Jak řešit manželův nezájem a necitlivý přístup?

No a chceš se s tím naučit žít? Já osobně bych někoho takového vedle sebe nesnesla....

Tybrďo, život s takovým sobcem si moc neumím představit. Ale myslím, že bych se zařídila po svém. Prádlo peru a žehlím sobě a dětem, jemu ne. To samé s vařením.
Prostě ať vidí, jak se chová. 🤷‍♀️
A hlavně bych zkusila zapátrat po tom, proč se tak chová. Obzvlášť pokud to tak je až teď v poslední době.

Buď si sním promluvit jen přece 12 let je dlouhá doba a když to nepomůže tak to zabalit jsi ženská a máš vše před sebou zbytečně to zahazovat jen skrz to že on nechce atd ...🙈

@levandule_k gentleman to nebyl nikdy, ale časem je to horší a horší.

A jak se chová k dětem. Je to dobrý táta nebo je také přehlíží? Já bych osobně začala fungovat, jako "samostatná " jednotka. Starala bych se jen o sebe a děti a jeho bych absolutne vypustila. Ať se o sebe postará sám. Bokem bych si začala šetřit, kdyby to došlo tak daleko a chtěla bych od něj odejít, abych měla alespoň nějakou korunu ušetřenou. Třeba když mu nastavit zrcadlo tak se v něm něco pohne , ale třeba ne a manželství půjde tak jako tak do kopru.

@mia255 zase na druhou stranu nemáme žádný velký problém, ve výchově se shodneme, na trávení volného času, peníze taky ok... ale to víš, že me to už napadlo mockrát, jestli by mi bez něj nebylo lépe. Ale pořád mi to nepřijde jako dostatečný důvod k rozchodu, spíš jako něco s čím pracovat.

@zrzinda když se ho ptám, proč to tak dělá, tak.mi řekne, že v tom vyrostl, že to u nich doma taky tak bylo. Což je pravdu. Ale sakra, už je dost dlouho dospělej než aby vše svadel na rodiče.

Tak to je pak těžké buď si na takový život zvyknes nebo sním něco budeš dělat je jen otázka kdo z vás to dřív udělá zda on nebo ty takové manželství a žádné to je stejné

Tady je krásný příklad toho , jak v dětství nás může ovlivnit manželský model do budoucna. Z jeho pohledu to , jak funguje vaše manželství mu může přijít úplně normální a nevidí v tom žádnou chybu, pokud v tom vyrůstal má zajetý určitý vzorec chování. To , že se na to snažíš upozornit a on to nebere vážně je možná pro něj také normální, že to viděl u rodičů. Pokud on sám nepochopí o čem vlastně manželství je a že on dělá něco špatně, tak i kdyby jsi se stavěla na hlavu tak ho sama nezměníš. Musí chtít on sám a videt , že je neco špatně. Možná bych zkusila psychologa nebo parovou terapii.

Já bych s takovým sobcem žít nedokázala 🤔, manžel dělá kafe automaticky i mě, stejně jako já jemu, to samé i snidane, večeře a se vším mi pomáhá, my jsme doma jak tandem...

Já ti nevím ono "provozní" věci ohledně peněz děti výchovy jsou bezesporu důležité ale taky je důležité abyste spolu být chtěli, chovali se k sobě hezký a prostě žili. Ono i ty děti to vidí a v podstatě jim předává, že je v pořádku když se muž stará pouze o sebe a žena litá kolem všech. Neříkám že se máte rozvést, ale prostě si jeden večer sednout, promluvit jak se cítíš co to vadí a jak se budeš chovat pokud muž nehodlá nic změnit. Ono očividně i muži něco vadí když se chová čím dál hůř. Tak to z něj vydoluje a najdete kompromis pro vás oba

Má to jako vzorec chování z dětství, ale to neznamená, že jej nelze změnit. Ale musí ho změnit on sám. Pokud promluva nepomáhá, zkusila bych nastavení zrcadla. Vždyť i děti nám nastavují zrcadlo našeho chování a jednání (teda moje dcera v tom absolutně exceluje) a tím se nám ukazuje, co bychom možná měli u sebe změnit, abychom neubližovali nejen sobě, ale i druhým. A souhlasím s tím, že bohužel vaše děti přístup manžela vnímají nebo začnou vnímat a mohou ho i přejímat. Toho bych se třeba chtěla vyvarovat já, jako máma. Ale hlavně by se toho měl vyvarovat táta.....

A jak se chováš ty k němu? Když si vaříš kafe, děláš automaticky i jemu? Nebo se nejdřív zeptáš? Když je mu blbě, kroužíš okolo něj a zahrnuješ pozorností? Spolupodílíte se na péči o domácnost? Žijete spolu sexuálně? Jsi jeho partnerka nebo paní na úklid a péči o děti? Jsou lidé, kteří jsou neempatičtí pařezové a některé věci jim nedochází. A pak jsou lidi, kterým je ten druhý úplně buřt a tak se ani nesnaží.

Je to jako bych četla o svém manželovi. Dřív takový nebyl. Když se narodily děti, tak pro něj existují jen ony a on mě tu bere jen tak nějak do počtu. Několikrát jsem zkoušela vysvětlit mu svoje pocity, ale pokaždé mě odbyl. Takže já se s tím zkouším smířit, protože je dobrý otec a spolehlivý člověk.

Tak mu dělej to samé. Neper mu, nežehli mu, nevař mu. Jen sobě a dětem. Já bych v tomhle nemohla žít. Můj manžel klidně sám od sebe udělá snídani, když mě není dobře tak mě nechá ležet, stará se o malou, uklidí celý byt, uvaří, ještě mi donese polívku do postele. Uvaří mi čaj, namaže mi záda...

No myslím, že tě s ním čeká hodně dlouhých rozhovorů. Já bych se třeba zeptala, jestli chce v modelu svých rodičů pokračovat navždy, jestli ho považuje za ideální, jestli je v tom modelu spokojený. Pokud máš dceru/y, tak bych se ho zeptala, jestli chce, aby si jednou dcera našla někoho, kdo ji ignoruje a chování se k ní jak ke kusu hadru, protože svým chováním ji dáváte vzor a to je vlastně i z tvé strany, jestli si to necháš líbit. Neříkám, že ho máš sprdnout na tři doby a řvát po něm od rána do večera, ale trvat na slušném zacházení. Pokud před narozením dětí nebyl extra pozorný, ale teď je to mnohem horší, zeptat se ho, jestli mu něco nechybí. Může se cítit odstrčený a nemilovaný. V knize 5 jazyků lásky od G. Chapmana se píše, že každý máme nějaký jazyk lásky a když nás partner mluví jiným, tak na to neslyšíme a začneme se cítit nemilovaní. Ty třeba potřebuješ pozornost a to nemáš.
Jinak to chce manželskou poradnu, slyšela jsem i kladné ohlasy na tohle, ale osobní zkušenost nemám. https://www.denisapaleckova.cz/kurzy-seminare/r... Pokud vše odmítne, zaměřit se na sebe, na svůj rozvoj, sebepéči a časem zvednout kotvu a jít jinam.
A ohledně těch dárků, bych se ho zeptala, jestli má problém mi něco koupit, tak jestli je to protože, si myslí, že si nic nezasloužím, nebo jestli jen nerad nakupuje, nebo má tyhle řeči, protože je měl jeho otec. Můj taťka nerad nakupuje dárky, tak prostě to zařídím já nebo ségra.

Podobně to mel doma i můj manžel, jeho rodiče se nesnesli, každý žil svůj život, má prášky. Ale tak nějak se naučil. Kafe dělám vždy pro oba, on to samý, zeptá se alespoň, jestli nechci, ne vždy, ale většinou myslí o na mě, někdy ho musím trošku postrčit, takže jo. Před rokem se choval jako sobec, to jsme měli před rozvodem, nakonec jsme to nějak zvládli, už se nerozvadime, ale už si dupnu takhle teda ne a prosazuji si svou a funguje to tak nějak. Ale na každého funguje možná něco jiné.

Buran buranem zustane a jak pises, casem se to bude jen horsit...
Souhlasim s nazorem, ze bych se zacala starat jen o sebe a deti, at to nebere jako samozrejmost, pak to probirat a klidne nekam zajit a kdyz by nic z toho nezabralo, tak bych s cistym svedomim, ze sem pro to udelala vsechno, sla o dum dal...
Zivot je moc kratky, stravit ho s krupanem...

Zmenit cloveka nemuzes, ale muzes mu pripomenout, ze se umel chovat lepe a bylo by fajn, kdyby se k tomu vratil.
Myslim si ale, ze nemas sanci ho primet sama k tomu, aby se vzpamatoval, rozhodne bych zvazila poradnu
A jak pisou prede mnou, asi by mi to nedalo kdyz peru sobe a detem jemu nevyprat, ale durazne bych ho na vse co delam pro nej upozornila. Takove "dnes jsem ti vyzehlila kosila, 3x udelala caj a 2x teple jidlo. Co jsi dnes muj drahy udelal pro me?" Hmmm, aha. A prijde ti, ze je to v poradku?

Těžko říct, když nevíme jaký přístup máš ty k němu no a jaké povinnosti ma manžel v domácnosti..

A jak se chováš ty k němu? Upřímně my doma měli dost podobný problém. Chlapa po 10 letech nezměním, tak jsem zkusila začít u sebe... víc se mu věnovat, říkat hezké věci, udělat jen tak něco jemu pro radost...a on to najednou začal dělat taky, znovu se mi začal víc věnovat a teď máme zase úžasný vztah. Zjistili jsme, že aniž by sme si to uvědomovali dala jsem ho kuli dětem do takového pozadí, že prostě i on ztratil snahu.

Jo jde to. Jde zmenit sebe a naucit se peijmout to, co nejde zmenit. Mohla by byt dobra kniha pet jazyku lasky nebo tak nejak. Proste kazdy svou lasku projevuje jinym zpusobem. My meli podle mne krizi tak 7 let v kuse😅 pak se to trochu zaclo lepsit, a po 16 letech spolu musim rict, ze se uz snad rozvadet nebudem. Uz si to pomalu seda , tam kam ma. Mne pomohlo dostat se z vlastni deprese ( psychiatr a psychoterapie) a zase jsem zacala brat veci s humorem. Vetsinu jeho blbejch kecu jsem schopna obratit do vtipu a zasmejem se tomu spolu. A i obracene. On prestava bejt alergickej na moje kecy, zacina to brat jako fakt, a proste to nejak funguje. Pokud nevis jak dal a co s tim., tak doporucuju taky nejakou poradnu. Klidne sama. Pomuzou ti najit jine pohledy a cesty... pomocí rozhovoru a ruznych otazek sama zjistis, co a jak dal delat, jak se chovat., a urcite nakonec najdete nejakou schudnou cestu😘

Já jsem také stájovým žila a dost dlouho. Pomalu 13 let ,taky kvůli dětem a vše jsem snášela . Mohu vám říci že teď po octupu času vím že jsem měla odejít dřív . Není to dobře pro děti a hlavně pro vás . Vy si oddychnete a hlavně budete sama sebou . Děti uvydi že jste více v pohodě a tak budou také. Mám sními více zážitků a smíchu. Můj manžel si vzal život ,tak vyřešil náš problém . Já to měla složitý sním ,vůbec nemluvil a pak to došlo až tak daleko . Tak to bych vám radila skuste zatím odloučení od manžela . Když mu budete chybět tak to máte šanci. Když ne tak bych radila odejít .

To chce "facku pres celou hubu" - obrazne receno, ne, ze ho budes tlouct 🙂)) ale jedno mam v zivote fakt dobre odzkouseny, kdyz clovek toleruje nejaky sra*ky dlouhou dobu, tak uz je to jeho volba, nikoliv to, s cim nemuze hnout.

@tinaprofi já bych někdy měla takovou chuť ho prastit😄