Jak zvládnout fungování v sešivané rodině?
Holky jsem sama s dcerou, poznala jsem úžasného chlapa. Ke mě se chová už skoro rok jako k princezně. Moji dceru viděl párkrát, nechtěla jsem ji motat hlavu dřív než si budu jistá. Já jeho dceru tak párkrát. Nicméně o dceři (moji) mluví hezky, těší se na ni. Už začal naznačovat postup ve vztahu a já mám nějaké obavy z toho jak budeme fungovat. Neumím si představit, jak funguje taková sešivaná rodina.. Nechci aby nakonec na tom byly bité ty děti. (4r a 2r). Vy co máte zkušenosti... Na co se zaměřit, čemu se vyhnout? Případně šly by jste do toho znova, po vašich zkušenostech?
Jak se říká kdo to nevyzkouší neví ,nelze tak to psat čemu se vyhnout co udělat atd...každy vztah je jiný a dokud se to neposune dál nelze vědět jak to bude fungovat ...buď do toho jít naplno nebo se bát já jsem to tak udělala šla do toho po hlavě a to manžel je mladší v té době bez dětí ja dvě a jsme spolu 12 let máme tři děti ( moje děti si osvojil a do života nám vstoupila dceři diagnóza cukrovka a vše jsme společně zvladli ) o tom je život kdo nic neriskne nema pak odpověď na své otázky 🍀🍀👍💜
Deti mate maličké, tam by to mohlo klapnout. Když to nezkusis, tak to nezjistis a podle me, cim starsi deti, tim by to bylo náročnější.
Řekla bych hodně se potkávat a podnikat spolu věci, výlety, dovolené, trávit společně volný čas. Postupně se navzájem zapojovat do chodu rodiny. A vidělo by se. Může to fakt být skvělé, ale i na nic, takže já jsem pro opatrný přístup.
My jsme s mým mužem po pár rande prostě věděli, že to je ono, takže jsme ani se seznamenim našich dětí moc neotáleli. Muž nemá svoje dítě v péči, takže prvni výlet ve čtyřech proběhl asi po měsíci. Mého syna ale poznal fakt po pár týdnech. Představila jsem ho jako kamaráda a tím, že mám kamaradů hodně, tak to ani první týdny neřešil. Začal to vnimat až když u nás muž už bydlel. Dali jsme se dohromady koncem dubna, na konci května proběhl prvni výlet, v červnu vikend a v létě jsme jeli na společnou dovolenou. Jako nikdo nechce dětem plést hlavu, ale zase otálet měsíce nebo roky když je to ono, mně osobně nedává smysl. Taky jsme si řekli, že děti sice milujeme nade vše, ale nebudeme na ně brát přehnané ohledy. Oba jsme za sebou měli dost ošklivé vztahy, už i pár let single, byli jsme na ten náš vztah ready a nechtěli jsme si ho vzít. U dětí 4 a 2 bych to moc neřešila. Našim bylo 6 a 8 a ze začátku tam mezi nimi byly nějaké rozepře. Oba jedináčci se museli najednou dělit o přízeň. Ale po cca roce si to sedlo. Teď mají takový klasický vztah dvou puberťáckych sourozenců.
Jsme sešívaná rodina. Já mám dcery 14, 18 let . Manžel má syna 17 a dceru 14 let. Je to 8 let, co jsme spolu, 6 let sestěhovaní. Za mě je důležité trávit čas nejen dohromady, ale i každý zvlášt se svými dětmi, případně jen s jedním z nich. Moje mladší dcera ze začátku dost žárlila, takže jsme občas podnikaly výlety spolu, zašly si na kafíčko, dortík,... prostě aby neměla pocit, že je odstrčená. Ted jezdíme jen za půl roku na babský víkend s mýma kamarádkama, co mají taky děti a je to super.
Důležitý je taky shodnout se na výchově, což u nás ze začátku trochu skřípalo, ale prostě jsme se sladili a ted už oba víme a hlavně se vzájemně podržíme. Já teda dodržuju, že se do výchovy , která se netýká naší rodiny ..tzn je třeba o škole, přístupu k výuce,.. že se do toho nemotám, je to jejich věc. Ale na druhou stranu je dobrý znát názor někoho, kdo není bezprostředně zapojen. Přece jen ta rodičovská láska je mocná a někdy nevidíme chyby našich dětí a někdo " z venku" nám může otevřít oči a ukázat nezainteresovaný názor
Souhlasím s tím, že důležité je shodnout se ve výchově, abyste měli podobný přístup. Určitě bych šla do společného víkendu či dovolené, tam je toho vidět dost. Taky je potřeba otevřenost dětí. U malých dětí to obvykle jde snáz než u větších. A trávit občas čas jen se svým dítětem, aby vědělo, že o tebe jako primárního rodiče nepřišlo. No a když nezkusíš, tak nikdy nebudeš vědět🙂 Moc vám přeju, aby to vyšlo.
Podle mě je tahle situace vždycky náročná - pro všechny zúčastněné. A je důležité do toho jít opravdu jen za předpokladu, že opravdu věříš, že to bude fungovat. Sledovat, jak kdo s kým funguje a nic nepřehlížet s tím, že se to časem srovná. Naopak - časem budou s velkou pravděpodobností problémy, i pokud ze začátku bude všechno ideální.
A co se mě týče - ano, rozhodně bych do toho šla s mým chlapem znovu, ale když jsem se s ex rozcházela, tak jsem byla i připravená být s dětmi sama a s někým se třeba vídat mimo ně, protože jsem se strašně bála jim přivést někoho cizího.
No asi by to chtělo se všichni začít víc vídat, než se třeba komplet sestěhujete. Podnikat společně výlety, uvidíš jak si deti vzájemně sednou. Kdyz jste se s dětmi viděli každý párkrát, tak se těžko udělají nějaké závěry, to nemůžete mít vytvořené žádné vztahy.