Jak zvládnout nezdvořilé chování partnerových dětí?
Holky nevím co dělat :( žiji s přítelem a jeho dětmi necelých 5 let. Jeho dceři je 9 a chová se ke mě strašně- dokud nechce něco koupit to je pak jak milius. Před pár dny sem ji vzala ke kamarádce a její vulgární a drzé chování bylo šílené. Dnes řekla před svým otcem že jemu by ostudu nedělala. Partner se tomu smál a já začínám přemýšlet jestli chci takto žít dalších pár let než holka dospěje.
Stručné shrnutí
- Jasné nastavení hranic vůči nevlastním dětem a důsledné vyžadování respektu od partnera je v diskuzi prezentováno jako hlavní cesta ke zlepšení chování.
- Pokud partner nepodporuje uplatňování hranic, doporučená řešení zahrnují omezení vlastní angažovanosti ve výchově (nebrat děti nikam, nepřebírat péči), nahrání nevhodného chování na telefon jako důkaz, vyhledání psychologa nebo ukončení vztahu.
- Role macechy je v diskuzi popsána jako náročná a potenciálně nevděčná, což zdůrazňuje potřebu osobních hranic, komunikace s partnerem a případného převedení plné zodpovědnosti za děti na partnera.
Nejčastější otázky
Q: Jak nastavit hranice vůči nevlastním dětem?
A: Stanovte konkrétní pravidla chování a důsledky za jejich porušení, komunikujte je nahlas a důsledně vyžadujte jejich dodržování; pokud partner nevyjadří podporu, můžete si nastavit hranici, že o děti nebudete pečovat nebo s nimi nebudete chodit na společné akce.
Q: Co dělat, když partner děti nevychovává a nepodporuje mě?
A: Požadujte partnerovu podporu v konkrétních věcech výchovy, jinak máte podle diskuse tři praktické možnosti: vzdát se angažovanosti a nesloužit jako chůva, vyhledat odbornou pomoc (psycholog) nebo zvážit ukončení vztahu.
Q: Je nahrávání nevhodného chování dětí na telefon rozumný krok?
A: V diskuzi bylo navrženo nahrát návštěvu a přehrát záznam partnerovi jako důkaz chování; autoři ale také upozorňují, že partner může zareagovat odmítavě, což je riziko tohoto postupu.
Q: Kdy vyhledat psychologa nebo terapii?
A: Diskuse doporučuje psychologa při opakovaném psychickém zranění, opakovaných konfliktech nebo při potřebě zpracovat vlastní reakce na chování dětí; psycholog může pomoci s nastavením hranic a zpracováním minulých křivd.
Q: Můžu přestat pečovat o děti, pokud mi partner nedává podporu?
A: Ano, v diskuzi bylo doporučeno nastavit pravidlo, že partner bude za své děti plně zodpovědný včetně péče a hlídání, a pokud to nepřijme, omezit či ukončit svou roli v péči.
Q: Jak o chování dětí mluvit s partnerem, aby to mělo smysl?
A: Předložte konkrétní příklady nevhodného chování, popište, jak vás to ovlivňuje, požadujte konkrétní kroky a případně použijte nahrávku jako dokumentaci; pokud partner odmítá změnu, je podle diskuse potřeba přehodnotit vztahové hranice.
Závěry z diskuze
Shoda
- Nutnost jasného nastavení hranic vůči nevlastním dětem.
- Potřeba partnerovy podpory při vynucování respektu a důsledků vůči dětem.
- Pokud partner podporu neposkytne, vztah může být dlouhodobě neudržitelný.
Sporné názory
- Někteří považují chování dcery za cílený naschvál, jiní ho vykládají jako běžné testování hranic v rámci vývoje.
- Někteří doporučují vytrvat a prosazovat hranice i bez partnerovy plné podpory, jiní radí omezit angažovanost nebo vztah ukončit.
Otevřené otázky
- Jak dosáhnout, aby partner začal aktivně podporovat výchovu a nastavování hranic?
- Jak dlouho je rozumné vydržet bez změny partnerova postoje, než zvážit ukončení vztahu?
- Jaké konkrétní kroky a důsledky fungují nejlépe při nastavování hranic vůči nevlastním dětem?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
nahrát na telefon (záznam návštěvy), psychologická pomoc / terapie, nastavení hranic, omezení kontaktu s dětmi, neangažovat se ve výchově, požadovat, aby partner byl plně zodpovědný za péči a hlídání, střídavá péče
Místa a osoby
žádné
Máš je ráda, miluješ je, partnera i děti? Tady jedině, pokud budete jednat jednotně s partnerem a on ji bude držet na uzdě. Protože puberta je horší, to každopádně
To je tezky a urcite ti tvou situaci nezavidim. K nam biologickym rodicum se vlastni deti taky obcas chovaji dost priserne a jsou drze. Zkousi, kde je ta hranice. Je to normalni a v poradku. A je na tom rodici, aby ty hranice udrzel, usmernoval a i pres to vsechno, je stale miloval. Deti maji neskutecne radary. Poznaji, ze si to beres osobne, poznaji, ze hezky sekaji do ziveho a ze se tim trapis. Oni to nedelaji naschval v tom smyslu, ze by vylozene chtely ublizovat, ale proste je to k tomu vyzarovani tve aury svadi. Ale diky tem konfliktum ti vytahuji z podvedomi tve nezpracovane davne emoce/krivdy, ktere se hlasi o osetreni. Schvalne se nekdy sama sebe rozeber, co se vsechno v tobe vari za emoce, jestli uz jsi podobny/stejny pocit zazila, kdy to bylo a proc. Treba prijdes na zajimave veci a podari se ti uzavrit stare krivdy, ktere ti podvedome ovlivnuji soucasny zivot. A nebo to zkus s pomoci psychologa, ktery te spravne navede.
@lv to bohužel není možné. On mě nikdy nepodpoří. Beru je jako svou rodinu a dlouho sem doufala že se to změní. Bohužel se jeho dcera chová podle toho co jí on dovolí a on toho neřeší je mu to jedno.
@exbordelar to si vážně nemyslím a musela bys vidět jak se chová a co dělá abys pochopila že to je naschvál. Mě to mrzí protože se o ní starám jako o vlastní a mezi svými a jeho dětmi nedělám rozdíl.
Dovolí si jen to, co jí dovolíš. Je na tobě, abys jí nastavila hranice vůči tvé osobě. To nemůže udělat nikdo jiný. Nejsi malé dítě, abys čekala, že to za tebe bude dělat její otec. Pokud nezměníš svůj přístup, nezmění ho ani ona...
@miryp to bohužel nemůžu, přítel si jakékoliv nastavení hranic nepřeje. Prý je od toho jen on.
Popravdě, pokud se nedokážete bavit o výchově a přístupu k dětem, není ochotný k empatii a zavedení aspoň podobných stylů,tak to je blbý. Taky máme tvoje moje naše a ano, rozdíly trochu jsou ( do výchovy mluví i další lidé, děti jsou různého pohlaví, věku, povah..) ale vztah mezi námi funguje, mluvíme o všem, stojíme za sebou, nikdo nerozmazluje, a děti to ví. Na druhou stranu, může to fungovat i tak, že ty se nebudeš angažovat vůbec, výchova bude záležitostí jen jednoho z vás, nebudete jednotní..ale to bys na to musela přistoupit a prostě už to neřešit. Nesmělo by tě to trápit.
@andelka ano výchovu bych i neřešila u jeho dětí, ale pokud se mnou někam jde čemuž se vyhnout nedá tak asi nejsem schopná tolerovat její chování
Tak s ní nikam nechoď. Nebo to přežij a hoď to za hlavu. Nemá cenu, aby ses tím trápila a stresovala.
Přítel si patrně nepřeje, abys jeho děti vychovávala. Avšak zdůraznění svých hranic a potřeb a pevnost jejich vyžadování nemá s tou jeho výchovou nic společného. A nejspíš si tedy potřebuješ vymezit hranice i ve vztahu k partnerovi...
Když jsem byla malá takto se choval můj nevlastní bratr k mé mámě. Doma kvůli tomu neustále hádky.... Noo mamka zůstala, dodneška křivda kam se podíváš, po x letech řekla že lituje že neodešla 😶 těžko říct. Tohle musíš sama uznat ... Co je pro tebe hlavní ♥️
Já v takové situaci nikdy nebyla, tak těžko můžu radit. Ale asi by mi vadilo, že ani po tolika letech nejsme rodina. Přece to nemůže fungovat ve stylu to je moje dítě a ty mu nesmíš nic říct. Důležité věci by měli být podle rodiče (otce), ale dcera přeci musí respektovat i macechu. A jestliže tě v tom partner nepodpoří, pak by to pro mě byl jasný signál, že mě jistým způsobem nechce a nezůstala bych s ním
@magdaveselkova já se snažím být v klidu, ale nepřijde mi to prostě v pořádku. Když je cokoliv potřeba tak jdu a zařídím pomůžu, starám se o ně vždy když tady jsou tzn dva týdny v měsíci ale říct nic nesmím
@miryp pokud jsem jediná kdo chce aby něco dodržovala tak to nemůže samozřejmě fungovat.
No a proč teda všechno zařizuješ? Pokud nechce aby ses angažoval, tak se neangažuj - v ničem. Ale tedy pak nevím k čemu mít takového "partnera" doma, to může bydlet kde chce a na sex se můžeme navštěvovat.
@j.a.n.i tak protože on když je v práci tak kdo by to udělal? Já jsem OSVČ takže si čas plánuju dle potřeby.
Ať si to zařídí jak chce, jeho boj, respektive tvoje blbost, že jim děláš služku.
@j.a.n.i nevím proč rýpeš, ale je to tvá věc🙂
Nikde si nestěžuju na péči o ně, ale na její chování.
No, ale stejně jak blbec o ni pečuješ, i když ti partner zakazuje ji jakkoliv stanovit hranice. Takže proč by oni měli jakkoliv své chování měnit, nemají k tomu ani jeden sebemenší důvod.
Pockej a kolik deti je vlastne ve vasi domacnosti? Ty mas jeste svoje nebo mate nake spolecne? Kolik jim je? Nebo jsi bezdetna? To je dulezita informace, abychom ti mohly nejak poradit.
@anonym já souhlasím s @j.a.n.i . Dělá to na mě aspoň podle toho, co píšeš dojem, že jsi pro Tvého partnera ne partnerka, ale služka. V těch slepovaných domácnostech je totiž ZÁKLADNÍ pravidlo to, že se musí všichni navzájem respektovat a mít hranice, jinak to fungovat nebude. Taky mám patchwork doma, akorát teda můj manžel má svoje děti již dospělé a s námi nežijí, v naší rodině jsou moje děti z předchozího vztahu a naše společné děti. A neexistuje, aby se moje děti vůči němu chovaly neslušně, stejně tak se on musí chovat slušně k mým dětem. Pak to funguje.
Ty si s partnerem vážně promluv, že takhle to dál nejde. Nemůžeš být otloukánek. Mimochodem co Tvoje vlastní dítě na to?
@somalicats nic. Ona má s jeho dětmi dobrý vztah a to co říká jeho dcera mě tak bere asi jinak
Jo, bere to jako normální, být drzá na mámu, protože to, co řekne chlap, je svatý a přes to nejede vlak. Osobně bych v takovém vztahu nezůstala ani tak dlouho, jako Ty - už jen proto, že tím dáváš špatný příklad svojí dceři.
Já to nedala. Tedy já to vzdala po necelých dvou letech. Vše bylo v pořádku, dokud se maminka skoro rok nezajímala a děti byly v tatínkově péči. To bylo super. Ale pak se najednou maminka zjevila a samozřejmě si začala děti kupovat, střídavka byla opravdu hodně náročná pro všechny a tak jsme to ukončili v zájmu všech, naštěstí jako kamarádi a jsme v kontaktu stále i když máme samozřejmě každý svůj život.