Jak zvládnout život se začínajícím podnikatelem a rodinou?
Dobrý den ve spolek. 👋🏻
Omlouvám se za anonymitu, ale cítím se takto bezpečněji. Prosím, jak se naučit žít se začínajícím podnikatelem? Jsme s manželem spolu 11 let, máme 2 děti (5,5 roku a necelé 2 roky). Celou dobu, co jsme spolu, tak manžel byl vždy zaměstnanec… Práce střídal, to mi nevadilo, ale vždy byl zaměstnanec. Měl jasně stanovené dny práce a v těch dnech jasně danou pracovní dobu. Za tohle všechno mu vždy náležela jasně daná mzda. Od počátku března šel manžel podnikat sám na sebe. Dělá různé věci, staví stánky na výstavy (většinou v zahraničí), montuje světlovody, zapojuje fotovoltaiku, do toho se sem tam mihne v dílně se dřevem, kde „stlouká“ nábytek na zakázku… No zkrátka je toho hodně co zvládá. Takhle to vypadá, že musíme být za vodou, ale opak je pravdou. Najednou mi ze života zmizely všechny ty jeho „pracovní“ jistoty a mě to drtí, ale neskutečně. Třeba dneska… říkal mi, že bude v práci jen dopoledne, že to zapojit bude hračka, ale bylo 14h kdy mi psal omluvnou sms, že to nejde, a že tam jsou komplikace. Bylo 16h, kdy mi volal, že teprve odjíždí z té montáže, a že pospíchá někam za zákazníkem kvůli terase pod bazén, co si u nich pán objednal (o tom jsem věděla, že tam musí), aby si prohlédl terén, ujasnili si s pánem jeho představu, a mohl tak udělat kalkulaci. No a tak mi nabídl, že si vezme děti s sebou, abych mohla být chvilku sama a zrelaxovat se. Jenže když si manžel pro děti přijel, tak starší se šprajcnul, a i když předtím říkal, že pojede s tátou na výlet, tak se mu nakonec nechtělo. No s nechutí jsem ho vytáhla z toho auta a odvlekla ho domů, kde jsem na něj pak šíleně řvala, že jsem chtěla být chvíli sama, abych si odpočinula. A naštvaně jsem odešla do sprchy, kde jsem křičela, brečela a zmlátila sušičku tak, až se promáčkla. Mám v sobě hrozně moc vzteku a nejsem schopná ho zpracovat, ani pustit ven, protože jsem pořád s dětmi, dopoledne s mladší a odpoledne s oběma. Když jsme se bavili o tom, že by šel manžel podnikat, měl jasnou představu se kterou mi to naservíroval, a já souhlasila s tím, ať to zkusí. Teď toho ale strašně lituju. Náš vztah se zhoršil, můj vztah k dětem se zhoršil, prostě všechno je špatně. Manžela miluju a nechci ho opustit, ale poslední dni nevidím jiné východisko. Chci zase nějakou tu jistotu, nechci jen čekat na to, až manžel milostivě bude mít volno a nechá se s dětmi vyhodit ven (protože dobrovolně s nimi nikam sám nepůjde). A když si dovolím projevit nevůli vůči jeho pracovnímu konání, vpálí mi, že to dělá pro nás, abychom my měli kde bydlet, co jíst, do čeho se oblíkat… Takže se pak vlastně ještě cítím špatně, protože on chudáček celý dni dře a já si „užívám“ s dětma. Jenže já si to vůbec neužívám, vlastně dost lituji, že ty děti máme. Ale když je pak vidím večer jak spí, rozbrečím se a říkám si, jaké mám štěstí, že je mám, a že jim nic není. Jiné hlídání pro malou moc nemám. Jednou týdně na dopoledne mám k dispozici manželovu babičku, ale jsem teď s dětmi tak často sama, že mi to očividně nestačí. Jak se naučit žít vedle začínajícího podnikatele? A jak dlouho trvají ty začátky? 🙏 Děkuji všem, kteří dočetli až sem a také těm, které pro mě budou mít „světlo na konci tunelu“. ❤️
Bude to trvat tak dlouho, jak dlouho to manžel dovolí. On je panem sveho času, a on si musí nastavit priority. Muj soused, v 15:30 necháva veskerou práci a do 20:00 SE venuje jen rodine. Muj manžel má striktne danou pracovní dobu - pracuji SE sousedem ve stejnem špirále na interne a domu chodí tak na 18-18:30. Pak si potrebuje odpočinout a pak už je chystani večerky. Jenze ja si zvykla. Už mi tady doma nechybi. Když tu je, jenom do chodu domácnosti vnasi chaos. A deti jak ho vidí min, tak mě pak vubec neposlouchaji.
Taky by mne zajimalo jak dlouho to bude trvat, nez si to zase trochu sedne, rok, dva, pet? Ale bojim se ze jako osamely remeslnik, ktery neco vyrabi to bude mit tezky vzdycky. Na druhou stranu je fajn, ze volna si udela kdy chce a kolik chce ( kdyz jsou penize) . V lete byl vzdy cely mesic o prazdninach nekde s detma🙂, akorat teda letos mame nejakou krizi...
Já bych viděla řešení i v tom, že bys mladšího umístila do jeslí či nějaké skupiny a šla třeba na částečný úvazek do práce a tak si odpočinula od dětí. Pro mě byla mateřská s !! jedním!!! utrpení, pořád jsem čekala, až manžel přijde a on šel zase něco dělat ven, takže stejně s námi nebyl. Ve 3 letech dcery jsem se vrátila do práce na částečný úvazek a skvělé, přišla jsem na jiné myšlenky a bylo mně strašně fajn! Dnes bych už nastoupila o rok dříve, ten poslední rok doma jsem vyloženě přetrpela. Popřemýšlel o tom!
@lutu11 tak asi tezko odjede od zakaznika v pulce jednani, v pulce prace, kterou je potreba domluvit a dodelat🙄. Specielne truhlari apod. Mi prijde ze maji furt nejake komplikace a prodluzovani, na montazi je neco jinak, neco nesedne, zakaznik to chce namontovat az vecer, kdyz prijde z prace....
Já bych asi víc zapracovala na svým vztahu k dětem, protože mi přijde (z toho co píšeš), ze to ani tak nesouvisí s manzelovo prací, ale spis s tím, ze jich mas plný zuby.
Jinak uprimne - můj muž je taky OSVČ a ano, je to náročný v tom, ze není přesně dano, kdy v praci skonci, ale zase je pan svého času a muže si říct, kdy pracovat bude a kdy ne, což je taky fajn. Držím palce, abyste to zdárně vyřešili 😊
Ahoj.Vim co prožívaš.Prošla jsem si něčím podobným.Když bylo druhému dítěti pár měsíců,tak manžel měnil zaměstnání.To bylo samé školení,přesčasy.Po chvíli z něj udělali manažera.Než se do toho " dostal" trvalo rok a půl.Večne v práci,unavenej.Takže jsem celou druhou mateřskou strávila s dětmi sama.Naštesti jsem o víkendech chodila na brigádu.Takže jsem si vyčistila hlavu.
Hádali jsme se hodně.Ale pak jsem to přijala jako fakt a dělala jsem si s dětma svůj program a nespolehala na něj v ničem.
Když jsem pak nastoupila po mateřské do práce - na polovični úvazek ( nemáme žádné hlídání ) ,tak tim,že už byl " vypracovanej" mohl mít home Office kolik chtěl,takze nebyl problém když byl děti nemocné nebo byli zavřené školy kvůli covidu.
Nicméně se situace bude opakovat.Manžel bude měnit práci.Kancelař bude mít vtipné 100 km od baráku.Takže budu měnit práci ,abych si děti ráno odvezla do školy/ školky a na kroužky.Sice říkal ,že bude tři dni v kanclu a dva dni na home Office....ale ....
Zkus se naučit relaxovat i s dětma...ať si víc v klidu i když je to těžký.
Asi to je spíš o tvojí práci na sobě, nepřijde mi, že by manžel dělal něco špatnýho. Asi se vás fakt snaží zajistit, asi toho má taky plnou hlavu. Udělali jste tenhle krok po dohodě, on teď maká a plní svojí část, a je na tobě plnit tu tvojí. Děti máš jenom dvě, a ještě k tomu hlídání, to je přece super. Zkus si pro vás připravit program, který vás bude všechny bavit, nějak se postav na vlastní nohy, ať ty dny nejsou jen čekání až se vrátí domů a vysvobodí tě od dětí, ale ať jsou to prostě přijemný dny pro tebe i děti. Pokud se k tomu stavíš, že jsi zavřená doma se dvěma otravnejma koulema na noze, tak pro tebe bude to čekání "až se to zlepší" hodně dlouhý...
@lutu11 ano. A oba se dohodli, ze to zkusi, takze ted proste prvni roky budou hodne narocne a dal se uvidi...
Pro nekoho je hodne stresujici, kdyz mas nejake jistoty a prijdes o ne. Pevna prac.doba a pevny prijem. A najednou to neni ani jedno...
Me osobne trvalo vic jak deset let, nez jsem se přenesla pres to, ze s manzelem proste nikdy nebudeme mit nasetrenou nejakou rezervu. Vzdy je potreba neco koupit, opravit, investovat do podnikani ( naradi, dilna, auto, material, .... ) Zijeme (pres 15 let jsme zili) celkem v pohode, dobre, ale ten pocit, ze proste nemam bokem pro strycka prihodu ani pul myho platu, mne fakt deptal. Ale jo, jde si zvyknout... Taky jsem typicky zamestananec s jistotama, sama na sebe bych delat nemohla. Leda jako treba druhy ci treti v tymu...
Ja se obavam, že vy máte spíš problém sama ze sebou.
Je to tezky, na spoustu veci jsem si i po x letech nezvykla. Treba ze nema dovolenou jen tak, aby byl s nami doma. Protoze si na ni proste musi vydelat a kazdy tyden volna ho stoji sakra dost penez. Takze volno ma jen kdyz opravdu nekam jedeme nebo se neco deje. Ale samo to prinasi i vyhody. Pri obou RD jsem si z jeho prace udelala prednost a sla na par hodin tydne do prace, takze jsme se doma u deti stridali a na stridacku chodili do prace. Coz by u klasickyho zamestnani slo spatne. Me to hodne pomohlo psychicky a hlavne jsem se vcitila do jeho role - jake to je prichazet z prace dlouho, po vecerech dodelavat resty a nebo proste nosit praci v hlave i pri peci o deti. A taky mi dost pomaha aktivne se zajimat o jeho praci, diky tomu vim co vse do jakeho terminu musi zvladnout apod. I kdyz nekdy jsem z te ch terminu vic ve stresu nez on.
No, ono si to časem i sedne, ale prostě podnikatel nikdy nemá pracovní dobu a když se někde něco pokazí, nejde říct vyřeším to jindy nebo vyřeší to za mě druhá směna. Vím, je to těžké, mám děti 3 roky a půl roku, obě doma a že partner řekne, že dorazí na oběd a dorazí v 7 večer, je u nás celkem normálka. Dřív mě to štvalo celkem dost, postupem času jsme se všichni přizpůsobili a už mi to ani nepřijde. Má to i své výhody, třeba když je třeba něco zařídit v průběhu dne, může si odskočit. Hlavně nesmíš sedět doma a čekat až dorazí chlap domů a pomůže ti nebo tě zbaví dětí, protože pak akorát sedíš, čekáš, vzrůstá v tobě vztek, že se zase zdržel a vztek si začneš ventilovat na dětech. Já se snažím dělat všechno tak, že nepočítám s jeho pomocí, ale když už dorazí nějak rozumně, vždycky ho zaúkoluju ať už pomocí nebo mu hnedka strčím starší ven nebo mladší do náruče, ať buduje své otcovské vztahy. Ideálně hned ve dveřích, než se stihne rozkoukat nebo odporovat. 😁 On se pak aspoň do něčeho zapojí a pro mě to je příjemná pomoc navíc, i když je to něco, s čím jiný chlap pomůże běžně, ale už tam prostě není to negativní - sedím, čekám, sere mě to, ale to příjemné - pomůže mi, jsme spolu.
Zakladatelko kolik ti je? Tys nevěděla že podnikatele ( ne jen ti začínající) nemají přesnou prac.dobu od do?
To jak píšeš o dětech ani nekomentuju😔
Asi bys měla zapracovat sama na sobě a zkusit dělat něco s tím vztekem...
@fire85 rozumove ty fakta muzes vedet 2x, ale srazka s realitou je pak neco jineho... ale souhlasim s tim, ze zakladatelka by mela zapracovat hlavne sama na sobe, nevztekat se kvuli necemu, co neovlivni ( prichody ne na cas a pozde) tento fakt prijmout, a zaridit se sama jinak podle sebe. Ja s tim nemela takovy problem, ale stejne mi par let trvalo, nez jsem prestala ocekavat manzeluv navrat v nahlasenou hodinu. To je lepsi totiz z meho pohledu tu hodinu neurcovat. Vzdy jsem byla zvykla, ze plati max.akademicka ctvrthodinka, no ale u remeslnika jsem rada, ze se trefi do ctvrtky dne😅. Pak jsem si uz k nahlasenemu casu sama pro sebe pridavala aspon 2 az 4 hodiny. Kdyz rekne odpoledne, tak prijde treba uz vecer a neni pryc do noci....
@fire85 tak jako jak kteří podnikatele nutno říct...
Někdo to muze ovlivnit víc, někdo min...
Od té doby co chlap přešel na volnou nohu, jsem jak stíhačka 🤣 nežárlím, ale nutím ho odpočívat a trávit čas jen "pro sebe"...
On má ten chlap taky nervy - v práci má "svoje jisty", když dělá zakázky, musí mít furt obavu aby vydělal dost, aby rodinu uzivil. Není to každého desátého peníze na účtě a prace jistá, takže chápu že dře... Na druhou stranu, musí se taky občas zastavit, jinak se z toho zbláznil...
U nás si to dlouho sedalo, postupně jsme hledali rozumná pravidla a hlavně musel pochopit, že se nemůže servat z kůže... Musí si to ale "předrátovat" v hlavě sám... Teď už je to dobrý, má svůj životní rytmus a fungujeme spolu... Ale taky ho občas vezmu a tři dny ho donutit odpočívat, nebo naplňují rodinnou akci kam prostě jede... Že začátku mu to vadilo, ale teď je rád...
@fire85 Představ si, že ne nevěděla. Nikdy jsme v rodině žádnýho podnikatele neměli, kdyby jo, tak jsem zvyklá a vůbec tohle neřeším. Na sobě pracuju, dost usilovně, ale jak je psáno výše, ta srážka s realitou mě prostě semlela.
A Ty se zapojit nemuzes? Deti 5,5 a 2 roky uz si u dilny vyhraji, budou nadsene, kdyz dostanou nejaky "ukol"... I kdybys jen hlidala terminy, ucetnictvi, maily, pomahala se drevem... Je to asi ruzova predstava, ale pokud by muj chlap delal rukama na sebe a ja nechodila do prace... Delam "pro nej" 🤷
@jane46 To nemůžu, má tu dílnu a všechno s kamarádem, a tyhle věci, jako kontakt se zákazníkem atp. si vzal na starosti kamarád, protože on už podniká roky… A do dílny chlap děti nechce. Bojí se, aby si neublížili, a aby se mu tam nemotali.
@fire85
@fazolkazuzka Dokonalé matky, že ?
Takze jestli spravne pocitam, bavime se tady o horizontu 5 mesicu, kdy zmenil job coby osvc... Skore je promacknuta susicka, probreceny kilo rucniku a tma na konci tunelu s deckama. To neni znamkou uplne dobre psychicke odolnosti 🙂) no vetsina lidi se pul roku zaucuje i coby standartni zamestnanec, aby sly veci hladce. Tvuj starej uz ma nuz na krku po 5 mesicich coby samostatna jednotka, ktera si musi vybudovat klientelu, naucit se hospodarit s casem a umet vyhodnocovat dalsich 50 veci, ktery uz za nej zamestnavatel nikdy neudela. No nema to jednoduche, chlapec 🙂) tak mu to zkus nekomplikovat svoji netrpelivosti...
Ale to není o tom že někoho takového znáš neznáš, ale to je přece taková všeobecná věc, že podnikatele prostě nemají od do, proto jsem se ptala kolik ti je že tohle nevíš( nadsázka). Navíc pokud začíná podnikat že jo. Já bych asi začala víc jezdit na výlety s detma, stačí kousek do okolí, a tak.chlapovi říct at zaplatí hlídání i , abys měla čas pro sebe. Je v praci celý dny, tak na to penize mít určitě bude.
Manžel do 37 let zaměstnanec, všude dlouhodobě a celý život se věnoval oboru, kterému se vyučil. Už od 2019 toho začal mít dost a zvažoval podnikání. Nesouhlasila jsem. 2020 mi to řekl už na rovinu, že bych chtěl na OSVČ, sedli jsme si, řekl mi své plány. Přesto jsem nesouhlasila a měla strach. Nevěřila jsem, že to může být dobré. Můžu říct, že první 3 měsíce jsem byla v jednom kuse nas*aná. Připravoval si dílnu, já s dcerou pořád sama, v době covidu začít podnikat mi přišlo jako sebevražda. Byl tam od rána do večera. Autorce rozumím, taky jsem byla vzteklá, musela jsem to zpracovat, chtělo to čas. Teď už je to v pohodě, podniká rok a půl. Jako daří se mu, hlavně je pánem svého času. Mrzí mě, že jsem ho v začátku nepodpořila, ale prostě jsem to tak cítila.
Manžel teda ač manuálně hodně zručný nedělá od každého něco, ale věnuje se jen té jedné činnosti, které se vyučil a má v ní praxi téměř 20 let. Jezdí do práce v daný čas a z práce různě, ale vždy o všem vím. Bere tam teda i dceru 4 roky.
Manžel sice není OSVČ, ale dělá v zemědělství takže sice má danou pracovní dobu, ale řídit se podle ní nedá. Nikdy se na nej nemůžu spolehnout, že přijede tak jak by měl. Už jsem si na to za ty roky zvykla, teď třeba chodí domů každý den ve 22:30 a ráno děla od 7. Proto taky po rodičáku budu hledat práci na jednu směnu.
@fire85 Chápu jak to myslíš, a můj věk je v tomhle naprosto irelevantní. Běžně se zajímáš o věci, které se tě netýkají? Taky nevím nic o přípravě UM, protože jsem to nikdy nepotřebovala. Prostě se mě to netýkalo, tak jsem neměla potřebu jít do hloubky toho „problému“. Navíc první moje velký setkání s podnikatelem bylo se švagrovou, která je kosmetička, a ta si může rozvrhnout prac. dobu jak chce.
Manžel začal dělat sám na sebe, když se narodila druhá dcera. Začátky byly samozřejmě těžké, kvůli finanční a časové nejistotě. Byl pořád v prd*li a prachy zas tak extra nenosil. Ale za ty roky se vypracoval, udělal si v oboru jméno, začal vydělávat peníze a už i toho času je víc. Samozřejmě jistoty jako dovolená nebo nemocenská nejsou. Čas podle sebe si příliš rozvrhnout nemůže. Nebo mohl by, ale nemůže si dovolit odmítat kšefty. Přesto musím říct, že nám to takhle vyhovuje. Asi bych úplně nesnesla ten stereotyp, kdy každý den v 17.hod zacinkají klíče. Já jsem typ ženské, které má ráda svůj prostor a nepotřebuje mít chlapa pořád za zadkem. Manžel ale zase je velmi aktivní a energický, takže se nestane, že by o svém volnu potřeboval odpočívat. Jakmile přijde domů, věnuje se nám, pomáhá s domácností a ve volné dny vždy někam vyrážíme. Takže pro mě je důležitější, že ten čas, který společně máme, trávíme naplno, než abychom denně seděli u spolu u telky.
@irmamala To mě pobavilo. 😊 Úplně stejně jako u nás. Den / týden si nějak plánovat může, ale kšefty odmítat nemůže. A ta pravidelnost, že by měl denně zacinkat v 17h klíčema, to je trefné. 😅Nebyla bych ráda, kdyby se denně vracel ve 20h, vyřízenej, unavenej, ale zase jako to má kámoška co je doma v invalidním důchodu a muž dělá do 15h a ona je nervózní, když ještě 15,10 není doma, to bych taky mít nemohla. 🙈 Můj muž brzo z práce fakt nechodí, ale přesto ještě prolítne zahradu, zalije, vezme dceru do bazénu...
Ta změna je asi nejtezsi, kdyz je najednou vsechno jinak... Muj je osvc odjakziva( truhlar a vseumel taky) , takže od zacatku jezdil domu kolem 21.h. vikendy nemel nekolik let. To ale bylo nez byl se mnou. To se uz po tech letech bez dovoleny a bez vikendu zarekl, ze vikendy delat nebude.... No v listopadu a v prosinci kdy bylo nejvic zakazek dojel domu treba jen na 1 den za dva tydny, jinak spal na dilne. Me to s miminem nevadilo, zaridila jsem se podle sebe, ale pak se dvema detma jsem to uz nedavala. Nastesti jsme se pak na rok kousek vystridali na rodicaku. To jsem si v praci odpocala. Aje jinak ted meni obor, dobre zakazky tolik nema a je to celjem krize. Samy jezdeni ( to mu nikdo nezaplati) lita od certa k dablu nejaky vydelky moc nevidet....