Jak zvládnout stresovou zátěž a najít vnitřní rovnováhu?
Zdravím dámy, ráda bych se zeptala, jestli jste taky pocítily absolutní zoufalství, nervové přetížení, kdy vás naštvalo už jen to, že je nový den, který musíte přežít?
Můj příběh - můžete ignorovat, nemám přátele, tak se chci vypsat: jsem 10 let ve vztahu, z toho 5 let v manželství. Máme dům na hypo, 3 létě dítě. Necelý rok jsem v práci - OSVČ - a snažím se makat, jak to jen jde, abych vydělala slušné peníze a měla finanční polštář.
Necelé 3 roky máme manželskou krizi, která vygradovala k pocitu fyzického odporu k manželovi. On se snaží o zlepšení vztahu tím, že mi říká, co mám já dělat, aby to mezi námi klapalo. Terapii jsme zkusili, ale neviděla jsem v tom smysl. Rozvod je na místě. Stres se podepisuje i na muži, když se jen minimálně nepohodneme, začne na mě hned řvát a dokonce mi už i vyhrožuje "výchovnou" fackou, abych se vzpamatovala. Zatím jen vyhrožuje. Ze strachu se doma snažím být neviditelná a minimálně s ním mluvit, aby nedošlo ke konfliktu.
Podpora rodiny je asi taková, že mám držet hubu a být ráda, že mám pracovitého chlapa, co !pohlídá! naše dítě, když pracuju. Jsem-li doma, péče je z 99% na mně. Chvilku pro sebe mám jen když je noc a dítě s mužem spí.
Mám ze všeho nervy na pochodu, připravuju si zázemí na rozvod, pak mi do toho hodí vidle dětská nemoc, kdy jsem každý měsíc minimálně týden doma s dítětem. Kdo je na OSVČ, ví, jaká to může být katastrofa.. ale i zaměstnankyně, bezpochyby. Chlap chodí do práce, protože on má práci jistou a nebude přece na 60% platu. Myslím, že to dělá i proto, že ví, že chci od něj pryč.
No.. co mě nejvíc mrzí je, že to nejvíc vždy odskáče dítko. Chlap se mu věnuje první 2 minuty, co prijde z prace, pak už jen po něm huláká, aby neřval, že chce klid. Já jsem tak grogy, že nemám sílu se mu pořádně věnovat. Zvládnu nejzákladnější péči, ale hraní, odpovídají na jeho 1000x proč? mě (neprávem) rozzlobí, a pak jsem na něj protivná. Kvůli tomu všemu jsem hrozná matka. Chci to změnit. Vím, že tohle vše je má zodpovědnost, jen nevím, jak sama se sebou pracovat, jak se sama podporovat, když mě ostatní sráží. Byla jsem i na individuální terapii, možná nevhodný terapeut, ale nic mi to nedalo, snad jen udělalo větší bordel v hlavě.
Co vám pomáhá pro nalezení rovnováhy? Jak se z toho všeho nezbláznit?
Děkuji za Vaše odpovědi a rady
Já to napíšu asi drsně, ale jsou situace, ze kterých asi úplně není úniku. Minimálně ne hned, tak jako ve Tvém případě. Když nemáš podporu u partnera, rodiny a ani přátel. Asi je potřeba se opravdu soustředit na budoucnost a dělat k ní malé krůčky. I malá odložená částka pomůže, jedno k druhému a ono se to nastřádá. Zajímej se i o možnou pomoc od státu. A jinak k přežití, asi si dělat malé radost sobě. Třeba něco udělat pro syna, nachystat mu obrázek na ráno, myslet na nasyslené peníze, věnovat se po chvilkách nějakému koníčku. Taky se pokusit nebýt tak izolovaná, najít si nějakou kamarádku. Jinak na facku je manžel - to je hrozné, že někdo toto vůbec vysloví. Jeho by měl někdo výchovně proplesknout. A ne jednou. A tu Tvou rodinu taky. Nezapomeň, že máš svou hodnotu a jak jsi obdivuhodná, že to všechno zvládáš.
Terapeuta zkus jiného, někdy nesedne první, druhý, ani třetí, ale vyjde to třeba až na počtvrté.
Stresy máš ze dvou věcí. Podnikání a vztahu. Co z toho můžeš ty sama změnit?
Já to vidím na to, změnit nastavení tvého podnikání tak, aby tě to tolik nevyčerpávalo. Pak budeš mít víc síly se zaměřit na vztah a mateřství a i na sebe.
Můžeš přibrat někoho na part time například? Upravit pracovní dobu? Vyplatí se ti to podnikání vůbec?
Vše máš nastavené už v základu špatně. Abys dokázala fungovat vpohodě, potřebuješ si nějak dobíjet baterky, což bez času na sebe nelze!!
Vztahu bych dala šanci. Stres dělá opravdu hodně a bylo by škoda kdybyste nezabojovali. A ano, ve stresu a dlouhodobé vztahové krizi se lidé odcizují a ano jsou schopný říkat i ošklivý věci. Oba mi příjdete vyřízený a pod obrovským tlakem. Nevím jestli bych tomu co ti manža řekl přikládala takovou váhu. Řekl že tě propleskne aby se ti rosvítilo...proč? Ty se k ěmu asi taky nechováš už hezky a jako milující partnerka. Prostě příjde mi ( a sama jsem to zažila), že to je klasická krize. Ale krize se dá překlenout, pokud oba chtějí a mají se i přes odcizení v hloubi duše pořád rádi.
Oba můžete stále zabojovat. Synchronně a společně podle plánu. Domluvte se na tom co každý z vás potřebuje, aby byl méně podrážděný. Řekněte si scé pocity. Ukažte i empatii vůči druhému. V krizi často kopeme každý za sebe a nemáme kapacitu chápat i situaci toho druhého. Přitom je na místě si naopak říct " Hele je toho na nás hodně, oba jsme úplně semletý, vidím to na sobě, vidím to i na tobě. Pojďme si sednout a pohovořit si o tom, jak z toho ven. Co by nám pomohlo?"
Popros partnera o více pomoci s dítětem. Vysvětli mu, že potřebuješ občas hodinku dvě pro sebe, abys mohla nabrat síly a byla i na něho víc naladěná. Výjdi i ty jemu vstříc, dopřej mu také plánovaně 2 hodinky čistě pro něj. Ten čas který si budete brát čistě pro sebe musí být ale jasně specifikovaný, ve zbytku se staráte a zapojujete. Nejde aby jeden z vás měl po práci prostě flákárnu kdy je mu vnucovaný dítě a on se mu věnoval napůl nebo vůbec.
Např 4 hodiny si rozdrlělte tak, že hodinu a půl má jeden pohov a může cokoliv a půl hoďky něco dělá v domácnosti a druhý se stará 2 hoďky o dítě. Pak se to prohodí.
Začněte se snažit trávit společně víkend/ společný čas hezkými aktivitami, které vás nabijou a dobijou. Zkuste teď nic vztahového neřešit a zaměřte se na to, co vám jde!!! Zkuste se na sebe napojit a nebýt v na minovém poli a v bojovém módu. To akorát posiluje vaší nepřátelskost jeden ke druhému.
Jde dát dítě na chvíli na hlídání? K sousedce či rodině?
Mně pomáhá podcast "plný kecky" - hrozně mi vyhovuje hlas obou dam, které tam mluví, uklidňuje mě to a dodává pocit, že mám život ve svých rukou a můžu nad svým chováním mít kontrolu. A ohledně chování k dětem mi hrozně pomáhá Vlaďka Bartáková - psycholožka, máma 4 kluků, hrozně laskavá a věnuje se přístupu k dětem.
Poslouchám to různě na cestách, na etapy i doma, když uklízím a všichni spí. Mám díky tomu pocit, že se někam posouvám, že si dopřávám prostor pro vlastní myšlenky, co vlastně chci a kam chci jít a jaké vztahy chci budovat.
Mně pomáhá podcast "plný kecky" - hrozně mi vyhovuje hlas obou dam, které tam mluví, uklidňuje mě to a dodává pocit, že mám život ve svých rukou a můžu nad svým chováním mít kontrolu. A ohledně chování k dětem mi hrozně pomáhá Vlaďka Bartáková - psycholožka, máma 4 kluků, hrozně laskavá a věnuje se přístupu k dětem.
Poslouchám to různě na cestách, na etapy i doma, když uklízím a všichni spí. Mám díky tomu pocit, že se někam posouvám, že si dopřávám prostor pro vlastní myšlenky, co vlastně chci a kam chci jít a jaké vztahy chci budovat.
@westie Děkuji, kouknu na to.
Stresy máš ze dvou věcí. Podnikání a vztahu. Co z toho můžeš ty sama změnit?
Já to vidím na to, změnit nastavení tvého podnikání tak, aby tě to tolik nevyčerpávalo. Pak budeš mít víc síly se zaměřit na vztah a mateřství a i na sebe.
Můžeš přibrat někoho na part time například? Upravit pracovní dobu? Vyplatí se ti to podnikání vůbec?
Vše máš nastavené už v základu špatně. Abys dokázala fungovat vpohodě, potřebuješ si nějak dobíjet baterky, což bez času na sebe nelze!!
Vztahu bych dala šanci. Stres dělá opravdu hodně a bylo by škoda kdybyste nezabojovali. A ano, ve stresu a dlouhodobé vztahové krizi se lidé odcizují a ano jsou schopný říkat i ošklivý věci. Oba mi příjdete vyřízený a pod obrovským tlakem. Nevím jestli bych tomu co ti manža řekl přikládala takovou váhu. Řekl že tě propleskne aby se ti rosvítilo...proč? Ty se k ěmu asi taky nechováš už hezky a jako milující partnerka. Prostě příjde mi ( a sama jsem to zažila), že to je klasická krize. Ale krize se dá překlenout, pokud oba chtějí a mají se i přes odcizení v hloubi duše pořád rádi.
Oba můžete stále zabojovat. Synchronně a společně podle plánu. Domluvte se na tom co každý z vás potřebuje, aby byl méně podrážděný. Řekněte si scé pocity. Ukažte i empatii vůči druhému. V krizi často kopeme každý za sebe a nemáme kapacitu chápat i situaci toho druhého. Přitom je na místě si naopak říct " Hele je toho na nás hodně, oba jsme úplně semletý, vidím to na sobě, vidím to i na tobě. Pojďme si sednout a pohovořit si o tom, jak z toho ven. Co by nám pomohlo?"
Popros partnera o více pomoci s dítětem. Vysvětli mu, že potřebuješ občas hodinku dvě pro sebe, abys mohla nabrat síly a byla i na něho víc naladěná. Výjdi i ty jemu vstříc, dopřej mu také plánovaně 2 hodinky čistě pro něj. Ten čas který si budete brát čistě pro sebe musí být ale jasně specifikovaný, ve zbytku se staráte a zapojujete. Nejde aby jeden z vás měl po práci prostě flákárnu kdy je mu vnucovaný dítě a on se mu věnoval napůl nebo vůbec.
Např 4 hodiny si rozdrlělte tak, že hodinu a půl má jeden pohov a může cokoliv a půl hoďky něco dělá v domácnosti a druhý se stará 2 hoďky o dítě. Pak se to prohodí.
Začněte se snažit trávit společně víkend/ společný čas hezkými aktivitami, které vás nabijou a dobijou. Zkuste teď nic vztahového neřešit a zaměřte se na to, co vám jde!!! Zkuste se na sebe napojit a nebýt v na minovém poli a v bojovém módu. To akorát posiluje vaší nepřátelskost jeden ke druhému.
Jde dát dítě na chvíli na hlídání? K sousedce či rodině?
@reeeza Moc děkuji za tvůj názor a rady. Moc si tvého pohledu vážím. Má to hlavu a patu. Nicméně, co píšeš za doporučení, to jsme snad vše zkusili, nebo děláme... až na ten čas pro mě no..
Chlap chodí pravidelně do posilovny. Já nemůžu bez vyčítaní ani sama na procházku. Domluva ohledně toho byla.. ale chlap je prostě slibotechna.. vše mi odsouhlasí, jen aby si už mohl jít po svém.
Fackami mi vyhrožoval, když jsem mu, byť v emocích, ale slušně říkala, jak se cítím a jak mě naše situace bolí. Ale ano, rozhodně nejsem už milující partnerka, vztah je v háji i díky mně. Ohledně práce, nastavené to mám, myslím, dobře. Mám kolegy, ke kterým jsem se přidala, takto pomoc mám. Práce je snad jediné místo, kde se trochu uvolním a mám pocit, že žiju.
Upřímně když jsem si tvá slova četla, měla jsem ze sebe špatný pocit, že jsem pro záchranu vztahu možná ještě neudělala dost... přemýšlela jsem nad tím... ale už prostě nemůžu. Každý jsme někde jinde. Ten fyzický odpor nedokážu už ani na veřejnosti skrýt. Dlouho jsem skákala, jak ostatní pískají. Takovým příkladem svému potomkovi jít nechci.
Terapeuta zkus jiného, někdy nesedne první, druhý, ani třetí, ale vyjde to třeba až na počtvrté.
@levandule_k děkuji, zkusím 🙂
Já to napíšu asi drsně, ale jsou situace, ze kterých asi úplně není úniku. Minimálně ne hned, tak jako ve Tvém případě. Když nemáš podporu u partnera, rodiny a ani přátel. Asi je potřeba se opravdu soustředit na budoucnost a dělat k ní malé krůčky. I malá odložená částka pomůže, jedno k druhému a ono se to nastřádá. Zajímej se i o možnou pomoc od státu. A jinak k přežití, asi si dělat malé radost sobě. Třeba něco udělat pro syna, nachystat mu obrázek na ráno, myslet na nasyslené peníze, věnovat se po chvilkách nějakému koníčku. Taky se pokusit nebýt tak izolovaná, najít si nějakou kamarádku. Jinak na facku je manžel - to je hrozné, že někdo toto vůbec vysloví. Jeho by měl někdo výchovně proplesknout. A ne jednou. A tu Tvou rodinu taky. Nezapomeň, že máš svou hodnotu a jak jsi obdivuhodná, že to všechno zvládáš.
@biciklissie děkuji za podporu, vůbec jsi to nenapsala drsně. Je to tak.. určitě nemůžu mít všechno hned a i malé krůčky mě dostanou dál než jen bědování.
@lotka97 Někdy se vztah přežije a lidí musí jít od sebe, protože přestanou být kompatibilní a dost možná ani nikdy nebyli, anebo se měli jen potkat, aby spolu měli dítě.
Na psychiku zkus doplňovat hořčík, je jich víc druhů, trochu si pogooli, některé dodají energii, jsou dobré brát ráno a jiné uklidní, ty je dobré brát večer. Můžeš zkusit Bachovy esence (to bych asi zařadila mezi homeopatika), Stimaral (pro mentální pohodu, mozek, adaptaci.)
Pokud nemáš podporu v rodině, hledej ji jinde. Já chodím na ženské kruhy.
Krize ve vztahu skoro 3 roky, 3 leté dítě. Partner nezvládl, že většina pozornosti je směřována na dítě? Jakou má rodinu, jaké si nese vzorce z rodiny, když problémy řeší tak, že ti říká, co máš dělat jinak a on samozřejmě nic dělat jinak nemusí...Krizi ve vztahu může odstartovat i porod, kdy on ti nedá potřebnou podporu během porodu jakou ty potřebuješ. Ty k němu pak ztratíš důvěru, respekt.
@lotka97 Někdy se vztah přežije a lidí musí jít od sebe, protože přestanou být kompatibilní a dost možná ani nikdy nebyli, anebo se měli jen potkat, aby spolu měli dítě.
Na psychiku zkus doplňovat hořčík, je jich víc druhů, trochu si pogooli, některé dodají energii, jsou dobré brát ráno a jiné uklidní, ty je dobré brát večer. Můžeš zkusit Bachovy esence (to bych asi zařadila mezi homeopatika), Stimaral (pro mentální pohodu, mozek, adaptaci.)
Pokud nemáš podporu v rodině, hledej ji jinde. Já chodím na ženské kruhy.
Krize ve vztahu skoro 3 roky, 3 leté dítě. Partner nezvládl, že většina pozornosti je směřována na dítě? Jakou má rodinu, jaké si nese vzorce z rodiny, když problémy řeší tak, že ti říká, co máš dělat jinak a on samozřejmě nic dělat jinak nemusí...Krizi ve vztahu může odstartovat i porod, kdy on ti nedá potřebnou podporu během porodu jakou ty potřebuješ. Ty k němu pak ztratíš důvěru, respekt.
@levandule_k i za tuto radu děkuju 🙂
Ono je pravda, že to celou dobu nebylo ono, vinila jsem však sebe... proto jsem se snažila udržet vztah tak dlouho.
Mužové rodina... to je taková tradiční rodina. Otec nosil domů peníze, opravoval dům a ho zavíral do tmavé komory a bil, když neposlechl na slovo. Matka se starala o tedi, prarodiče, domácnost. Pak šla do práce, ale vše zůstalo na ní. Ona je tak ale spokojená, ona pro rodinu dýchá. Můj muž je na sebe hrdý, že dítě nebije jako kdysi ho bil jeho tata, ale bohužel nechápe, že se ho dítě bojí, protože na něj křičí a vyhrožuje tresty. Mé vysvětlování ho uráží.. nevím, jak jinak jejich vztah zlepšit..
@levandule_k i za tuto radu děkuju 🙂
Ono je pravda, že to celou dobu nebylo ono, vinila jsem však sebe... proto jsem se snažila udržet vztah tak dlouho.
Mužové rodina... to je taková tradiční rodina. Otec nosil domů peníze, opravoval dům a ho zavíral do tmavé komory a bil, když neposlechl na slovo. Matka se starala o tedi, prarodiče, domácnost. Pak šla do práce, ale vše zůstalo na ní. Ona je tak ale spokojená, ona pro rodinu dýchá. Můj muž je na sebe hrdý, že dítě nebije jako kdysi ho bil jeho tata, ale bohužel nechápe, že se ho dítě bojí, protože na něj křičí a vyhrožuje tresty. Mé vysvětlování ho uráží.. nevím, jak jinak jejich vztah zlepšit..
@lotka97 zaujala mě poslední věta: "nevím, jak jinak jejich vztah zlepšit.." Jo, zlepšit vztah otce s našimi dětmi jsem se snažila 14 let. Jako mezi mlýnskými kameny jsem se to snažila obrousit na obě strany. Až mě to úplně semlelo. A jako bonus, když jsem konečně odešla, se mnou to dítě, kde jsem "zlepšovala vztah s tatínkem" nejvíc, třičtvrtě roku nemluvilo, nejezdilo za mnou, ani na Vánoce, prostě vůbec nic.
Takže moje rada, jejich vztah nezlepšuj, ten je jejich. Buď to otec pochopí, nebo ne. Ty můžeš jen vést, vysvětlovat, ukazovat, ale za jejich vztah zodpovědná nejsi.
@levandule_k i za tuto radu děkuju 🙂
Ono je pravda, že to celou dobu nebylo ono, vinila jsem však sebe... proto jsem se snažila udržet vztah tak dlouho.
Mužové rodina... to je taková tradiční rodina. Otec nosil domů peníze, opravoval dům a ho zavíral do tmavé komory a bil, když neposlechl na slovo. Matka se starala o tedi, prarodiče, domácnost. Pak šla do práce, ale vše zůstalo na ní. Ona je tak ale spokojená, ona pro rodinu dýchá. Můj muž je na sebe hrdý, že dítě nebije jako kdysi ho bil jeho tata, ale bohužel nechápe, že se ho dítě bojí, protože na něj křičí a vyhrožuje tresty. Mé vysvětlování ho uráží.. nevím, jak jinak jejich vztah zlepšit..
@lotka97 Nemá vůbec smysl zkoušet zlepšit vztah jiných lidí, na to ty nemáš vlastně vůbec vliv a možnost to ve finále ovlivnit. Pokud jde o vztah dospělý - dítě, tak musí chtít ten daný dospělý s tím něco dělat, musí si uvědomit, že to je on, kdo má v tom vztahu dospělý mozek a podle toho se chovat. Když do toho budeš zasahovat, jen si budeš komplikovat situaci - manžel to neocení, akorát to zhorší ještě váš vztah. Za vztahy jiných lidí nejsi zodpovědná.
@lotka97 zaujala mě poslední věta: "nevím, jak jinak jejich vztah zlepšit.." Jo, zlepšit vztah otce s našimi dětmi jsem se snažila 14 let. Jako mezi mlýnskými kameny jsem se to snažila obrousit na obě strany. Až mě to úplně semlelo. A jako bonus, když jsem konečně odešla, se mnou to dítě, kde jsem "zlepšovala vztah s tatínkem" nejvíc, třičtvrtě roku nemluvilo, nejezdilo za mnou, ani na Vánoce, prostě vůbec nic.
Takže moje rada, jejich vztah nezlepšuj, ten je jejich. Buď to otec pochopí, nebo ne. Ty můžeš jen vést, vysvětlovat, ukazovat, ale za jejich vztah zodpovědná nejsi.
V podobne situaci jsem byla taky, dve maly detiprace a hyberaktivni deb*l kterej nechapal ze nema tolik energie co on. Neustale mi vycital ze jsem neschopna pomala a podobny pindy. Navic me podvadel. Dva roky jsem v tom vztahu jeste byla a cekala na vhodou příležitost (čti na vhodneho chlapa ke kterému odejdu), protoze jsem si uvedomovala ze sama bych sebe a deti neuzivila. Velmi doporucuju podobnou strategii s tim ze jestli jsi schopna si sama na sebe a syna vydelat tak nemusis hned utikat k jinemu ale muses si od chlapu odpocinout. Každopádně zachranovat vztah z takovym pitomcem nema smysl.
V podobne situaci jsem byla taky, dve maly detiprace a hyberaktivni deb*l kterej nechapal ze nema tolik energie co on. Neustale mi vycital ze jsem neschopna pomala a podobny pindy. Navic me podvadel. Dva roky jsem v tom vztahu jeste byla a cekala na vhodou příležitost (čti na vhodneho chlapa ke kterému odejdu), protoze jsem si uvedomovala ze sama bych sebe a deti neuzivila. Velmi doporucuju podobnou strategii s tim ze jestli jsi schopna si sama na sebe a syna vydelat tak nemusis hned utikat k jinemu ale muses si od chlapu odpocinout. Každopádně zachranovat vztah z takovym pitomcem nema smysl.
@martinka_33 tvá zkušenost mě moc mrzí a jsem ráda, že to píšeš v minulém čase. To mi dává sílu a naději, že i já se mohu mít lépe. Děkuji ta tvůj příspěvek 🙂
@lotka97 Někdy se vztah přežije a lidí musí jít od sebe, protože přestanou být kompatibilní a dost možná ani nikdy nebyli, anebo se měli jen potkat, aby spolu měli dítě.
Na psychiku zkus doplňovat hořčík, je jich víc druhů, trochu si pogooli, některé dodají energii, jsou dobré brát ráno a jiné uklidní, ty je dobré brát večer. Můžeš zkusit Bachovy esence (to bych asi zařadila mezi homeopatika), Stimaral (pro mentální pohodu, mozek, adaptaci.)
Pokud nemáš podporu v rodině, hledej ji jinde. Já chodím na ženské kruhy.
Krize ve vztahu skoro 3 roky, 3 leté dítě. Partner nezvládl, že většina pozornosti je směřována na dítě? Jakou má rodinu, jaké si nese vzorce z rodiny, když problémy řeší tak, že ti říká, co máš dělat jinak a on samozřejmě nic dělat jinak nemusí...Krizi ve vztahu může odstartovat i porod, kdy on ti nedá potřebnou podporu během porodu jakou ty potřebuješ. Ty k němu pak ztratíš důvěru, respekt.
@levandule_k dva dospělí spolu nemusí být kompatibilní. Důležité je naučit se respektovat a umět pracovat s rozdílností. To se musí naučit. Často to stojí spoustu krizí, slz i odporu...ale pak to nese výsledky. Tenhle pár mi nepříjde jako pár na rozvod. Jen je to pár v krizi a s vyčerpáním.
@levandule_k dva dospělí spolu nemusí být kompatibilní. Důležité je naučit se respektovat a umět pracovat s rozdílností. To se musí naučit. Často to stojí spoustu krizí, slz i odporu...ale pak to nese výsledky. Tenhle pár mi nepříjde jako pár na rozvod. Jen je to pár v krizi a s vyčerpáním.
@anonym_9f3341 Je kompatibilnost a kompatibilnost.
Autorka píše, že cítí odpor. Pokud cítíš odpor k partnerovi, nemůžeš se s ním milovat. Pokud s ním máš sex i přes odpor, je to jak kdybys znásilňovala sama sebe. JA sex je součástí vztahu.
Partner jí začíná vyhrožovat, že jí dá pár facek, pokud se nesrovná. Za mě red fleg, má držet hubu a krok, on nemusí nic.
Určitě by oběma prospělo, kdyby na sobě každý pracovali na terapii zvlášť. Cílem terapie by nemělo být, že spolu musí zůstat, ale jen si zpracovat svoje vzorce.
Někdo začne na sobě pracovat až dostane od partnera kopanec do zadku v podobě rozvodu ve smyslu, tohle chování pro mě není akceptovatelné. Někdo reaguje víc ublíženě, že si partner dovolil odejít a jeho stinné stránky se ukážou naplno.
@levandule_k i za tuto radu děkuju 🙂
Ono je pravda, že to celou dobu nebylo ono, vinila jsem však sebe... proto jsem se snažila udržet vztah tak dlouho.
Mužové rodina... to je taková tradiční rodina. Otec nosil domů peníze, opravoval dům a ho zavíral do tmavé komory a bil, když neposlechl na slovo. Matka se starala o tedi, prarodiče, domácnost. Pak šla do práce, ale vše zůstalo na ní. Ona je tak ale spokojená, ona pro rodinu dýchá. Můj muž je na sebe hrdý, že dítě nebije jako kdysi ho bil jeho tata, ale bohužel nechápe, že se ho dítě bojí, protože na něj křičí a vyhrožuje tresty. Mé vysvětlování ho uráží.. nevím, jak jinak jejich vztah zlepšit..
@lotka97 Jeho matka v tom nemusela být nutně šťastná, ale nezná nic jiného, tak bere, to co je a říká si, že to může být horší.
Když budeš muži vysvětlovat, co ti vadí, co dělá blbě, tak s ním zacházíš jak s malým dítětem.
Na druhou stranu. Já bych asi nedokázala mlčet a nechat to na nich dvou, prostě bych mu řekla od plic, že je pro mě jeho chování vůči dítěti neakceptovatelné, ať se probere, že dítě se bojí křiku a vyhrožování tresty. De facto je to psychické násilí dle psychologů horší než fyzické.
Takhle krátce, nic víc, nic míň.
Myslím, že jsi hodně přetížená ve všech ohledech. Možná by stálo za to se ohlédnout po terapii jen pro tebe samotnou, abys našla podporu. Když to nešlo u jednoho, může to dobře jít u někoho jiného.