Jak řešit různé názory partnerů na těhotenství?
Ahoj, jsem v prvním trimestru. S přítelem jsme na to přišli teď o víkendu je mi 23 a jemu také ale má velké pochybnosti ale já cítím že se miminka vzdát nechci. Ale po tom co jsme řešili možnosti a cesty on se přiklání k jinému názoru a já jsem teď uprostřed a nevím co s tím. Děkuji za Vaše názory a diskuze moc mi to pomůže
Tak asi by bylo fajn napsat více podrobností - jakože proč on nechce - studuje, necítí se na to, nebo je jen pohodlný? Zvládneš miminko zabezpečit sama, máš blízko rodinu, která ti vypomůže..? Obecně jsem proti potratům, ale samozřejmě na to chce nahlížet z více úhlů pohledu...
@slecnami Přítel studuje Ing. u toho ještě pracuje. Bydlíme každý v jiném městě. Ale nikdy to pro nás nebyla překážka . Chybí mu rok a čtvrt aby dodělal Školu.
Podporu v rodině bych měla myslím že by se na to těšili.
Já pracuji a pracuji s dětmi. Myslím že vím co to obnáší. Sama bych to zvládla ale bylo by to rozhodne těžší a hlavně bych spis byla ráda aby dítě mělo oba rodiče protože vím jak je to důležité.
Tak to by mu zbýval po narození miminka jeden semestr, to není nějak nereálné zvládnout - přece jen v počátku většinou pečuje především matka. Jestli to byl "omyl" (selhání ochrany), tak chápu, že je to šok pro oba, ale za mě asi malý důvod k tomu si miminko nenechat. Počkala bych, jak se budou pocity vyvíjet. Teď nic nerozhodovala, jen to sledovala, jestli teda je ještě hypoteticky čas.
@sara300 Já myslím že je to jen šok, on se z toho dostane. A když ne tak jeho problém, jednou už máte miminko na cestě, tak ať se k tomu postaví čelem jako chlap.
Já si nějak nedovedu zůstat s přítelem, který by mě poslal na potrat jen, protože chce v klidu dostudovat, bojí se reakce rodičů. Jako v 23, to už člověk není úplné ucho, jasně po škole chce cestovat, dělat kariéru, neřešit starosti, ale také v 23 už člověk není teenager. Já chápu, že je to pro tebe šok a pro něj také.... Potrat mnohem víc zasáhne ženu než muže, někdo si to může pak hodně dlouho vyčítat, tedy na potrat jít jen v případě, že to ty chceš. Pokud máš podporu v rodině je to plus.
A co by mali povedat jeho rodicia? Nemaju ta radi?
@kitycat No tak někteří rodiče mají občas představu o životní cestě svých dětí např. co by děti měly a neměly dělat v určitém věku. Pokud synek studuje, tak i když pracuje, tak mu to asi nepokryje všechny životní náklady. Takže přijít domů s tím, mami, tati, mám pro vás radostnou novinu, budete babička a dědeček a jo taky potřebuji na kočárek a plínky, chce trochu odvahu.
@sara300 bylo mi stejně jako tobě, když jsem neplánovaně otěhotněla přes ochranu i prášek po. V posledním ročníku VŠ, zaměstná na HPP, bydlela jsem ve studentském bytě. Partner se k tomu jednoznačně přiklonil tak, že mám jít na potrat a není co řešit. Že prý bude lepší příležitost, že si ještě užijeme a vyřešíme bydlení a pak bude miminko. Měla jsem podporu v rodině, věděla jsem, že to zvládnu sama i po finanční stránce, takže za mě taky nebylo, co řešit. 🙂 Ex se pak ke mě chvíli připojil, když zjistil, že miminko bude i přes jeho snahu o potrat, pak to stejně vzdal. Neustál to, chtěl mít jiné zájmy... Pomohla mi rodina a pak jsem si našla partnera, který je pro malou jako její táta. Máme krásné vlastní bydlení a už máme treperendy 2. Nikdy v životě jsem svého rozhodnutí nelitovala. 🙂 Pokud si miminko přeješ a víš, že by jsi to případně zvládla i sama/s rodinou, tak si myslím, že by sis to mohla celý život vyčítat. Je to blbý, ale dítě je vždy víc než partner. Partner může být i jiný, ale dítě už být nemusí...
@sara300 partner už není dítě, ale chlap, tak ať se k tomu taky tak postaví.
Kdybyste viděla kolik mladých holek chodí na IVF kliniku, protože nemůže otěhotnět, třeba několik let, kolik to stojí peněz a také dopad na vlastní zdraví, tak by vám to asi pomohlo v rozhodování. 🙂 Hodně štěstí, ať se rozhodnete jakkoliv.
@sara300 hele rozhodnutí je na Tobě.Otazka je jestli máš kde bydlet a jestli máš/ budeš mit finance.
Moje kamarádka začala pracovat na miminku v 26 letech a nedařilo se im 3 roky.
Miminko už je na cestě a jestli máš vyřešené základní otázky jako je bydlení atd. tak bych do toho šla .I kdyby si se s přítelem rozešla,tak on se vždy nějakej chlap najde 😉😀😜
Držím palce ♥️
@martina_slama přesně tak, zamyslet se nad tím, že se může stát i to, že teď půjdu na potrat, protože není "vhodná" příležitost a pak, až se to hodit bude, tak už to taky vůbec nemusí jít. Nebo se třeba rozejdu a už se nenajde žádná spřízněná duše nebo se najde až potom, co moje biologické hodiny dotikají. Nebo půjdu na potrat a miminko pak normálně přijde bez problémů, ale jde o to, z čeho mám větší obavu a co je pro mě větší prioritou. Tohle je svobodné rozhodnutí každého, ale myslím si, že jít na potrat, protože si to můj partner přeje, je cesta do pekla. Tohle si pak žena může vyčítat celý život, nezávisle na tom, zda spolu zůstanou nebo se v budoucnu rozejdou. 🙄
Moje dcera rozhodně nebyla plánovaná, ale u mě ani možnost potrat neexistovala (pro mě je to prostě už vražda, navíc mi bylo skoro 30, jen ten vztah nebyl dobrý). Budoucí tatínek byl v šoku a docela dlouho se ke mě nehlásil, pak si to srovnal v hlavě a mluvili jsme o různých těhotenských vyšetřeních a shodli se před jedním screeningem, že dokonce i lehce postižené dítě bychom si nechali (přestože to pořád úplně nevypadalo že zůstaneme spolu). Pak jsme spolu byli do dcery roka a půl, zkusili jsme to a nešlo to, s rozchodem jsme se vyrovnali a fungujeme jako rodiče, no a zrovna dneska s dcerou kvůli rekonstrukci prespavam u něj - krom absence elektřiny v našem rekonstruovaném bytě taky proto, že Elišku zítra povedu do školky a protože mě tady Eliška chtěla. A hlavně proto, že oba Elišku máme tak rádi, že jsme ochotni překousnout kvůli ní i nějaký ten diskomfort, když je to zrovna nejlepší řešení.
Prostě nikdy ani na okamžik jsem nezalitovala, že Elišku mám. Nebyla možná plánovaná, ale je naprosto chtěná - a pro mě, i pro jejího tatínka je tím nejlepším, co se nám v životě povedlo (a i kdyby pro něj ne, pro mě jo a to se počítá).
A to jsem v tom těhotenství neměla v jednu chvíli pořádně ani zázemí, radši bych byla pod mostem než u našich (přeháním, ale jen trochu), příjem jsem měla ale dost nestaly a ne moc velký, a vypadalo to, že v tom budu sama. A teď? Jsem od léta vdaná, každou chvíli se pětileté Elišce narodí bráška, mám skvělého muže (který mě podporuje ve všem a jediné, na co se ptal když jsem řekla že budu spát u bývalého bylo, jestli tam je pořádná postel na které budu mít dost místa i s bříškem, a sám říkal, že dnes v tom bytě by to nešlo a byl rád, že budu tady. U našich jsem byla 3 týdny, 2 z toho i s dítětem, a už to bylo hodně, tak chápal, že už se mi tam nechce. A podporuje mě i moji dceru jak může.) a budeme mít i to parádní bydlení (už za pár dní 😁). Prostě kde vůle neschází, cesta se nachází 😊 A někdy se najde krom cesty i to štěstí 😊 Poslední dny cítím obrovskou vděčnost za svého muže, obě své úžasné a milované děti, a i za mé rodiče a taky za tatínka Elišky, protože ačkoli nikdo z nás není dokonalý a všichni jmenovaní už mi přidali pár vrásek, některé věci co dělají a jak je berou vůbec není samozřejmost. A u těch dětí není samozřejmost ani to, že je vůbec mám a za to jsem jim vděčná opravdu hodně... A jejich tatínkům taky.
No, to je dilema a záleží, co je pro tebe priorita. Pokud půjdeš na potrat kvůli němu, stejně ten vztah nedopadne, protože to mezi Vámi bude ležet. Na druhou stranu, pokud je pro tebe na prvním místě, aby dítě mělo kompletní rodinu, tak to bych se trochu bála. Je to mladý kluk, evidentně ambiciózní, x let studuje a čeká ho celý svět. Bála bych se, že mu bude chybět svoboda a otevřené možnosti, jako mají jeho vrstevníci. Ale to záleží, jaká je povaha. Někdo je usedlý už v 18-ti, někdo nedospěje ani v 50-ti. Ale pokud bych si dítě nechala, počítala bych velmi reálně i s tou variantou, že s ním zůstanu sama.
@irmamala Zase mi ukaž kolik vztahů vydrží celý život v téhle době. Všichni si musíme připustit že můžeme zůstat samotné 😃
Jak moc je přítel v tom tom názoru radikální?
@klokanka31 Tak to určitě, to máš pravdu. Ale pořád ta šance na stabilní rodinu je větší s vyzrálejším partnerem, který o dítě opravdu stojí, než se studentem, který dítě ani nechce. Myslela jsem to tak, že může skončit sama s velmi malým dítětem.
@sara300 Když občas nevím, jak se rozhodnout, tak se ptám sama sebe, jak bych se rozhodla, kdybych nemusela na nikoho brát ohled, co skutečně chci já a co chci, protože je na mě vyvíjen nějaký tlak (společnost, rodiče, přítel...). To ti pomůže ujasnit si, co chceš ty.
Mluvte o tom s přítelem, pořádně to rozeberte, co chcete a proč, čeho se bojíte. Může tam být "banalita", že si chce užívat života, cestovat. Dá se cestovat i s dítětem, jen je to jiné, jsou lidé, co žijí aktivně i s dětmi, jsou lidé, co sedí na gauči jak pecky i bez dětí. Samozřejmě je to i otázka financí, ale dá se najít poměr cena výkon a nemusí být člověk milionář, také vzít v úvahu, že člověk nemá všechno hned, ale časem se k tomu dopracuje.
Možná se bojí reakce rodičů zbytečně a očekává reakci ve stylu, omg dítě, teď si zkazíš život, jsi mladý, zapomeň, že od nás uvidíš korunu, možná jeho rodiče zareagují tak, ok synu, dodělej školu, podpoříme tě a podpoříme i tvoje dítě naše vnouče, ale po škole si musíš najít práci a převzít svůj díl zodpovědnosti.
Možná bys to měla probrat i se svou mamkou, mně mamka celý život klavíruje do hlavy, že když mám problém, má přijít za ní, že se jí mám svěřit.
Zároveň bych mu řekla, že ho nenutím se mnou zůstat, pokud se necítí být otcem, může si plnit své kariérní sny, cestování, užívat svobody, nemusí vyměňovat pokaděné plínky, ale alimenty jednou platit bude...Určitě bych mu řekla, že chci, aby si školu dodělal, i když to třeba bude znamenat kočárek z druhé ruky a dovolená bude na chatě u rodičů.
Já vím 100% jedno, že kdybych šla na potrat kvůli tlaku okolí, přítele, tak se ve mě něco zlomí a nebudu s ním chtít být, protože bych to vnímala jako zradu, že mě nepodržel v citlivé chvíli, není ochotný změnit priority, protože něco nezapadá do jeho skvělého života, brala bych to tak, že mu bude přednější kariéra a pohodlí než já nebo děti. Takhle to mám já, je otázka, co chceš ty a čeho se bojíš.
Muži-otcové mají možnost neplánované těhotenství vnímat zcela jinak než ženy-matky. Zejména v rané fázi těhotenství je pro ně dítě naprosto hypoetické, nereálné a nepředstavitelné, takže mohou racionálně zvažovat pouze výhody a nevýhody. Často navíc mají dojem, že potrat je jednoduchý zájrok, usneš těhotná a probudíš se netěhotná, o nic nejde. Je pro ně obtížné pochopit, že matka to dítě může milovat od první chvíle, kdy je to jen shluk buněk, že potrat jí může způsobit doživotní trauma, výčitky nebo dokonce zdravotní potíže a neplodnost. Proto je v pořádku toto rozhodnutí udělat především sama za sebe, dát svým pocitům větší váhu, protože z toho i onoho rozhodutí poneseš mnohem větší důsledky.
Držím palce, ať ti tvé rozhodnutí přinese šťastnou budoucnost.
@levandule_k tak zakladatelka ma asi tiez nula-nula-prd a predpoklada, ze ju uzivi studujuci priatel alebo rodina.. Je pekne chciet mat babo, ale realita je dost drsna ked nie su peniaze
@kitycat Tak ono to nebude ze začátku žádná hitparáda, co se týká financí, to nepopírám, ale já nevím, jakou má podporu v rodině, píše, že by nějakou měla. Navíc autorka píše, přítel má pochybnosti o dítěti, ale ona o sobě uvádí, já cítím, že se miminka vzdát nechci.
Když ty cítíš, že se miminka vzdát nechceš a jdeš na potrat, tak je to o dost horší, než když víš, že to dítě nechceš.
Realisticky lze předpokládat, že dokud přítel studovat bude, neuvidí od něj ani korunu.
@levandule_k Jenže děti nemůžou za to, že rodiče mají představu o životě svých dětí, které ty představy nenaplní. To je problém rodičů.
@sara300 Obecně proti potratům nejsem, ale musí to konečné rozhodnutí vzejít od ženy, která má to dítě porodit, jakmile to rozhodnutí přijde od kohokoliv jiného a budoucí matka je donucena být tomu po vůli, je to špatně, a pak si to bude už do smrti vyčítat. Ad.2 Určitě bych se nespoléhala na to, že když si dítě necháš ať už s partnerovým svolením nebo bez něj, že bude mít dítě úplnou rodinu, a to ani není to, co to dítě apriori potřebuje.
Kolegyně měla sestru v podobné situaci (oba studovali VŠ) a rozhodli se pro potrat, pak střih x-let poté měli kariéru, dům, ale dítě se nedařilo a byl z toho velký stres a výčitky. Nakonec dítě mají díky umělému oplodnění, ale počkali si hodně dlouho.
@hojda a stejnej partner, předpokládám....to teda musel bejt mazec, no...:/
mně teda přijde úplná kravina takhle uvažovat v nějakejch 23 letech... prostě, v tomhle věku už ty dva nejsou děti, ale naopak nejvyšší čas plodit...:D tak jako sice chápu, že je to šok, ale ukončit to prostě není vůbec fér. k dítěti ani k matce. jo, jasně, kluk z toho nadšenej nebude, ale prostě pokud provozuju sex, musim počítat s tím, že antikoncepce může selhat téměř vždycky, pokud jsou oba normálně plodný. byla to nehoda, ale nehoda není náhoda. prostě to tak má bejt.
v tomhle směru si myslim, že to není v rozhodování 50:50... dítě se přímo týká tvýho těla, a tedy máš větší rozhodovací právo. rozhodni se úplně podle sebe. a pamatuj na to, že naprostá většina žen potratu lituje až do smrti, a nedivim se. zpátky to už nevrátíš. já bych do toho určitě nešla. možná to nebude jednoduchý, ale bude to to správnější rozhodnutí z obou náročnejch.
@normalnimatka Ano, stejný partner.
Nebude to asi uplne po proudu, ale straseni neplodnosti a vycitkami neni duvod si nechat dite. Obcas je to i tak, ze na dite neni pravy cas a dikybohu zijeme v dobe, kdy se mas pravo rozhodnout, jestli ten zavazek podstoupis, nebo ne. Tady se sejdou maminky, co ti vrtaji do hlavy, jak uz nikdy nebudes moct mit deti a do smrti si to neodpustis, ale kdyz sem za par let prijdes, ze jsi ve srabu a sama, tak se na tebe shluknou s tim, ze sis mela lip vybrat, s kym si udelas decka.
S partnerem mate vztah na dalku, nevim, jak dlouho a za jakych podminek, ale zvaz, jak dobre se znate. To rozhodnuti je na tobe se vsemi dusledky, muz se povinosti zbavi velmi snadno, ty ne.
Mit dite neni jen o tom, ze clovek chce miminko, tu chodici roztomilost z Instagramu. Je to zdravotni, psychicka a zivotni naloz.
Ano, je mozne, ze toho budes litovat. Taky je mozne, ze tento vztah nevyjde a ty si za par let najdes partnera, se kterym budes mit spolecnou rodinu a budes rada, ze nejsi do konce zivota spojena s clovekem, ktere treba sotva znas.
@sara300 Myslim, ze vek na miminko uz mas. Pokud mate nejake zazemi a pripadne by ses byla o dite schopna postarat i sama, tak myslim, ze neni, co resit. Cim argumentuje pritel? Proc je proti tomu tehotenstvi?