Jsem fakt tak neschopná nebo vyčerpaná?
Je to takové na pytel, když si uvědomíte, že jste buď vyčerpaná, nebo naprosto... neschopná? Obojí je na prd, o tom žádná. Pár dní, no možná už nějaký ten týden, mě sužuje pocit, že to prostě nedávám. Až jsem zjistila, že to potřebuju ventilovat... tak snad mi to tady trochu uleví.
Mimčo přes den nespavec začal mít navíc hysteráky, z ničeho nic. Neskutečný řevy. A přiznám se, ač mi to není příjemné, že jsem to fakt nedávála... ten řev ve mě totiž mačkal nějakej čudlík, co mi asi vypínal racionální myšlení. Minulý čas doufám můžu použít, protože dneska od rána jedeme stylem "hodina spánek - hodina vzhůru" a hysterák jsem se (snad) naučila utnout hned v počátku. Navíc jsem se dočetla, že to je prý tzv. tříměsíční kolika, s prdy nic společného.
Do toho holka zase začala kašlat... kašel bez nemoci, kašel psychosomatický, prý z mého stresu, řekla mi kdysi nějaká paní. No, paráda...
Takže se točím v kruhu. Já ve stresu, uhoněná jak čokl, unavená, pocit bezmoci, vzteklá. Mimčo uřvané. Dcera kašlací. A dokolečka dokola.
Máme tu ještě jednoho aktéra - manžela. Doma minimálně. Po svých čtyřiadvacítkách chodí ještě na melouch. (Chválihodné, že nás chce zabezpečit, s tím fakt problém nemám). Občas upřednostní "zábavu" a cokoli jiného. Hospoda.
Už jsem se dokonce i sebrala a odjela, abych ho nezabila mezi dveřma... protože mi nepřišlo moc ok slavit narození syna dva měsíce poté, navíc když to bylo na 3 dny, kdy nebyl doma. Nešlo na něj koukat.
Už mockrát jsme to řešili... potřebuju od něho malinko pomoct. Slibuje mi to stále. Že prý bude dělat s holkou úkoly.. no, věc nereálná, když chodí domů večer.
S malým je to na pytel taky, když to vezmu kolem a kolem, maximálně pochová, podá dudlík. Není neschopný, umí ho přebalit, obléknout, vykoupat (s mojí pomocí)... kdyby chtěl, tak to dá. Nemá proti nic.
Ano, bylo tady už dost hádek, pořád to samé dokola. A řekněme, že teď dostal poslední šanci...
Ale včera to bouchlo. Jelikož jsem totál a strašně mě bolí dost dlouho celé tělo, chtěla jsem si vlézt do vany. To, že mi od těhotenství slibuje masáž až si budu moct lehnout na břicho (to už jde dlouho)... o tom snad ani začínat nebudu.
Byla by to druhá vana od porodu. První proběhla tak, že mi tam manžel přivezl malého v kočáru, protože řval a on to nedával. A tak jsem ho dokonce i ve vaně kojila a drncala. Včerejší vana proběhla asi během 5ti minut. Malej řval, tatínek choval... neúspěšně. Držela jsem co to šlo. Fakt jsem se snažila zacpat si uši... A sotva jsem z vany vylezla, tak bylo ticho. Jenže tatínka v tu ránu "potřebovali" jinde... tak šel.
Já si malého uklidnila, vykoupala, uspala... do vany jsem již nešla. Připravila jsem starší svačinu do školy. Úkoly jsme dělali již odpoledne. Dodělala co bylo třeba... a odpadla jsem.
Tatínek přišel domů, podivil se, že už je vykoupáno, najedl se a svalil se vedle mě k TV. Abych mu úplně nekřivdila, zeptal se mě, jestli nechci něco udělat, jakože asi večeři myslel... něco jsem si někde urvala, takže najedená jsem v podstatě byla.
A tak je to u nás furt. A já mám pocit, že už to prostě přesáhlo únosnost.
Buď jsem opravdu tááááák neschopná, že sama nedávám dvě děti a domácnost. Nebo... mám manžela na nic? Je mi z toho všeho tak nějak všelijak, především smutno...
Jako bych se ve tvém psaní občas viděla - a to mám chlapa co pomůže, uklidí, pohlídá...
Co nejvíc pomohlo mně - pořídila jsem si psa :oD A mám, naprosto legitimní důvod, každej boží den se večer zdekovat minimálně na hodinu a vypálit venčit :oD A k tomu ještě jednou do týdne o víkendu cvičák :oD No mám se skvěle!! Vyčistím hlavu, vyvětrám se a je mi líp...
Neříkám aby sis pořídila psa, ale když má tvůj chlap důvody vypadnout, pořid si je taky!! I kdybys měla jenom sedět na parkovišti obchodu a háčkovat si (jak jsem tu před nějakým časem četla), právo na chvíli pro sebe má každá ženská a ta na rodičáku především...
@lu777 Po tom dnešku mám zase pocit, že jsem od něj dostala kopanec do zad a jsem zase na tom samým začátku. I když možná s trošku jinou vizí. Mám sto chutí mu vrazit klíče do dveří zevnitř a ať se ubytuje jinde. On si fakt asi myslí, že se to tu všechno samo (mimochodem malej stále nespí a kňučí, už několik hodin, sám se fakt neuklidnil jak mi řekl otec při odchodu...) udělá a postará.
Jak tu někdo psal... přestanu mu prát a "starat" se o jeho pohodlí. Pravda, z toho nepraní mám fakt strach... ale dám to. Aby viděl, že fakt nejsem na baterky. Jedny dojdou, druhý nandám... ať si trhne.
Krucipísek ☹ proč to dělá...
@deathy čtu tu poslední zprávu... vydrž, vydrž a buď asertivní... já jsem taky neustále hlídala, babičky nikde, já věčně nemocná (samozřejmě od doby co se narodila mladší, prostě z totální přetažení)...
teď už jedeme v módu, že muž někam jde a už se předem ptá mě kdy půjdu já....
ale je fakt, že tohle tak poslední rok, dva... s těma úplnýma prckama to jde ztuha, to se člověk musí nějak dožít školky/jeslí.... mě hodně pomáhalo cvičení a to nejsem žádnej sportovec, chodila jsem běhat na pás (já 😅 ) a šla jsem se totálně zničit, neuvěřitelně to vyčistí hlavu....
jinak chlapi fakt nemají představu... mě dodnes baví jak je mám třeba tři dny oba nemocný, u toho pracuju, uklízím, vařím... a muž je pak má - zdravé, takže půlka práce - dva dny a přivede je domů a usíná v 8 večer (on, který jinak chodí spát po půlnoci a vstává v pět)....
ono si ti chlapi představují, že my máme nějaké speciální geny na to dítě rychle uspat.... nebo při nemoci vygruntovat byt a ještě nás to asi baví.... opravdu je člověk musí brát s rezervou a vidět to z té dlouhodobé perspektivy... mě hrozně pomohlo fakt to pravidelné cvičení - fitko nebo pilates... už i ta parta, jak se tam sejdeme, přijdu zdrchaná a někdo nadhodí co se stalo u nich doma a častokrát zjišťuju, že jsem na tom dobře 😅
@anetka1701 Psa jsme měli, bohužel jen chvíli... hloupě jsme si ho pořídili v nepravou chvíli a všechno to šlo do řit... pryč. Přiznám se, že doby kdy jsem chtěla zvířátkou, jsou nenávratně pryč. Je to pro mě práce navíc... a tu nechci.
No, kéž by se mi povedl nějaký ten důvod k útěku. Bohužel ale jak to tak vidím, tak já ani na ten nemám nárok. Není totiž spoleh, kdy milostpán bude vlastně doma.
A dokud budu kojit, tak na tohle fakt musím být vyzbrojená předem.. mrazák narvat mlíkem. To bude asi moje nynější priorita.
@deathy hele přesně jak píše Anetka.... pořiď si důvod a jdi 😉
já třeba chodila na rehabilitace, muž ví, že jsem měla autonehodu, tak jsem prostě na půl hodiny šla a musel se postarat 😉
nebo jsem "musela" jít nakupovat najednou... jen za roh, na chvilku, trošku jsem to natáhla a dobrých 20 minut kdy mi nepraskaly ušní bubínky... 😅 😉
nepraní bych asi nedala se přiznám... ale nevaření klidně, za mě je podstatný, aby bylo nějaké jídlo, nemusí být teplé...
U mě je na pytel, že fakt nevím co kam... jsem taková jakože "musíme šetřit", takže nějaký fitko asi nedám, plus moje stydlivost.. v životě jsem nikde takhle nebyla a mám obavu, že by mě to ještě víc rozhodilo jaký jsem jelito 😀 no, a hlavně s kým. Procházky tady po vsi.. to je o ničem, leda že bych prostě zdrhla tak jako on - na pivo. Ale to je takový trošku kontraproduktivní...
@deathy ono se něco najde, fakt - chce to jen hledat :o) A pryč můžeš bejt od kojení do kojení... Já dřív chodila i hodně jezdit na koně, ale to už opravdu nestíhám, tak aspon ten pes... Nejsem moc seznamovací tip, vlastně jsem solidní osina v řiti a vyjít semnou není snadné - takže kamarádek tolik nemám a ty, které mám jsou daleko :o( Tak se courám sama a vlastně mi nic nechybí :o) Ten kolotoč doma je prostě na hlavu... Dřív jsme žili v X generačních domácnostech, péče o děti se nějak prolínala - ono to vlastně není přirozené, aby jsme je měli na krku 24/7 proto to tolik žen nezvládá... Ten čas pro sebe je to nejduležitější, co žena na rodičáku potřebuje... aspon pár minut denně...
@anetka1701 Já bejvala docela seznamovací typ, furt někde s nějakýma lidma. Teď.. pěkný prd. Kamarádku mám v podstatě jednu, jenže k tý taky nemůžu furt. Kór když je bezdětná a má svoje aktivity. A tím jsem svůj seznam útočišť vyčerpala... to mě tak štve. A jezdit přes celou Prahu někam, to zase nedám. Protože malej tak úplně nemá asi kojící režim přes den. Někdy spí hodinu, vzbudí se, nají se. Hodinu je akční. A pak spát. Pak ale nespí hodinu, třeba hned ani nejí když se vzbudí... no prostě to abych tady pro sichr nechala hektolitry mlíka, co kdyby náhodou... a nevim jak by to tatínek dal. Spíš bych se možná i bála o malýho.
Včera jak jsem byla u tý kámošky, tak to jsem nervozní ani nebyla, protože malýho hlídala moje máma... přeci jen zkušená. No, pan otec vlastně malýho v kočáru sám ještě neměl, jak mi teď došlo. Prevít jeden... jen plná pusa keců jak tohle a tamto bude dělat, a prdlačky.
To teda smekám, jak to zvládáš 🙂 Já si absolutně nemůžu stěžovat teda, i když to dělám :D mám naštěstí pouze jedno dítko, ale je hodnej (taky naštěstí), přítel chodí na 26 hod směny ale když je doma, musím říct že pomáhá hodně.. Odmítl teda přebalovat, ale koupe, krmí (už si frčíme na flaštičkách) a uspává. Nicméně i tak padám večer na hubu. Takže bych ti chtěla říct, že si skvělá, že to naprosto zvládáš 🙂 Je to složitý období, ale má dobu určitou - to si opakuji při každým nočním vstávání 🙂 - za chvíli mimi vyroste a už nás nebude potřebovat, pak si natyhle chvíle člověk nejspíš vzpomene...
Zkus si třeba během dne na 5-10 min udělat malinkou chvíli pro sebe - když už nemůžeš ventilovat fyzicky, zkus v hlavě. Já to dělm tak, že si sednu na gymnastickej míč, zavřu oči a představím si, jak letím v létající balóně přes hory a louky, ptáčci zpívají, vítr mírně pofukuje a plně se do tý představy ponořím... Když malej usne nebo i když řve a já už nemůžu, tak mu zavřu dveře, pustím si hudbu a prostě ho chvíli nechám křičet - pláč ještě žádnýmu miminku neublížil 🙂 Tohle dělám tak třikrát denně a musím říct, že je to mnohem lepší. Nejsme žádný mučednice a máme právo si odpočinout 🙂 Hodně štěstí ať se to zlepší 🙂
@claris875 Díky. No někdy jsou lepší dny, někdy horší. Jako vím, že jednoho dne se vzbudim a dítě mě potřebovat nebude .. vidím to na holce. Ne že by mě nepotřebovala, ale prostě ráno se obslouží sama, pustí si pohádky a dokud se nevyhrabu z postele, tak po mě nic nechce. Teda samozřejmě víkendy. V týdnu se vstávat musí :-P
Jako ale když je manžel v práci a dojedu si večer tu šichtu, když nacpu děti do postele... tak to pak padnu k televizi a finito. Hotová až za roh.
Jinak malýho brečet nenechávám. Jednak mi to rve uši a srdce, druhak to na něj nefunguje a mohl by se asi udusit. Jednou jsem nemohla autem zastavit a on jak se uřval chudák... To jsem myslela že se po...
Holku jsem jednou nechala. To jí byl cca rok a půl ? A odnaučovali jsme dudlíka. To jsem se fakt držela zuby nehty abych k ní nešla. Samozřejmě jsem věděla, že se jí děje jen to, že nemá dudlíka a je prostě vzteklá, ale i tak to bylo hrozný.
Ale dneska manžel je doma, takže jsem si hned po snídani vlezla do vany, pustila si tam vsemožný spotřebiče, abych neslyšela co se děje za dveřmi... A vylezla jsem až po hodině. Malej spal. Nedělo se nic. A mě bylo fajn.
@deathy Neschopná nejsi pouze unavená 🙂 U nás je to stejné a to čekám 4 🙂 nějak jsem si zvykla a počítám s tím,že bez prcka si nedám vanu a možná nedojdu ani na wc 🙂 Dokonce u druhého,který byl opravdu,,dáreček,, jsem jednou nohou houpala doma kočárek a rukama dělala co šlo pusinku zavřel vždy na pár minut 🙂 Prvnímu byli 2 roky takže blázinec.Mně pomáhala myšlenka,že to není na pořád,že i ten blázinec jednou zkončí 🙂 Ale fakt jsem padala na usta. Se třetím to bylo jiné byl po 8 letech a to mi už kluci moc moc pomáhali 🙂 4 je ted po 15 letech tak bude jako ,,jedináček,, ale zas jsem stará takže vše taky muže být jinak než si plánuji 🙂
Co poprosit někoho z rodiny nebo kamarádku zda by na chvilku nepohlídal at si tu vanu mužeš dát 🙂
mám se úplně stejně jako ty a to už mám mladší o dost starší. na lepší časy se rozhodně neblýská, tak nějak jsem se s tím smířila. jedna věc je, že se mi styl tatínkovi péče často nelíbí a tak nechci děti jeho péči bez dozoru vystavovat zbytečně často 😅 ta důležitější je ale stejná jako ta tvoje...nikdy nevím, kdy bude doma, jak dlouho bude doma. těžko mi může pomáhat s domácností nebo dětmi, když se tu zjevuje dávno po tom, co děti spí. čas pro sebe prostě mám leda v případě, že se mi podaří je dát oba poo spát, ale vzhledem k našemu bydlení ho nemůžu využívat nijak moc aktivně, jsem omezená na klidové aktivity, takže ideálně si lehnout taky 😀 mám dětičky na krku 7/24 a je z toho už pořádná ponorka a nervy na pochodu, protože si od sebe prostě nemáme moc jak odpočinout. je to malinko lepší, co je starší ve školce, ale stejně teď pořád marodí, tak je doma víc jak v té školce. nemůžu si najít důvody odejít z domu a užít si čas pro sebe. nemůžu přece odejít z domu a nechat tu děti samotné a tatínek tu prostě pravidelně nikdy nebude, aby je hlídal. a jít si zacvičit jednou a pak měsíc nic, to je mi k prdu 😅 když už se tu zjeví a já bych mohla s někým na kafe a vypnout, tak zas nemám na rychlo s kým ☹ snažím se tím moc neužírat, to bych si fakt hodila za chvíli mašli. ono je to v bledě modrém totiž v tolika rodinách...ty, kde je to jinak mi přijdou dost vzácné 😅 ☹
@viivienn Ty bláho... 4 děti. Tak to tě obdivuju. Já bych na to asi neměla. Myslím, že mě dvě stačí a to i kdybych měla jiné bytové a finanční podmínky.
@blahova_andrea Už vím, že malej je schopen dát si mlíko z flašky. Takže zase jsem blíž tomu utéct. Ale furt jsem nevymyslela kam 😀 přesně jak píšeš, kde si pak na rýchlo sehnat někoho na kafe, pokec... cvičení... No. Ale budu muset něco jako cvičení si vymyslet, poslední dobou se na sebe nemůžu podívat. Připadám si normálně tlustá a to mi teda dobře nedělá. Aby toho nebylo málo...
@deathy tak to já mám prsní závislačku. pokusy o podávání odstříkané mléka selhaly, jiné tekutiny taky skoro do roka nechtěla, takže fakt oříšek. prostě se od ní moc hnout nemůžu. s tím vymýšlením se ti nedivím. taky moc nevím kam. jsem ve městě, kde skoro nikoho neznám a za rok se zase stěhujeme a zase budu sama. tady je fitko, kavárny, ale jsem jako ty...nechce se mi moc vyhazovat peníze, ani si to teda nemůžeme pravidelně dovolit a nechce se mi nikde být sama. toužím po společnosti, "sama" jsem pořád ☹ že si připadáš tlustá bych až tak neřešila, vždyť jsi nedávno rodila. já se vrátila na váhu před dětmi +- až teď 😉 no vadí mi už jen to břicho a bez cvičení fakt nezhubnu 😅 no už jsem psala ježíškovi o permici k nám do centra, tam je dopo cvičení i s hlídáním, že bych chodila, když je starší ve školce a mladší by tam tu hodinku musela holt vydržet. ale musím se jít mrknout, co tam mají za koutek a co je to za hlídání 😅 příští rok už budu mít víc hlídání, dcera bude větší, tak i hlídatelnější, ale budeme na vesnici, kde nic není, nikoho znát nebudu, tak k čemu mi to zase bude? 😅
@blahova_andrea Jé, stěhování nezávidím. Zase to člověka dost zaměstná...ale kdo o to stojí, co?
My bydlíme právě na vsi. Člověk to tu obejde za hodinu a tím skončil. To mě nebaví. A i když tady znám spoustu lidí, tak je mi to taky prdplatný. Buď jsou v práci nebo nejsme kamarádi na návštěvy...
No váhově jsem na tom dobře. Ta šla dolů hned po porodu. Ale rozměrově už to tak super není. Vím, že kdybych cvičila, tak by to vypadalo asi jinak. Ale nemám na to už energii a chuť kolikrát. A nejvíc nemám vůli... To je to nejhorší. Kdybych měla parťáka, tak možná i jo... Ale takhle mám smůlu.
@deathy tak v tom případě bydlím na vsi taky. taky to tu za hodinu klidným krokem obejdu a to je město 😀 stěhujeme se už ale fakt na pravou vesnici. ona hodinová obchůzka není špatná, ale když člověk chodí sám a každý den pořád tu samou trasu, tak je to na zblbnutí ☹ teda, škoda, že nebydlíme blíž k sobě, bychom si možná jako kamošky rozuměly 😅 já taky nemám na cvičení vůli, o energii nemluvě, samotnou doma s dětmi u nohavice mě to nebaví...😅
@blahova_andrea Asi tak. Ať to vezmu kudy chci, vždycky vylezu u rybníka nebo křižovatky. To mě děsně ubíjí. Totální stereotyp a samota. Ani dceru to nebaví. Ta by teda nejradši šla procházkou do hospody na zahrádku skákat na trampolíně...
Máme tady kolem i les, ale tam se sama bojím. Sice není asi čeho, ale v tomhle směru jsem strašpytel hroznej.
No mě mrzí, že žádná z maminek, co jsem se tu s nima třeba zakecala, není někde z okolí.
@deathy aha, tak to já bych chodila po lese. za světla se nebojím 🙂
@blahova_andrea Já jo 😀 samozřejmě se mi nikdy nic špatného nestalo, ale moje fantazie má velký problém s divokým prasetem nedejbože úchylem 😀
@deathy 😀 já si raději takto nic nepředstavuju. ani v lese ani jinde. to bych musela žít v domácím vakuu 😅
@blahova_andrea Mě les nevadí, ale ne sama. To fakt se bojím. Navíc jsou tu hrozně drncavý stezky a kočár moc odpružený není, takže to je vždycky o vytřesení prcka 😀
@deathy tak do lesa by to chtělo spíš šátek nebo manducu, když na to nemáte stavěný kočár 😉 ale souhlasím s tebou, že nejlépe s nějakou společností 🙂
já už jsem unavená taky 3 měsiční miminko+35 kilo cukroví na objednavku, už nevím co je to relax peču od rána do večera ,mezi tím krmím ,přebaluju, uspávám ale co mám dělat musís se postarat ještě že mám hodné miminko
@deathy zdrhej třeba do knihovny... do kina... do lesa... do fitka... do kavárny.. kamkoli! 😉 😎
je to fakt nutný, bohužel mnoho chlapů se jinak nenaučí se o ty děti postarat...
a mnoho dětí nechce, aby je krmil nebo utěšoval táta, protože jsou zvyklí na mámu (táta je jen na hraní, máma na "servis")....
je fakt důležitý být v pohodě, protože děti jsou na maminku hodně napojené 😉 není dobré se strhat za každou cenu (aby někdo něco neřekl, abych si já sama nemyslela, že něco nedělám tak jak jsem si vysnila apod.) a pak být na všechny nervní nebo se zhroutit nebo mít zdravotní potíže nebo se ploužit jako tělo bez duše...
zpráva od Tebe se četla super, jen tak dál 🙂 člověk musí být průbojný