Jsem připravená na roli otce, ne matky
Ahoj, mam na vas takovy dotaz...spis nez dotaz, zda jste nektera mela nebo mate podobne pocity a co s tim delate. Abych bas uvedla do situace...bude mi 25, jsem s partnerem pres 9 let a vsechno je super. Mam krasnej zivot, praci, ktera me bavi, cestuju a rozhodne bych na tom nic nemenila. Jenze vzhledem ke svemu veku vim, ze proste od tech 25 klesa plodnost atp...vite co myslim...takze si rikam, ze by to asi chtelo mit dite, ptz zastavam nazor, ze deti maji mit mladi lide a nechci mit ve 40 dite na prvnim stupni. Na druhou stranu dite je to posledni, co ted chci...asi to nebudete chapat, ale ta predstava, ze ve me roste "vetrelec", pak samotnej porod, kojeni, nedostatek spanku atd...me uprimne desi a nevim, proc bych si to mela dobrovolne delat....prejde to nekdy? Ja bych deti i brala, ale jako otec😀 uzila bych si, zustala bych v praci a odpoledne si pohrala...joo tak by to slo...jenze chlap nejsem, takze blby...mela jste to nektera podobne?
@betelgeuzz s tim pocitem omezovanim a obetvanim se to mam stejne...jsem rada, ze to na tebe i tak samo nejak prislo 🙂 taky necekam, ze se mi nekdy stane to, abych pocitila tu silenou touho...staci mi neco ve smyslu..ted by to asi slo 😀
Ja mela ve 25 dítě, na které jsem se strašně těšila a moc si ho přála...teď je mi 27.5 a mám stejné pocity jako ty akorát s druhým dítětem a tím detailem, ze se děsím, ze už těhotná jsem dle všech příznaků...nespim hrůzou, x krát za den brecim a mám strach, ze za týden mi to test potvrdí 😕
@ilonne mame velmi podobne zivoty, ano vyhodou rodenia po 30 je jednak financna aj citova stabilita, plus karieru ma uz clovek,tak rozbehnutu, ze vo firme kludne pockaju chvilu a zas jasom robila 11 rokov, tak si clovek rad uzije aj ten cas doma, resp. u mna vybehne oducit par hodin. Ja v tom mat deti okolo 30nevidim, teda aspon pre mna ziadne nevyhody, okrem jedinej, ak chces viac deti, musis mat mensie vekove rozdiely, ale inak...to ma len plusy, teda pre mna.
Ja, ked som bola tehotna 1x, tak som sa pytala Dr, ci mi bude robit speci testy, lebo som starsia a ona, ze kolko to mam tak vravim 31...a ona na mna pozrela a vravi...Moja zlata, to ste dnes v kategorii mlada matka.
K dětem jsem vždycky měla mateřský vztah už od mala... 🙂 Jako dítě jsem si ale řekla, že první dítě ve 28letech dřív, že ani náhodou. Jak jsem postupně stárla a procházela si vztahama jsem narazila na práci , kde mě stresovala vedoucí. Přišla jsem si stará na to hledat si práci jinde... A najednou přítel přišel s tím , co kdybychom se začali snažit o miminko a mě to přišlo jako super nápad... Jelikož jsem měla vysazenou antikoncepci už dva roky, tak jsme se začali snažit... Teď antikoncepci neberu už skoro šest let a snažíme se o miminko stále... Skoro čtyři roky neuspěšného snažení... Jen díky tomu, že jsem se snažila být zodpovědná a snažila přes své dospívání chránit hormonální antikoncepcí, která mi rozházela cyklus tak, že ho nemám pravidelný... Samozřejmě došlo na hormonální léčbu, po které kila chodila jen nahoru... Pak jsem změnila práci , kvůli stresu šla jsem za lepším a hormony neberu a teď v prosinci mi přišla první menstruace bez hormonů. Teď už jen čekám a modlím se a dneska vím, že bych děti chtěla i mnohem dříve , ale nešlo to díky antikoncepci. V únoru mi bude 28let, tak snad jsem se jen nějak proklela jako malá .... 🙂
@zaludova já chtěla před prvním tři až 4 děti, už někde od 18ti, manžel také...pak jsem tedy ještě vystudovala...děti miluju, dcerka je úplné zlatíčko a ještě dva roky (do jejích 4) s ní plánuji být doma, aby nemusela trávit dětství ve školce...nicméně s těmi dalšími dětmi se to u mě strašně změnilo...na jednu stranu vím, že by to bylo lepší pro dcerku, aby jednou nezůstala sama, a manžel si další strašně přeje...ale já mám milion důvodů proč už další nechci...byť jsou to maličkosti, tak když se to spojí dohromady, vidím další dítě jako jeden velký průser...samozřejmě pokud se narodí, budu ho milovat stejně jako dcerku, to vím, ale je tam to obrovské ale...je to fakt obrovský paradox...některé páry si miminko moc přejí a prostě to nejde a u nás dcerka (tu jsme si tedy také oba přáli) na poprvé a teď by to bylo de facto omylem, ach jo :/
@zarecna radši to tu ani nebudu psát...ale hlavním důvodem je to, že vím, že to na dcerku bude mít negativní dopad...jinak že je to lehčí si myslím také, toho se nebojím, že to nezvládnu ;) no každopádně mě čeká ještě týden strachu a pak buď radování se nebo se s tím muset nějak vypořádat no
@sarkoc před příchodem druhého dítětem jsem si to také nedovedla představit (a to jí byl rok a měsíc když jsem otěhotněla!).... Ale ono opravdu platí že mateřská láska se nedělí, ale NÁSOBÍ.... a navíc, ten pocit, když se drží za ruce nebo se objímaji.... To je prostě ÚŽASNÉ... Já myslím, že není většího daru pro dítě než sourozenec, nic víc dceři už nikdy nedám.. 🙂 pokud nebudeme mít i třetí 😍
@zaludova môžeš ísť na kliniku asist. reprodukcie, neviem či to robí aj gynekológ a nechať si spraviť profil ako si na tom s plodnosťou. Či máš dosť vajíčiek. Viem, že niečo také existuje. Ak ti doktor povie, že si fit tak môžeš v pohode počkať. Alebo si dokonca môžeš nechať zamraziť vlastné vajíčka keby si chcela nejakú poistku.
@zaludova Ahoj, myslím že na tuhle otázku tu odpověď nenajdeš, ale přečteš si různé pohledy na věc, protože každá jsme jiná, máme jiný životní styl, plány a očekávání do budoucna 🙂 Mě samotnou celkem děsil ten "společenský tlak" na to, mít dítě, celý život jsem po něm netoužila, jen jsem měla pocit, že už bych měla (protože věk, plodnost klesá, bla bla bla). S přítelem jsme spolu byli od mých 22 let, a když jsme se nakonec po 10 letech rozešli, tak to byla pro mě paradoxně v tomhle ohledu úleva - teď, když nikoho nemám, už mi nikdo nebude dávat záludné otázky na případně těhotenství a nebude mě strašit tou klesající plodností. Nakonec jsem ve svých 35 letech potkala mého současného manžela, a s ním jsem děti opravdu chtěla! Protože ale ani jeden z nás není "horká hlava", co by řešil věci bez rozmyslu, snažit jsme se začali za dva roky od seznámení (hned po svatbě). Bylo mi 37 a zadařilo se hned po pár měsících. Jsem moc ráda, že mám dítě až teď, protože v tomhle věku jsem na to byla opravdu připravená. Nebudu tě strašit tím, že s dítětem se ti otočí život vzhůru nohama, protože každé dítě je jiné a každá máma to má jinak. Je ale důležité si uvědomit, že první tři roky života dítěte jsou naprosto stěžejní pro jeho vývoj, hlavně psychický, aby mělo jednu primární pečující osobu, ke které si vytvoří vztah. To pak ovlivní jeho pohled na celý život, to, jaké bude mít vztahy a jestli vůbec bude schopné mít naplňující vztahy, jestli bude optimista nebo pesimista, zkrátka jestli z něj vyroste spokojený a dobrý člověk 🙂 Co je proti celému lidskému životu ty dva tři roky, které máma obětuje - ale musí je dát ráda, samozřejmě. Co nejdřív dítě hodit do jeslí nebo na krk babičce a čekat, až trochu vyroste a péče o něj nebude tak náročná opravdu není řešení.
No a další věc je ta hormonální antikoncepce, podle některých studií a doměnek (ke kterým se přikláním) silně ovlivňuje ženy schopnost najít si partnera "po čichu" - partnera, který je co nejvíc geneticky odlišný, než je ona sama, a s kterým je vysoká šance bezproblémového otěhotnění a narození zdravého dítěte. Žena, co bere antiko si většinou partnera najde spíš podle osobních sympatií, v úvahu bere jeho chování k ní, sdílení společných zájmů, atd. Když se pak pár rozhodne mít dítě a žena antiko vysadí a nejde to, řekne se, že "plodnost věkem klesá". Ale ono to často nejde proto, že z genetického hlediska partneři nejsou k sobě vhodní ke zplození dítěte...
@zaludova A ještě doplním, ano, pokud opravdu najdeš muže, se kterým CHCEŠ mít děti (a tím chtěním myslím to pudové, iracionální chtění), a náhodou je ten muž ještě i vhodný kandidát na manžela i po jiných stránkách, a je ti mezi 25-30 lety, tak to je ideální věk, protože pak si můžeš v klidu rozmyslet, kdy chceš mít dítě druhé - máš čas. Ale podle mě je to chtění základ, někdo ho zažije ve dvaceti, někdo holt až ve čtyřiceti. Je to individuální stejně jako to, jak se člověk cítí a chová - někdo je stále aktivní, někdo má chování a myšlení starce už ve třiceti. Ale podle toho, co jsi napsala ty, bych na tvém místě dítě rozhodně neřešila..
@zaludova hele,úplně chápu. Já jsem nebyla připravena ani na roli otce 😀 ale tak nějak se nám to "stalo", na potrat jsem věděla že nepůjdu nikdy,a když už jsi v tom,tak to nakonec tak hrozný není hele . Určitě bych netehotnela pro to,že už je hypoteticky malo času (hypoteticky,pze času dost), ale zas,kdyby to už přišlo, bych se toho nebala. Fakt ne. Dneska už i některý zaměstnavatele maj slušný způsoby jak řešit pomoc při péči o dítě ( mikrojesle,firemní skolky),kojit nemusíš, a vstávat v noci... no chvilku jo ale to se přežije. Hlavně si nepředstavovat. To se pak člověk bojí hlavně těch svých představ a ona skutečnost pak bude třeba úplně jiná a vůbec ne tak strašidelna 😉
Bude mi za měsíc 30 a doma máme sedmiměsíční princeznu. Jsem za ni ráda, ale teď to vidím tak, že bych zase klidně rok počkala. 🙂 Mám svou práci ráda, chtěla jsem si ještě něco užít... Dlouho jsem byla závislá na rodičích, pak jsem musela šetřit na studium a poslední dva roky jsem si konečně užívala a bylo to nějaké krátké. Chtěla jsem miminko, ale rozhodně jsem netušila, co přijde. Nic nešlo od porodu, jak jsem si představovala. 🙂 Dcera byla děsný uplakánek a ještě teď je dost protivná, ale už je to mnohem lepší. Rozhodně jsem si neužívala mateřství jak kamarádky v mém okolí. :D Takže ten prvotní šok byl dost šílený a měla jsem vztek na toho malého "vetřelce", který mi zničil život. Tenhle pocit nakonec taky přešel (a že jsem se za něj neměla ráda), už bych teď nic neměnila.
Takže jestli se na to necítíš, určitě ještě počkej. I když souhlasím s tím, že nejlépe je na tom tělo v tom věku kolem 25, mně se povedlo otěhotnět během měsíce snažení. A neřekla bych, že jsem žila nějak extra zdravě. :D
Snad jen jediné, nebrala jsem antikoncepci. Nikdy. Mám na ni dost špatný názor.
@zaludova Pokud se na to ted necitis a chtela bys byt jen otec 🙂 tak se do niceho netlac. Spise se nabizi jina moznost, co pritel jak je ten na tom mit dite? Muj kamarad je treba na materske doma s malou a manzelka chodi do prace. Velice si to pochvaluje a libi se mu to a klidne by byl doma i s druhym 🙂
Mela jsem to stejne...presne takove pocity...otehotnela jsem ve 28 poprve a nahodou. Ale to uz mi nevadilo...kazdopsdne v 25 letech jsem mela z deti jeste docela paniku. Takze pokud to ted necitis...tak to ted neres a uzivej si zivota ktery te bavi. Myslim ze ta spravna chvile prijde pozdeji. Rozhodne se do toho ted nenut. S partnerem jsem byla take uz dlouho. Jeste mas cas..
@vendelinka08
@eithelwing
@odula
holky moc díky za zprávy 🙂 jsem nějaká teď vyklidněná po vašich zprávách...
Dekuju vsem za odpovedi 🙂
Zaludova já si nedokázala dítě představit do svých 33 let.Pak jsem si řekla že to zkusíme a ono to vyšlo.Teď je mi o 3 roky víc a po těhotenství moc toužím.Ono to přijde v tu správnou dobu.A věk a plodnost? Někdo má dítě ve 40 a někdo nemůže mít ani v tvém věku
hlavně myslím, že dělat si dítě jen proto, že se to věkově zrovna hodí, je pitomost..budeš trpět ty i dítě..když se na to necítíš, tak se do toho nežeň, já jsem měla malou neplánovaně ve 23 letech a i když ji zbožňujeme, tak sama za sebe musím říct, že jsem na rodičovství zralá fakt psychicky nebyla a hodně často mi šlo v hlavě to, čeho všeho jsem se musela vzdát a že by mi ještě pár let svobody navíc bodlo..byly to sobecké myšlenky, malá se ještě k tomu nenarodila úplně zdravá, takže to byla taková další facka, že jsme museli řešit zdravotní problémy a byla to hodně psychicky náročná zkouška...i teď, zpětně, si pořád myslím, že rozumnější by bylo mít malou později, ale holt to neplánuješ, že...kdybych plánovala, počkala bych na ty pravé mateřské pocity, abych si těhotenství i mateřství užila a nepřenášela svoje depky na to malé...moje mamka měla dítě ve 37..jde to vždycky a co se stát, stane se...výhoda mladšího věku je v tom, že máš víc energie a asi možná některé věci u dětí nehrotíš tak, jak ty starší, to mi potvrdila i učitelka ve školce, že starší matky jsou přehnaně starostlivé, ale krom ještě větších zdravotních rizik (což je polemizující, protože některé třicetileté ženy můžou být mnohonásobně fyzicky zdatnější než dvacítky), v tom nevidím takový problém..já zastávám názor, že dítě by mělo být chtěné ze srdce, ne z rozumových důvodů 🙂
Podobné diskuze
- Kdy jste se cítily připravené na dítě?39
- Rozchod s partnerem a malé dítě. Jak často se většinou otec vídá s dítětem?55
- Zájmy dítěte versus psychická pohoda matky. Zůstat, nebo odejít?27
- Institut "péče o dítě do sedmi let" a matka OSVČ8
- Příjmení po otci, ano či ne?16
- Když neuvedu otce do rodného listu, co z toho plyne?7
@zaludova taky si myslím, že ta plodnost je individuální, někdo by měl problém v 18 a jiná otěhotní v pohodě i ve 40. Jen kvůli strašáku možné neplodnosti bych do dítěte nešla, když to necítím.