Jak zvládnout nezdvořilé chování partnerových dětí?
Holky nevím co dělat :( žiji s přítelem a jeho dětmi necelých 5 let. Jeho dceři je 9 a chová se ke mě strašně- dokud nechce něco koupit to je pak jak milius. Před pár dny sem ji vzala ke kamarádce a její vulgární a drzé chování bylo šílené. Dnes řekla před svým otcem že jemu by ostudu nedělala. Partner se tomu smál a já začínám přemýšlet jestli chci takto žít dalších pár let než holka dospěje.
Stručné shrnutí
- Jasné nastavení hranic vůči nevlastním dětem a důsledné vyžadování respektu od partnera je v diskuzi prezentováno jako hlavní cesta ke zlepšení chování.
- Pokud partner nepodporuje uplatňování hranic, doporučená řešení zahrnují omezení vlastní angažovanosti ve výchově (nebrat děti nikam, nepřebírat péči), nahrání nevhodného chování na telefon jako důkaz, vyhledání psychologa nebo ukončení vztahu.
- Role macechy je v diskuzi popsána jako náročná a potenciálně nevděčná, což zdůrazňuje potřebu osobních hranic, komunikace s partnerem a případného převedení plné zodpovědnosti za děti na partnera.
Nejčastější otázky
Q: Jak nastavit hranice vůči nevlastním dětem?
A: Stanovte konkrétní pravidla chování a důsledky za jejich porušení, komunikujte je nahlas a důsledně vyžadujte jejich dodržování; pokud partner nevyjadří podporu, můžete si nastavit hranici, že o děti nebudete pečovat nebo s nimi nebudete chodit na společné akce.
Q: Co dělat, když partner děti nevychovává a nepodporuje mě?
A: Požadujte partnerovu podporu v konkrétních věcech výchovy, jinak máte podle diskuse tři praktické možnosti: vzdát se angažovanosti a nesloužit jako chůva, vyhledat odbornou pomoc (psycholog) nebo zvážit ukončení vztahu.
Q: Je nahrávání nevhodného chování dětí na telefon rozumný krok?
A: V diskuzi bylo navrženo nahrát návštěvu a přehrát záznam partnerovi jako důkaz chování; autoři ale také upozorňují, že partner může zareagovat odmítavě, což je riziko tohoto postupu.
Q: Kdy vyhledat psychologa nebo terapii?
A: Diskuse doporučuje psychologa při opakovaném psychickém zranění, opakovaných konfliktech nebo při potřebě zpracovat vlastní reakce na chování dětí; psycholog může pomoci s nastavením hranic a zpracováním minulých křivd.
Q: Můžu přestat pečovat o děti, pokud mi partner nedává podporu?
A: Ano, v diskuzi bylo doporučeno nastavit pravidlo, že partner bude za své děti plně zodpovědný včetně péče a hlídání, a pokud to nepřijme, omezit či ukončit svou roli v péči.
Q: Jak o chování dětí mluvit s partnerem, aby to mělo smysl?
A: Předložte konkrétní příklady nevhodného chování, popište, jak vás to ovlivňuje, požadujte konkrétní kroky a případně použijte nahrávku jako dokumentaci; pokud partner odmítá změnu, je podle diskuse potřeba přehodnotit vztahové hranice.
Závěry z diskuze
Shoda
- Nutnost jasného nastavení hranic vůči nevlastním dětem.
- Potřeba partnerovy podpory při vynucování respektu a důsledků vůči dětem.
- Pokud partner podporu neposkytne, vztah může být dlouhodobě neudržitelný.
Sporné názory
- Někteří považují chování dcery za cílený naschvál, jiní ho vykládají jako běžné testování hranic v rámci vývoje.
- Někteří doporučují vytrvat a prosazovat hranice i bez partnerovy plné podpory, jiní radí omezit angažovanost nebo vztah ukončit.
Otevřené otázky
- Jak dosáhnout, aby partner začal aktivně podporovat výchovu a nastavování hranic?
- Jak dlouho je rozumné vydržet bez změny partnerova postoje, než zvážit ukončení vztahu?
- Jaké konkrétní kroky a důsledky fungují nejlépe při nastavování hranic vůči nevlastním dětem?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
nahrát na telefon (záznam návštěvy), psychologická pomoc / terapie, nastavení hranic, omezení kontaktu s dětmi, neangažovat se ve výchově, požadovat, aby partner byl plně zodpovědný za péči a hlídání, střídavá péče
Místa a osoby
žádné
Co zkusit mu nahrát jednu takovou návštěvu jeho dcerušky u Tvé kamarádky na záznamník na telefonu, aby ona o tom nevěděla, a pak mu zkusit přehrát ten jeho poklad, jak se chová, když u toho on není, jestli se za ni nestydí a není přece jenom pro nějaké hranice.
@22hanah to by nemělo žádný efekt. Řekl by akorad že nejsem normální a řeším kraviny
A řekla jsi příteli, jak to cítíš a vnímáš? Pokud ano, a nic neudělal, tak bych šla...protože pokud by mu nevadilo ti citově ubližovat, tak už to není partner. 😔
Moje máma taky pomáhala, starala se... A dokonce dnes když brácha přijede se mu stará o syna. Ale o to jí to víc sere, protože celý život se k ní choval jak se choval a dneska se k ní vpodstatě chová stejně, nikdy se za to co udělal neomluvil atd. A co se týče nevlastního otce, žijí spolu, skoro spolu nemluví, každý si jede své... A to je to o čem mluvím. Máma nikdy neodpustila to, že ona se mu starala o děti a on za ní nikdy nestál, nikdy se jí nezastal, nikdy nikdy nikdy. A ona mu to neodpustila.
Hele, jak sis to nastavila, tak to máš. Není to o příteli, není to o dceři, ale o tobě. Když se sebou necháš zametat, nediv se, že se k tobě chovaj jak ke koštěti.
Máme taky slepenec doma . Každé své dítě z předchozího manželství a jedno společné dítě .
Manžel syna ve střídavé péči, já dceru ve své péči .
Musí být jasně nastavené pravidla a hranice . Brát všechny děti stejně a žádné nestavět vyloženě před ostatní . Děti se musí chovat slušně k nám, pak se k nim slušně chováme my a naopak . Jasně že to občas ujede, ale musíme se všichni pořád snažit a učit se .
Vážně bych promluvila s chlapem.
Tak pokud nechce nastavovat hranice jeho dětí, aby to mezi tebou a dětmi fungovalo, tak si nastav hranice ty tak, že on za svoje děti bude plně zodpovídat, včetně péče a hlídání, ty s nimi sama nikam chodit nebudeš a nebudeš jim suplovat chůvu. Pokud si ani po tomto neuvědomí, že je něco špatně, tak si to neuvědomí nikdy a pro tebe to dlouhodobě udržitelné nebude. Soulad partnerů v postoji k dětem a nastavení stejných hranic je pro společné fungování nutností. Nejhorší jsou tatínci co zastávají výchovu "moje dítě může všechno". V podstatě on ti tím jen dává najevo, že Tebe jako partnerku naprosto nerespektuje.
Proc se ptas partnera, jeatli ti dovoli tvoje hranice? On do toho nema, co kecat, jeho hranice to nejsou a ze si neco nepreje, neni tvuj problem. Hranice bud jsou, nebo nejsou. Ne, ze ti je nekdo cizi povoluje.
Nestezujes si na péči, ale chování. Jenže to chování může vycházet z toho, jak se chováš ty. Proč by tě poslouchala a vážila si tě,když pro ně bez debat děláš první poslední a otec dává najevo,že to je v pořádku, očekává se to a není to žádná zásluha. A navíc tě ani nerespektuje jako partnerku.