ale chvílema mě přepdá neuvěřitelná panika, že o něj příjdu a zůstanu sama... miluju ho, i přeto všechno co se stalo...
Dnes jdu do poradny sama a objednám jeho na soukromý sezení a podle něj se pak rozhodne, jestli půjdem na nějakou párovou terapii nebo ne... uvidíme..nemůžu už dělat nic jinýho než čekat a doufat...
@codal chm.... přečetla jsem si celej tvůj příběh a teda fakt koukám, co si ty mužský dokážou dovolit!!! Místo aby přišel s ocasem mezi nohama, ještě se ohání tím, že nemá sílu zachraňovat něco co (on sám) pokazil a že bude lepší (= pro něj jednodušší) odejít... Na mně to celý působí tak, že máte (hlavně ty) obavu z toho, co bude dál - že zůstaneš sama, že tě nikdo nebude chtít... velkej krok do neznáma, propasti - ze který nebude cesty zpět... Plně si uvědomuju vážnost a těžkost celý situace... Ale já bych v tom vztahu už nezůstala ani minutu!!! Pro toho chlapa si poslední onuce, když se k tobě takhle chová... Buď by měl mít snahu kvůli tobě a bejt ochotnej udělat úplně vše, aby si tě udržel (úplně vše=zpřetrhat vazby s tou... paní), nebo jí mít nebude a výsledek bude jasnej - nešťastná ty, co se bude ještě chvíli babrat ve špatnym vztahu a on, co z toho ve finále vyjde docela dobře...
Pro každýho chlapa by měli bejt JENOM tři důležitý ženy v jeho životě - dcera, manželka a matka. V tomto pořadí... Jakmile to tak není, něco je špatně - hodně špatně...
@mrnous81 Moc ti děkuju za podporu!!! Věřím, že i když je to teď všechno moc těžké, že společně se svými dětmi, to prostě zvládneš!!! Moc bych ti přála šťastný konce...
Napíšu co v poradně a jak se to u nás vyvíjí..zatím se k sobě snažíme chovat "normálně", hodně mluvíme a diskutujeme a převalujeme pro a proti... snažíme se mluvit v klidu, citlivě, ale upřímně...už není čas na lži a polopravdy... i na manželovi je vidět, že se mu ulevilo, že může říct prvadu, že může říct, co cítí, aniž bych ho přemlouvala, plakala nebo se hádala..řešíme to klidně, snažíme se to dělat bez emocí (ne emoce udržovat na uzdě), teď už musí vyjít všechno na povrch, abychom se od toho mohli odpíchnout jedním nebo druhým směrem...
@anetka1701 ano, mám samozřejmě strach ze samoty, z toho, že něnajdu nikoho, kdo mě bude mít rád...víc se ale bojím, že už toho ani nebudu schopná já, já jsem tomu vztahu dala všechno, byla to moje rpvní láska, můj první sexuální partner a na to se prostě nezapomíná..a já už budu vždycky srovnávat a hledat stejnou lásku a tu prostě nikdy nenajdu...pro mě byl a je tento vztah hodně důležitý, mažel, ač jsem ho zřejmě neumýsleně popsala jako úplného hajzla, takový prostě není, je to chlap se spoustou problémů a chyb, chlap který mi hodně ublížil, to ano, zároveň to ale je manažel, který mě ve spoustě věcí podržel, pomohl, zažili jsme dobrý a i špatný časy a vždycky jsme při sobě stáli.. s láskou... možná, že to vyšumělo, možná že už se to nikdy nevrátí, ale jsem si jistá že mě miloval a nikdy těch let s ním nebudu litovat... a kvůli tomuhle všemu tomu chci dát ten čas...ten malý kousek času navíc, který nám může ukázat nějakou cestu, jak to zachránit... možná se to nepovede, ale já takhle nebudu nikdy litovat, že jsem proto neudělala všechno..budu vědět, že jsem odešla, protože to opravdu už jinak nešlo... potom budu bojovat sama se sebou a zkusím hledat nový smysl života... nebráním se tomu a v podstatě vím, že to tak nejspíš i dopadne, ale proč to nezkusit?
tak ja nevěru odpustit dokážu pokud jde jen o sex horší je už pokud se tam buduje nejakej vztah to už je o něčem jinem ale ze skušeností co vidím kolem sebe chlap stejne nakonec zustane doma ve vetšine připadech protože časem zjistí že jinde by se líp nemel
@codal dlouho jsem to tu jenom sledovala, ale uz musim i napsat. Vas vztah by sel zachranit jenom pod jednou podminkou, ze by tu svou "kamaradku" uz nikdy nevidel a nekontaktoval. Ale jak jsem pochopila to on nechce, takze neni co resit. Ty si snad dovedes predstavit to, ze si i nadale bude psat a schazet se s zenskou se kterou si to rozdaval ve vasi manzelsky postely( sorry jestli to zni tvrde, ale je to tak).
Tvuj manzel je slaboch ktery te mel jenom jako nahradu .protoze nemohl mit ji. To ti snad musi byt jasny, jinak by o tebe bojoval, pokud by te skutecne miloval, tak by delal vse proto, aby si zustala s nim a neopustila ho. Spis mi prijde, ze vyckava jak to zvladne partner "kamaradky", aby kdyztak mohl byt s ni a kdyz to neklapne, tak teda zustane s tebou a bude jako neco zachranovat. Chapu ze to ted moc boli, ale tim ze to nebudes resit to bolet neprestane.
já jsem si vždy myslela s manželem, že nevěru odpustit dokážu, že vím, že by vyloženě uklouzl, že mě zbožňuje a ve hře by byl třeba alkohol nebo tak, ale teď s přítelem už nevěru nedokážu odpustit, když k ní došlo
na začátku našeho vztahu, kdy sice tvrdil, že spolu jen spíme, ale když jsem se tak chovala, tak byl smutnej a chtěl být se mnou každý den a každou chvilku a tvrdil, že je v tom láska a že je nervozní, když nejsem u něj apod....kecičky...
tak jsem se k němu nastěhovala a za 2 měsíce jsem zjistila, že mě podvedl za půl roku asi cca s 7 holkama a 1, kterou jsem znala osobně ze základky si vodil i domu, i když jsem tu bydlela, tvrdil, že mé věci jsou věci bratrovi přítelkyně ( to s námi ještě bydleli), měla tu i zubní kartáček, ale toho jsem si nevšimla, když jich tu bylo víc...a tak nějak jí namlouval podobné věci co mě.
do krve se se mnou hádal, když jsem začla něco tušit, protože jeho nevlastní syn se ho stále ptal, kdy pojedou za tetou Šárkou...pak jsem udělala sice blbost, ale podívala jsem se do starého mobilu a nestačila jsem dýchat...
já nemohla ani brečet, mě se chtělo jen zvracet, nemohla jsem si sednout v obyváku ani na sedačku, protože se milostivá Šárka uráčila mi povyprávět o všem, co a kde dělali...
ten večer ani nechtěl přijet domu, nechtěl nic řešit a myslel si, že se prostě sbalim a zmizim z jeho života a tim to bude uzavřené...ale já to neudělala. já jsem tu zůstala. sice jsem se na něj nemohla ani podívat, natož s ním spát a pod..samozřejmě se vztah nespravil a neurovnal ani po 2 dalších měsících, tak jsem si balila, že odejdu a zjistila jsem, že jsem těhotná ☹
v zápalu emocí jsem tu opět zůstala, on se poměrně dost začal snažit, tak jsem doufala. Začli jsme pak chodit i do poradny, ale v dubnu jsem pozvalal jeho exmanželku k nám, aby si mohla užít čas se svým synem. Já byla v té době v 8 měsíci těhotenství, takže pít jsem nemohla. Tak se opil přítel s manželkou, mě tvrdlo břicho, tak jsem řekla, že se půjdu radši natáhnout a přes skleněné dveře jsem jen viděla tulící se stíny....ráno jsem si sbalila tašky, došla na prohlídku bytu a den na to jsem šla podepsat smlouvu a zaplatit kauci, ovšem v té firmě mi najednou bylo sděleno, že pro mne žádný byt v mé cenové relaci nemají- z ničeho nic, přitom jsem byt viděla a pod..nechápu do dnes
pak jsem opět našla na FB, že při mém odchodu psal své bývalé, jestli už se mu konečně podaří dostat jí do postele ...
a to jsem část těhotenství proležela ve špitále, kvůli psychickému týrání..
vždy, když jdu pryč, neřikám mu nic předem, až na poslední chvíli, aby si nemohl udělat žádný plán, jsem neustále v pozoru, když on někam jde či jede, s kým telefonuje apod...nikdy jsem taková nebyla a nechtěla být, ale tak moc mi ublížil, že mám strach mu znovu věřit, takže se to asi už nikdy nepovede.
hrozně bych chtěla bydlet sama, ale na rodičovské se to prostě v naší lokalitě nedá, nemám nárok na žádné příspěvky a než se vyřídí alimenty...ani nevěřím, že by je platil
malýho miluje, dokáže se postrat, ale nikdy si neuvědomil, že ve vztahu a hlavně s dítětem se přidali jistá "omezení", že už si člověk nemůže dělat kdy chce co chce..
no a přesto všechno jsem stále u něj, to jsem ale kráva, že? 😀 ( omlouvám se za dlouhý, zmatený příspěvek)
@ratatooy Můj manžel bohužel není ten případ... měli jsme už před tím nějaké problémy a on má pocit, že tohle byla poslední kapka (ví samozřejmě že jí udělal on), a že už tuhle další ránu prostě nepřekonáme... chce od toho utýct, protože si myslí, že to už mezi náma bude vždycky stát a budeme se tím navzájem trápit... navíc si přestal být jistý tím, že mě skutečně miluje...má mě rád, ale neví jestli dost... on nechce jít za ní, nechce s ní budouvat žádný partnerský vztah (ona o to taky nestojí, chce zůstat s manželem)... ale ani neví, jestli má smysl za těchto okolností zůstávat v takhle narušeném vztahu se mnou... uvidíme... myslím, že se to velmi brzo ukáže...
@codal Milá codal, tvá situace mě mrzí... V první řadě: Můžeš se zde svěřit a počíst si názory a rady, ale v žádným případě, nikdo nemůže "mluvit" za Tvého muže. Že len utíká od problému a že chce být s ní atd., to jsou len naše ženské domněnky a závěry, co jemu se honí hlavou, my nemůžeme vědět. Chlap je prostě chlap. Jinak myslí a je trochu nepředvídatelný a má sklony, pro nás ženy, spíše "utíkat od problému", ale jde o to, ač se to nezdá, že to psychicky snáší hůře, když to je on, kdo zklamal. Stejně jako jsi ty před možností: zůstat/odejít, tak je i on. A možná on dopředu tuší, že by to už nešlo. Že by to vždy vyplynulo na povrch a byla by hádka atd. Takhle přesně reagoval ten můj po 3 letech vztahu, když jsem mu řekla, že buď si promluvíme, bo si dáme pauzu. Rovnou z něj vypadlo, že ho to mrzí, ale že si myslí, že pauza nemá smysl. Že mě nechce dál trápit (podváděl mě, né jednou a né s jednou, poprvé po půl roce vztahu) a byl konec. Já samo, že bez něj nemůžu žít atd... Bolelo to, srdce opravdu bolí. Navíc jsem ho poráte potkávala, nakonec s novou holkou. Mě říkal že bych mohla být vyšší, hubenější, mít větší prsa a nakonec si našel o 5 let starší 30cítku, o 15cm menší a stejně vážící jako já, s prsama jak lentilkama. Která ho po roce vykopla, když zjistila, že jí podvádí. Vše zahojil čas a já jsem mu doopravdy věčná, že to takhle ukončil. Bo by jsme se oba akoráte trápili a já bych ztratila další roky života len proto, že bych věřila, že se to třeba někdy spraví. A trochu odbočím... Byla jsem dva roky sama a řekla si, že prostě už musím něco se svým životem udělat a že tomu štěstí půjdu naproti... S partnerem jsme skoro 5let. Poznali jsme se na svatbě (trochu klišé). On svědek, já družička. Vše hrálo do karet, až na to, že byl půl roku zadaný. Nejsem typ, co by lezl do zelí, ale jak říkám, štěstí jdu naproti za každou cenu... Takže jsem se snažila být ta lepší. Povídat, obdivovat, chválit a poráte dokola. Co myslíš?? Doma měl scénu a pak ve 2hod ráno psal mě, že se šel napít a že si na mě vzpomněl. Proč to tak je?? Protože chlap, potřebuje mít klid. Obecně se nerad hádá a nerad přichází o obdiv a klidné zázemí. Nakonec se od ní odstěhoval a koupil si svůj byt. Já se nabídla jako pomoc na rekonstrukci s naší společnou kamarádkou, jejímuž manželovi byl za svědka. A druhý den, mi řekl, že se do mě šíleně zamiloval... Ze začátku jsem byla hrozně žárlivá. Občas jsem prolezla zprávy, kapsy atd... Občas hádka. Po 3 letech vztahu jsem otěhotněla a žárlivost upadla. Po porodu, unavená, trošku strhaná atd. že?? Jsem opět začala šmejdit. Zlom přišel když... Měli jsme někam jet a za sedadlo spolujezdce se nevešla autosedačka bo sedačka byla posunutá dozadu (v tom autě jezdil sám do práce). Na otázku, co jsi tu dělal?? Zakoktal něco o zapadlém mobilu. Začala jsem tedy pátrat. V mobilu jsem večer našla sms, vyzvednu Tě na křižovatce jako vždy 🙂. A byla poslaná ráno, když odjíždí do práce (dlouho mi přišlo, že jezdí dříve a vrací se později). Tohle nastartovalo to, že jsem přemýšlela, jak to jako bude, kdyby mě podváděl, že od něj odejdu, malá bude bez otce. Byla jsem opravdu strachy bez sebe. Nedalo mi to a na to číslo jsem zavolala. Zvedl mi to jeho kamarád. Vozí ho občas do práce, jak jsem zjistila a číslo neměl uložené, as proto, že to je kamarádovo nové služební... Takže jsem len vyblekla, omyl, a uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Pokud chci být šťastná a být spokojená => spokojená i druhá polovička, tak nechci o ničem vědět, nechci po ničem pátrat a nechci nic takového řešit. Nakonec jsem si po 14 dnech všimla, že má mobil poškrábaný, když jsem mu ho podávala a ptala se ho, co s ním dělal... Řekl mi, že mu spadl mezi panel a sedačku a když jí posunul, aby ho vyndal, tak ho tím celý odřel... Ten mobil dostal ode mě a našich k narozeninám, tak to nechtěl říkat a čekal, až mu přijde nový kryt. Mě tohle prostě otevřelo oči. Jsem dál naprosto v klidu. Ačkoli po 6ti nedělí sex nehrozil. Při kojení nebyla chuť celých 14 měs. já byla pouze jako výpomoc 1-2x za měs., ale bez milování. Takže, kdo ví, třeba si někde odskočil. Třeba má kamarádku. Ale upřímně, neřeším. Je to prostě chlap. Dokud se vrací domů, dělá první poslední, letí v 8h večer nakoupit když se vrátí z práce, bo jsem to nestihla a ještě uvaří...tak je mi to opravdu jedno. Oni ty chlapi někdy potřebují "kamarádku" na vypovídání a jestli je to zároveň milenka... Možná to zní divně, ale prostě to opravdu neřeším. Jestli se jí vypovídá a pak přijede domů s čistou hlavou, tak co... Takže, poberte oba to krásné co jste v tom vztahu měli a jdete každý svou cestou. Nebo se domluvte na delším odloučení a pak to zkuste. Upřímně, bych po této situaci raději začala nový život... Ber to jako poučení pro příště... Hodně sil... 🙂
Děkuju za všechny odpovědi... nedokážu ho vyhodit..stále si povídáme a řešíme to..k ní jít nechce, to vím, oni spolu chodit nechtějí, ona je vdaná a pokoušejí se s manželem o dítě (o jedno před třemi týdny přišli a právě kvůli tomu se sešla s mým manželem, prý jí chtěl utěšit, ona plakala, popíjeli a skončilo to tak jak to skončilo - nechápu jak se ženská po potratu může takhle zachovat, ale to je jiná kapitola... ona ke me závazky neměla, to on, takže se na ní ani moc zlobit nemůžu)... každopádně jako kamrádky se jí ale taky vzdát nechce, protože jí má prostě rád, svěřuje se jí a je pro něj důležitá....já vím, že mi napíšete, že mu nemám zas věřit, že jí ma raději než mě, že jsem byla vždycky ta druhá, ale já si to tak úplně nemyslím..věřím, že jsem byla první, jen tam někde v pozadí vždycky stála ještě ona a já jí tiše tolerovala:(..... věřím, že to bylo poprvé, co spolu spali a snažím se věřit, že už se to nebude opakovat, on řekl že to byla opravdu veliká chyba..byl z toho hodně zčíslej, že mi ublížil, že se to nemělo stát, protože nám to teď klapalo a on to pokazil...v podstatě mi teď řekl, že si potřebuje ujasnit jestli mě miluje natolik, aby se znovu pustil do boje o náš vztah, že teď po tom co udělal už si neumí představit, že bychom zase mohli fungovat normálně..že sice mu to odpustím, ale že to mezi námi už zůstane..že má největší strach z toho, že mi zase někdy něco slíbí a nedokáže to doržet, že neví proč to tak má, ale než aby mi ublížil nebo než aby vyvola konflikt, že si pravdu vždycky poupraví nebo zatají...není to takový hajzl jak si myslíte, on je dobrej chlap a dobrej člověk, ale bohužel se bojí dospět, chce být svobodný, bez závazků, má mě rád, ale začla jsem ho svazovat (i když se ženil dobrovolně)... teď je to na něm, musí se rozohdnout, jestli zabojujeme, jestli nám dá ještě šanci..dali jsme si tři měsíce na to, abychom si oba ujasnili, co chceme a vyřešili případně všechno, co je potřeba...nejsem dost silná, abych ho vykopla, opustila..zatím ne... jsem hloupá, já vím, ale neumím si život bez něj představit...