Jak řešit problémy s neaktivitou manžela a domácími úpravami?
Zdravím! Obracím se na Vás s prosbou názor. Jsem vdaná 15 let, manžel byl dříve pozorný, pomáhal, i když od začátku já jsem byla vždycky větší "tahoun". Máme dvě děti, před necelým půl rokem ztratil práci a od té doby hrozný sešup. Jediné, co ho baví - vařit. Jinak doma nehne brvou. Domácnost by si zasloužila úpravy a on sedí a zná jen počítač a mobil. Mé prosby, aby doma něco alespoň upravil (konkrétně ví) nejsou vyslyšeny a týden co týden mu to už kolikrát se slzami připomínám. Navíc začal mít oplzlé keci (takové ty dvojsmysly, sexuální narážky...), že i v tomto je mi už úplně odporný a docílil tím akorát opaku. Tloustne, nic ze sebou nedělá a já jsem vynervovaná, ulítaná....vůbec nevím, co s ním. Nemáte někdo nějakou radu? Mám pocit, že je mu všechno úplně jedno.
Stručné shrnutí
- Ztráta zaměstnání po necelém půlroce může vést k apatii, ztrátě motivace a změně chování, a diskutující doporučují vyhledat psychologickou pomoc nebo terapii jako možnou intervenci.
- Praktická doporučení zahrnují najít jakoukoli práci nebo brigádu (např. práce v gastronomii jako kuchař nebo zaměstnání v automobilce), dočasné dojíždění nebo ubytování u zaměstnavatele a sebevzdělávání jako kroky k obnovení sebevědomí.
- Alternativní řešení v diskusi byla jasně praktická: najmout řemeslníka na drobné opravy, přerozdělit domácí povinnosti (partner může převzít kompletní chod domácnosti) a zvážit neurologické vyšetření při podezření na organickou poruchu (zmíněn „frontální syndrom“).
Nejčastější otázky
Q: Jak poznat, že nezájem o práci a domácnost může být klinická deprese?
A: Varovné příznaky uvedené v diskuzi jsou apatie, ztráta motivace, nárůst tělesné hmotnosti, snížená péče o sebe a dlouhodobý útlum po ztrátě zaměstnání; doporučuje se kontaktovat psychologa nebo zahájit terapii.
Q: Pomůže brigáda nebo dočasná práce při demotivaci po ztrátě zaměstnání?
A: V diskuzi převládal konsenzus, že brigáda nebo jakákoli práce (např. vaření v restauraci, dočasné zaměstnání v automobilce) může pomoci vrátit rutinu a sebevědomí; jako konkrétní možnosti byly zmíněny brigády v gastronomii a práce na směny v automobilce.
Q: Je vhodné přesvědčit vysokoškolsky vzdělaného člověka, aby nastoupil na dělnickou/nízce kvalifikovanou pozici?
A: Názory se lišily: část diskutujících doporučovala dočasné přijetí i dělnické pozice v automobilce nebo jiné fabrice, jiní odmítali tlačit člověka pod jeho kvalifikaci a preferovali hledání vhodné práce odpovídající vzdělání.
Q: Kdy vyhledat neurologické vyšetření místo pouhé psychologické podpory?
A: V diskuzi bylo uvedeno, že při kombinaci apatie, nechuti, výrazné změny osobní hygieny a ztráty zájmů lze zvážit neurologické vyšetření s diferenciálem „frontální syndrom“, přičemž odborné vyšetření neurologem je doporučeno při podezření na organickou příčinu.
Q: Jak prakticky vyřešit domácí opravy, pokud partner nezasáhne?
A: Konkrétní návrh z diskuze byl najmout a zaplatit řemeslníka/opraváře na drobné úpravy nebo přeceňovat dohodu, že partner převezme kompletní chod domácnosti jako podmínku výpomoci.
Q: Jaké kompromisy se v diskusi nabízely ohledně dojíždění za prací?
A: Diskuze zmiňovala možnosti denního dojíždění až 70–150 km, dočasné bydlení na ubytovně u zaměstnavatele nebo přestěhování blíže k práci; zároveň bylo poznamenáno, že dlouhé dojíždění negativně ovlivní čas s rodinou a nemusí být vhodné pro každou rodinu.
Závěry z diskuze
Shoda
- Ztráta práce vedoucí k apatii a snížené motivaci je v diskusi považována za hlavní spouštěč problémů.
- Většina diskutujících doporučuje rychlé získání jakékoli práce nebo brigády (včetně gastronomických pozic nebo dočasné práce v automobilce) jako první krok k nápravě.
- Doporučována je psychologická pomoc či terapie jako krok při podezření na depresi.
Sporné názory
- Někteří diskutující radí přijmout i nízce kvalifikovanou práci v automobilce nebo u pásu, zatímco jiní odpírají nutnost slevit z kvalifikace a trvají na práci odpovídající vzdělání.
- Někteří navrhují dojíždění nebo ubytovnu u zaměstnavatele jako řešení, jiní varují, že dojíždění 70–150 km a třísměnný provoz oslabí rodinný život.
- Někteří považují stav za primárně psychický (deprese), jiní zmiňují i možnost neurologické příčiny (frontální syndrom).
Otevřené otázky
- Je současný stav způsoben primárně depresí, nebo je třeba vyloučit neurologickou diagnózu?
- Má se partner přesvědčovat k dočasné práci pod úrovní kvalifikace, nebo hledat pozici odpovídající vzdělání?
- Jaký je optimální kompromis mezi podporou a pevnými hranicemi v domácnosti, pokud partner odmítá aktivitu?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
psycholog, terapie, neurologické vyšetření, frontální syndrom, brigáda, práce v automobilce, práce v gastronomii (kuchař), třísměnný provoz, dojíždění, ubytovna, přestěhování blíže k práci, sebevzdělávání, kurz češtiny, najmutí řemeslníka/opraváře, převzetí kompletního chodu domácnosti
Místa a osoby
Čechách
@orchidis ale tak to spíš mě štve ve smyslu, že ho zajímá spíš tohle než něco, co by mohl doma opravit
Tomu rozumím. Ale především v této době to chce rodinu finančně zabezpečit. Pokud ve financích ale problém není tak pak je to fajn, a jak jsem už psala, ať se stará o domácnost.
@klokanka31 Manžel dělá v automobilce, dělají na tři směny. Dojíždí kousek, ale byli jsme jednu dobu hodně u mých rodičů a dojížděl od nich, takže asi 40km. Když jel domů po páté nebo šesté noční, tak i když přes den fakt spí osm hodin, tak už kolikrát sám měl trochu strach, aby za tím volantem neusnul. Ona to není taková legrace dojíždět a chápu, že to lidi nechtějí absolvovat.
Když má odpolední, tak musí po jedné hodině odjíždět do práce od nás, aby tam na druhou byl, i když to má asi 8km (protože provoz ve městě). Kdyby dojížděl takovou dálku, tak děti v tom týdnu prakticky vůbec nevidí…
To já jen tak, že i když to má kousek, tak nám jako rodině ty směny moc nevyhovují, natož kdyby měl takhle jezdit. Krom toho by teda projel strašnou raketu, zase tak dobře ty dělnické pozice zaplacené nejsou (manžel teda není “u pásu”, ale kolik tam kluci berou zhruba ví).
Autorko, já si taky myslím, že je to prostě deprese a vyhoření, s tím si člověk často sám neporadí. Hledala bych psychologa. A taky vidím jako řešení, aby si co nejrychleji našel práci, i když chápu, že se to lehko radí. Držím palce!
@klokanka31 a vyhovovalo ti že ex byl doma jen na víkend? Já mam teda taky radši když mají děti i tátu 🤔 Ale jo, dá se, jen to není pro každého 😀 Taky občas pochybuju jestli jsem zdravá, když strávim na cestách 13h a jen 8 z toho v práci 😀 A ani jespim každý večer doma 😀 Ale u me je to hlavbe problémovým hlídáním...
Má depku určitě, zlenivěl, je to pochopitelně, chce ho to nějak nakopnut, něčím mu "vlét krev do žil". Já to znám od nás. Co tak ho popostrčit ať jde zkusit někam vařit? Muž je z oboru, dělá v nejlepší restauraci v okrese šéfkuchaře a vím, že je takový nedostatek personálu v gastru, ze kuchaře by si i klidně naučili. K tomhle je potřeba především láska k vaření. ❤️ Jen je rozdíl dělat fakt v dobré restauraci, kde se člověk opravdu hodně naučí, má i volnou ruku, může být kreativní než ve školní vývařovně. Vím, že ses na analýzu trhu práce neptala, ale jen takové info. 🙂
Jinak samozřejmě jeho chování není normální, ty za ztrátu jeho zaměstnání a neschopnost najít si jiné nemůžeš. Na nějakou drobnou opravu bych si zavolala a zaplatila dělníka/opraváře, možná by se chytl za nos, přišlo by mu to trapné a začal fungovat doma. 🙂
Potřebuje motivaci. Chlap je parní stroj, potřebuje oheň a vodu. Chtěj po něm malé úkoly, jednat s ním jako s partnerem co má respekt, ne mu přikazovat jako dítěti. Zdá se mi jako by chtěl dokázat že když on nechce, tak nemusí. Souhlasím s názorem že tam je vyhoření. Rozpoznej k čemu teď má bytostnej odpor, protože to něco mu okamžitě tu sílu co se pomalu obnovuje dostane na nulu. Nemůžeš někoho se zlomenejma nohama nutit nosit uhlí po schodech ze sklepa. Takže jako 1. věc ho zbav toho něčeho co předsebou valí a odkládá, ať dělá malé úkoly které mu nevadí - síla se dopní a nakonec třeba odvalí i ten balvan, ale bacha, je možný že ho ten balvan zas dostane na nulu. On se topí, ty ho musíš dostat na břeh, nečekej že se tam dostane sám, to se rovnou rozveď hnedka, utopit se může i bez tebe.
Ahoj, byli jsme loni v podobné situaci. Muž dal v práci výpověď a skončil ze dne na den. Měsíc si nechal na vyklidneni, prtz předtím tablrace psychické peklo...a pak jsme mysleli, jak najde práci během měsíce a nic..tituly a vs vzdělání nemusí hned znamenat, že dostane práci jakou chce. Realita bývá odlišná, většina pohovoru byla fraška a dávno předem jasným výhercem. Uspěl po 5 měsících jednání, práce je sice super, ale najede denně 70km...což teď se třetím miminkem začínám pociťovat... Nejlepší řešení je prostě ta práce, bez ní je podle mě každý chlap a hlava rodiny nahraný a svádí to i k depresi. Držím palce ať najdete aspoň něco a pak se od toho odpichnete!
Vykašli se na kecy, tipu "Ať jde dělat do automobilky". Tady opravdu pomůže jen nová práce. Pak se vše vrátí do normálu. Můj muž je vysokoškolák ve zdravotnictví a rozhodně bych ho nehnala do práce pod jeho úroveň a vzdělání. Každopádně ani teď není spokojený v práci a chce ji změnit. Nicméně tady v okolí by práci našel, ale jen na dvanáctky. To by ale kvůli zádům nedal. Takže hledá dál a je z toho taky nafučený. Vím, jak se cítíš, jelikož já ten negativismus cítím nejen ze svého muže, ale i s kluka, který snad na vše říká ne, nechci, nebudu. Zkus ho vyslechnout, co ho trápí a jak bys mu mohla pomoct. Chce to opravdu mluvit a mluvit. Motivovat ho atd.
Já tady obvykle nestraším diagnózami a nedoporučuju na mrknutí dvakrát do hodiny CT mozku, ale podle toho, co pišeš - apatie, nechutnosti, tak bych nepřemýšlela jen směrem k depresi (a že důvos by k ní byl), tak i směrem k neurologické diagnóze (frontální syndrom - nechutnosti, apatie, ztráta zájmu o sebe, zhoršená úroveň osobní hygieny atd, obvykle k tomu nebývají jiné neurověci typu ochrnutí, křeče atd)
nová práce, myšleno zaměstnání, byť brigádní formou, je alfou a omegou jeho změny.
sama jsi to napsala, že jak přišel o práci, hrozný sešup.
takže jak ti tady holky psaly, ať jde někam dělat, tak i já se přidávám, práce ho vytrhne z letargie, deprese, oplzlostí, atd.
Me napadlo, ze těmi oplzlostmi si dokazuje, že je chlap. Přišel o možnost být živitelem rodiny, tak si to mozna chce dokázat jinak... Kdo vi, co se mu honí hlavou. Máte děti? Zkus mu predat svuj dil zodpovednosti - privest/odvest ze skoly, aby musel dodrzovat nejaky režim a prisel i mezi jine lidi a nebyl jen zavřený doma.
bydlíte na domku?Nezabaví se třeba tam?Je borec, že vaří, chválit. A zkuste třeba spolu hledat práci, pohovor budeš mu držet palce. Jsou to nervy, muž je co živý rodinu, je to pro něj prostě taková ostuda, že nemůže najít práci nic víc, jak ji najde bude doma fakt veselo!
Vydrž podporuuj ho. A uvidíš, že bude dobře.
Nic víc v tom není. Ono ztratit práci je stres a smutný a nemusí to být ihned diagnoza, až by třeba byl i dál smutný...tak možná...
Ale kdo by byl veselý bez práce a bez peněz zajistit rodinu v této době.
@klokanka31 no, vysokoškoláka na dělnickou pozici přemlouvat po pár měsících nebudu
@martinka_33 nevím co je na tom tak složitého, když se chce a má to smysl. Můj muž svého času dojížděl dva roky denně hodinu a půl tam a večer zase zpátky. Takže ráno v šest vyjel a večer v osm se vracel. Pak jsme se přestěhovali a komfortní zónu opustili všichni. Vyplatilo se.
Ano, celý život dojížděl přes hodinu.....ale víc už nechci ani já.
@zuzineckah musí se ti to ale vyplatit, když pujdeš takhle za nekvalifikovanou nepříliš dobře placenou prací a projezdíš půlku toho co vyděláš, tak ti nevim...
Děkuji, téma uzavírám.
Mně zaujaly ty oplzlé kecy. Znala jsem jednoho člověka, který byl naprosto prolezlý tou oplzlostí. Přitom to byl vysokoškolák, katolík. Ale tohle jako by neuměl v sobě regulovat. Vždycky mi přišlo divné, že to nedokáže líp skrývat. Myslela jsem si, že je prostě jen nadržený, ale nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být i známkou něčeho vážnějšího/jiného/hlubšího.