Jak ustát rozvod?

A v otázce ustani. Nó mě pomáhá psychiatr a nestydím se za to prostě sem to nezvládla.

asi bych nechala udelat odhad a chtela proste polovinu. a s tim psychiatrem bych neloudala.. sla bych tam a snazila se dat dokupy at si na rozvod silna.. tihle chudacci miluji kdyz se jim zenska rozsype pod rukama takze ted musis myslet hlavne na sebe.. jinak je mi lito ze to takhle dopadlo drz se

Taky aktuálně řeším něco podobného. Jen my už máme děti ☹ barák na hypotéku... našel si milenku, když jsem byla teď těhotná. Taky jsem byla příliš soustředěná na miminko (po 2 potratech). Dcerce jsou skoro 4 roky, takže ta už to vnímá dost, syn má 3 měsíce. Za měsíc jsem teď zhubla 7 kg, ale fungovat nějak musím kvůli dětem. Naštěstí mám kolem sebe rodinu a kamarádky, takže zatím to zvládám bez psychologa. Zítra jdeme na soud vše sepsat, jsem zvědavá, co nám řeknou na barák. Manžel slíbil, že svoji část předvede na děti a hypotéku zatím necháme, jak je - na jeho jméno, placená z mého účtu - do refinancování, kdy bych už měla být po rodičáku zpátky v práci. Budu se modlit, abych jí pak dostala... domluvili jsme se, že mu pak vyplatím 1/4 do teď zaplacené hypotéky (jsme 4, takže proto tu ¼).

@tetalucina na dům si nechte udělat odhad... najděte si právníka (pozor, někteří jsou velmi drazí), obvykle bývá nárok na polovinu...

každopádně co se týká vztahu, tak 15-tiletý vztah, to je vždy velká změna a to i když dojde k rozchodu poměrně smírnou cestou, což se bohužel nepodařilo...
obávám se, že v takovéhle situaci nemá smysl snažit se vztah zachraňovat, už proto, že píšete, že máte pocit, že jste do něj vždy dávala víc... (i když i to může být subjektivní pocit)
pro psychiku je rozchod velký zásah a chvíli trvá než se vše "usadí" a v nové situaci se zorientujete po překonání šoku... určitě by bylo dobré se o sebe v první řadě postarat psychicky, protože to je zásadní i pro to zvládnutí jednání okolo domu...
napíšu zprávu 😉

ahoj dle mého názoru řeš dům s právničkou a odhadcem, nic nepodceňuj chlapi jsou nevyzpytatelní a není radno něco podceňovat. Navíc ti po rozvodu má na mateřské a rodičovské přispívat na manželku ale to ti poví právník. Co se týče citové stránky radu nemám taky se rozvádím a máme malé miminko, někdy si říkám jak to zvládnu ale vím, že zvládnu, musíme si věřit a být silné! Jinak ti parchanti ať se udáví s těma svejma novejma a hlavně je už nikdy nevzít na milost. Nechápu jak po tolika letech se můžou chovat takhle a ještě nám to hodit na bedra. Zbabělci!

@verca156 mas naprostou pravdu.zitra mam schuzku s pravnikem.kamoska se mi diva po bytevh,ptz ja nejak nemuzu, jsem jak ve snu:((

A pro me lepsi, ze tam nemame to mimco, ono vedelo proc k nam nechce, jen ja jsem si to nepripoustela:(

No a psychologove objednaci termin za mesic, jsou ted dovolene.takze musim zkusit placeneho

Kdybys chtěla, klidně natož napis do IP. Sice se v tom sama plácám, ale sdílená starost, poloviční starost 😉

@tetalucina ten pocit ve snu taky znám, pak se mi to zdálo jako v mlze, že už něco to naznačovalo před tím a já to dlouho popírala a pak nastálo sebe-vyčítání, že už jsem nereagovala dřív a nakonec se chválím za to že jsem to vše dokazála a zvládnu toho ještě víc pořád si jen dokola opakuji. Jediné hranice jsou v naší hlavě. Tak ať se ti daří a bude líp 💃

@verca156 jj tak to je, taky mi najednou do sebe ty puzzle zapadaji a vnitrne jsem to citila,ale nepripustila......vcera jsem byla u pravnika a dcl me povzbudil jak to zvladneme financne tak verim,ze se za par mesicu budu mit dobre🙂

@mrazulkav ahoj, drzis se?mne je trosku lip po tom pravnikovi, ale porad nespim a nejim, nemam sice tolik kl dole co ty (coz musi byt strasny)ale taky mi jsou videt zebra, prsa nemam zadny a na brise volna kuze, o vraskach v obliceji ani nemluvim:(a oni jsou happy hajzlove.....

Drž se.
Kdo za rozchod může? Ten co si našel milenku, místo aby s partnerkou probíral že ho něco trápí. Tak to vidím já. Vyčítat ti žes chtěla moc miminko je ubohé. Ale něčím si to musí omluvit, že... Prostě pokud mám problém ve vztahu, tak se ho mám snažit řešit a ne si hnedka najít náplast v podobě milenky. Prožila jsem něco podobného, ale já zůstala sama v 8. měsíci:-/
Věř mi když říkám, že čas je mocný léčitel a bude líp. Napíšu to, co pomohlo mě a třeba v tom něco najdeš.
Mě pomohlo hodně chodit, takže jsem vzala psa a i s tím pupkem nachodila spousty kilometrů/jakýkoli sport dobrý.
Pořád jsem to probírala s nejlepší kamarádkou, které jsem se dopředu omlouvala že to řeším dokola, ale ona mě ubezpečila že od toho tu přece je. Jestli máš někoho opravdu blízkého, tak ho popros o pomoc, ať už z rodiny, nebo z přátel. Buď co nejméně sama, abys něměla tolik času na přemýšlení. Já byla u rodičů a hodně mi to pomohlo. Samozřejmě pokud se cítíš na odbornou pomoc tak směle do toho, já moc nejsem ten typ, tak jsem to řešila takhle.
V neposlední řadě - pracuj na tom, aby sis vytvořila nové zážitky. Jeď někam s kamarády, např. zahraničí, zajdi si na masáž, zkus něco cos vždycky chtěla ale partner nechtěl. Představuj si, jak každý ten zážitek vytlouká z tvý hlavy něco na co vzpomínáš ohledně ex.
Užij si svoje já. Pusť si muziku co nesnášel, koukej se na filmy co by se s tebou nekoukal, dělej svoje koníčky, prostě dělej věci po svém a užij si tu svobodu, že se po takové době nemusíš nikomu přizpůsobovat, zpovídat a obhajovat. Musím říct že to si nesmírně užívám doteďka. Předělala jsem si to v bytě jak jsem chtěla, poslouchala hip hop, koukala na romantický komedie, chodila doma neupravená jak jsem chtěla a spoustu dalších drobností. Věřím že jestli jste spolu byli 15 let, bude toho spousta, co objevíš😀
Jo a narozdíl ode mě jsi bezdětná, takže můžeš zajít na pořádnou porozchodovou kalbu (doporučuju jen s opravdu blízkou kamarádkou které se vypláčeš na ramínku a dá na tebe pozor a druhý den vám nebude trapně).
A jedna vtipná věc - napsala jsem si seznam čím vším mě štval a zjistila, že toho nebylo málo a že taková výhra nebyl. To mi fakt pomohlo. Nosila jsem ho v obalu na telefon a když jsem měla tendenci mu něco napsat atp. tak jsem si ho znovu přečetla, ujistila se, že taková výhra není a že mi za to nestojí.
A poslední věc, co jsem zkusila (teda až skoro za rok)...stáhla jsem si Tinder a vyrazila randit s mnoha muži. Bylo to bezva vědět že je stále zájem a že bývalý není jediný na světě😉 No ale ty nemáš doma kojence, takže si klidně můžeš jít kamkoli užívat pozornosti mužů, ne to řešit takhle🙂
U mě je to teďka vlastně cca rok po tom co mi finálně řekl že je konec. Ale už po pár měsících začneš zapomínat jaký byl takový ten všední život s ním a začneš si vytvářet nové návyky a to mi hodně pomohlo.
No a rozvod se táhne, aspoň tady pražský soudy jsou teda fakt pomalý - my se na všem dohodli a i tak to trvalo půl roku, než jsme se dostali termín k stání. Tak počítej s tím že to formálně může trvat. V srdci tu křivdu už asi nesmaže nic nikdy, ale ta bolest už bude jen někde hluboko a ne jako teď v těch prvních dnech.
A ta svoboda je nááááhnerná, to jsem si uvědomila až po nějaký době, ale je to fakt po těch letech super, uvidíš...teď na to myslíš pořád, minutu po minutě, ale najednou zjistíš, že jsi na něj nemyslela třeba hodinu, pak půl dne pak celý den a když myslela tak už to nebolí.

Rozvod není jednoduchy hlavně kvůli dětem chápu.. Dříve jsem patřila do skupiny kdy jsme čekali na první dítě dva roky.. Chlap si našel milenku rozešli jsme se odstěhovala jsem se vzala dům být na hypotéku v tu dobu jsme ještě manželé nebyli... Po nějaké době jsme se k sobě vrátili narodili se nám dva super kluci kterým jsou teď 4 a 6... Vždy jsem ve vztahu milovala víc já. Když menšímu byl rok vzali jsme se teď vím že jsem ho tak trochu donutila. Nikdy si mě nevazil byla jsem chůva, služka, kuchařka, uklízečka... Musela jsem stíhat vše, po půl roce každého syna jsem šla do práce měl pocit že se s dětmi jen doma valím. Mám celkem dobře placenou práci.. Vše jsem platila nakupovala oblikala i jeho za moje peníze on si svoje šetřil... Dovolenou a vše jsme stále platili napůl..po nějaké době jsem v práci potkala kolegu (musím říct že první setkání bylo spíš jezisi pro tohohle mám pracovat ) ale postupem času jsem zjistila že je to fajn chlap začali jsme spolu trávit víc a víc času já sundala růžové brýle v tom že se chlap dokáže k ženě chovat hezky že může slyšet hezkého slova apod... Vracela jsem se domů s nechuti protože jsem věděla že to tam stoji vše na mě školky nákupy no vše... Trvalo rok než to prasklo ty dny co to zjistil byli kruté i policii jsem volala. U rozvodu jsme se dohodli na dětech a raději jsem si vzala almuznu a šla.. Měla jsem nějaké svoje peníze tak jsem si koupila dům vzala hypotéku a mám klid.. Teda klid nejsem služka, ale jsem sama a dětma protože ten můj božský je ženatý.. Má ženu se kterou vedle sebe jen žijí, ale on se bojí odejít jen kvůli dětem že je zklame.. Žije dva životy a to se neda😢 jen jsem vám chtěla dát příklad z druhé strany.. Bohužel můj ex si na mě dělá stále nároky a je někdy hrozně zlý... Myslí si že se mám ve všem přizpůsobit (děti) a když není po jeho vyhrožuje.. Teď je to třeba to že má u sebe pasy děti a nechce mi je dát a to máme jet v úterý na dovolenou 😢 Holky chce to jen čas a sílu!!!

@tetalucina Držím se, moc mi pomáhá kamarádka. Sice má teď dovolenou, ale stejně mi odepisuje. Trochu blbý je, že je to kamarádka nás obou. Dohadovali jsme se komu půjde za svědka na svatbu... Manžel s ní teď moc nechce mluvit, i když za ní byl a ona mu pomáhala se rozhodnout. Nejdřív prý byla opravdu neutrální, aby se rozhodl sám a pak se ho snažila v tom rozhodnutí utvrdit (zůstat s námi), ale to mu nevydrželo... Ona s ním prý chce ještě časem mluvit a že jestli jí hodlá on odstřihnout, je to jeho smůla... Hubnutí mi ani tak nevadí, už mám míň než před těhotenstvím. Jen potřebuju teď nějak vytvarovat...
Hodně mi pomáhá to, co píše @xdrak102. Je fakt, že chyby jsme dělali oba, ale místo řešení problémů utéct, je prostě zbabělost a o sraba nestojím! Musím si začít uvědomovat, co všechno teď můžu. Jo, se 2 dětma je to náročný. Ale nemuset se spoléhat na druhého a stejně vědět, že to neklapne, je osvobozující. Prostě co si neudělám sama, to nemám (ale v tom dobrém slova smyslu). Můžu si plánovat, co já chci. Už jsem začala pokukovat po botech, který se mi vždycky líbily, ale manželovy ne :D
Přiznám se, že u mě pořád funguje ta chemie... takže vždycky když přijede, se musím hodně držet. Pak si zase všechno tohle připomenu a snažím se. Možná si to budu muset taky někam napsat!
Teď pořád hrajeme šachovou partii s vyrovnáním majetku... hlavně barák a peníze na děti a mě, když jsem na mateřské... Zatím se dokážeme domluvit, ale všichni mě varují, že mu to dlouho nevydrží. Všichni mě hrnou k rozvodu a sepsání všeho... Asi budu muset... On sice hezky mluví, že když mi ublížil jednou, že už to znovu neudělá. Ale věřit mu nesmím, už jsem se spálila jednou...

Po vlastní zkušenosti vše na papír!! Nikdy nevíte co mu přiletí přes nos 😢

@tetalucina Co se tyce papiru, mate SMJ, takze polovina veci je Vase, alespon co jste ziskali za trvani manzelstvi, pokud se chcete ale rozvest rychle a bez boju, je lepsi se na majetku dohodnout mimosoudne, coz je i v tomto pripade na papiru a pravne zavazne. No a jak se s tim vyrovnat? V prvni rade se musis naucit soustredit na sebe a dat se dohromady, musis fungovat, musis o sebe a svoji domacnost pecovat, i kdyby na tebe padal cely svet. On je uzavrena kapitola, rozvadite se, takze nesmis vycitat, nesmis na nej kricet, je dobre pred nim i co nejmin brecet, je treba mluvit vecne o praktickych zalezitostech jako je to majetkove vyrovnani a o nicem jinem ne a kdyz to na tebe prijde radsi bud zticha, ukonci rozhovor a odejdi, protoze by to akorat skoncilo scenou, ktera nepomuze nikomu a tebe vysili a jeho utvrdi v tom, ze se s tebou domluvit neda. Je lepsi si tyhle veci pak vykricet na papir nebo doma pred zrcadlem a pak se poradne vybrecet. Je treba ziskat nad veci nadhled, nebrat vsechno jako krivdu, pohled z druhe strany je taky treba akceptovat, tohle se nikdy nestane ze dne na den, i kdyz to tak v prvni chvili pripada, takze az toho budes schopna, podivej se do hloubky a rozklicuj tvoji cast chyb na krachu manzelstvi, protoze na to jsou vzdy treba dva, a vinit z toho treti osobu byva vetsinou jen dobre alibi, jenze kdyz se z toho nepoucis, tak te zivot do tehle situaci zase vrati s dalsim partnerem, zato kdyz se poucis, tak konecne budes mit funkcni vztah. Rekl ti, jak to videl ze svoji strany, sice to boli, ale mela by ses nad tim zamyslet, nebyla si jedina, kdo se o to dite snazil a limit kam az jit je takovy, jaky si stanovite spolu jako budouci rodice, asi ses na to uplna natolik, ze si sla stranou jak ty, tak chlap... Priznat si, jake chyby si udelala ty, treba vyse uvedena neni jedina a vzit to s pokorou, 90 procent chlapu si milenku najde, protoze mu chybi doma klid a pohoda a ta milenka mu to da, nesteka po nem, do niceho ho nenuti apod. Rozvedena sice nejsem, ale nebyla sem od toho daleko, presne takhle sem postupovala a dost mi to pomohlo vratit se zpatky nohama na zem, srovnaly se mi priority, nejdriv ja, pak otec mych deti (prinejmensim se s nim budu muset dohodnout, ze), pak deti. Kdyz se manzel chtel rozvest, tak pro me v prvni chvili byl ten sobecky debil, tak to asi vidi kazda v tehle situaci, a dobrat se k tomu, ze sem ho k tomu vlastne dotlacila ja mi chvili trvalo, a ze to neni zadne prekvapeni, ale situace, ktera se nejakou dobu vyvijela a ja sem ji dlouho ignorovala a nechtela sem si ji pripustit. My se teda nakonec nerozvedli, naopak nas vztah krize prohloubila, aneb zmena na me strane bylo evidentne presne to, co mu doma chybelo, ale i kdyby jo, s timhle pristupem bychom se aspon nervali, mame deti, takze u nas by to rozvodem stejne ani nahodou neskoncilo, navic ja to brala tak, ze kdyz sem si ho jednou zvolila jako otce svych deti, tak bych ho proste mela jako cloveka respektovat, at uz je to muj manzel nebo neni, svoji sanci na spokojene manzelstvi sem dostala a fakt to pomohlo, nechtela sem skoncit tak ,ze se nebudeme moct vystat a budeme si delat naschvaly pres deti a asi sem timhle rozhodnutim nejak dozrala a zmenila se...

@bamishop ahoj, mas naprostou pravdu.vim, ze jsou vinni vzdy dva, ten vztah jsme zili spolu.a vim jake mam chyby a co mu vadilo. Bohuzel nikdy jsme si nevyrikavali problemy, manzel vzdy pri hadce vyhrozoval rozvodem ptz presne vi jak me zasahnout.pak nemluvil, tim me trestal, abych prilezla a poslouchala.na zacatku vztahu jsem byla dcl pipka,ktera se o nej starala a pecovala,nikam nechodila.vzdala jsem se pratel kvuli nemu.po letech jsem na sobe zacala pracovat, vystudovala jsem bc.,v praci jsem sikovna a mam dost pratel, a nenechavam si moc libit a ani mu uz nenosim to modre z nebe a on mi ted rekl, ze se mu moje zmena nelibi, ptz samozrejme si obcas dovolim rict,ze se mi neco nelibi.a ja cekala porad na pochvalu:(ale ano ma touha po mimi byla silena takze tady jsem napachala skody moc:(bohuzel, i kdyz si racionalne napisu ty duvody,ze je to lepsi,kdyz to skonci, tak porad me srdce prevalcuje...je hrozne sedet vedle nej a nedotknout se ho.....nekricim, nevycitam, vsechno jen v duchu, jsem dost inteligentni na to, abych delala naschvaly, jen ty slzy mi jdou drzet hur, nastesti pred nim jsem tento tyden vubec nebrecela.i kdyz bych si prala. Aby se vratil, vim uz, ze by to smysl nemelo, ptz by chtel zmenu jen ode me a sam by se choval stejne.psycholozka se me ptala co na nem vlastne miluju, co mi ten vztah dava a ja nenasla skoro nic:(divam se po bytech, musim zjistit ty finance a pak mi zacne novy zivot🙂...jsem rada,ze to u vas takhle dopadlo🙂